Když se zvěrolékař ožení
James Alfred Wight
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539391/bmid_kdyz-se-zverolekar-ozeni.jpg
5
767
767
Zvěrolékař série
>
Nahlédněte podruhé do kouzelného a nezapomenutelného světa Jamese Herriota, nejoblíbenějšího veterináře na světě. Po téměř 30 letech vyšla nová kniha a nyní i audiokniha Když se zvěrolékař ožení, která volně navazuje na Herriotův první svazek To by se zvěrolékaři stát nemělo (též dostupné jako audiokniha). Mladý veterinář Herriot se konečně oženil s milovanou Helenou, ale jinak se v jeho životě moc nezměnilo. Stále pracuje v ordinaci Skeldale House v městečku Darrowby, cestuje mezi odlehlými farmami na svazích kopců a malebnými vesničkami v proměnlivém podnebí Yorkshire Dales a stará se o jejich čtyřnohé - a někdy i dvounohé - obyvatele, bojuje s rozmary a tvrdohlavostí svých chlupatých pacientů a s nedobytnými peněženkami jejich rázovitých majitelů. A stále zůstává v úžasu nad rozmanitostí a nikdy nekončícími výzvami venkovské veterinární praxe. Společnost mu dělají mírně chaotický kolega Siegfried, jeho lehkomyslný bratr, věčný student Tristan a přísná hospodyně paní Hallová, které posluchači už dobře znají. Herriotův hluboký soucit, poctivost, humor a láska k životu, lidskému i zvířecímu, z jeho knih vyzařují od první do poslední stránky. Na motivy jeho děl vznikl britský seriál Všechny velké a malé bytosti, který se zatím dočkal čtyř sérií a zhlédnout jste jej mohli i v České televizi.... celý text
Literatura světová Humor Příroda, zvířata
Vydáno:
2024
,
Jota
Originální název:
All Things Bright and Beautiful, 1973
Interpreti: Ondřej Novák
více info...
Přidat komentář
Kromě zážitků ze stájí, chlévů, stodol, ohrad, pastvin a luk máme možnost nahlédnout i do Jamesovy domácnosti s novopečenou paní Herriotovou v čele.
Zábava, nádhera, paráda!
Pět hvězdiček nestačí, panu Herriotovi bych snesla celou hvězdokupu!
U Herriota člověk s jistotou ví, co dostane - takže když je potřeba zahnat chmury, přesně víte, po čem sáhnout (a je skoro jedno, o kterou porci z jeho zážitků a vzpomínek se vlastně jedná, všechny mají stejný účinek).
Zvířátka má každý rád a náhled do práce jiného také vždycky potěší. Herriotova série ale přináší něco víc, než jen historky o psech, porodních provazech, kočkách, kalciu, krávách, době bez penicilinu a jehňátku Herbertovi s jeho ocáskem. Je to sonda do anglického venkova 30. let minulého století s těmi všemi vřesovišti, zídkami, rozbitými úvozy a s jeho rázovitými, povětšinou červenolícími a z fajfky mocně bafajícími obyvateli. Autor měl tohle všechno sakra rád a tak má čtenář pocit, že se kniha odehrává v ráji, kde je všechno ještě v pořádku, lidé žijí takřka v dokonalé harmonii a největším zloduchem je schvácenost kopyt a záludná brucelóza. V dnešní přetechnizované, uspěchané a záludné době je to vskutku balzám na duši. 99%
Nádherný výlet do jiného času, do jiné země, ale do hloubky srdce a duše, která je vlastní všem vnímavých lidem. Nesmírně mne potěšilo, že i moje děti, žijící v dnešním, natolik odlišném, světě se mnou nadšeně četly tyto dojemné a lidské příběhy, sdílely radost i smutek z těch nádherných příběhů a dokázaly vnímat poezii krajiny, kterou nemohly vidět.
Ty povídky jsou jako závany radosti, drobky smutku, kapky moudrosti, pohlazení lásky, laskavé sebeironie a možná, možná, že jsou i cestou k lidskému štěstí, které se skrýva v těch nejobyčejnějších věcech každodenního života A o těch nejobyčejnějších i obyčejných věcech neumí psát nikdo lépe než pan Herriot
...tyhle knížky léči chmury a měly by se předepisovat jako lék proti depresi v ordinacích psychologů...
V téhle knize mě jako překladatele zaujala hned první historka o farmáři, který každou sobotu vyrazí do hospody a když se po zavíračce vrátí domů, sedne si v kuchyni, nasává lahváče a zpívá až do rána. Herriot vypráví jak k němu jednou přijel v noci ze soboty na neděli podívat se na nemocnou ovci, už na dvoře uslyšel jeho hulákání a když mu ten strejc přišel otevřít, "informoval" ho z plna hrdla, že KOMU VÁŠEŇ V SRDCI HÁRÁ, TOMU NENÍ POMOCI! Četl jsem i originál, kde samozřejmě dotyčný vožbrunda zpívá nějakou anglickou nebo skotskou odrhovačku, ale musel jsem dát za pravdu paní Marxové, že zvolila českou píseň. Úkolem překladatele je zprostředkovat čtenáři především autentický dojem. V tomto případě by nějaký trapný překlad veršů o modrých skotských zvoncích prostě nebyl dost "úderný", zato když se kořalovi vloží do úst halekačka o hučící Niagaře, člověk ho nejenom vidí, ale dokonce i cítí, jak z něj táhne pivo. A je úplně jedno, že se jmenuje Harold Ingleby a je to Angličan z Yorkshiru.
Další úžasná kniha od pana J. Herriota. Pohladí po duši, občas rozesměje, občas rozesmutní a hlavně vyvolá neskonalý obdiv. 4,5*
Příjemné čtení - poetické popisy anglického venkova, zajímavé čtení - léčení zvířat v 30.letech minulého století s minimem účinných léků a z toho vyplývající bezmoc,ale jindy zase radost,když se léčba podaří, vztahy mezi lidmi, mezi lidmi a zvířaty - pěkné...
Knihy Jamese Herriota nejsou jenom o zvířatech, ale především o lidech. Autor píše s láskou i o těch, kteří ho vytáhnou v noci z postele nebo jsou nepříjemní. Z knihy na vás dýchne sounáležitost s přírodou a chuť pomáhat všem tvorům, ať už dvou nebo čtyřnohým.
Zvláštní, když jsem knihy kdysi četla, chtěla jsem se pod jejich vlivem stát veterinářkou. Dneska se spíše divím, že mne to neodradilo. I když předpokládám, že dnešní veterinář nemá život zdaleka tak drsný, ale možná ani tak kouzelně pestrý.
byla to první kniha, kterou jsem přečetla a lituji toho že jsem si nekoupila knihy, které od něho vyšli
Klasika klasická - milé, hřejivé, humorné, laskavé...kdo četl, ví, kdo ne - stačí otevřít knihu a nechat se přenést do staré dobré Anglie.
autor má dar nejen prožít s úsměvem svůj život se vším všudy ale ještě o tom vyprávět způsobem, který rozesměje i ostatní
A další várka příběhů, které se skutečně staly a které by většinu lidí odrovnaly. Naštěstí si je prožil Herriot, který je nejen přežil, ale ještě o nich zvládne napsat tak, že čtenáři útočí na bránici (ačkoli bychom ho občas měli spíš litovat :))
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Herriotovy knihy mi nosil manžel před bezmála čtvrtstoletím při mých zdravotních potížích. Vždy mi dodaly radost a sílu a stále se k nim vracím.