Kdybychom se neviděli
Cynthia Hand
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366067/bmid_kdybychom-se-nevideli-IZp-366067.jpg
4
374
374
Lex byla šťastná. Měla kompletní rodinu. Kluka, co milovala. Kamarády, kteří se na ni nedívali, jako by se měla každou chvíli zhroutit. Teď je z ní holka, jejíž bratr spáchal sebevraždu. A vypadá to, že už taková bude navždycky. Lex se teď pokouší poskládat si život dohromady a snaží se vytěsnit, co se stalo té noci, kdy Tyler zemřel. Ale je tu tajemství, které nikomu neprozradila, esemeska, kterou Tyler poslal, co mohla změnit všechno. Lexin bratr je pryč. A ona zjišťuje, že duchové nemusí být skuteční, aby vám nedovolili jít dál. Román bestselerové autorky Cynthie Handové, napsaný na základě niterných a osobních zkušeností.... celý text
Přidat komentář
Příběh mě ze začátku vůbec nezaujal a první polovinu knihy jsem četla skoro celý týden. Pak jsem se však do toho opřela a knihu dočetla za jeden den. Bylo to hrozný. Příběh jsem dočetla doslova před minutou a jsem hrozně nakřáplá a mám pocit, že by mě rozbrečela i hodina zeměpisu. Pak jsem si navíc přečetla doslov a bylo vymalováno. Lexie byla strašně příjemná postava a příběh byl jedním z nejlepších v žánru Heavy contemporary, jaký jsem kdy četla. Ačkoli to bylo hrozně emocionální a neustále se mi chtělo brečet, byl to vážně silný příběh. Kniha mě vážně hrozně překvapila a stokrát ji doporučuji.
Najprv som si myslela,že to bude iba o myšlienkových pochodoch hlavnej postavy,no kniha ma milo prekvapila.Citlivy príbeh ,na konci som zadržiavala slzy,bolo poznať,že autorka má s témou samovraždy osobnú skúsenosť.
Kniha i když byla plná sebeobviňování a smutku se velmi dobře četla. Co mi na knize vadilo bylo to, že se chvílemi děj táhl a přišla mi zbytečně zdlouhavá.
V knize je přesně ukázané, že sebevražda naní řešení, ale že je to zbabělost a způsobuje utrpení pozůstalým. Myslím, že je to psané velmi realisticky, protože sama autorka si prožila skoro to samé, o čem píše.
5 hvězdiček. Asi není co víc k tomu dodat. Nádherné, pravdivé, citlivé, smutné. Ke konci knihy jsem byla opravdu dojatá a několik slz ukáplo. Je vidět, že autorka má vlastní zkušenost.
pěkny přiběh o ztratě milované osoby,neni to jednoduche,chapu Lexi,ale obvinovaní sebe ničemu nepomůže..
Je zřejmé, že knihu psal někdo na základě svých zkušeností s podobnou událostí a tak příběhu věříte. Nejde o situace popsané vyhroceně, o extrémní tlak psychický nebo emoční na čtenáře, takže ji lze přečíst kýmkoliv, včetně mladých lidí.
Téma sebevraždy má ve společnosti spoustu tabu. Jsou odsuzováni a okolí se sebe-přesvědčuje, že neměl/a důvod. Nejde o to je omlouvat nebo „proč ne, když chce“. Netušíme v kolika zemích, ani v naší, a jak vysoké počty mladých lidí volí tuto cestu, většinou bohužel úspěšně. Měli zázemí, přátele, ….. zdánlivě.
Kniha je zaměřena na vyrovnání se s vinou okolí sebevraha, ať o výčitkách lidé vzájemně ví nebo se je dozvídají. Chybí však jistá sebereflexe před událostí - ne sebevraha, ale okolí. Najít vinu je to nejlehčí, ale vidět, co jste přehlédli…
Dnes stále slyšíme „nemám čas, spěchám, příště“ a v horším případě „dám ti vědět až budu mít na tebe čas“. Každý z nás má někdy odmítání příliš.... Pak volí ze 2 cest – uzavře se nebo tomu čelí např. zábava, knihy, osloví jiné lidi. Kdy se stane to něco, že začne uvažovat o 3.cestě, extrémním řešení? Co se musí stát??? Možná to není sebevrah kdo je sobec. Tento pohled mi v knize chyběl.
Při smrti si většinou pozůstalí říkají "Kdybych měl/a čas... řekl/a bych...". Možnost rozloučení můžeme dostat, osudem nebo u té dobrovolné smrti to můžeme přeslechnout, i když je ještě čas… Snad se zaposloucháme, nebo si konečně na druhé najdeme čas??
Jak už mnozí napsali, autorka žádné city nevnucuje a nechává vás postupně se vžít do celého dění. Na samotném konci mě kniha doslova dostala, pointa byla velice silná. Autorka věděla o čem je řeč (stejnou situací si také prošla), proto čtenář věří každému slovu. Nebudu lhát, nad knihou mi ukápla nejedna slza, mně samotné to otevřelo ránu a vlastní pocity po smrti mé velice blízké osoby.
„Smrt je všude kolem nás. Jen si jí nevšímáme. Dokud nemusíme."
Citlivý, srdečný příběh o vyrovnávání se se ztrátou blízkého. A ano, přiznám se, při čtení došlo i na slzy. Kniha zdůraznila, jak sobecké je, když člověk spáchá sebevraždu. Jak je to bezohledné k lidem, kteří dotyčného mají rádi. Jedná se o dojemný příběh, ale nejde z toho cítit cílený záměr v člověku slzy vyvolat. Autorka vám žádné emoce nevnucuje. Spíš vás pozvolna provádí událostmi a nechává vás se vžít do hlavní hrdinky. Kdybychom se neviděli je silná, upřímná, opravdová knížka, která upozorňuje na pomíjivost. Protože opravdu nikdy nevíme, kdy to může být naposledy.
Před pár minutami jsem dočetla a ve mně se perou pocity, které mi dosud žádná kniha nezpůsobila. A možná to je také tím, že jsem zatím knížku na podobné téma nečetla.
Autorka v doslovu píše, že její bratr spáchal sebevraždu v roce 1999, ale příběh je fikce. Ona není Lex a on není Ty.
U většině příběhů chtějí autoři vyvolat pocit smutku a slz. Ale tady to tak nebylo. Doslova z toho sálala pravdivost a já jsem věřila každému slovu. A doslov mi to potvrdil. Autorka tohle opravdu zažila. A také má pravdu. Nikdy nevíme, kdy to může být naposledy.
Knížka byla celkem pěkná, bylo mi líto, že se Lex rozešla s tím klukem a sváděla vinu částečně i na něj.
Moc krásná, silná kniha, která prostě zahraje na emoce. Bohudík vlastní zkušenost nemám, ale celou knihu jsem vše spolu s Lex prožívala. Příběh nebyl přitažený za vlasy, naopak, vše bylo podáváno nenásilně. A to cením :)
Očekávala jsem čistokrevný doják, ve kterém bude hlavní hrdinka až do poslední stránky fňukat, a v posledním odstavci si uvědomí, že bráška vlastně pořád žije - v jejím srdci. Naštěstí jsem byla vyvedena z omylu. Kniha vám žádné emoce nevnucuje, naopak, velmi pozvolna vás vede a nechává vás vžít se do příběhu. I přes to je to ale silná knížka, a přijde mi daleko opravdovější a lépe napsaná než všechny ostatní o ztrátě milované osoby.
Než jsem knihu začala číst, všichni mě upozorňovali na to, že je to fakt silné kafe. Že mě kniha dostane. Asi zvlášť proto, že jsem se v době čtení sama vyrovnávala se smrtí blízkého člena rodiny jsem opravdu čekala silný příběh, který ve mně vyvolá emoce, ale nic se nestalo. Příběh mě bavil, četlo se to snadno a lehce, bylo to fajn, ale jinak průměr. Postupné odkrývání událostí, které se staly před Tyovou smrtí mě moc nebavilo. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale bez ní bych o nic nepřišla. Jediné, co mi teda dala byla chuť si po letech vypočítat znovu nějaký příklad :)
Knihu jsem precetla za 2 dny. Pro me osobne, je to ztotozneni. Nedavno mi zemrel bratr a take svuj zivot ukoncil dobrovolne.
Kniha stoji za precteni.
Kniha má silný příběh, pro mě osobně výrazně umocněný tím, že jsem jí četla v době vyrovnávání se se smrtí svých rodičů. Zapůsobila na mě velmi, styl psaní je mi velice blízký a konec knihy mě prostě dostal na kolena. Prožívala jsem děj s hlavní hrdinkou.
Zajímavé téma, ale do poloviny příliš zdlouhavé, pak malinko větší spád. Při další sebevraždě jsem začala očekávat nějakou tajemnou spojitost a ono opět nic.
Knihu jsem dočetla z důvodu pozitivních recenzí. Příběh nebyl žádná sláva, ale ten konec zasáhne snad každého.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Nadpozemská |
| 2017 | Má lady Jane |
| 2015 | Kdybychom se neviděli |
| 2013 | Zasvěcená |
| 2013 | Nespoutaná |
Knížka je zajímavá. Líbilo se mi, jak si hlavní hrdinka psala své vzpomínky a myšlenky do deníku. Trocha napětí a romantiky nechyběla.