Kluk z kostek
Keith Stuart
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323320/bmid_kluk-z-kostek-Gky-323320.jpg
4
304
304
Alex svou ženu Jody miluje, ale zapomněl, jak jí to dát najevo. Zbožňuje i svého autistického syna, ale ani za mák mu nerozumí. Sam je plný překvapení a svět je pro něj hádanka, kterou bez pomoci nedokáže rozluštit. Až díky hraní Minecraftu pro sebe otec se synem najdou společný prostor, v němž se začnou lépe poznávat a navzájem se chápat. Dokáže se rozpadlá rodina kousek po kousku, kostku po kostce dát znovu dohromady?... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
A Boy Made of Blocks, 2016
více info...
Přidat komentář
Ja jen doufam, ze autor neni ve skutecnosti takove “jelito”, jako Alex.
Me rozcilovalo, ze otec 8-leteho kluka s poruchou autistickeho spektra vubec zacina zjistovat informace o dane nemoci. S velkou slavou popisuje, jak s k dite drepne, aby ho videlo a vnimalo...
Veci, ktere mi prijdou naprosto prirozene, tady pusobi jako objev roku.
Kdo vubec netusi, o cem je autismus, nebo zivot s autismem, pro neho bude knizka velmi prinosna, ale daji se najit lepsi (Schovanec, Picoult). Nebo procist ty internety. Pribehu ze zivota je vic nez dost.
Na druhou stranu je mic dobre, ze se takovato temata dostavaji k vetsinove populaci.
Ďalšia skvelá kniha pre všetkých čitateľov, nie len pre rodičov detí s autismom. Je to skvelý príklad toho, že ak človek chce, tak sa dokáže popasovať s problémami a aj sám so sebou. Kde je vôľa, tak je aj cesta k zmene. V dnešnej dobe, kde sa manželstvá a rodiny rozpadajú kvôli sebectvu a nezodpovednosti jedného, či oboch rodičov, je táto kniha ozaj svetielkom nádeje, že veci sa dajú zmeniť k lepšiemu, len treba v prvom rade zapracovať na sebe, tak ako aj otec a manžel Alex v tejto knihe. Mne osobne prekážali trochu hrubé slová použité v tejto knihe, ale inač odporúčam!
Z počátku se to jevilo jako fnukani slabocha ...na konci jsem si utrela pár slz .... smutné,povedené ....
„Co Sam? Kolem téhle věty se točí naše životy. Sam, planeta starostí a zmatku ...“
Samův svět ... obrovský motor, který musí fungovat určitým způsobem ... předvídatelně, aby se Sam mohl cítit v bezpečí. Tohle je alfa a omega, základní pravidlo – svět, jako systém. Druzí, lidé, kteří se pohybují v jeho světě, s jejich nepředvídatelným chováním, jsou pro Sama jen chyby v systému, a pak jsou tu samozřejmě i další lidé, řekněme přátelé, podle Sama bychom je mohli definovat jako „lidé, které tak nějak snáší“ :-).
V téhle knížce máte jednu z mála šancí podívat se na svět trochu jinak, určitým osobitým způsobem, vlastním pro lidi s poruchou autistického spektra, podívat se, jaké to je:
... když je svět jednou velkou hádankou ... v příběhu, který máte před sebou, bohužel nejen pro autistického Sama, ale i pro jeho otce, protože pak už není žádným velkým překvapením, že problémy, kterých je spousta, narostou přímo do obřích rozměrů,
... když je svět jen napodobeninou ... kde se všechno děje tak nějak automaticky a znovu říkám, bohužel nejen pro Sama, ale i pro jeho otce, protože pak totiž vůbec není překvapením, že problémy narostou do obřích rozměrů.
Alexovi to trvalo dlouhých 8 let, než alespoň trochu pochopil,
... že svět jako systém, který musí určitým způsobem fungovat, vlastně není až tak odlišný od toho našeho,
... že ta propast není nepřekonatelná,
... že tam vlastně možná ani žádná není,
... že možná stačí podívat se na společenský systém jen trochu jinak – protože pak uvidíte, stejně jako Alex, že se vztahy to máme podobně vlastně všichni ... podívejte se dostatečně zblízka (použijte klidně drobnohled) ... a uvidíte, že i valná většina našich vztahů funguje a vychází ze zvyku, zvyklostí, konvencí ... tak schválně, projděte si jednotlivé interakce:
„... ptáme se, jak se kdo má, ... říkáme klišé, jako že se musíme potkávat častěji, ... smějeme se blbým vtipům, a přitom ve skrytu duše víme, že jsou to jen kecy ... série opakujících se společenských tiků“ :-) ... jediný rozdíl je, že když se narodíte s autismem, nedostane při narození příručku, jak to všechno funguje, takže když všichni kolem hraji tuhle velkou hru, lidé jako Sam jsou nuceni pochopit ji za chodu, pravidla nedostali ...
Alexovi trvalo dlouhých osm let, než alespoň trochu pochopil,
... že úlohou rodiče je být příručkou ... vysvětlovat pravidla, pořád dokola, a to i v případě, že Samovi některá nebudou dávat nikdy smysl,
... že problém má hlavně on, že věta: „Já vím, jenže ...“, tu prostě neplatí, že něco musí udělat, hlavně sám se sebou ... a že byl nejvyšší čas přistát na tvrdé podlaze.
Bylo zajímavé sledovat, jak díky Minecraftu pustil Sam Alexe do svého světa, jak Alex dostal „druhou šanci – hrát se svým synem“ :-) ... šanci na další dobrodružství.
Bylo zajímavé sledovat, jak první, kdo to pochopil, byl Sam, že „při dobrodružství je normální přicházet o věci“, a že to nevadí, protože „dobrodružství jsou nebezpečná, právě proto jsou to dobrodružství a ne procházky“ :-).
A abych nezapomněla, taky bylo moc zajímavé sledovat Samovu mámu, která věděla, jak Samovi vysvětlit, jaký je svět – převést zážitky do jazyka, který používá a kterému rozumí. Zatímco Alex mlčel a vykrucoval se, máma dělala Google překladač :-), Alex k tomu potřeboval Minecraft ... vygenerovat novou krajinu a začít znovu ... i v životě. Alex totiž postrádá, jednu důležitou vlastnost otců (všech dětí, nejen těch autistických) ... být přirozený, uvolněný a schopný sdílení, vzájemné blízkosti, zato velmi dobře umí vršit komplikaci na komplikaci.
Každopádně se jedná o knížku zajímavou, navzdory tomu, že je psaná z pohledu jednoho ukňouraného rodiče :-). Nemůžu se vyhnout srovnání s před časem přečtenou knížkou Marka Haddnona, Podivný případ se psem, kterou hodnotím minimálně o dva levely, vyjádřeno v herní terminologii :-), výš, tedy z 5* jsou jen 3, přesto stále zajímavé, *.
Ze začátku mě hlavní hrdina dost štval svou odevzdaností a sebelitováním, ke konci už se aspoň začal chovat jako chlap a postavil se ke všemu čelem. Povedená knížka.
Je těžké pro rodinu přijmout fakt, že jejich dítě bude jiné. Každý se s tím vyrovnává jinak. Otec, který ,,selhal,, měl i sám trauma ze svého dětství, ale přes počítačovou hru si dokázal najít cestu ke svému synovi a zapojit se do jeho výchovy. Knížka se mi četla dobře.
Citlivý a dojemný příběh. Ze začátku se mi do čtení až tak nechtělo, s autismem jsem se setkala pouze tak nějak z dálky (že ta a ta rodina a to a to jejich dítě). Ale kniha mne vtáhla hned po přečtení prvních řádků. Nesmírně mne bavilo sledovat cestu táty k duši syna. Je pravda, že tu k dětem nejsme od toho, abychom říkali "to je špatně, mělo by to být jinak". My se můžeme jen a jen přizpůsobit a milovat je takové, jací doopravdy jsou.
Dočítání bylo tak dojemné a krásné - uzavření životního kruhu, smutku i z toho všeho vznikající štěstí ... že jsem se rozbrečela ...
Autismus - vývojové mentální postižení,slova,se kterými se nikdo kdo se s touhle poruchou nesetkal,moc nerozumí,já také ne,ale tahle kniha mi o tomto postižení daleko více vysvětlila než mnoho odborných knih. Krásně popsaný příběh otce a syna s autismem,otce,který nevěděl jak se svým synem komunikovat, věnovat se mu,poznat ho tak jak by jistě chtěl,kdyby ... Tato kniha mi hodně dala a myslím,že rozhodně stojí za to si ji přečíst!!
Zajimava kniha.Syn ma detsky autismus takze mi je toto tema blizske.Knihs je psana ze zivota zivotem.Za me ji doporucuji precist i lidem,kteri nemaji zkusennosti s autismem autisty,jelikoz ne vzdy nam rodicum techto deti druzi rozumi...
"Život je dobrodružství, ne procházka. Proto je to těžké." (Skoro) motivační věta - pro syna i pro otce, který téměř pozdě pochopí, že autistický syn není něco, co se mu přihodilo a je všemu překážkou.
Ze začátku mi kniha připadala nudná a říkala jsem si, že ji odložím. Kolem 100 strany jsem se začetla a nakonec ji přečetla celou!
Přes na mě moc velký happyend hodnotím jako zdařilou sondu do rodinného života autistického dítěte.
Váhám mezi dvěma a třemi hvězdami, protože tohle je velké zklamání. Takhle nosné téma - vztah otce a autistického syna - a tak promrhané. Většinu knihy jsem měla vztek na otce, který se "donutí" přečíst si knihy o autismu , až když je synkovi osm. . Tohle mohl být skutečně zajímavý příběh, kdy se otec snaží přiblížit svému autistickému synovi s pomocí počítačové hry. Mohl, ale nestalo se.
nejdřív jsem si myslela, že mě kniha nebude bavit,proto jsem ji dlouho odkládala,nakonec mě ale překvapila. Přece jen minecraft mě nezajímá,na druhou stranu téma autismu mě opravdu zaujalo. Dočítala jsem skoro se slzami v očích. Nádherná kniha, čtivá, krásné a smutné téma. Za mě velké překvapení a mohu jen doporučit. :)
Problematika autismu mě zajímá od mých pedagogických dob. Přečetla jsem o této mnohavrstevné poruše hodně odborných knížek i skutečných životních příběhů. Tento příběh mě místy nudil (pasáže o hře Minecraft), ale jinak to bylo čtivé. Osud rodiny s postiženým dítětem je vždycky těžký.
Román o tom, jak se může rozpadnout vztah, pokud se rodičům nenarodí normální dítě. Román o hledání cesty otce k autistickému synovi a k záchraně rodiny. Kluk z kostek je nenáročné čtení, vyprávěné z chlapského úhlu pohledu, spisovatel vychází z vlastních zkušeností s autistickým synem. Z knížky si nesednete na zadek, ani vás nebude dojímat na každé stránce, ale na konci možná uroníte slzu jako já. Není bůhví jak čtivá ani překvapivá, ale zajímavá je určitě a stojí za přečtení.
Velice zajímavý pohled do světa hráčů Minecraftu a autistů. Jistě je těžké být rodičem takového dítěte. Hezký román s dobrým koncem.
Zajímavý román o tom jaké to je, když se narodí "jiné" dítě. Hledání cesty k autistickému dítěti je popsáno s pochopením i nadhledem, je vidět, že autor tento svět dobře zná a cesta k vlastnímu synovi jistě nebyla snadná.
Kluk z kostek
Ono to není vůbec špatně napsané, Kluk z kostek měl potencial. Akorát ty postavy byly jen stěží uvěřitelné (nojo, psal to recenzent pc her!) a děj byl takovou červenou knihovnou pro unavené a zdeptané rodiče... Pohádkou, kde se míchá úplně všechno - skoro vyléčený autista, psychické trauma z dětství, nevěra i odpuštění, podnikání, nezvedená dcera nakonec šťastně kotvící ve vztahu s nejlepším kamarádem, který nejspíš do 70 bude nosit konversky, a nad tím vším chápavá maminka, které se její děti z nějakého záhadného důvodu pořád vyhýbaly, ale teď ji zbožňují. Jo, a Minecraft! Už zbýval jen jednorožec a pláž zalitá svitem zapadajícího slunce... Nepochybuji o tom, že život s autismem/autistou je těžký, ale zároveň se mi nechce věřit, že stačí trocha toho porozumění a lásky a z poruchy se stane jen taková drobná každodenní nepříjemnost... I když bych to všem zúčastněným přála. Škoda, těch klišé na mě bylo víc, než jsem dokázala unést.