Kéž bys tu byl
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494764/bmid_kez-bys-tu-byl-SbA-494764.jpg
4
330
330
Diana O'Tooleová má plán. Ve třiceti se vdá, do pěti let se jí narodí děti, odstěhuje se na předměstí New Yorku a zároveň bude stoupat po kariérním žebříčku v nelítostném světě uměleckých aukcí. Ještě není zasnoubená, ale ví, že její přítel, lékař Finn, se chystá požádat ji o ruku na jejich romantické cestě na Galapágy – několik dní před jejími třicátinami. Naprosto skvělé načasování! Jenže pak se ve městě objeví neznámý virus a v předvečer odjezdu jí Finn oznámí, že musí zůstat. Přesvědčí však Dianu, aby na jejich vysněnou dovolenou odjela alespoň ona... Ta to neochotně udělá, ale vzápětí se vše pokazí. Celý ostrov je v karanténě, kde Diana uvízne. Zcela izolovaná se musí vydat za hranice své komfortní zóny. Pomalu si vytváří vztah ke zdejší rodině, jejich potomkovi, který skrývá tajemství... Diana se tak ocitá v situaci, kdy přehodnocuje své vztahy, svá rozhodnutí i sebe samou – a přemýšlí, zda po návratu domů nebude někým úplně jiným.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (CZ)Originální název:
Wish You Were Here, 2021
více info...
Přidat komentář
Tuto autorku mám ráda, knihy od ní mám vždy přečtené za pár dní, protože umí člověka vtáhnout do děje. Takto jsem jedním dechem přečetla knihy Je to i můj život, Nejsem jako vy, Velké maličkosti, Vypravěčka, ... Je ale pravda, že tato kniha byla jiná. Čtení bylo lehké do doby pobytu Diany na souostroví Galapágy. Pak dochází ke zlomu a změna směru příběhu mě velmi zaskočila. Asi i tím, že to není tak dávno, co si většina z nás popisované události z knihy pamatuje. A co si budeme nalhávat, na hezké věci si člověk pamatuje rád, ale ty ošklivé, mrzuté nebo nepříjemné vytlačuje z paměti. nechce na ně vzpomínat, nechce si je připomínat. A najednou tu zase byly. Ale po nějaké době si to všechno sedlo a příběh se zase rozběhl. A s odstupem času, kdy píši tuto recenzi musím přiznat, že příběh nebyl vůbec špatný. Byl jiný, než na který jsme u Jodi zvyklí, to ano, ale vždyť autorka si do svých příběhů vybírá neotřelá témata.
Těžké téma, kterým jsme si před pár lety všichni s menšími či většími šrámy na duši prošli, proto chápu nižší hodnocení. Není mnoho autorek, které ve mně dokážou vyvolávat tak širokou škálu pocitů a schopnost zcela se ponořit do příběhu, který nám vypráví. Cestovala jsem s hrdinkou Dianou na exotické Galapágy, zcela jsem se vžila do jejich pocitů, beznadějných i nadějeplných, ve kterých se nedokázala vyznat. Bylo to překrásné vyprávění, hluboké a niterné. A nezměnilo se vlastně ani v druhé části, co se mých pocitů týče, jen kulisy byly jiné, ač neméně dramatické. Silný příběh, s tajemstvím, v tom nejlepším smyslu slova, tak jak to Jodi umí. O životě, o cestách, o rozhodnutích. Nádherné čtení, asi ne pro každého, ale já se nemohla odtrhnout. Nemohu se dočkat dalšího románu, určitě si ho přečtu.
Tím že polovina knihy byla.... (co to četli ví), tak pak už mě to nelákalo číst dál, jen jsem to zrychleně prolítla očima, abych věděla jak to dopadlo.
Musím říct, že jsem již několik knih od této autorky četla a bohužel mě kniha zklamala. Když jsem si myslela, že to konečně bude někam směřovat, byla jsem zklamaná, když jsme se opět vrátili do města. Asi je to tím, že celkové námět nemám ráda.
Tak tohle bylo... Náročné. Vůbec nevím, co se stalo s autorkou, ale tohle je již asi třetí kniha (z těch novějších), která má pomalý rozjezd a není to zkrátka taková ta klasika od Jodi Picoult, která vás totálně pohltí. Kéž bys tu byl je místy zdlouhavá a celou dobu máte pocit, že kniha postrádá pointu. Čekala jsem, že aspoň na konci autorka překvapí a já zůstanu udiveně civět jako při většině jejích knih, ale nestalo se tak. Konec jsme si každý mohl v podstatě domyslet, buď ano nebo ne. Podruhé bych se do této knihy už nepouštěla. Rozhodně patří mezi ty slabší od Jodi.
Konečně mám zase pocit, že tohle je přesně kniha od Jodi, kterou mám tak ráda. Od začátku do konce, je psaná svižně, napínavě a na téma, které neustále víří okolo nás. Je neuvěřitelné číst o covidu, který jsme prožili nedávno a přesto jsem na některé věci už zapomněla. Je to vůbec možné, jak rychle dokáže lidský mozek vytěsnit vzpomínky? Narážky v knize jsou pro mě tak srozumitelné a zároveň bolestné. Bylo to období, kdy jsme nikdo nic nevěděli.
Zajímalo by mě jak na tuhle pandemii budou pohlížet lidé, třeba za 50 let. Bude to pro ně taky tak vzdálené? Neuvěřitelné? Pochopí text v knize, nebo si budou myslet, že si autorka vymýšlí?
Velice zajímavě napsaná kniha a popravdě jsem nečekala co se stane. Jodi mě dostala. Za mě je to jedna z nejlepších knih co napsala, samozřejmě Je to i můj život, nebo Nejsem jako vy.
Knihy Jodi Picault jsou pokaždé sázka na jistotu. I tento příběh byl hezký, probíral těžké témata a kladl otázky, na které si každý musí odpovědět sám.
Kniha, která svým nečekaným zvratem překvapí kdekoho. Nádherný příběh napsaný o tak těžkém a aktuálním tématu, jakým je Covid. Pandemie, která postihla každého na zemi a ovlivnila běh událostí i lidské životy. Líbí se mi na knize, že i když jde o ve skrze smutné téma, tak v mnoha ohledech spíše přivádí k zamyšlení nad smyslem života, života po životě a láskou.
Nádherný příběh ( Jodi to jinak ani neumí ) z dob, kdy nám Covid změnil životy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že vlastně první polovina knihy je ...no, nebudu nic prozrazovat :-) , přesvědčte se sami :-) Konec překvapil, rozhodnutí Di jsem neočekávala :-) a to, jak autorka popisuje veškeré dění okolo viru a lidí, které vir zasáhlo...to je srdcervoucí...doporučuji všem, kteří virus brali na lehkou váhu ...
S Jodi Picoult nejde šlápnout vedle.
I tentokrát jsem byla začtená do poslední stránky.
Když jsem ji četla, měla jsem pocit, že to prožívám všechno já.
Doporučuji. :-)
Autorka píše o době, kterou jsme všichni zažili, ale každý ji prožil jinak. Je to již druhá kniha o covidu, kterou jsem četla, a stále mi přijde neuvěřitelné, že se to celé stalo. Oceňuji, jakým způsobem téma pandemie Jodi Picoult pojala a od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Rozhodně ji doporučuji!
Jodi píše zvláštní knížka a ani tato není výjimkou. Přesto jsem z této knížky trochu na rozpacích. Autorka celou knihu zasvětila tématu covid a pro mě je asi na toto téma ještě brzo. Až moc si jej pamatuji a ještě knihu na toto téma nedokáži ocenit. Autorka tu popisuje situace, které jsme si prožili, tak nebo jinak všichni, téma se snaží uchopit z více pohledů, ale až na jedno opravdu velké překvapení je kniha zajímavá nejvíce, když nás děj zavede na Galapágy což je asi polovina knihy. Jinak jak jsem zmínila výše, vše jsme zažili tím pádem, mě to moc nebavilo. V globále je fajn, že taková kniha vznikla a čtenáři za nějakých 20 let budou možná nadšení, ale v současnosti se v knize neobjevuje nic, co by se nedávno neřešilo a nebo co se stále řeší. Navíc když už téma covid, chyběla mi tam otázka ukončení očkováním. Když už , tak to mělo být se vším. Navíc hlavní hrdinka mi byla určitým způsobem nesympatická, její charakter i chování mě nějak štvalo.
Knížka se čte dobře, určitě jsem se nenudila, ale prostě autorka má lepší knížky. Moc mě to mrzí.
Za mě 3,5*, na 4 to nemá, proto jsem se přiklonila ke 3*
Jodi Picoult je jedna z mých oblíbených autorek, ale mám pocit, že poslední knihy, které jsem četla, tak jsou čím dál horší. Líbí se mi na Jodi, jaká si volí témata pro knihy a jak jde do těchto témat do hloubky. Vše detailně prostudované.
Nicméně tato kniha byla zklamáním - Domnívala jsem se, že téma kovidu bude pouze okrajové a čím víc jsem o tom četla, tím víc mě to deprimovalo a štvalo (Nic proti lékařům, kteří v té době léčili nakažené pacienty). Hlavní hrdinky jsou v posledních dobách velmi zaměřené na sebe, tak trochu egoistické (Kniha dvou cest, ...). A Diana mi nepřerostla k srdci. Navíc snad v každé druhé knize, kterou teď čtu se prolíná téma rozdílných sexualit (byť v této knize fakt jen malinko, ale přece!) a mně se to začíná zajídat...
No, nic... Teď si řeknu, že od ní už nic číst nebudu a pak mi to zase nedá...
Od autorky jsem dříve četla Je to i můj život, tato kniha její kvality zdaleka nedosahuje.
(SPOILER) Nemám slov. V průběhu čtení jsem nadávala,jaká je Diana kráva a co se s tou Jodi stalo,že už v knize Kniha dvou cest byla hlavní hrdinka taková sobecka kráva. Ale pak přišel zvrat a vše se vysvětlilo.Emaily od Finna naprosto dokonale vystihovaly situaci, pocity zdravotníků. Vím to, byla jsem v první linii. Vracelo mě to zpět,přesně tak to bylo. Přišlo mi to teda takové na sílu, neuvěřitelné, že by ji tohle psal na dovolenou -vysvětleno. Bylo tam sice pár nesrovnalosti, jako že pacient v takhle vážném stavu který se dává na břicho by určitě nebyl na ventilaci jen pět dní,ale když se od tohoto oprostim, musím zatleskat. Skvěle a autenticky napsáno.
(SPOILER) Vysvětlí mi někdo jestli ten muž na konci byl ten kdo si myslím nebo jsem už blázen? Prosím do soukromé zprávy!!!
Moje druhá kniha od autorky (první byla Kniha dvou cest) a tato mě na rozdíl od té první opravdu nadchla. Prostředí Galapág, následný a naprosto nečekaný obrat v ději, prostě skvělý zážitek. Kniha zároveň popisuje začátek a průběh pandemie Covidu z pohledu lékaře a, i když od té doby nějaký čas utekl, okamžitě si člověk připomene, jak se změnily věci, které jsme do té doby brali jako samozřejmost.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Nebyt toho konce a nebyt toho konce s Finnem, tak by to po dvou minulych knihach byla ta lepsi Jodi, jak ji znam.
Konec mi k ni nejde.