Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188304/bmid_kladivo-na-carodejnice-65abc0715c5dd.png
5
2775
2775
Kolotoč monstrózních čarodějnických procesů posílající na hranici bezpočet nevinných obětí. Děj románu je založen na skutečných událostech a odehrává se v druhé polovině 17. století ve Velkých Losinách. Celou aféru odstartuje přestupek jedné žebračky, k jehož vyšetřování je povolán bezcharakterní inkvizitor Boblig. Příběh výmluvně ukazuje, jak kvůli maličkosti může vzniknout obrovská lidská tragédie, založená na fanatické víře, nenávisti a lidské zaslepenosti, proti níž nic nezmůže rozum, úsudek ani svědomí. Podle knihy vznikl také stejnojmenný film.... celý text
Přidat komentář
Pořád se nemůžu vzpamatovat z této děsivé knihy, vyvolalo to ve mně neskutečné emoce. Chtělo se mi křičet za to bezpráví a stále čekala na nějaký aspoň trochu spravedlivý konec, ale ani Bobligova smrt mi nepřinesla "rozhřešení" . Dlouho to ve mě nechalo silný zážitek a musela stále o tomto příběhu přemýšlet. Rozhodně si to přečtěte, není to klasická beletrie, ale nedalo se od toho odtrhnout ...
Toto je bezkonkurenční kniha. Od začátku až dokonce jsem se rozčilovala, jaký malý důvod stačil, aby vypuklo takové nesmyslné peklo založené na lži. Nechápu, jak někdo může být tak podlí a zlý. Nejhorší na tom celé je, že je to kniha podle skutečné události.
*Tímto bych chtěla vzdát hold vše neprávem obviněním a na smrt poslaným obětem tohoto procesu.
Úžasní knížka, která podrobně popisuje procesy. Člověk se pozastavuje nad tým, jak vrchnost dokáže přimět nevinné lidi, aby se přiznali k tomu, co neudělali.
Nádherná kniha, i když běhá člověku mráz po zádech. Ve Velkých Losinách jsem se byl podívat u pomníku těch nevinných obětí, na pravděpodobném místě, kde plály hranice. Genius loci na vás dýchne...
Kniha, kterou by si mě přečíst každý, kdo si stěžuje na dnešní dobu. Příběh, umocněný nádhernou staročeštinou a reálností příběhu.
Děsivé...nadčasové až člověka při tom pomyšlení mrazí...už je to docela dlouho, kdy jsem tu knihu četla a zůstala mi v paměti...je tak silně napsaná, že jsem u ní kolikrát nedokázala potlačit slzy...
Jak by si ten sympatický stařec Boblig asi užil, kdyby věděl, že existuje nějaký Harry Potter. To by byla nádhera.
Každé náboženství je postaveno na ctných základech, které jsou ovšem přejebány, aby vyhovovali pouze jejich nejvyšším představitelům a také nejvyšším představitelům světstké moci v daných destinacích. Proto po mnoho století mohlo několik vyvolených prznitelů malých chlapců ovládat celý kontinent nesmyslnými stanovisky, které mnohdy připomínaly výmysl vačice po lobotomii (vždy naprostá sračka, která měla stádo tupých, utlačovaných a neuvědomělých následovatelů udržet v řetězech moci, a toto stádo mělo tendenci ještě děkovat a zpytovat při každé příležitosti svědomí za jakoukoli drobnost vymykající se vzoru), mohlo se zbavovat pod záštitou toho hodného vousatého pána, který sedí na mráčku a je středem celého vesmíru, každého kdo se jim zenlíbil (neboť to vyžadoval ten hodný vousatý pán, jenž je v odvěkém boji se svým ztraceným synem Luciperem). Mohly se dít zvěrstva, která byla brána jako samozřejmé a jediné správné řešení daného problému (systematické vraždění, zabavování majetku... pod záštitou opět našeho milého šéfa nebeských končin). Každý kdo se znelíbil byl hned heretickou sračkou, největší spodinou a odpudivým neznabohem, jenž zasloužil trest nejvyšší, a přední představitelé tohoto sofistikovatého systému si mastili kapsy, stavěly na úkor bídy svých oveček honosná stavení, a dál prznili malé chlapce. Do toho všeho ještě mocný nástroj jenž posvětili i nejvyšší představitelé pohádkových končin, inkvizice, nikdo by nečekal inkvizici ( tu španělskou hlavně). Bezmezná moc inkvizitorská, posvěcená prznitely malých chlapců, jenž měla být vedena svědomitě a hlavně slepě si jít za jasným stanoviskem jakoukoli cestou (velmi dobře zde vyobrazené manipulace ať už slovního nebo velice bolestivě prováděného pomocí tortur), kdy člověk neměl šanci, pokud byl již označen, jakkoli uniknout z okovů Boží spravedlnosti. Stanovisko, že je již vinen musí pouze učinit přiznání, aby si tak mohli představitelé soudu mýt nade vším co dělali ruce, se tak z nešťastníků mnohdy tahalo (vskutku tahalo pomocí ruzných udělátek, jenž působí prý značnou bolest), tak dlouho až z něj vytáhli buď doznání, nebo doznání. Ano je to tak. Buď se člověk doznal tím že zemřel, nebo se doznal při nesnesitelných bolestech jichž musel podstupovat.
Nejlépe to vystihuje jedna z posledních vět epilogu:
"Tyranům a lotrům se vždycky žije dobře mezi hlupáky!"
Což vlastně vystihuje jakoukoli zvrácenou dobu až po dnešní dny, kdy opět hodně hlupáků se nechává ovlivňovat jednoduchou formou úplatků a výrobou líbivých hesel.
Na závěr ještě takový krásný dodatek, jenž se mi vybavil:
https://www.youtube.com/watch?v=X7R1MVsabLI
A to bude asi vše co jsem tady chtěl vyblít, teď jdu prznit malé chlapce, neboť se to prý může, pokud si pak odříkám pár otčenášů a různě podobná kouzelná slova.
Podle anotace i komentářů se mi zdálo, že to má být příběh jen o čarodějnických procesech. No, je. Ale taky o lidských slabostech.
Závist. Ješitnost. Nenasytnost. Pověrčivost. Alkoholismus. Perverze. Naivita. Zaslepenost. Lenost. Sobectví. Ustrašenost. Strnulost. Lakota. Kaplický je popisuje i tam, kde nejsou pro děj tolik důležité. Koho zajímá, že koně nedostanou jeden večer nažrat? Jde tu přeci o ty procesy!
Kraj byl slabostí plný. A když se kvůli nim a zároveň pod jejich vlivem rozhodli povolat Bobliga, člověka ztělesňující všechny tyto slabosti najednou (možná až na pověrčivost, doteď si nejsem jistá, nakolik vůbec něčemu věřil), začaly se násobit. Nakonec ale vlastně žilo těžce všude. Válku střídala další válka.
Kaplický skvěle popsal houstnoucí atmosféru, i když události jsou hrozné rovnou na počátku, kdy se objeví první oběť. Nepřipravuje čtenáře postupně, abychom se obrnili na stále horší a horší příběhy. Což je dobře. Také výborně používal kontrast. Ne, že by bylo mnoho chvil, které by vás naplnily nadějí. Já je ale při čtení pozorně vyhledávala. Chtěla jsem, aby bylo hezky... aby za postavami přišli jejich přátelé... aby se na chvíli radovaly... každý takový pozitivní moment byl vděčný. Možná jsem se jen chtěla chlácholit úplně stejně jako tamní hrdinové.
Po ve mně dočtení nezůstala hořkost. Bez ohledu na všechno zlo je tu vždy ještě příroda; po zimě přichází jaro, po bouři se nakonec mraky musí roztrhat a na nás zas dopadnout paprsky. Jedno zlo je pryč, další můžeme překonávat. (To není cynismus. Kaplického Kladivo na čarodějnice mi dává mnohem víc síly než všechny motivační knihy, o které jsem doposud zavadila. )
Co by byl člověk bez slabosti? Byl by to ještě vůbec člověk?
Hrůza co všechno inkvizice dokázala, z této knihy mám mrazivé pocity.Určitě zajímavá kniha,ale vracet se k ní už nebudu.
Ani nevím, jestli je u této knihy možné dát míň než 5 hvězdiček. Je to klasika, kultovní kniha, člověku z ní až mrazí. U mě po přečtení došlo k tomu, že jsem se sbalila a vyrazila na výlet do Velkých Losin a nechala na sebe atmosféru dýchnout ještě o něco víc...a atmosféra to byla tíživá. Člověku je až fyzicky špatně, když si uvědomí, kolik zla dokáže napáchat jeden jediný člověk...navíc když za ně ani není dohnán před jakýkoliv soud (i když nejsem věřící, tak v tomto případě doufám, že něco jako boží soud existuje a že pan Boblig dostal, co si zasloužil alespoň po smrti).
Až si zase někdo bude stěžovat na život a dnešní svět, odkažte ho na Kaplického knihu...
Nevyzpytatelné jsou cesty Boží, ale končit je na hranici kvůlivá lidské bestialitě a nenažranosti je špatný cíl. Stejně nevyzpytatelná byla moje cesta k této knize, kterou mám v knihovně už pár let. Začala “Historií trestu smrti“ a teď zcela nečekaně pokračovala u Strugackých a jejich “Je těžké být bohem“, kde se ke konci mile a přátelsky naráželo na kůl a pálilo na hranicích – a nevím, jestli Strugačtí neopisovali od Kaplického, protože stejně jako v Losinách, na jejich hradě ve věži také chybělo sklepení a cely se přistavovaly v přízemí, dokud stačily a úplně stejně nebohému panstvu vadil křik mučených. No, a když jsem si teď opět zajel do toho krásného kraje, kde mám jednu část kořenů (tata se shodou okolností narodil právě v Losinách) a který mě vábí více a více, dozrál čas na Malleus maleficarum!!
Co napsat k nelidské vypočítavosti olomouckého advokáta Bobliga a jeho skřeta Nácka? Stejně jako děkan Alois Lautner ji nejsem schopen pochopit a při čtení se mi občas vařila krev bezmocí a křivdou. A vše bylo samosebou institucializovaně zaštítěno tou jedinou pravou církví chudoby, pokory a lásky k bližnímu, kde už jen v kousek vzdálené Olomouci dali krytí veškerým Bobligovým zločinům, o apelačním soudě v Praze nemluvě. Vždyť na prostý lid patří přísnost! Bližní - nebližní, vina - nevina, avšak kniha dává naději, že i v církvi jsou slušní a hodní lidé a neodsuzuje paušálně. Napsáno je to zcela strhujícím způsobem, podrobnosti o víně, pivu, jídlech a zvyklostech panstva i poddaných jsou zcela přirozeně zasazeny v textu a to já mám strašně rád. Dialogy, události místní, ale i celoevropské, následky inkvizičního řádění a vzrůstající strach se ani na chvíli nešmodrchají, vše dává smysl, mistrovsky se povedlo zrekonstruovat atmosféru i veškeré historické a zeměpisné reálie. Bobligova zvěrstva kontrastují s dobrotou Lautnerovou a jeho myšlenkovými pochody. Ty mi byly obzvlášť blízké, když říká, že kdo se nepotěší procházkou krásnou přírodou, není s to se zastavit u řeky a vychutnat si zpěv ptáků, potěšit zrak lány polí a vrcholky hor v mlze, tak jen takový člověk je schopen páchat zlo. Popisy děkanovy lásky k přírodě a moravskému kraji jsou velmi sugestivní, že má až jeden hned chuť se rozjet do Losin, Sobotína a Vikýřovic. Kniha je o to více podmanivá, že se odehrává na skutečných místech, která stále existují. Trochu mě udivilo, že ten proces od zatčení po hranici trval tak dlouho, myslel jsem, že to šlo více šlusem, ale stejně, jak se jednou člověk dostal do inkvizičních drápů, nepomohlo už nic, Vanitas vanitatum et omnia vanitas. Co dodat, buďme rádi, že je tato doba temné krvavé tmy za námi, i když i dnes jsou podobné stvůry schopny ničit životy pro své vlastní obohacení. Doufejme, že se všichni potkají v pekle, napíchávání na kůly po zbytek věčnosti!!!
P.S.: Jo a bez tortury se jako chlap přiznám, že jsem z toho měl dva dny špatné sny.
P.S.2: A když jsem se teď před pár lety chtěl podívat na Petráky, tak mě zastavil nějaký přiblb s pražským přízvukem, že tam jako dělá ochranáře a že se tam nesmí. Nic nepomohlo, když jsem mu vykládal, že jsem po nich jako děcko lítal (ve smyslu běhal a skákal pro případné budoucí inkvizitory). Ale jak to teď dělají ty čarodějnice o filipojakubské noci, to nevím, když ten jejich sabat může vyrušit kdejaký mamlas.
Vynikající kniha. Co víc napsat...Doporučuji přečíst. Film podle ní natočený, je výborný, ale všechno se natočit nedá.
Neskutečná kniha. Lidská hloupost, slabost a přezíravost. Hamižnost a čiré zlo. Zmar a beznaděj.
Kniha již jsem několik dlouhých dní po dočtení nemohla pustit z hlavy a provázela mě v každém okamžiku. Hlavního hrdinu Kryštofa jsem si ihned oblíbila pro jeho inteligenci a jasnou mysl a je mi líto jak nešťastný konec mu osud za jeho dobrotu připravil. Stejně tak lituji všech utýraných a popravených nevinných obyčejných lidí. Sotva by je těšilo, že se na ně ani po takové době nezapomene a jejich jména přijdou nejednou na přetřes.
Podle mě, se tato kniha nedá zhodnotit. Nemohu posoudit, zda je dobrá či špatná, ale popisuje opravdu hrozné činy. Musím říct, že jen málo co na mě zapůsobilo takovým způsobej jako dílo p. Kaplického. Kniha je plná bolesti, utpení a bezpráví, které jsou téměř hmatatelné. Při čtení jsem měla sevřený žaludek strachy a kroutila jsem hlavou nad hloupostí a krutostí lidí. Nejhorší na tom je, že se takové věci skutečně děli.
Výborný historický román, skvělý film. Oboje jsem byla schopna "zkonzumovat" pouze jednou. Té bolesti a násilí je na mne moc.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Jak historické knížky nevyhledávám, tak tahle je výjimkou. Ani nevím, jak jsem se k ní dostala, nicméně jsem ji četla nejednou a v budoucnu plánuji návrat.
Přečteno jedním dechem, s nechápavým výrazem, jak může zlo vítězit nad pravdou.
Není pro slabé povahy, ale přečtení stojí za to.
Řadím mezi největší skvosty české literatury.