Nanečisto
Sergej Lukjaněnko
Kirill Maximov série
1. díl >
Šestadvacetiletý obchodní zástupce malé moskevské firmy Kirill Maximov, prodávající počítačové komponenty, se jednoho krásného dne ocitne v neuvěřitelné situaci: V jeho bytě údajně už tři roky bydlí cizí žena, jeho místo u zaměstnavatele neexistuje, jeho přátelé ani jeho milovaná dívka ho nepoznávají. Kirillovi nezbývá než začít žít NANEČISTO - a tak se také jmenuje jedna z posledních próz úspěšného ruského autora Sergeje Lukjaněnka. Také román NANEČISTO, jehož fabule hodně připomíná slavný hollywoodský film Síť, je prošpikován svižnými dialogy a každodenními reáliemi ze současného ruského života.... celý text
Přidat komentář
Je to jednoduše napsaný příběh ze současné Moskvy. S tím je nutné počítat. Takže Rusko pár let zpět. Hlavní hrdina je obyčejný mladík, který nedokáže myslet bez cigarety a žádná delší debata se neobejde bez alkoholu. :)
A začnou se mu dít neuvěřitelné věci. Není to nějaký veledílo. Lukjaněnko si na nic nehraje. Začíná to dost pozvolna. Až do poloviny není zřejmé, co se děje, takže to začne nudit. Ale jak se to rozjede, tak už se to nezastaví.
Stupňuje se to a je to čím dál zajímavější. Napínavé a akční to moc není. Teprve až ke konci. Závěr se povedl. Bylo to fajn, ale na hlídky to nemá. Chybí tomu jejich atmosféra. A pak tam jsou nesrovnalosti.
Kapitoly začínají rádoby filozofováním o smyslu života a všem možném. I žánrově je to otázka. Vyloženě sci-fi to není. Podobá se to Zelaznymu. Ten je ale náročnější. Tohle se líp čte a není to tak zprasený.
Určitá analogie mezi těmito autory mi došla až teď. Schopnosti hlavní postavy zůstaly nevyužité. Mohlo to být mnohem akčnější. Na čtenáře z Moskvy to možná zapůsobí víc. Mě ruské reálie míjely.
Lukjaněnko se literárně drží zkrátka. Neladilo by to s hlavním hrdinou. Má to jen jednu dějovou linii, ale závěr je dobře vymyšlený a tak to nevadí. Podobně jako hlídky to zapůsobí spíš až po dočtení. 80%
Sergej Lukjaněnko patří mezi moje nejoblíbenější autory což ale neznamená, že nebudu objektivní. Takže styl psaní ani autora rozebírat netřeba. Autor už předvedl, že umí. Kniha psaná vcelku čtivě a příjemně se čte. Mě osobně vadilo před každou kapitolou filozofické zamyšlení,které odvádělo od příběhové linky a kazilo atmosféru. První polovina knihy je velmi poutavá díky takovému tajemnu "co se to děje?". S druhou polovinou už je to poměrně horší. Autor mnohokrát odbihá od příběhu a politizuje a filizofuje o matičce Rusi. Sága o hlídkách byla v tomto mnohem střídmější. Za mě jsem si knihu neužil tak jak bych mohl bez těchto rušivých prvků. Takže dávám 3 hvězdy, ale jsou opravdu silné.
Je to neuvěřitelné, jak každá knížka / série autora je úplně jiný subžánr, v podstatě nic si není podobné. Od urban fantasy přes cyberpunk až po space operu. V tomto případě paralelní světy, kde prvek vykořenění z reality výrazně připomíná Gaimana, i když styl psaní je naprosto odlišný. Hodně zajímavých nápadů, napsáno jako obvykle velmi čtivě. Jen mi trochu vadily ty filozofické začátky kapitol.
Věřila jsem, že to bude dobrý. Fakt. Ale v Nanečisto se stalo totéž, co ve druhým a hlavně třetím díle Hlídky. Lukjaněnko se vykašlal na příběh a místo toho začal „filozofovat“: o Rusku a jeho roli ve světě (velmoc, žejo), o ženách a jejich roli ve světě (hezký a blbý, nebo ošklivý a frigidní) a taky třeba o gayích (a to opakovat nebudu, musela bych si pak vymýt pusu a klávesnici mýdlem). Možná jsem přecitlivělá. A možná je Nanečisto fakt jenom blbý. Nevím.
Opět super čtivý Lukjaněnkovo fantasy. Dal bych půl hvězdy dolu za rychle zakončení, tam by se to dle mého dalo krásně rozvinout, ale na půlhvězdy se tu nehraje ;-). Nicméně kniha jako celek je skvělá ;-)
Opět Lukjaněnko nezklamal. Originální a napínavý příběh. Hlavní hrdina sympoš a překvapivý konec. Těšíms se na pokračování.
Lukjaněnko je můj oblíbený autor, ale již pár let jsem od něj nic nečetla. Bylo to jako setkání s přítelem, kterého jsem dlouho neviděla, milé a očekávané.
Příběh byl hodně zajímavý, bavil mě, klidně bych nechala hlavního hrdinu celničit déle, dalo by to čtenáři čas seznámit se s dalšími světy, takto je o ně trochu ošizený.
Konec byl pro mě velmi překvapivý, jsem velmi zvědavá na druhý díl.
Kapku mě zklamalo, že víc nerozvinul žití jen tak "nanečisto", jak je ze začátku naznačeno.
To, že tam napasoval paralerní světy, mě mrzelo; přestože jsou jako vždy skvěle načrtnuté, už mi to přijde jako u Lukjaněnka ohraná písnička. Má to všude. Co by tomu řekl, spisovatel Melnikov? (Kterého jsem přesvědčen, už jsem někde v Lukjaněnkových světech viděl!)
Pár skvělých fórů.
Jako vždy, parádní Lukjaněnko. Jako vždy hodně filozofie, která je jako vždy úplně nenásilně vepsaná do příběhu. Skoro každá z kapitol začíná nějakou úvahou, která pak plynule vyústí v pokračování děje. To Sergej prostě umí a dokazuje to v každé knize, se kterou jsem za doposud setkal. Ale abych jen nechválil... Upřímně říkám, že jsem od autora četl lepší knihy, tato je spíše průměr. Ale i tak zábavná, plná nápadů, takže doporučuji. 70 %
S komentářem jsem čekal na dočtení druhého dílu. Musím říct, že to srovnání s "Hlídkami" tam někde v hlavě pořád je a nejde se ho zbavit. Každopádně musím říct, že Lukjaněnko má co nabídnout. Nápad vícero paralelních světů a jejich původu je velice zajímavý. Musím uznat, že Lukjaněnko dokázal opět knihu zasadit do "ruského prostředí" tak, aby i události let minulých davaly smysl (v kontextu dané knížky).
V neposlední řadě musím vyzdvihnout jeho popis současné ruské společnosti (jak už se tu několikrát v komentářích zmínilo).
Sám se dívím, že jsem od Lukjaněnka zatím četl jen Lorda z planety Země. Jeho styl mi sedí téměř perfektně, a nápady kterými ve svých knihách plýtvá, by jinému autorovi stačily na celou kariéru. Nanečisto je krásnou ukázkou jeho talentu. Už samotný motiv je výborný a mohl by sloužit jako zápletka skvělého paranoidního thrilleru. A nebo temného psychologického románu. No a zbytek, ten je ještě bohatší a slibnější. Jako bonus jsou v knize roztroušené různé trefné postřehy a poznámky. Nejvíc mě zaujal spisovatel sci-fi, který rozebral tvorbu svých kolegů. Na něco takového musíte být nejen slušný analytik, ale nejspíš za tím stojí i dlouhé roky četby.
On mě snad nikdy nezklame. Moc se mi líbí, jak líčí tu ruskou náturu. Upgrade 21.3.2022 - dnes mě právě zklamal a to teda fest.
Od Lukjaněnka jsem četl několik knih (zatím ne Hlídky) po knize jsem sáhl, aniž jsem se zajímal, o čem bude (prostě mě napadlo, že bych si mohl přečíst nějakou moderní ruskou sci-fi). Děj i styl vyprávění mě nadchl, ani úvahy na začátcích kapitol mi nevadily. Zpracovaný motiv paralelních světů se mi zdá velmi originální. I způsob vyprávění - děj se klidně vyvíjí a pak najednou akční scéna, je velice příjemný. Určitě si brzy od autora přečtu něco dalšího.
"A tak se stalo, že když jsem přišel o byt, jel jsem se ožrat s kamarádem. Což je běžná ruská varianta vývoje událostí a bylo by zvláštní očekávat něco jiného."
(☆10/10) Ani nevím proč, ale od knihy jsem prostě tak nějak čekal, že bude dobrá a nic víc. Na tom by asi nebylo tak nic divného, kdybych neznal sérii Hlídek, která mě nadchla, takže jsem mohl čekat ještě mnohem víc. A i kdybych čekal víc, rozhodně bych nebyl zklamán. Tahle knížka mě prostě jednoduše chytla a nepustila, stejně jako u Hlídek mě nadchl ten svět, ve kterém se děj odehrává a postupně jsem objevoval, co se to kolem hlavního hrdiny vlastně děje a představoval si, co bych asi tak dělal na jeho místě a zda by mě takový život lákal. Prostě super a jsem vážně rád, že mi tahle kniha padla v knihovně do oka i přesto, že jsem tam původně šel pro něco úplně jiného.
Čekal jsem od toho něco trochu jiného, ale i tak to bylo zajímavé počtení s originálními nápady a nečekaným koncem. Asi to nevydržím a přečtu si i pokračování :) Jen mi trochu vadilo autorovo moralizování a filozofování na začátku kapitol, to si mohl klidně odpustit, příběh to jen zdržovalo.
Skvělé, úžasné, nejlepší! Lukjaněnko jak má být. Nenápadný nástup a pak bum prásk! Člověk je zažraný v ději a nemůže se odtrhnout :). (Snad jen ten románek s Nasťou mi přišel nepravděpodobný, ale to lze odpustit.)
Nerada plýtvám příliš vzletnými slovy, ale Lukjaněnko je opravdu mistr příběhu a pro originalitu nemusí chodit daleko. Proto docela zamrzí poměrně často se vyskytující srovnávání s jinými autory (zvláště v první polovině knihy). Poukazování na to, že zatímco on je schopen např. nechat hlavního hrdinu vytírat podlahu, což se v jiných knihách nemůže stát, beru jako rušivý element. Jako snahu pochlubit se svou odlišností, což podle mě Lukjaněnko rozhodně nemá zapotřebí. Bystrý čtenář by si jistě všiml sám a ocenil autorovy kvality. I přes tuto výtku se mi kniha četla opravdu velmi příjemně a rychle a musím ji zařadit ještě trochu výše než cyklus Hlídek. A teď s chutí na další díl!
Nanečisto bylo moje první knížka od SL. Nejdříve jsem hodně váhal, upřímě, zaujal mě první obal (což se u Lukjaněnkových knih moc často nestává, ruku na srdce). Ale pak jsem se pro ní vrátil a během dnů si vytvořil asi celoživotní závislost. Nanečisto mi přijde uplně nejlepší jako exkurz do Lukjaněkovi stylu tvorby a doporučuju ji rozhodně dál. Hlídky až později. Za sebe jednoznačně 5* a čestné místo v knihovně !
Štítky knihy
přátelství Rusko zfilmováno dobrodružství paralelní světy fantasy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Lukjaněnko opět nezklamal jeho myšlenky se prolínají do dnešního života.Místama jsem v tom měl guláš a někdy se nemohl odtrhnout