Když Duben přichází
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2018/kdyz-duben-prichazi-2018.jpg
4
650
650
Sebrané spisy Jaroslava Foglara, svazek 3. Tato foglarovka trochu vystupuje z klasického pojetí Foglarových příběhů. Neodehrává se nikde v přírodě nebo na nějakém táboře. Je to příběh ze školního prostředí. Autor knihu píše z pohledu kluka, Lubora Klementa, který chodí do jedné třídy, které se říká Bedna. V knize je popsán celý poslední školní rok. Bedna byla vždy podnikavá třída, kde se stále něco dělo. Ale po posledních prázdninách se hoši v ní změnili. Přibylo hrubostí, sprostých slov a naschválů. Třetí vydání.... celý text
Přidat komentář
Trochu netradiční kniha JF ze školního prostředí, kde ovšem stále platí, že chlapecká čest a poctivost je pořád nejvíc. Možná lehce naivní a jednoduché, přesto za mě výborné
Hodnocení je dost složité a zcela jasně se bude lišit podle věku čtenáře. Jako kluk jsem četl hodně foglarovek, tedy pokud mě táta pustil do jeho truhly s "poklady", ale tuto bych ohodnotil jako jednu z těch méně zdařilých. Nicméně k autorovi chovám velkou úctu a tak se, možná trochu alibisticky, hodnocení vyhnu. Jinak můj postoj se dost kryje s komentářem nicku raty.
Knihu jsem si z nostalgie vybrala do čtenářské výzvy. Nechci rovnou psát, že jsem to prostě po 30 letech neměla dělat. Ale některé knihy je asi lepší znovu nečíst. Bylo mi spíš smutno, kam až jsme se posunuli a jak velký rozdíl je mezi dnešními knižními vzory pro mládež a těmi, o kterých psal Jaroslav Foglar. Zajímal by mě názor dnešního čtrnáctiletého čtenáře. Já v tom věku jeho knihy milovala. Měla jsem štěstí, že si jich pár táta schovával vzadu ve skříni z doby, kdy nebyly zakázané.
Trochu vzpomínky na dětství, když jsme si hráli na Rychlé šípy a skládali jsme různé party. K tomu každý den musel splnit nějakého bobříka. Byla to úžasná zábava.
Nejsem už cílová skupina této knihy, tak na mě působí hlavně nostalgie. Když Foglara člověk čte po více jak 25letech holt to vnímá jinak.
V rámci čtenářský výzvy už je to tušim druhá Foglarovka a musím se přiznat, že jsem obracel oči v sloup už na prvních stránkách. Ono číst dneska Foglara a čekat něco jiného než více či méně patrné neustále omílání určitého druhu chování či životního stylu a všudypřítomné moralizování a často vnucování tohoto přístupu je asi to samé, jako koukat na seriál z 90tek a očekávat, že tam člověk uvidí stejný kozy jako ve Hře o trůny.
V mnoha dokumentech o Jestřábovi bylo jeho kamarády či kolegy víckrát uvedeno, že pro Foglara existoval jen oddíl, skauting a nic jiného a jakékoli odvrácení k čemukoli jinému vnímal jako zradu a selhání.
Jako jo, je jasný, že prakticky každá jeho kniha funguje jako propagace skautskýho hnutí, jeho ideálů a ctností. Akorát že tady to vlastně nic jinýho není a tím pádem je to celý dost plochý - hlavně díky skutečnosti, že jde o příběh třídy kluků prožívajících pubertu a tedy už opouštějících pro Jestřába tak oblíbený věk chlapectví. Hrozně mě pobavila třeba kapitola o přínesených "nemravných obrázcích" a o tom, jak se "jejich chlapectví bránilo tomu, co k němu přicházelo špatného ze světa dospělých a co je mělo z chlapectví odlákat a udělat je staré, otrlé" aneb Vidíme kozy, lekce první:D
Jako sorry, ale tohle je jak ze starých spisků o masturbaci...k tomu připočíst to, že Foglar má - upřímně - poměrně jednoduchý a nekomplikovaný jazyk a centrální obraty v ději řeší dost Deus Ex Machina - příchod Kováře.
Sakum prdum je to furt to samé, podáním vnucující se víc než jindé, jazykem nenápadité.
Dubne, dubne kde jsi a kdy jsi odešel? Skvělé počtení, ale těch dobrých a morálních bobříků bylo na mě moc.
Kniha o přátelství a chlapectví, v dnešní době už vše nostalgicky voní minulostí...
Já osobně jsem na základní škole neměl dobrou třídu. Proto sem se asi dokázal tak dobře vžít do děje, Jo, knížka místy nebyla moc čtivá a to věčné popisování vzhledu taky mohl Foglar omezit ale jinak pěkná knížka s dojemným koncem
Překvapilo mě hluboké rozkreslení charakterů dvou hlavních hrdinů. Se smutkem jsem si zavzpomínal jak jsem i já prožíval svůj duben mládí. Bohužel jsem tehdy o Foglarovkách nevěděl a dodnes mě to mrzí, že jsme se nepotkali dříve.
Na mě tu bylo moc morálky, cti, odvahy a vše působilo neskutečně pateticky- typický Foglar, kterého jsem v dětství měla tak ráda. Celou dobu jsem knize chtěla dát jen dvě hvězdy a špatné hodnocení, ale po dočtení jsem zjistila, že ve mně přeci jen zanechala trochu smutek i radost a vzpomínky na můj duben. Už jen nejsem cílovka.
Nádherná kniha. A jako všechny Foglarovky se přečte jedním hltem. Určitě doporučuji.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Jedna z mála foglarovek, kterou jsem nečetl, ale i tak je to nostalgická nakládačka jak kráva. Ne že by mi bylo do breku, ale smutno mi při poslechu bylo. Prostě už ten duben mám taky za sebou. Navíc audiokniha je perfektně načtená a podkreslena krásnou akustickou kytarou, která náladu ještě umocní.
Moc pěkná, i když místy poměrně syrová kniha o dospívání chlapců. Naštěstí to nakonec dobře dopadlo. Když se nad tím hlouběji zamyslím, je škoda, že takoví kluci, o kterých Foglar píše, už dneska nejsou. Místo výprav do přírody a zdravého soupeření si tak akorát poměřují elektroniku, nasávají a spokojeně tloustnou u televize.
Uzasne, chlapske a bylo by skvele, kdyby mi dva synove byli take tak statecni, uvedomneli a spravnacti!☺
Klasika Foglar, ale už na to prostě nemám ten správný věk - v šedesáti to není totéž co to bylo v 10. Navíc jsem si uvědomila nejen jak se zrychlila doba, ale i řeč, která je v knize použitá, je už dnes trochu archaická.
Stejně se mi to ale líbilo :-)
Co mě překvapilo, jak krátký ten příběh je....to jsem si pamatovala z dětství jinak. Klasická Foglarovka, i přesto, že se odehrává netypicky ve škole. Takový příjemný návrat do dětství. Hvězdička dolů za to příliš zjevné a těžko uvěřitelné poselství správných hochů (kdy se i ti největší grázlové otočí o 180 stupňů)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
asi už nejsem ta správná věková skupina, pro kterou je kniha nepochybně určena. Takže moje pocity z ní jsou podobné jako u ostatních. Foglarovky jsem četl jako poněkud mladší a dnes už to není úplně můj šálek kávy, ale z nostalgie jsem přelouskal i tuhle. Takhle svět prostě nefunguje...