Když jsi odešel
Brooke Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427337/bmid_kdyz-jsi-odesel-1Z0-427337.jpg
4
175
175
Když Holly jednoho krásného dne zjistila, že je těhotná, byla štěstím bez sebe. Její sen se splnil. Netrvalo však dlouho a krásný sen se změnil v noční můru – miminko se nevyvíjelo dobře. Holly je na pokraji zhroucení a obrovskou emocionální zátěž nevydrží ani její vztah. A aby toho nebylo málo, její nejmilovanější babička Annie umírá. Před svou smrtí má jen jediné přání: Chce, aby Holly našla na půdě krabici s jejími ručně psanými poznámkami a aby si je přečetla. Holly pročítá zažloutlé stránky vzpomínek a před jejíma očima se odvíjí dojemný příběh Annie a její první a poslední velké lásky Arthura „Sketche“ Talbota, který se doslova obětoval, aby ona mohla žít v bezpečí. Jak se dojemný příběh pomalu chýlí ke konci, Holly díky němu nachází v sobě sílu čelit budoucnosti. Annie tak před svou smrtí předává Holly ten nejvzácnější odkaz: Nezáleží na tom, jak dlouho někoho milujete, ale jak moc.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
When You're Gone, 2019
více info...
Přidat komentář
Všichni knihu "chválí", mně se tedy vůbec nelíbil začátek, kdy babička ještě žije a vnučka s vnukem už šmejdí po půdě a hledají cosi. Od tohoto okamžiku mě příběh (tedy celý) vůbec neoslovil, až na pár skvělých pasáží. Určitě kniha není špatná, ale nebudu ji doporučovat. Co člověk, to jiný názor.
Zvadlo mi srdce...
Kniha o té největší síle na světě - lásce.
K domovu.
K babičce.
Ke hvězdám.
K muži...
K životu.
Příběh o odcházení.
O tom, jak život nikdy nebude dost dlouhý. O tom, jak láska bolí.
Brooke Harrisová přináší čtení o tom, čeho se všichni tolik bojíme i o tom, po čem nejvíce toužíme.
Skicáku, vtiskl ses mi do srdce... Budeš ho obývat a ukazovat mi směr. Jsi ohromující. A tak krásný. Nejsi z papíru - žiješ. V mém srdci ano.
Konec? Nechcete ho. Odmítáte. Ale musel přijít. Nevyhnutelně. Očekáván. Protože až pak uvěříte a skutečně pocítíte... I když vám obsadí hruď, vymáčkne slzy a zraní, protože jste v tu chvíli do knihy již zcela zamilovaní.
Děkuji sestře. Ona ví, za co...
Když prší, hledej duhu. Když je tma, hledej hvězdy... To se mi na knize líbilo nejvíc. Líbila se mi hlavní myšlenka knihy, že není důležité jak dlouho tu s námi někdo je , důležitá je láska a vzpomínky.
Je to smutný a dojemný příběh. Ideální pro ženy, které vyhledávají romantické čtení. Knížka je určitě prvoplánově zaměřená na tuto cílovou skupinu.
Příběh z minulosti je zajímavější a záživnější, ale i přítomnost má svůj vlastní příběh.
Jsou určitě knihy, které mě zasáhly víc.
Tohle byl tak sladké, že už to bylo moc. Myšlenka celého příběhu je perfektní, moc se mi líbí střídání časových os, ale i když mám ráda romantiku a dobré konce, tohle bylo i na mě moc prvoplánové. Je to škoda, protože příběh je moc hezký. Kdo ale má rád sentiment, romantiku a plánuje si u čtení utírat slzy, je to příběh jako stvořený pro něj.
Tak citovou vydíračku jsem čekala, dokonce bych si po dlouhé době i něco podobně založeného ráda přečetla, přesto jsem si představovala alespoň nějakou hloubku, nějakou psychologii. Toto je dle mého jen velmi špatně stylisticky zvládnutá hluboce průměrná červená knihovna.
Tak jsem si také pobrečela...
Začátek knihy se mi trochu vlekl a moc jsem nechápala okolní nadšení z knihy. S rozvíjející se linkou Hollyiny babičky to přišlo i na mě. Je to krásný příběh a moc hezky napsaný, lehoučce se čte. Jak tu někdo napsal, autorka citlivě střídá přítomnost s minulostí, pravděpodobně aby umocnila napětí, ale někdy to opravdu byl vítaný odpočinek od citového vypětí.
Obdivuji vztah mezi vnoučaty a babičkou, je krásné, když člověk i na stará kolena má kolem sebe milující lidi, kterým není jen na přítěž. Konec už byl na mě trochu moc patetický, nicméně nezastírám, že mě dojal. A představa hvězdiček na obloze je krásná (až přečtete, pochopíte...).
Rozhodně neváhejte, pokud máte rádi knihy o vztazích v rodině, o komplikovaných milostných vztazích, o celoživotní lásce k jednomu člověku, o lásce v rodině, o naději a o tom, že každá minuta našeho života je důležitá a jen my si vybereme, jak na něj budeme pohlížet.
Nádherný lidský příběh a díky výzvě ho můžu darovat své nejlepší kamarádce. Děkuji, že jsi.
Seděla jsem doma a měla chuť na něco jiného než fantasy a detektivky, které běžně čtu. Uviděla jsem tuhle knihu a začala ji číst, aniž bych o ní cokoliv věděla, ale potřebovala jsem v mé současné situaci něco podobného. Čtení mě okamžitě pohltilo a četla jsem po dlouhé době až do ranních hodin. Byl to nádherný příběh, kde se smutek mísí s radostí a vy se v jednu chvíli nekontrolovatelně usmíváte a vzápětí brečíte jak malá holka. Jsem celkem realista a pragmatik a nic moc mě nerozbrečí, ale tady se to povedlo, bylo to smutné a kruté, ale zároveň krásné a dávající naději, že je potřeba žít přítomností, užívat si jí, ale zároveň se radovat z minulosti, radovat se z maličkostí a z toho, co máme a být vděční, jaké lidi kolem sebe máme.
No musím říct že takovou nádhernou knihu jsem dlouho nečetla.. Kniha mě dojala už od první kapitoly ❤️ Moc se mi líbyl styl psaní, krásné písmo u kapitol tak i kapitoly krátké.. Příběh hodně emotivní a krásný. Příběh o lásce a co všechno dokáže člověk pro lásku obětovat. Přiznám se že jsem opravdu brečela jako želva a určitě ji už teď zařadím mezi své oblíbené knihy. Určitě knihu doporučuji ❤️
“Čas si nemůžeš nastřádat do zásoby. Nakládej s ním uvážlivě.”
“Není lepší mít někoho, díky komu budeš úplný aspoň na chvíli, než to nikdy nepoznat?”
Táto kniha je nádherná. Pre mňa a možno aj pre mnohých ďalších to je/ bude možno taký malý pomocník a sprievodca aj tými horšími a smutnejšími chvíľami v živote.
.
Hlavnú hrdinku (v súčasnej linke) Holly spoznávame hneď na začiatku a po pár stránkach zistíte, že nejde len o to, že sa prišla rozlúčiť so svojou babičkou, ktorej už nezostáva veľa času. Tak nejak sa to na ňu všetko zosypalo. Počas príbehu spoznáva samú seba a aj sa mení, učí sa a je to tak trošku zapochodu.Tak to jednoducho vyšlo a asi to tak malo byť.
Obľúbila som si ju. Aj keď som možno nezdieľala každý jej názor a mnohokrát by som sa zachovala inak, chápala som ju. Chápala som, čo si želá a ako sa cítila bezmocná, to sa asi prenieslo na každého čitateľa.
.
Máme tu dve rôzne časové linky, ktoré možno nemajú príbehy ako také dotiahnuté k 100% dokonalosti a samozrejme vieme nájsť veľa detailov, ktoré boli nevysvetlené, ale zase to vedie k debate o príbehoch a knihe. Pre niekohobude kniha jednoduchá a len o smútku.
Ja sa držím skôr toho, že V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA. A pre mňa kniha nie je len o smútku, Je tam to VIAC. . Je to taký poklad.
.
A táto kniha nám krásne ukazuje aj to, aká je komunikácia dôležitá a že je vždy čas sa v nej trošku zlepšiť, prezože, aj keď sme empatickí, nie všetci asi ovládajú telepatiu a je občas veľmi ťažké zistiť - bez slov - čo by druhému pomohlo, alebo ako a prečo to tak robí, čo si myslí, čo cíti?
.
Súčasná linka nám v knihe ukazuje rôzne formy straty a je pretkaná smrťou. Ukazuje nám však aj to krásne a nežné posolstvo knižky, aj keď v takej ťažkej chvíli - a to to, že mnohým bol udelení čas na to, aby sa mohli so situáciou - ako tak - vyrovnať, nejak sa ju snažiť vstrebať, aj keď to príšerne bolí a aj bude.
Naše postavy v tejto linke dostali trochu času na rozlúčku...a aj vďaka Annie si to čitateľ môže pripomenúť aj na konci knižky...
.
Nie všetci majú takú možnosť sa s blízkymi rozlúčiť, vyjadriť im dotykom či slovami, ako ich majú radi a byť pri nich, obzvlášť aj tejto ťažkej dobe , je to téma, ktorá sa dotkne každého cítiaceho...
.
.
“Nezáleží na tom, jak dlouho někoho miluješ. Jde o to, JAK MOC. Pět minut, pět let...
Jde o to, jak moc. Jak moc. Kdyby měl život trvat jeden jediný den, tak ať je to ten nejlepší den ze všech.”
.
.
Linka v minulosti je niečo trošku iné.
60-te roky, Írsko, život v malom meste a rôzne zabehnuté názory a škatuľkovanie.
.
Príbeh je tu pretkaný samotou aj strachom, ale aj obrovskou dávkou lásky a nádeje a chuti, niečo zmeniť a postavy nám to krásne ukážu.
Rôzne myšlienky v knihe a ich príbehy sa ma veľmi dotkli. Dokonca v knihe “zavadíme” aj o domáce násilie a aj to je téma, ktorá je mnohým bohužiaľ blízka. No je to tu podané stále všetko s dávkou citu a elegancie.
.
“Pomalu si však začínám uvědomovat, že silní muži ženám neubližují. Ubližují jim slaboši.”
.
Smútok a také to učenie - prijať veci také, aké sú, to je v tejto knižke časté. Napriek tomu, že som si od polovice knižky poplakala skoro na každej stránke - a ako neskutočne mi to pomohlo! - som sa úplne zamilovávala do slov, symbolov a odkazov...aj postáv.
.
Ja som romantická duša a toto bolo pre mňa také pohladenie po duši. A viem, že túto knihu nečítam naposledy, pretože aj smrť ako taká, je súčasťou našich životov a táto knižka a jej nádherné príbehy v nej vedia mnohým pomôcť. Ďakujem za ňu!! ❤️
“Budu pořád tady. Můžeš si mě vzít kamkoliv s sebou. Dokud budu ve tvém srdci, budu pořád stebou.”
“Někdy prší. Když se tak stane, mysli na mě.”
“A co když bude nebe čisté? Úplně bez mráčku. To pak na tebe myslet nesmím?”
“Když prší, hledej duhu. A když je tma, hledej hvězdy. Ja se budu shora dívat.
Potkáne se ve hvězdách.”
“Ve hvězdách.”
“Otevři tedy své srdce. Buď vděčná za čas, který máš, místo aby ses užírala časem, který ti byl odepřen.
Miluj, žij, a hlavne vzhlížej ke hvězdám.” ❤️
KDYŽ JSI ODEŠEL
Hodnocení Knihánkova: 6 ⭐
Páni... ♥♥♥.. Jak začít psát, respektive co napsat, když už teď jsem si jistá tím, že můj komentář nedokáže obsáhnout všechny mé pocity a emoce... zlomené srdce, zároveň však srdce plné naděje, víry a SÍLY. Tato knížka mi pomohla! Tato knížka mi dodala kuráž, sílu, změnila mě. Já vím, silné tvrzení - knížky a čtení jsou úžasné, kouzelné a magické... ale tvrdit, že knížka přímo něco ZMĚNILA, ale ano. A přišla v pravý čas. I když teda mohla přijít i o rok dřív :), kdy jsme vedli už předem prohraný boj s pejskem Arínkem a nebo jsme pak ztráceli dědu... ale asi to tak mělo být, že jsem ji přečetla "až" teď, v něčem mě UZDRAVILA a za to ji NIKDY nepřestanu být vděčná. Zkusím teď co nejlépe popsat jak knihu, tak mé pocity z ní, ale předem říkám, že je to tak moc silné, že se mi to nepodaří - a nebo aspoň ne tak, jak by si tato kniha zasloužila... ♥ ... V knize máme dvě linky. První - současnost, druhá - minulost (začátek 1958). V obou dvou těchto linkách můžeme sledovat stařenku/dívku Annie (naprosto úžasná postava♥). V minulosti s ní prožíváme její velkou lásku s chlapcem jménem Arthur Talbot... Skicák (♥♥♥ ... pro mě druhý Jack Dawson!! a mám hned několik důkazů!!) ... ale také poznáváme jejího despotického a násilnického otce... Annie byla chudá, Skicák bohatý... ale on si ji prostě vybral :)), naučil ji smát se, vážit si sama sebe samotné, naučil ji žít... zachránil ji.... V současné lince Annie umírá. Je stará paní, vetchá stařenka, moc a moc nemocná... má kolem sebe milující rodinu a mezi nimi i milující vnučku, Holly.... Holly ztrácí nejen babičku, ale i své miminko, které je uvnitř v bříšku, ale je nemocné a prognóza do budoucna je zničující.... Celá rodina začne poznávat příběh mladé dívky Annie... a Skicáka... Paní autorka tuto knížku začala psát po smrti svého tatínka. A jde to poznat. Když jsem četla začátek, běhal mi mráz po zádech... jako kdybych se vrátila o rok zpět a viděla svého dědu... To, co se dělo, ty pocity... člověk asi musí prožít, aby pochopil... Viděla jsem našeho pejska Arínka, který chtěl moc žít a o život se rval, i když náš boj byl předem prohraný. Tato knížka je o loučení, o smíření... o pokoře, lásce, síle... o tom, že by se mělo žít TADY a TEĎ. A přítomný okamžik žít vedomě a naplno. Lásku prociťovat na maximum a nehledět na zítřek. Budoucnost je nejistá, každý z nás má v životních kartách něco jiného... Milovala jsem Annie už jen proto, že byla knihomolka a milovala čaj :)), ale milovala jsem její filozofii a pohled na svět, tedy jsem zákonitě milovala Skicáka, protože to on ji všechno naučil. Od první stránky jsem cítila - nebo spíš věděla - že to budu milovat. Napřed jsem si ale myslela, že budu milovat ten příběh. Ale já si zamilovala hlavně ty myšlenky... a postavy... Docela dlouhou dobu jsem si u čtení říkala, že knize dám "jen" 4,5*, protože mi děj přišel trošku jednoduchý, respektive bych ocenila, kdyby bylo vše více rozvětvené, delší, kdyby tam toho prostě bylo víc (včetně Skicáka:D), ale ne, nakonec knize nedávám 4,5... ani 5... musím dát 6. Pro to všechno, co ve mně vyvolala a co mi dala. Budu se k ní vracet, to je jasné :). Když zavřu oči, vidím Skicáka - tmavé vlasy, tyrkysové oči, frajerská bunda, široký úsměv, velké a laskavé srdce. Tahle knížka je určitě pro všechny, kteří ztratili/ztrácí... ztratí... My doma adoptujeme psí seniory, veterány:)... a tato knížka mi moc pomohla v tomto směru. Bereme ztracené a zapomenuté duše, ale samozřejmě čas... čas je cenný... a máme ho méně.. nevíme kolik, ale míň.. a často se kolem té Duhy motáme, až se k ní jednou přiblížíme a dojdeme k ní. A pak vezmeme další zapomenutou a ztracenou psí duši.. koloběh... tato knížka mi psychicky moc pomohla. Annie se Skicákem mi dodali sílu, potvrdili mi, že láska není otázkou času. Že věk je jen číslo :-) a že tyhle psí stařečky budu zachraňovat, dokud budu dýchat. Je to mé poslání ♥ ... NAVŽDY A NAPOŘÁD... Po této knížce budu dál žít s názorem - a nebo se o to aspoň budu snažit - že nic není definitivní, cítím nekonečno :-))... Já každý večer chodím zdravit hvězdy, otevřu okno, dívám se a "zdravím" a myslím na všechny, které miluju a už tu nejsou fyzicky s námi. Je to náhoda? Ve spojitosti s touto knihou? Nemyslím si... ČAS SI NEMŮŽEŠ NASTŘÁDAT DO ZÁSOBY.... Z HVĚZD K NÁM VZHLÍŽÍ ANDĚLÉ... NEMARNI ČAS. ČAS JE VZÁCNÝ. NIKDY HO NENÍ DOST...... BUĎ VDĚČNÁ ZA ČAS, KTERÝ MÁŠ, MÍSTO ABY SES UŽÍRALA ČASEM, KTERÝ TI BYL ODEPŘEN.... .. NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAK DLOUHO NĚKOHO MILUJETE, ALE JAK MOC.... KDYŽ PRŠÍ, HLEDEJ DUHU. KDYŽ JE TMA, HLEDEJ HVĚZDY.
Děkuju a bylo mi ctí.
Zase brzy na viděnou, Annie a Skicáku, nezapomenu.
Více na mém YouTube :-).
Poselství této knihy je krásné - využívej každou chvíli svého času a miluj ty, kdo si tvou lásku zaslouží.
Ale zpracování je příliš patetické a rozvleklé. Pro mě jsou i těžko uvěřitelné životní reálie týkající se mládí obou hlavních hrdinů v padesátých letech 20. století (ve stejné době jsem prožívala své mládí i já). Zřejmě jiný kraj, jiný mrav...
Buď vděčná za čas, který máš, místo aby ses užírala časem, který ti byl odepřen.
Krásná kniha. Asi mě žádná kniha ještě nedojala tolik, jako Když jsi odešel. Tolik emocí na tak málo stránkách. Příběh o silných lidských vztazích, ať už pozitivně nebo negativně založených. Příběh o bolesti, umírání, smutku ale i lásce, pochopení a radosti z maličkostí, které jsou zároveň velkými věcmi. Příběh o uvědomění. Nejdříve jsem si myslela, že si ji budu muset dávkovat, ale nešlo to, musela jsem ji číst pořád.
Kniha je rozdělená na dvě časové roviny. Jedna vypráví o Holly, která se stará o svou umírající babičku a zároveň řeší trable ze svého osobního života. Druhá rovina je z minulosti a hlavní postavou je zde právě Hollyina babička Annie, která se postupně zamilovává do svého kamaráda z dětství Skicáka. A můžu říct, že jsem se do něj zamilovala také :-D
Musím se přiznat, že hlavně zezačátku mě Hollyina linka příliš nebavila a kdybych to měla vztáhnout na celou knihu, tak jsem se vždy více těšila na kapitoly s Annie, než s Holly. Právě Hollyino chování mě někdy štvalo a přišlo mi nepochopitelné a možná někdy i sobecké. Ovšem, když jsem četla právě o Annie, tak jsem si v některých momentech říkala -panebože, ať to skončí, já si potřebuji oddechnout u Holly. Annie totiž neměla úplně růžový život. Nechci to rozvádět, protože bych tím přímo vyzradila pointu knihy. Ale můžu říct, že jistá postava v knize ve mně vzbuzovala tak naturalistickou nenávist, že jsem někdy ten "oddech" od kapitol s Annie opravdu potřebovala.
Posledních asi 50 stran jsem probrečela prakticky v kuse, z čehož jsem si odnesla solidní bolehlav a oteklé oči. :-) ALE tato kniha za to stála každou stránkou.
Na závěr snad už jen: Když prší, hledej duhu. Když je tma, hledej hvězdy.
Překrásná knížka, ve které se prolíná minulost s přítomností. O velké lásce, mezilidských vztazích, o rodině a rodinných tragédiích a odcházení.
Opravdu velmi emotivní příběh, konec jsem četla v slzách.
"Nebudu tě milovat, jen co budu živ; budu tě milovat, dokud budou hvězdy na nebi, dokud bude voda v mořích a dokud pro vzpomínku na mě bude ve tvém srdci místo."
"Když prší, hledej duhu. A když je tma, hledej hvězdy."
Hodnocení: 5/5*
Bohužel mě tato kniha i přes kladné recenze neoslovila, nejak jsem se nemohla začít a nudila mě, bohužel nedoctena do konce.
Knížka hodně klidná, příjemné čtení, trochu patos. Příběh psaný ve dvou časových rovinách, jednu z nich často přeskakuju, je trochu roztahaně psaná, ale i přesto jsem dočetla a celkově spíše pozitivní pocit. Kniha na jedno přečtení.
Příběh se vleče, čtyři kapitoly se nedozvídám nic zásadního ani nového než to, že Holly umírá babička, snad na třech stranách si Holly kupuje rohlíky a její matka dospělou dceru za nakoupenou snídani pochválí. Zdálo se mi, že s knížkou mařím čas. Pak se probírají babiččiny vzpomínky, plyne to pomalu, nemá to spád. Je to četba pro ženy. Když jsem na knížku v knihovně náhodně narazila, domnívala jsem se, že se jedná spíš o psychologičtější román. Musela jsem se do čtení nutit. Podobných knížek je hodně a tahle na delší dobu nedokázala udržet mojí pozornost. Ke knížce se už nevrátím, mám pravidlo, že když mě četba do 5 kapitol nezaujme, už jí další šanci nedávám. Je toho ještě tolik, co chci stihnout přečíst, tak nemá smysl nutit se do něčeho, co se mi ani po 40 stranách nezalíbilo.
Když jsi odešel
Nechala jsem se strhnout tolika pochvalnými doporučeními, což byla chyba. Příběhy á la Rosamunde Pilcher nejsou nic pro mě. Pokud máte rádi červenou knihovnu, určitě jí dejte šanci.