Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Kolotoč monstrózních čarodějnických procesů posílající na hranici bezpočet nevinných obětí. Děj románu je založen na skutečných událostech a odehrává se v druhé polovině 17. století ve Velkých Losinách. Celou aféru odstartuje přestupek jedné žebračky, k jehož vyšetřování je povolán bezcharakterní inkvizitor Boblig. Příběh výmluvně ukazuje, jak kvůli maličkosti může vzniknout obrovská lidská tragédie, založená na fanatické víře, nenávisti a lidské zaslepenosti, proti níž nic nezmůže rozum, úsudek ani svědomí. Podle knihy vznikl také stejnojmenný film.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem poprvé četla ještě na základce a nějak dvakrát mě neoslovila, ale to asi není až takový šok. Znovu jsem po ní sáhla někdy loni, protože ji mám doma a rozhodla se ji přečíst znovu. Pocházím z té oblasti, učili jsme se o procesu podrobně, ale takhle v knižní formě je to o dost lepší. I když je kniha psaná starším stylem, četla se mi velmi dobře. Děj je surový, místy brutální a až mrazivý, ale zároveň velmi poutavý.
Kniha se četla jedním dechem, příběh je napsán velmi poutavě. Věděla jsem, že probíhaly podobné procesy ale kniha mi dost otevřela oči. Je mi líto všech lidí, kteří kvůli advokátově hamižnosti a kvůli představitelům církve, kteří raději zavírali oči, museli snášet takové utrpení a umřít tak hroznou smrtí. Taková nespravedlnost..
Další z knih mých studentských let.
Skvělý, napínavý, tajemný příběh. Skvěle popsány čarodějnické procesy z naší historie.
Další z klenotů české literatury.
I tato kniha se objevila v mém čtenářském deníku na střední. Ale tuto jsem opravdu hltala a moc se mi líbila. Téma i jazyk my naprosto sedl.
Triumf zlovůle, bezpráví, lží, manipulace, opojení mocí, strachu, ale i stádní hlouposti. Ach, co všechno mi to jen připomíná..?! Ale i pomník osobní statečnosti několika lidí v dobách, kdy boží mlýny nemlely pomalu, ale vůbec. Z literárního hlediska je to skvost. Autor utahuje dusno a napětí rafinovaně jak losinský kat Jokl svoje palečnice. Pořád si děláte naděje, i když víte, že dobře to skončit nemůže. Skvěle vystižené charaktery, prostředí, situace, zvlášť se mi líbilo i začlenění krajiny v proměnách ročních dob a výborná práce s latinskými a biblickými citáty. Mimořádně autenticky podaný tehdejší způsob myšlení a pohled na svět pomocí pečlivě nastudovaných, a přitom zcela přirozeně zapracovaných reálií. I když jsem se trochu obával, autorův socialismus tu nijak netrčí a žádná dobová ideologie tu neprosakuje. Naopak je jasné, že jde o ostře kritické podobenství politických procesů z 50 let. Po Čtverácích už je to druhá knížka, která mě utvrdila v tom, že Václav Kaplický byl skutečně pan spisovatel a všichni současní pokušitelé historické prózy by se od něj měli učit.
Kniha, ač skvěle napsaná, se mi četla nesmírně těžko. Ta nespravedlnost, ta zbabělost některých postav, všechny ty hlouposti, kterým lidi dokážou uvěřit. Bylo mi při čtení nejednou ouzko. Asi je to ovlivněno i tím, že jsem před nějakým tím měsícem navštívila Šumperk i Velké Losiny a jejich papírny. Procházela jsem tehdy městem téměř v nevědomosti toho, co za zvěrstva se tam před pár stoletími děly.
Smutné, co člověk dokáže udělat jinému. Tolik zmařených životů a vše zbytečně.
Tolik jsem při čtení fandila děkanu Lautnerovi, i když jsem jeho osud znala, stále jsem doufala, že mám mylné informace a skončí to jinak. Ta bezmoc, kterou on a ostatní prožívali, z toho mi lezl mráz po zádech.
Kniha má jinak dost svižné tempo, stále se něco děje. Byla jsem ráda, že tam nebylo tolik detailně popsáno z prováděné tortury. I když i z té trochy se mi dělalo blivno. Ta nespravedlnost a krutost. Ach jo.
U této knihy platí, že velice záleží na vzhledu knihy. Setkala jsem se s několika vzhledy a byť je příběh pořád stejný, když se mi kniha nelíbí, nedokážu číst. Je to samozřejmě u každé knihy, ale já to u této knihy vnímala víc než u ostatních.
Tohle bylo je a bude. Ti co mají málo půjdou přes mrtvoly aby si nahrabali co nejvíc a ostatní se přidají ze strachu. Když se někdo ozve proti, tak taky musí zemřít. Nejen v 17. století se upalovalo za čarodějnictví a neskutečně se mučili lidé. Kniha skvěle zpracovaná a dobře se četla.
Kniha je velmi čtivě napsaná, nepostrádá spád, napětí, nezabředává do zbytečných popisů, dialogy jsou svižné, citování z bible je tak akorát. Dle mého názoru by dneska hravě strčila do kapsy kde jaký best seller. Moc se mi líbilo, že se autor nějak nevyžíval v krutosti tématu jako takového. Pokud se tedy někdo bojí knihu číst, protože si nepotřebuje neustále zakrývat oči při sálodlouhých popisech vykloubených údů apod., nemusí se bát. Toto je totiž přesně ten důvod, proč já jsem se knize tak dlouho vyhýbala (stejně jako filmu). Zdaleka to tedy není tak strašné, i když samozřejmě se tomu nelze vyhnout.
Z toho mrazí. To se opravdu dělo, děje a dít bude. Perfektně to vystihuje bearwhiteraven v prvním odstavci komentáře pode mnou. Pan Kaplický uměl vytvořit hodně sugestivní atmosféru, která ještě víc zhutní přednesem Pavla Rímského, pokud si poslechnete audoknihu. A až skončíte, ještě vám to dlouho bude rezonovat v hlavě.
Lidská krutost, hloupost a rozežranost nezná mezí, zvlášť když je podpořena fantasmagorickými smyšlenkami, které si každý může překroutit tak, jak se mu nejvíce hodí. A nezáleží na tom, jestli jde, jako v případě Kladiva na čarodějnice, o křesťanství či jiné náboženství a ideologii — vše se dá s trochou úsilí zneužít ke konání toho nejhoršího, co si dokážeme představit. V tomto ohledu je kniha nadčasová a asi to tak zůstane, dokud lidé budou existovat.
Kniha se mi četla těžce, protože jsem ji co chvíli musela odkládat ze zlosti nad vším tím bezprávím a zbytečným utrpením, navíc se Kaplickému podařilo vytvořit opravdu temnou, depresivní atmosféru, z níž mi chvílemi běhal mráz po zádech. Některé okolnosti a především charakteristiky postav jsou samozřejmě přikrášlené v porovnání se skutečnými záznamy z čarodějnických procesů té doby a jinými historickými zdroji, ale nijak to neubírá na hrůze, která odporuje zdravému rozumu. Obvinění ze spolku s ďáblem bylo zároveň i vyřčením ortelu smrti, člověk se nemohl nijak obhájit. Cokoliv řekl či neřekl, udělal či neudělal, to všechno bylo považováno za ďáblovo dílo. Mlčíš? To ďábel tě nutí mlčet. Popíráš obvinění? Ďábel tě nutí lhát. Omdlela jsi během mučení? Za to může ďábel. Vydržela jsi mučení? Ďábel. Za všechno může jenom ďábel, zatímco údajně všemohoucí a vševidoucí Bůh jen bezradně sedí s rukama složenýma na klíně.
Zkuste se případně mrknout do Wikipedie na termín "Malleus maleficarum".
Uživatel Krbi doporučil k přečtení spisek Drahomíra Polácha - "Zpráva o nevíře" - leč, ouvej, zřejmě dopadnete jako já. Neseženete ho. Dokonce jsem si psal i s vydavatelem, ale ani to nepřineslo kýžený výsledek. Měli k dispozici jen jeden archivní výtisk, který nedají z ruky...
Po celou dobu čtení jsem byla naštvaná z tý nespravedlnosti a překrucování informací, aby zapadaly jak bylo potřeba. K tomu všemu se mi to četlo ještě těžce, vůbec to neutíkalo. Ale četla jsem to už jako náctiletá, asi budu chtít přehodnotit jazyk a ještě se někdy potrápit, tak to možná otevřu.
Hodně silné a sofistikované. Jen jsem naturalistické pasáže musela vynechávat, nemám na to žaludek. Kvalitní, emocionálně těžká četba.
Jak něco takového může dělat člověk člověku?
Nic podobného jsem doposud nečetl. Vykonstruované procesy vedené šíleným inkvizitorem proti nevinným lidem doslova vyrazí dech. Výborně napsáno, ale již nikdy více...:-D
Téma je mi blízké, ale se stylem knihy, jak je psaná, jsem musela chvíli bojovat. Nakonec se mi to moc líbilo a považuji toto dílo za strhující román.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
2007 | Kladivo na čarodějnice |
1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
1977 | Veliké theatrum |
1956 | Čtveráci |
1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Od začátku do konce jsem byla napjatá. Jak to dopadne. Ať řekneš co řekneš budeš upálen.krasna kniha nám dává svědectví o tom jak bylo zle dát znát vlastní názor.