Když nastaly deště
Louis Bromfield
Mohutná románová freska probouzející se Indie za doznívajících sporů s britskou nadvládou, kontinentu se složitými kulturními, náboženskými a kastovními problémy, je rozvíjena na pozadí přírodní katastrofy. Tato katastrofa působí však jako očistná zkouška charakterů, odděluje slabé charaktery, lidi spjaté s mocí, od těch, kteří usilují o probuzení Indie a návrat k její dávné hrdosti a slávě. Touto zkouškou prochází i hrdina románu, který si nejprve uvědomuje kořistnictví a bezvýchodnost západního světa a později nalézá smysl života v boji za znovuvzkříšení Indie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , MelantrichOriginální název:
The Rains Came, 1937
více info...
Přidat komentář
Pro mně velmi zdlouhavé drama z hodně exotického prostředí. V Indii se při čtení knih ocitám opravdu málokdy, většinou zůstávám v Evropě, USA, přípradně se prolétnu vesmírem. Kniha se rozjíždí velmi pomalu. Měla jsem chvilkami pocit, že by to chtělo využít služeb nějakého solidního předčítače. Ovšem své tempo si drží až do konce, i když tu dojde k pořádnému zvratu, který slouží jako katalyzátor. Charaktery postav jsou jasně čitelné. Ransome mi ze začátku přišel jen jako znuděný floutek, ale pak mi byl nejsympatičtější a nejzajímavější, stejně jako teta Féba nebo mladičká Fern. Tyto osoby si na nic nehrají a ani se nijak nepřetvařují, protože to prostě nepotřebují. Knihu doporučuju číst v klidu a pohodě. Jedině s čistou hlavou pak správně zapůsobí a příběh člověka pohltí.
Moje první kniha od Bromfielda a také moje nejoblíbenější kniha tohoto autora.
Poznáváme koloniální Indii, její zvyklosti. Postupně nás autor seznamuje Tomem Ransomem a jeho "západní Společností", s mahárání, s misionáři, s obětavým doktorem.
Někoho si oblíbíte, jiného ne.
Pak však přijdou deště. v Indii jsou zvyklí, tentokráte však prolomí hráz a zaplaví celé město. Jak se kdo zachová tváří v tvář tak velké katastrofě?
Čteno kvůli Čtenářské výzvě. Nechtělo se mi do toho, (s panem Bromfieldem už jsem jednu nezábavnou zkušenost měla, ale dávám druhé šance), tak jsem to odkládala, odkládala a stihla to taktak. A opravdu mě to nebavilo.
Indii jsem dosud nepoctila svým zájmem a asi to tak zůstane. Byť autorovy popisy míst i charakteristiky lidí jsou tak podrobné, že není problém si Rančípur i jeho obyvatele představit, místy to byly právě ty popisy, které mě nudily, kdy jsem se jen násilím donutila nepřeskakovat.
A ti lidé! Šílenost! Společnost sériového vraha je rozhodně zábavnější (na stránkách knih, pochopitelně). Nechtěla bych s nimi strávit ani den. Přestože tam je i několik obdivuhodných charakterů - major Safka, slečna MacDaidová, Smileyovi - nedokázala jsem si nikoho oblíbit (což je pravděpodobně jedním z důvodů, proč mě to nebavilo). Do přírodní katastrofy jsem vkládala naděje na změnu, ale marně. Nebavilo mě to pořád stejně.
Přesto knize nemohu upřít jistou zajímavost - bohužel ne pro mě. V hodnocení jsem váhala mezi dvěma a třemi hvězdičkami, hlavně kvůli těm mistrným popisům bych hodnotila lépe, nakonec jsem se rozhodla být na konci roku shovívavá a dávám za tři. Ale třetí šanci Bromfieldovi v dohledné době rozhodně nedám.
Příběhy z doby koloniální Indie vyloženě zbožňuji! Proto si mne získala i tato kniha. Pouze lady Hestonová mi byla hodně dlouho nesympatická a z toho důvodu dávám o jednu hvězdičku méně...
S mírným odstupem času se nejdominantnější čtenářský zážitek z knihy týká Indie, jejích obyvatel, přírody, společnosti, zvyků. Toho, jak se společně snaží žít pelmel národností, vyznání, sociálních vrstev. A také boj člověka s živly a jejich následky. Milostná linie příběhu ztrácí na důležitosti. Asi to také není to nejpodstatnější, co chtěl autor čtenářovi sdělit.
Souhlasím s tím, že trvá déle, než se dostanete do děje a pochopíte, co kdo je a co dělal. Každopádně potom jste už tak uvězněni v ději a v barvitém vypravování, že to musíte přečíst. Velmi zajímavá kniha, kde je vidět mnoho kontrastů, jak už v oblasti Západ vs. Indie či v povahách lidí.
Toto skoro 700 stránkové dílo o fiktivním městě Rančípúru a zdejších lidech, mě velice učarovalo. Aby se mi příběh dostal pod kůži, musel jsem si na knihu udělat čas a zapojit svou představivost o určitě nádherné, kruté, rozpolcené, nové i staré Indii tehdejší doby. Není to lehké čtení a věřím, že mnoha lidem se ze začátku zdlouhavé popisování, před hlavním příběhem, zdá nekonečné. Ale toto tady musí být, L. Bromfield věděl proč, jinak člověk nepochopí podstatu té Indie a lidech v ní, o které je tato úžasná kniha. Nevím, jak je přeloženo a slohově upraveno novější vydání, ale předně chválím překlad A. Kučerové z roku 1947, který svým slohem a češtinou a celkovým podáním udělal své kouzlo. Jediné zklamání, konec se mi zdá nějak narychlo sepsaný, ukončený z ničeho nic v cca 20 stranách, což mi nesedí s celkovým tempem knihy. Snad L.Bromfielda "tlačil" k rychlému konci čas, vydavatel, peníze nebo něco jiného, kdo ví. Každopádně, kniha má v mé sbírce své místo a svým náhledem nejen na morální a celkové myšlení lidí je velice zajímavá i pro příští generace.
tuto knížku jsem si opravdu zamilovala, poprvé mi trvalo, než jsem se do ní začetla, ale četla jsem ji už několikrát a vždy mě opět zaujme. Líbí se mi popis prostředí a celková atmosféra příběhu. Indie musí být určitě krásná, i když život tam musí být hrozně těžký i v dnešní době...
Pro mnohé "zdlouhavý začátek" - popis krajiny, pocity, vzpomínky...I já jsem s tím měla v 18 letech problém. Ale jako v mnoha jiných situacích se vyplatilo vydržet. Indie je asi opravdu zvláštní země a monzunové deště asi opravdu nejsou legrace. Poutavé a napínavé až do konce.
V dnešní době probíhajícího "stěhování národů" jsem si vzpomněl na pasáž z Když.... Ono je Brombield trošičku kýčovitý, ale následující pasáže mají přesto něco do sebe:
"Koho máte rád, Američany?
Ne!
Angličany?
Ne!
Rusy?
Ne!
Němce?
Ne!
Francouze?
Ne!
Tak koho máte rád?
Mám rád své přátele!"
"Proč jsou atleti tak hloupí a inteligenti tak břichatí?" (povzdech).
Uvedené citace mohou být po 1/2 století od přečtení nepřesné.
Perfektní kniha na letní vedra. Po letech si mě znovu přitáhla - myslela jsem na ni tak dlouho, až jsem si ji prostě musela přečíst. A zase to stálo za to!
Tu knihu miluju.Tak sugestivně líčí katastrofu,že jsem zrovna viděla,jak se voda valí za domem.Líčení povah jednotlivých postav bylo úžasné.Z nepatrných šedivých myšek se stávali hrdinky a hrdinové.Těch 500 stran jsem přečetla jedním dechem a ne jen jednou.
Propana! Já už ani po přečtení jedné strany nechapala kdo je kdo. Mnoho postav, docela nudné ctěni.
Úplně by mi stačilo posledních 100 stran :( Postavy mě vůbec nezaujaly a ze začátku bylo vše domotané, vůbec jsem nevěděla kdo je kdo a nijak jsem si ani nepředstavila Indii. Doufala jsem , že to bude hezčí. Nic extra.
Priemerná oddychovka, ktorá sa stratí v množstve jej podobných. Žiadna erotika sa nekoná (to je len k dobru), a čo sa týku gýču, nie je až taký veľký. Jedno plus má prostredie v ktorom sa dej odohráva, ale to nič nemení na fakte, že viac krát už knihu neotvorím. 2,5/5
Moc pěkná kniha. Ještě jsem žádnou knihu z tohoto prostředí nečetla, tak mi to přišlo dost zajímavý.
Knihu miluju, jako dítě jsem v té oblasti 2 roky žila s rodiči a sestrou a moc ráda na tu dobu vzpomínám...
Štítky knihy
Indie americká literatura přírodní katastrofy americké romány
Autorovy další knížky
2006 | Když nastaly deště |
1992 | Paní Parkingtonová |
1946 | Noc v Bombaji |
1940 | Časný podzim |
1970 | Farma |
V Rančípúru začlo pršet docela festovně, což se čekalo, protože tou dobou deště nastávaj. Akorát leje trochu víc, až se z toho protrhne zfušovaná přehrada. To je najednou vody plný město a tyfus se svejma kámošema z mokrý čtvrti to můžou pěkně roztočit.
Docela dlouho se seznamujeme s lidičkama od maharání po misionářskou rodinu, ale to mi nevadilo. No a když tam nastane krizovka a musí se řešit, tak se každej vybarví takovej, jakej ve skutečnosti je. Hned se zjistí, kdo je budižkničemu, nebo pošuk a kdo byl dřív budižkničemu najednou přijde na to, že jsou důležitější věci na světě než prachy a pařby, čemuž se snad ani věřit nedá.
Bylo to dlouhý, indický a příjemný. Dokonce jsem se přistihl, že jsem zvědavej co se tam bude dít, až přijdu domu a lehnu si k tomu.