Klamári
Emily Jenkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273068/bmid_klamari-mjw-273068.jpg
4
805
805
Významná rodina Sinclairovcov prichádza každé leto na svoj súkromný ostrov pri Massachusetts, aby tam trávila prázdniny. Rok čo rok sa tak stretávajú aj štyri spriaznené duše, sesternice Cadence a Mirren, bratranec Johnny a Gat. Ten celkom nepatrí do rodiny, čo mu hrdí Sinclairovci dávajú pocítiť. Rodina ich nazýva Klamári. Sú v rovnakom veku, a keď sa stretnú, robia len zlobu. Počas pätnásteho leta sa na ostrove stane nehoda. Cadence nájdu na pláži takmer bez života. Keď sa po čase preberie v nemocnici, na nič si nepamätá. Nikto z rodiny jej nechce prezradiť, čo sa vlastne stalo, a nasledujúci rok jej zakážu vrátiť sa na ostrov. Cadence trpí príšernými migrénami, jej najvernejšími priateľmi sú lieky proti bolesti. Píše Klamárom e-maily, posiela pohľadnice, no ani od jedného nedostáva odpoveď. Dokonca ani od Gata, s ktorým sa do seba zaľúbili. Čo im spravila, že na ňu zanevreli? Na sedemnáste leto sa dostáva na ostrov opäť a Klamári ju privítajú s úsmevom, akoby sa nič nestalo. No ani zďaleka to nie je pravda...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
We Were Liars, 2014
více info...
Přidat komentář
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kniha je kvalitní, má svou poetiku,koneckonců je to HOST, oni nevydávají blbé knihy.Nicméně jsem už postoupila od čtení knih za účelem nabytí informací které neznám k tomu, že čtu knihy, protože chci aby ve mě zanechaly nějaký pocit, emoci ....
A to co ve mě tahle kniha zanechala je prostě divné, nepříjemné, depresivní. Nebyla jsem schopná se s nějakou postavou ztotožnit, pochopit jejich chování, byli mi nesympatičtí jak dospělí, tak puberťáci, těžko uvěřitelní. Prostě jsem z toho tak nějak v nepohodě
Dávám pět hvězdiček. Knihu jsem přečetla v podstatě jedním dechem...na konec jsem byla i docela překvapená...
Nápad to je dobrý, ale něco tomu pořád chybí.. Děj je pěkně propracovaný, ale místama to trošku zadrhává a často se i opakuje. Není to špatné, ale není to ani nic převratného.
„Ani ve scrabblu neexistuje slovo, který by vyjadřovalo, jak se cítím.“
Teoreticky není tato kniha dokonalá. Ani zdaleka ne. Mě ale tak moc bavilo ji číst, že se stoprocentnímu hodnocení nevyhnu.
Téměř celou knihou vás provází pocit neznáma, nevědomost o rozsahu celé té záhadné události. Já osobně jsem si během čtení snažila zapamatovat co nejvíce detailů, které by mohly být malými puzzlíky skládajícími jeden velký obraz. Celý příběh se rozvíjí pomalu a zlehka. V jeden moment toho na čtenáře není nikdy naloženo příliš. A vzhledem k žánru mi to přijde neobvyklé. Že se vlastně jedná o knihu napsanou s takovou lehkostí.
Jak jsem reagovala na konečné rozuzlení? Ohromeně. Nevěřila jsem. Nechci vám říkat, jak to dopadne. Pouze svoji vlastní reakci na situaci. Ještě dnes, pár dní po dočtení, namátkou otevřu knihu a přečtu si pár řádek. Vždy si scénu spojím s tím, co už vím, nastane další překvapivý moment, kdy mi dojde celý rozsah. A takhle se to opakuje, což svědčí o promyšlenosti celé té věci.
Na závěr bych chtěla vyzdvihnout určitý detail, kdy hlavní postava píše krátké pohádky, které vždy metaforicky zobrazují její rodinu a situaci, ve které se nachází, což dává tomu samému momentu další rozměr. Věřím, že tato kniha nesedne úplně každému, ale i přes to stojí za to si ji přečíst.
Kniha je hrozně zvláštní, ze začátku jsem si zvykala na styl psaní, poté jsem si říkala, kdy se kniha rozjede a pak byl pro mě "nečekaný" konec. Nemůžu říct, že by byla úplně špatná, ale ani že je úžasná. Knihu doporučuji určitě přečíst a udělat si sám názor.
Výjimečně to prostě klapne. Autor nahází do kotlíku obvyklé ingredience (rozvod rodičů, bohatá rodina se skrývanými problémy, léto, první láska, traumatický zážitek hlavní hrdinky), ale podaří se mu (zřejmě za pomoci tajného koření) "uvařit" naprosto jedinečný příběh (jedinečný ne z hlediska zmíněných ingrediencí, ale v každém dalším smyslu). Je květen a já už mám třetí YA román roku...
SPOILER!!! Překvapují mě komentáře ve smyslu "do půlky jsem netušil", "konec mě naprosto šokoval". Kdo aspoň občas kouká na filmy, musel to prožívat stejně jako já (a předpokládám, že to byl i autorčin záměr) - od začátku kamení v žaludku, od asi třetího setkání s Lháři proudy slz, protože TO bylo jasné. V téhle knížce nejde o to JESTLI, ale o PROČ a JAK. K citovým ždímačkám jsem ostražitá, ale tady bych ráda přidala další hvězdu za to, že jsem si na konci nepřipadala emočně zneužitá.
Myslíte si, že vám říkám pravdu, když napíšu, že to bylo fajn? a nemyslíte si, že lžu? více v recenzi :D
Nebylo to tak špatný, ale nebylo to tak dobrý... přečíst se to dá, i je to celkem zajímavé, ale nečekejte žádnej zázrak.... puberťákům se asi líbit bude....
Tak do půlky jsem si říkáte, že je to otrava. Že všechny postavy vlastně nesnášíte a nudí vás. Že vás autorka nemá čím překvapit. Ani kdyby byl konec sebelepší. Jenže chyba lávky. Po dočtení máte chuť knížku otevřít na první stránce a ujasnit si to, že tam na vás řešení čekalo celou dobu. Doslova.
Ostrov lhářů mi opět potvrdil, že čím je propagace knížky větší spam, tím horší samotná knížka je. Jsem naštvaná, protože Ostrov lhářů byl ze dvou třetin neuvěřitelná nuda… Furt jsem jen přemýšlela, jak to autorka udělá, aby závěr nebyl naprosté fiasko, což pro mě byl vlastně jediný důvod to dočíst. Opravdu tragédie. Manipulativní „Přečtěte si to“ (na obálce) bych šmahem nahradila doporučením „Nečtěte to“. Resp. neplaťte za to, tohle v domácí knihovně mít nechcete...
Ačkoliv je Ostrov Lhářů útlou knihou, jíž přečtete za jedno odpoledne, nejspíš mi dáte po dočtení za pravdu, že i tak jí bylo dost. Rozhodně to totiž není žádná kniha odpočinková. E. Lockhartová své čtenáře neustále udržuje ve střehu, a tak by vám větší počet stran akorát mohl přivodit žaludeční vředy. Každou pronesenou větu zkoumáte ze všech stran, různě ji překrucujete, protože co kdyby se za ní někde schovávalo rozřešení zápletky? A i když román spadá do ranku young adult, věřím, že je to ten typ knihy, který můžete číst nehledě na věk a pohlaví, jen si z ní v konečném důsledku každý nejspíš odnese něco jiného.
Co si počít s knihou žánru young adult (jíž čtete pracovně), která sice v rámci svého ranku není úplně špatná, ale nevydrží srovnání mimo něj, už vůbec ne stylisticky, ale ani jinak? Kouzla s nevěrohodnou vypravěčkou nejsou zrovna čarovná, když jsou "lháři" už v názvu knihy a odkazují se nejen ke skupince kamarádů, ale k celému pokryteckému rodinnému společenství. Vlastně to celé dost připomíná zápletku průměrného až podprůměrného filmového "hororu" The Uninvited (http://www.csfd.cz/film/234164-nezvana/), kterou sice nestojí za to vykrádat, avšak přesto to inspirační loupeží poněkud zavání. Na pubertální cílovou skupinu pak v zahraničí - kde je kniha bestsellerem s nějakým tím oceněním - působí text atmosférou bohatství a idyly starých dobrých časů zajištěné rodinky Sinclairových s temnými podtóny tahanic o peníze a nezřetelné tragédie - trochu jak z videoklipů Lany Del Rey. Přičemž sentimentální love story asi polechtá romantickou strunu spanilomyslných adolescentních čtenářek, leč je ve své cukrkandlovosti téměř nesnesitelná. Odhalení skutečného stavu věcí v závěru pak není ani tak překvapivé, jako spíš trochu zoufalecky nevyhnutelné.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Ostrov Lhářů |
| 2018 | Nesvá |
| 2017 |  Kouzla vzhůru nohama |
| 2017 | S pravdou ven |
| 2018 | Noc s drakem |
Už ani nevím, kde jsem na tuto knihu natrefila, ale vím, že mě zaujala její obálka, krátká anotace (teď už vím, že, velmi výstižná) a hlavně úvodní věta na obálce.
Kniha mi ze začátku přišla svým stylem velmi zvláštní, ale postupně se začal příběh rozmotávat a na konci všechno do sebe zapadlo.
Zkrátka: "Napínavé, nádherné a neskutečně chytré." (John Green) I když jsem na začátku byla skeptická se s tímto tvrzením ztotožnit.