Když se zvěrolékař ožení
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31498/kdyz-se-zverolekar-ozeni-31498.jpg
5
780
780
Zvěrolékař série
0. díl >
Román anglického veterináře, navazující na jeho knihu To by se veterináři stát nemělo, zavádí opět do světa drobných yorkshirských farmářů a zemědělců a v úsměvném nadhledu líčí vzrušující i dojemné příběhy venkovského zvěrolékaře v době, kdy se nad idylou anglického venkova stahovala mračna druhé světové války. ... celý text
Literatura světová Humor Příroda, zvířata
Vydáno: 1994 , SvobodaOriginální název:
All Things Bright and Beautiful, 1973
více info...
Přidat komentář
Tohle byla moje první knížka od Herriota. Jsou v ní milé lidské příběhy z veterinárního prostředí drsné části Anglie. Za mne výborné pohodové čtení. Můžu jen doporučit. Veterinář vede nevšední život, nenechá se ničím vyvést z míry. Nejvíc mě ale dostávaly části, kdy toho dost vypije a pak nekompromisně sedne za volant. V té době a v té části země to asi bylo naprosto normální. Jinak odborník a pomáhal všem zvířatům, jak jen mohl, opravdu úžasný lidský příběh.
Další díl vyprávění o slastech a strastech života venkovského zvěrolékaře minulého století. Je zajímavé uvědomit si rozdíly, ať už v možnostech péče o zvířata tehdy a dnes, tak to, že po návštěvě hospody a několika pivech bylo normální usednout za volant.
... zdálo se mi, že něco navždycky ztrácím. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to není konec všeho. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to je teprve začátek.
Vyprávění vesnického veterináře z první poloviny dvacátého století neomrzí a dokáže pobavit i v jiné době. Problémy čtyřnohých pacientů i jejich majitelů jsou stále stejné nebo velmi podobné a pohlazení po duši v podobě dobrých konců je potřeba stále. A když to dobře neskončí... Važme si každého dne s našimi chlupatými i nechlupatými trapiteli a nejen s nimi. Nadčasové čtení.
Na knihách Jamese Herriota jsem vyrůstala a dodnes se k nim ráda vracím. Herriot dokázal popsat těžký život zvěrolékaře s takovým humorem, že si při čtení jeho knih jeden vždycky krásně odpočine, pobaví se.
Pro holčičku, která chtěla být kdysi veterinářkou asi není lepší knížka ♥♥♥. Tuhle knihu jsem četla na doporučení a jsem za to fakt ráda. Normálně bych se k takové četbě asi nedostala, ale byla jsem z ní unešená. Některé příběhy mi vehnaly slzy do očí, některé pro změnu vyčarovaly úsměv na rtech. Stávalo se mi, že sem se nad stránkami smála tak moc až sem brečela, naprosto geniálně napsaný. Opravdu krásná knížka plná lásky ke zvířatům, přírodě a k životu. Nikdy se mi nestalo, že bych nějakou kapitolu četla víckrát, ale tady ano. Třeba tu o tom jak chlapík zmastil každý název, jak hlásil že jeho zvíře má semolínu a Harriot: "Aha vy myslíte salmonelózu“ :D nebo tu jak šel značně ovíněný odrodit telátko :D:D. Opakovaně knížky nečtu, ale u téhle bych řekla, že se to stane.
Knížku už jsem četla potřetí, strašně ráda se k ní vracím (i k ostatním dílům). Vždy je jistota, ze se nahlas zasmeji a tak jako vnitřně odpočinu od všech thrillerů, co ráda čtu. Příběhy Jamese Herriora jsou nádherné, plné lásky ke zvířatům, k lidem, k přírodě...
Jedna \"víkendová\" lahůdka, kterou jsem si dopřála díky Čtenářské výzvě. Mám velice ráda zvířata a odmala jsem se chtěla věnovat práci s nimi. Ale jak se říká člověk míní... Nakonec jsem profesně skončila úplně jinde a svůj sen jsem si splnila alespoň celoživotní láskou ke koním a tím, že jednoho z nich vlastním. Příběhy Jamese Herriota jsem milovala už jako dítě, když jsem si poprvé jeho knihy přečetla, a vždy se k nim po nějaké pauze ráda vracím. Nejen, že dokázal barvitě vylíčit slasti a strasti povolání venkovského veterináře, ale ještě barvitě popsal nádherný kraj a přírodu anglických vřesovišť - Yorkshiru. Musím říct, že mě dokonce kniha dokázala asi třikrát rozesmát, až mi slzy tekly a to se mi již dlouho nestalo. Vím, že to není v reálu žádná legrace, když koza sežere podvlíkačky svého hospodáře, ale spisovatel to popsal tak věrohodně, že jsem se prostě smát musela, a navíc to dobře dopadlo. Mám doma všechny Herriotovy knížky a určitě je doporučuji všem věkovým generacím, myslím, že každý si v nich vybere své.
Myslím, že Herriota ani nemožno hodnotiť inak ako plným počtom :). Ten krásny štýl, humor nútiaci usmievať sa do jedného boku až nahlas smiať, nadhľad, schopnosť urobiť si srandu aj zo seba samého, vykresliť i svoje chyby a občas aj pracovné neúspechy, láska k zvieracím pacientom, obdivné opisy prírody, pokora pred stvorením, božská trpezlivosť s farmármi, neprekonateľný Tristan, krásny pracovný vzťah medzi Jimom a Siegfriedom, nádherný partnerský vzťah medzi Jimom a Helenou... radosť čítať! Vždy a kedykoľvek, všade a kdekoľvek :).
Pohodové a velmi milé čtení. Některé příběhy jsou smutnější, většina z nich ale naštěstí pobaví. Je vtipné číst, čemu všemu je takový mladý venkovský zvěrolékař vystaven. Počínaje svéhlavými zvířaty, přes neotesané venkovany, tehdejší omezené možnosti a objevy, až k alkoholovým zážitkům s těmi vytrénovanějšími (což je asi každý :D). Stojí za to si ji občas přečíst. :)
Někdy si nemůžu pomoci a prostě se začnu nahlas smát. Knihu poslouchám, takže se tlemím u mytí nádobí, když jdu vysypat koš, po cestě do obchodu :).
Je to fakt neskutečně odpočinkové čtivo, ze kterého je ale znát, že odpočinkový rozhodně nebyl život zvěrolékaře :) - v té době. Jenomže on si z ničeho prostě nic nedělá, nic nehrotí. A má výdrž - jako když po dvou litrech domácího vína jede porodit telátko. Když musí poslouchat pindy sousedů, protože za výherce soutěže o domácího mazlíka vyhlásil zlatou rybku syna tamního pána. Ale on prostě netušil, kdo ten kluk je -:))).
Akorát mi příběhy splývají. Nevím, ve kterém díle byla epizodka s krávou, která na sebe nenechala sáhnout, atd :). Nejspíš to ale nevadí.
Knížky Jamese Herriota mne provázejí celým mým životem a ke všem z nich se postupně ráda vracím pro jejich lidskost, humor, autorovu nesmírnou lásku ke zvířatům.
Příjemné odpočinkové čtení, z kterého je cítit láska k profesi - navzdory mnohdy tvrdé realitě spojené s prací veterinárního lékaře. Kniha je psána s lehkostí, vtipem, připomínkou tehdejší praxe a životního stylu yorkshirských farmářů. Je to má první kniha od J. Herriota, pokteré jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy, a uznávám, že jakkoli je milá a zajímavá, v závěru jsem už měla pocit, že je to stále totéž dokola. Takže jedna kniha od tohoto autora prozatím stačí.
Sázka na jistotu další příběhy pana Herriota a jeho pacientu. Plný počet hvězd.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Jsou knížky ke kterým se vracíte i několikrát. Pro mne jsou to všechny knihy od pana Herriota. Tak třeba tuto jsem četla několikrát a nikdy mne neomrzí a vždy najdu něco "nového",čeho jsem si při předešlých přečtení tak detailně nevšimla. Zde mne zaujala jedna věta
" Je důležité vědět, že toto je náš jediný a neopakovatelný život a že je na nás, abychom ho přijímali statečně a úsměvně." Tak to dělám a proto se vracím k těmto knihám.
Přímočaré a laskavě jednoduché vyprávění je prostě balzámem na duši.