Kim Čijong (ročník 82)
Čo Namdžu
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410488/bmid_kim-cijong-rocnik-82-AbH-410488.jpeg
4
235
235
Každý z nás zná nějakou Kim Čijong… Postava Kim Čijong, obyčejné třicátnice, je korejským čtenářům — a zejména čtenářkám — důvěrně známá. O věrohodnost jejího příběhu se autorka nemusí nijak zvlášť snažit, protože jednotlivé životní epizody tvoří součást obecné každodennosti a společně sdílené zkušenosti. Symbolický je už sám výběr jména; údajně se jedná o nejčastější jméno dávané korejským dívkám v roce 1982. Téměř každý tak ve svém okolí zná nějakou „Kim Čijong“, která od útlého dětství přes školní léta, později v manželství a v zaměstnání postupně zažívá drobné ústrky, obtěžování i zjevnou diskriminaci. Jednoho dne však hlavní hrdinka začne mluvit jinými hlasy. Hlasem své kamarádky, své matky… Manžel jí domluví návštěvu psychiatra a ona mu vypráví svůj příběh, který je zároveň příběhem všech korejských žen. Před rozuzlením každé příhody už většinou podvědomě cítíme, co bude následovat, byť bychom se možná raději mýlili. Společenská realita vycházející z tradičních hodnot a postojů je však v tomto ohledu mrazivá a neúprosná.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
82년생 김지영 (Kim Čijong - 82njonsäng), 2016
více info...
Přidat komentář
Je náročné hodnotit něco, čemu se dává 5* kvůli respektu k tématu. Téma je důležité, ale forma mě otrávila.
Celá kniha je výčtem každodenních situací, které nejsou fér. Nejsou. Ale chybí zde nějaký děj, vývoj. Kniha je odzdrojovaná studiemi, každý odstavec má procentuální vyjádření nerovnosti pohlaví dané situace. Zdá se, že nám chtěla autorka předložit data. Ale proč si vybrala zrovna beletrii?
Máme zde hlavní hrdinku, která je absolutně neurčitá a popis jejich dnů, kdy se setkávala s nerovností. Na mě to působilo jenom jako výčet toho, kdy jí bylo ukřivděno, jedna situace za druhou. Já vím jak strašně to vyzní, opravdu hodnotím provedení, ne hlavní myšlenku.
Ráda si na stejné téma něco přečtu, ale Kim Čijong nebyla pro mě.
Tak tohle dílo mě naprosto dostalo. Jak postupně hlavní hrdinka se dostávala tam kam nikdy nechtěla, ale jí systém dostal. Pomalu postupný racionální vysvětlení proč je dobré držet status quo. A možná že se bude pro mnohé jednoduché se na knihu podívat, vždyť je to v jiné zemi, ale tady nejde o kontext, ale o že tu způsoby omezování a udržování předsudků jsou ve všech společností stejné :)
Ať žije mužský šovinismus! Bohužel, Jižní Korea může být technický vyspělá, jak chce, ale ta mentalita je stále stejná, jako za dynastie Čoson.
Vyposlechnuto v audioknižní podobě. A byla to teda síla, musela jsem si to dávkovat. Vyprávění o životě žen v Koreji tu nastiňuje situace, v nichž se žena ocitá a jakým překážkám musí čelit. A je to teda dost masakr. Člověk si to ani neumí představit, co to je být kvůli svému pohlaví považován za člověka druhé kategorie, jak to tady v této knize působí. Pro mne jako ženu to to bylo místy docela i nepříjemné na poslech.
Z doslovu se čtenář dozvídá, že kniha je autobiograficky laděná - o to je to ještě silnější, protože autorka očividně vychází z vlastních zkušeností a kniha tak působí autentičtěji a má o to větší výpovědní hodnotu. Zároveň se autorce knihu podařilo napsat v určitém duchu dokumentárního stylu, takže může působit i trochu odosobněně. Ale myslím, že to vůbec není na škodu, protože ta určitá mír a odosobněnosti pro mne docela dobře podtrhovala tu bizarnost situací, v nichž se hlavní hrdinka ocitala.
Za sebe určitě mohu doporučit. Knize dávám plný počet. Je to pro mne důležité svědectví o tom, co se děje na opačném konci světa. A je dobře, že se o těchto věcech můžeme něco dozvědět prostřednictvím výpovědí přímých účastníků.
Není to ani tak román, jako případová studie života jedné Korejky, v níž ukazuje autorka demografické, přesněji genderové problémy vlastní země a jejich vývoj za poslední tři desetiletí.
Ovšem vůbec nechápu, proč je tohle dílo - dle údajů na obálce - dnes tak populární ve světě. Zajímavá by spíš byla v návaznosti studie, kde přesně jsou z obsahu knihy tak překvapeni, ohromeni..., protože pro naše končiny na tom nic divného či převratného není - vydávat její příběh za "strastiplný", když nikdy nestrádala a netrpěla nějakým fyzickým či psychickým útlakem, vystudovala univerzitu, našla si práci, vdala se, narodilo se jim jedno dítě, nikdy netrpěli nouzí, nemusela se starat o jiné členy rodiny (např. staré či nemohoucí rodiče), nepostihla je žádná rána osudu, tak na tom příběhu není zhola nic strastiplného, úplně normální život ženy současné doby, která chce rodinu a chce současně dělat ještě něco dalšího, co ji baví (a čím může vydělávat). Že to je obtížné, skloubit práci (s menším platem než mají muži a třeba na nižším postu) s rodinnými povinnostmi, výchovou dětí, péčí o domácnost, to platí všude na světě, kde se ženy tímto směrem emancipovaly. Jižní Korea na tom není jinak, tam se alespoň již dlouho žije v relativním blahobytu a na technologické úrovni.
Pro mne tedy jen málo zajímavé, poselství veškeré žádné.
Ráda vyhledávám knihy, které nějakým způsobem zpracovávají asijskou historii, tradice, kulturu, politiku nebo jenom život sám.
Kim Čijong zrovna o jednom takovém obyčejném životě hovoří. O tom svém.
Provede vás dětstvím, dospíváním, první láskou, prvním zaměstnáním až do chvíle, kdy se stane matkou a díky své nové životní roli musí prakticky opustit vše, co doposud získala.
A taky se dozvíte, co všechno to pro vás znamená, když se do korejské rodiny narodíte jako dívka...
Tohle je knížka, kterou bych si vybrala, kdybych chtěla někoho seznámit s tím, jakým způsobem přistupuje systém ke korejským ženám, jak se vyvíjel a v průběhu let proměňoval.
Román svým zpracováním možná tak trochu připomíná dokument (autorka vycházela ze svého života), avšak tato skutečnost na čtivosti a poutavosti rozhodně neubírá.
Bylo to zajímavý, poučný a šokující čtení. Sama za sebe velmi oceňuju kapitolu s názvem 2016 a následný doslov, který danou problematiku shrnuje, doplňuje a prohlubuje.
Líbilo a určitě můžu jen doporučit!
Kniha se mi moc líbila. Poslední dobou se zajímá o korejskou kulturu a tato kniha byla velice zajímavá. Přiblížila mi postavení a život žen v Jižní Koreii.
Změnit ustálené zvyklosti ve společnosti je během na dlouhou trať. Vždy se najdou skupiny, které budou lpět na zachování tradic, ačkoliv ty mohou zcela zbytečně život ztěžovat. První kapitola románu příliš nenadchne. Trochu úsilí stojí zvyknout si na korejská jména. Kdo tyto obtíže překoná, seznámí se s životem v zemi sice hodně vzdálené, ale z hlediska problémů běžných obyvatel celkem blízké.
Svižný a úderný text o postavení žen v Jižní Koreji. Spousta faktů dává příběhu trochu dokumentární ráz, ale i tak je to pořád velmi přístupný text, takže se není čeho bát. Doporučuju!
Neradostné čtení, ale trefné. Vypráví život paní Čijong, které se teoreticky přece nic až tak hrozného neděje (natož ve srovnání s jinými ženami, zvlášť dřívějších generací)... ale pak to vidíte nahuštěné do celkem útlé knížky - no a uznejte sami, z toho by se jedna zcvokla.
Něco je specifické pro Koreu, většina situací a dilemat ale asi osloví všechny ženy. A nejen je, vždyť i tatínci dodnes čelí rýpání, jestli "umí dělat kluky nebo jenom holky", a podobným "žertům"...
Autorka vo svojej knihe zobrazila životnú cestu bežnej mladej Kórejky (mimochodom môj ročník) a kniha sa stala bestsellerom. V čom tkvie jej úspech?
Nemusíme sa tváriť, že by sme na Slovensku nemali patriarchát, všakže? Akurát v Južnej Kórei je tento problém oveľa vypuklejší a narodiť sa ako žena, povedzme si úprimne, nemožno považovať zrovna za výhru. Už len fakt, že keď žena porodí chlapca, splnila si týmto svoju životnú úlohu, musí na samotné ženy vyvíjať obrovský tlak. Mnohé sa zbavovali „nechcených“ dievčat potratmi.
V Južnej Kórei klesá pôrodnosť a ženy začínajú hovoriť o tom, čo ich sužuje. Prečo sa nechcú vydávať, prečo nechcú rodiť deti, zostávať doma a stať sa nemým sluhom rodiny. Síce bez problémov už v súčasnej dobe môžu získať vzdelanie, no v konečnom dôsledku im je prakticky nanič vo chvíli, keď sa rozhodnú mať rodinu. Rozbehnutá kariéra ide do hája a život ženy sa zredukuje na výchovu detí a starostlivosť o domácnosť, niet cesty späť. Stále sa aj u nás tvárime, že je úplne v poriadku, že žena prichádza o všetko a mužovi sa život prakticky nemení. Príbeh ženy, ktorá pod vplyvom spoločenského tlaku podľahne duševnej chorobe, zaklincuje v závere výrok psychiatra – muža, v ktorom sa zračí úplne všetko.
Popularita knihy vrcholila v roku 2017 súbežne s vlnou metoo v Kórei a stala sa jej symbolom. Nech žena urobí čokoľvek, chyba je na jej strane. Vždy. Autorka nastavuje zrkadlo spoločnosti a otvorene pomenúva sexizmus, kauzu skrytých kamier, vnímanie a postavenie žien. Inšpirovala ju vlastná skúsenosť po opustení vlastnej profesie a impulzom k napísaniu knihy bol osobný zážitok, kedy bola mladými pracujúcimi mužmi označená za ženu, ktorá nemá na práci nič iné iba kočíkovať dieťa a piť v parku kávu za manželove ťažko zarobené peniaze.
Autorka v doslove dodáva, že sa status ženy v mnohom zlepšil, no také slobodné matky stále živoria na okraji spoločnosti a so ženou sa i dnes často zaobchádza ako s človekom 2.kategórie.
Proč jsem si Kim Čijong (ročník 82) nepřečetla dřív?
Vynikající, čtivý příběh o obyčejném životě korejské ženy, který sledujete od jejího narození až do cca 30 let.
Nemám co vytknout a vřele, vřele doporučuji. Aktuální, reálné a úderné čtení. Navíc je kniha kratšího rozsahu, díky tomu ji zvládne opravdu každý.
„Příběh ženy, která vlivem stupňujícího se společenského útlaku podlehne duševní chorobě,“ píše se v doslovu. Hlavní hrdinka se občas „změní“ v jinou ženu z jejího okolí a promlouvá jejím hlasem její názory - říká (za ni) to, co nemohlo (ale mělo) být řečeno nahlas. Toť první kapitola. Následuje retrospektivně odvyprávěný celý její život a čtenář pochopí, jak se neustále přidávalo po velkých či ještě větších kapkách, až pohár duševní rovnováhy přetekl.
Ženy se v Koreji mají fakt zle a tahle kniha to říká nahlas, čímž způsobila docela rozruch.
Je to lehce stravitelná beletrie občas proložená ozdrojovanými fakty, což působí dost divně - jako by autorka zůstala nerozhodně rozkročená mezi beletrií a dokumentem - ale zároveň chápu, že beletrie se líp čte a mužský svět je třeba umlátit fakty :-)
Dovolím si přidat autentickou historku z roku 2009 ze Soulu:
Veliká projekční firma, na jednání o strojírenském zařízení přijeli z české firmy 2 muži a žena, všichni tři inženýři. Během týdenního pobytu v 7patrové budově firmy nepotkali jedinou Korejku (kromě paní, co doplňovala kafe). Když během neformální konverzace naťukli otázku nepřítomných žen, mladý Korejec, co je měl na starosti, jim objasnil, že je za tím hluboko zakořeněná hierarchie - on, coby čerstvý absolvent musí první rok dělat nejpodřadnější „podržtašku“, další rok už ho nechají občas zvednout telefon a na nějaké trochu příčetné místo se dřív jak za 5 let nemá šanci dostat. Byl to inženýr s perfektní angličtinou, co studoval 2 roky techniku v USA. Holky prý mají šanci na uplatnění ještě menší, takže ty chytré při nejbližší příležitosti vezmou do zaječích. Ve výsledku prý nejde sehnat holku, protože všechny utekly.
Ženy u nás se sice tak zle nemají, ale že by to bylo kdovíjaké žůžo, to taky ne. (Nebo máte, dámy, stejný plat jako váš (mladší, méně vzdělaný) kolega?)
O tom, že hnutí #metoo je fakt potřeba
Život umí být těžký. Když jste žena, tak ještě těžší, v některých aspektech a situacích rozhodně. A být ženou v korejské šovinistické společnosti je ještě další level. Kniha pro mě byla dalším zdůvodněním, proč je třeba ženám naslouchat - jejich vnímání společenských konvencí a tíživých životních situací plynoucích z mateřských povinností.
Táto kniha, je takou peknou ukážkou, ako sa z nalinkovaného života môžete úplne zblázniť. Ideálne byt: pekná, nie múdra ale vzdelaná, milovať deti a nadšene ich rodiť a vychovávať, nechať manžela žiť si život bez vás ale slepo ho uctievať lebo vás a vaše milované deti živí. To je realita mnohých žien nie len tých Kórejských. Čijong mala na vyber: buď skončí takto alebo úplne sama ako karieristka, na ktorú sa dívajú pomedzi prsty. Aj ako na matku sa na ju dívajú pomedzi prsty. A ona sa musí vysporiadať s tým aké je frustrujúce byt ,po podpísaní sobášnych papierov, človekom druhej kategórie.
Útlá knížka, spíše dokument o životě žen v Korei. Moje noční můra na papíře, naprosto depresivní osud ženy, která místo aby šla za svými sny, otehotní a stává se společenským problémem.
Kniha je něco na pomezí fikce a dokumentu - obsahem i stylem psaní. Pojednává o průměrné Korejce a jejím docela obyčejném životě. Ačkoliv události v knize popsané by se jen ztěží daly označit za "obyčejné" nebo "normální".
Nejhorší na tom je, že tyto problémy přetrvávají dodnes a každá žena či dívka se s něcím podobným setkala a zcela určitě ještě setká.
Já osobně jsem si především uvědomila, kolik netaktních nebo oplzlých poznámek od mužů slýchám každý den. Často už si to ani neuvědomuji a nepřikládám tomu zvláštní význam, protože podobné věci slýchávám tak často, až se z toho stala skoro nedílná součást života. A dnes mi došlo, jaká pitomost to je. Že se nad tím už ani nepozastavím a beru to jako obyčejnou věc.
Každopádně rozhodně doporučuji přečíst. I když se nejedná o knihu s nějakým závratným dějem nebo nečekaným rozuzlením, je to hodně zajímavé čtení. Ukazuje život z pohledu ženy a s čím všim se musí potýkat a jaké problémy musí řešit, i když to není její vinou (ačkoliv všechno je přeci vina ženy - odkaz na knihu), že?
Útlá knížečka, které její strohý styl svědčí. Kim Čijong je postava založená na statistikách o průměrné ženě, která se potýká se sexismem a přehlížením. Která je svědkem toho, jak se zásluhy přidělují mužům a od žen se čeká, že se postarají o domácnost, aniž by za to čekaly jakékoliv ocenění. A Kim Čijong se z toho jednou "zblázní" a vypráví příběh svého života, který je příběhem její matky, babičky a mnoha dalších žen.
Skvělá kniha o dnešní Jižní Koreji a za mě velké doporučení.
Upřímně se mi to nečetlo špatně, každopádně mě mrzí absence hlubší dějové linky, která by nás více vcucla do víru korejské společnosti, která je (mimo jiných i dosti krásný věcí) plná sexismu a kulturního nátlaku. Je to určitě kniha, která se snaží objasnit hororovou realitu, ale je trochu nešťastně sepsána.
Kim Čijong (ročník 82)
Kim Čijong [ročník 82] se mi podařilo zhltnout během jediného odpoledne, což je na mé současné poměry zvláštní. Většinou knihy čtu ve veřejné dopravě a v kavárnách, ale do Kim Čijong jsem koukala i na návštěvě u otce a po příjezdu domů. Kniha se čte rychle a snadno a i přesto u určitých pasáží člověk cítí frustraci až smutek.
Tato kniha, která otřásla Jižní Koreou a dodnes vyvolává vášnivé diskuze na internetu (více o přijetí knihy v Koreji se dozvíte ve skvělém doslovu Petry Ben-Ari), která je první a jedinou celou knihou, kterou vlastním v korejštině, má vlastně velmi jednoduchý příběh. Hlavní postava, Kim Čijong, je oknem do světa typické korejské ženy, nebo spíše typické situace, ve které se korejské ženy eventuálně ocitají. Dokumentuje celý její život, plný 'malých příkoří', se kterými se setkává jakožto žena, protože je žena. Některé se mohou zdát lidem neznalým moderní korejské kultury až groteskně přehnané, ale silně autobiografické dílo opravdu vypovídá o stavu korejské společnosti.
Kim Čijong za celou knihu nepotká žádná velká katastrofa. Nezažije na vlastní kůži sexuální násilí, nestane se obětí nějakého zločinu, její rodina se k ní nechová příšerně, její manžel není nechápavý šovinista. Přesto si na konci knihy člověk připadá zahlcen příšernou atmosférou a situací, ve které se prostě nedá normálně žít.