Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Smutný příběh začíná roku 1680. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodějnictví poté, co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorotě Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byly nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě nebyly žádné čarodějnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení), se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem obviňovat další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk měl hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk k čemukoli. Boblig chtěl také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti němu vystupoval. Nejdřív Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i před návštěvu děkana u biskupa olomouckěho, kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy neudělal, a byl upálen. Až po 8 letech končí Bobligovy inkviziční procesy a na hranici umírá poslední nevinný člověk. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí.... celý text
Přidat komentář
Kniha má pozvoľný štýl rozprávania bez zbytočne naturálnych opisov. Ťažoba výpovede vyplýva skôr z udalostí samotných a krajnej bezmocnosti dotknutých postáv voči feudálnemu aparátu, než zo samotných aktov tortúry.
Autor dobre využil mnohozmyselnosť biblických textov, ktorými je kniha pretkaná. Zdôrazňuje tak, že historicky je biblia často krát skôr nástroj moci než pomôcka pre veriacich.
Knihu by som zaradil do povinného čítania už len kôli čírej historicko-informativnej hodnote. Postavy a udalosti boli v rámci dramatizácie upravené/domyselné, ale obrázok zostáva pravdivý.
Příběh, při kterým běhá mráz po zádech, při kterém se neubráníte vrtění hlavou nad nesmyslností obvinění, při kterém cítíte každé křupnutí kostí a natažení svalů při výkonu práva utrpného, při kterém vám ukápne slza nad nespravedlností světa....
Už je to několik let, co jsem Kladivo četla, ale pořád ho mám v živé paměti.
"Místo toho, aby jsme zburcovali svět, čekali jsme na zázrak."
Málokdy dávám plný počet, ale tato kniha si ho bezesporu zaslouží. Nemůžu jinak než doporučit.
Čím více jsem četla tím více jsem se mi kniha odkládala obtížněji.
S postupem děje ve mě sílila především otázka: Jak se tohle mohlo stát? Jak to ti lidé mohli dopustit? Pokud je Bůh jak ten to mohl dopustit?
Nevěřím v Boha a podobné knihy mě v jeho všemohoucnost a velkomyslnost skutečně nepřesvědčí. Je to prostě chyba systému, kde člověk soudí člověka. V té době ještě podpořený šikovnými podpůrnými prostředky, které z vás měli dostat pravdu. Vaši? Ne jejich!
Podobné procesy jsou dnes asi nemožné, ale oni se všechny ty totalitní režimy ve svých praktikách příliš neliší.
Člověk je prostě při čtení hrdina, ale dokázali byste vydržet? Nezradit své ideály, když vám drtí palce a natahují na skripec?
Četla jsem už dávno,ale nedá se zapomenout. Mrazivý příběh při kterém běhá mráz po zádech. Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla. Plný počet bodů...
K této knize mě stejně jako k Drákulovi, Čachtické paní a katu Mydlářovi, dovedla před třiceti lety sestřenka. Od té doby jsem všechny uvedené četla minimálně třikrát a každá kniha má něco do sebe.
Kladivo na čarodějnice je silná kniha, poutavě napsaná, a také mimo jiné výborně zfilmovaná. Jak jeden kamínek začal velkou lavinu lží, pomluv, pomsty a zla. Nezapomenutelné.
Skvělá kniha o tom, jak kvůli lidské hlouposti zemřelo tolik nevinných lidí :-( Moc smutné.
Hnusně otevřená vypočítavost a vychytralost jedné strany a zbabělost a strach na straně druhé ... Tupá stáda ovcí ...
Advocatus diaboli. "Ďábel jí zlámal vaz." Jaká ironie. Na Bobligovi mě fascinuje jak lišáckým způsobem se dokázal chytit svojí příležitosti, aby kompletně využil a vysál naivní bohabojný dvůr a nejenže se s tím nic neudálo, nýbrž naopak, ponechali ho, aby dokonce upálil i Lautnera a dožil si z peněz, co si tu nahrabal, přičemž se sám stává tím, z čeho odsouzené nařkl – a myslím si, že tak to tady funguje dodnes, káže se voda a pije víno. Ano, o tomhle nemůžete pochybovat, že se skutečně událo (věřte nevěřte). Jelikož žiju vedle Mohelnice (a brzy přímo v Mohelnici), ne tak extrémně daleko do Šumperka, dodnes tu je každoroční pálení čarodějnic, kámen v mohelnickém parku s místem upálení děkana Lautnera, takže o tom tak nějak pořád víte. Jeden z mých velice dlouhých restů a jedno z předních děl v našem literárním kanónu historické klasické literatury. Formálně té knize nemůžete nic vytknout - i po více jak půl století od vydání je neustále stejně čtivá a čtenářsky přístupná. Vávrovu filmovou adaptaci jsem viděl dříve, myslím že dokonce dvakrát, a musím přiznat, že mě zpodobnění jak Bobliga (Šmeral v životní roli), tak samotných procesů a epika celkové tragédie zaujala přeci jen o něco více. Je to jako stvořené pro veliké plátno. Kus historie.
Autobiografická kniha Roberta Rosenberga mne velmi překvapila. A to velmi pozitivně. O čarodějnice a inkvizici jsem se nikdy nějak extra nezajímal a tak jsem na pornhubu nikdy nenarazil na události z Velkých Losin, na kterých je vystavena tato kniha. #biglosin
V dobách, kdy církev měla v Čechách stoprocentní většinu a Šlechtová vládla Moravě, sebere jedna bába v kostele hostii aby ji lip dojila kravka a tím roztočí sladké pálení, chvíle zázraků, která stojí život stovky lidí z okolí.
Z Olomouce je poslán místní Vokamura, kterej vypálí co se dá, včetně ostatních církevních hodnostářů a buchtiček, který mu nedaj. A to je všechno. Napsaný je to tak, že se to čte černobíle a jako pohádka se špatným koncem. A to je dobře. 10/10.
u teto knihy me napadlo prislovi:,,kdo chce psa bíti-hul si vzdycky najde,,je to pribeh otom jak lidska hloupost a strach vitezi nad zdravym rozumem.kniha byla velice zajimava,stalo za to ji cist,ale nepatri ke kniham ke kterym bych se chtela jeste nekdy vracet
Zbožňuju. Kniha s děsivým tématem, ale je napsaná naprosto skvěle. Přiznám se, že když jsem ji četla poprvé, trochu jsem zápasila s jmény, hlavně těch tří "bab" ze začátku. Ale když jsem to pak četla podruhé potřetí, už to bylo naprosto srozumitelné. Jen mě děsilo, jak tam toho zla a narážek, co se stane, je víc a víc. Stojí za přečtení. Doporučuji.
Knihu jsem četl už několikrát a určitě se k ní zase vrátím.Příběh mne docela pohltil a uvažoval jsem nad tím,jak člověk může druhému člověku pod záštitou víry takhle ublížit jen proto,že má moc.Bohužel se lidé za tu dobu moc nezměnili a dokážou i dnes pod nějakým symbolem nebo vírou likvidovat ostatní.Je pravda,že už je neupalují na hranici,ale likvidují je zase jiným způsobem.Tohle se bohužel táhne celými dějinami lidstva.
Myslím, že nešťastný inkvizítor Boblig bol v predošlých komentároch už objasnený a charakterizovaný skutočne obsažne a k spokojnosti ďalších, ktorí komentáre ešte len napíšu. Mňa však v celom tom tragickom divadle ľudskej márnosti (žiadny diabol, len človek) oslovil svedok pravdy - Kryštof Lautner. Človek, ktorý ľudskú malosť, ktorej je film tak preplnený prevyšuje svojou cnosťou a duchovnou slobodou. Rozhodnutie, žiť v pravde = vystaviť sa súdu. V mnohých prípadoch, vlastne rozsudku smrti, ktoré sa v priebehu dejín len mierne odlišujú v spôsobe vykonania samotného rozsudku: bolehlav, kríž, hranica, šibenica...atď.
Rozmýšľam, čo robíme s ľuďmi, ktorí nájdu odvahu žiť v súlade s pravdou dnes, totiž súdy, ktoré spomínam stále prebiehajú...je pravdou, že už nikoho nenútime vypiť bolehlav, či zhorieť na hranici, avšak "súdne zasadnutia" prebiehajú v spoločnosti bez prestávky. Obvinený prichádza o členstvo v "osvietenej" a "humanistickej" kompánií. Kto vlastne je? Čo si o sebe myslí? Kto mu dal právo, hovoriť pravdu a nastavovať nám zrkadlo? Robí zo seba "boha"!! Výborné dielo v mnohých ohľadoch!!!
Takhle kniha je strašná i úžasná zároveň. Velice názorně ukazuje, kam vede nábožensky motivovaný fundamentalistický fanatismus.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesyAutorovy další knížky
2007 | Kladivo na čarodějnice |
1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
1977 | Veliké theatrum |
1956 | Čtveráci |
1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Tohle je syrová, obnažená, odvrácená strana podstaty člověka, protože v tomhle příběhu se člověk někam ztratil.
Kde byl, když všichni umírali? Když se zapomnělo na svědomí, na soudnost, na soucit. Když se šlapalo po hrdosti, po spravedlnosti, po všem, co z nás činí lidi?
Mě se to četlo špatně. Ne z důvodu, že by to byl špatný příběh. Ale protože jsem krvácela, protože jsem nechápala, protože mi z toho bylo vážně zle.
Tak nějak si myslíte, že tohle přece ne. Ale ono ano. Stokrát, tisíckrát ano - a pokaždé to bolí. A nikde zastání, nikde ani špetka zaváhání, nikde žádný člověk, který by řekl: Dost.
Říkáte si, tohle se nemůže stát - ale ono se to stane. A co mě na tom děsí - že se to stává pořád. I v dnešní době, pořád dokola, jako by se člověk zkrátka nedokázal poučit. Jako by všechno tohle trápení, všechna ta bolest, všechny ty zbytečné smrti pořád ještě nestačily...
Lidi, co nás zastaví?