Kluk z kostek
Keith Stuart
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323320/bmid_kluk-z-kostek-Gky-323320.jpg
4
302
302
Alex svou ženu Jody miluje, ale zapomněl, jak jí to dát najevo. Zbožňuje i svého autistického syna, ale ani za mák mu nerozumí. Sam je plný překvapení a svět je pro něj hádanka, kterou bez pomoci nedokáže rozluštit. Až díky hraní Minecraftu pro sebe otec se synem najdou společný prostor, v němž se začnou lépe poznávat a navzájem se chápat. Dokáže se rozpadlá rodina kousek po kousku, kostku po kostce dát znovu dohromady?... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
A Boy Made of Blocks, 2016
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se těšila, ale z počátku se mi četla hůře. Mohla být napsaná více čtivým stylem. Ale rozhodně doporučuji přečíst všem, kdo se zajímají o Minecraft, rodičovství, autismus a hlavně mezilidské vztahy.
Kniha se mi moc líbila.
Příběh otce, který se odstěhuje z domu kvůli svému synovi, který je autista. Nemůže přenést přes srdce, že nemá normálního zdravého syna, se kterým by si mohl "normálně" popovídat, provozovat různé aktivity, které tátové se svými syny dělají. Postupně si však k němu nalézá cestu přes počítačovou hru Minecraft. Závěr knihy byl moc dojímavý.
Citlivě napsaný příběh s věrohodnými dialogy. Velmi čtivý, s dobře vykresleným prostředím i atmosférou. Žádná vata a natahování děje, naopak velmi účinné prostřihy mezi kapitolami. Proto mne překvapilo, že autor není až tak spisovatel, jako spíš ajťák - než jsem se dočetl, že příběh je tak trochu i jeho osobní. A kdo jiný by nás měl seznámit se světem autismu, než ten, kdo jej prožívá osobně, ve své rodině...? Jsem rád, že v sobě objevil talent psát víc, než články o počítačových hrách a doufám, že u nás brzy vyjdou i jeho "Days of Wonder."
Ačkoliv je kniha velmi vychvalovaná, nemyslím si, že by patřila k nejlepším, co se týká problematiky autismu. Myšlenka je zajímavá a pasáž, kdy Sam vysvětluje, proč na soutěži postavil to, co postavil, je dojemná, ale vadí mi příliš mnoho odboček. Příběh sestry Emmy by mi vůbec nechyběl, kdyby tam nebyl. Stejně tak Matt a Clare. U jména Prudence jsem na konci knihy musela uvažovat, kdo to vůbec má být. Není to špatná kniha, četla se snadno a přemáhat jsem se nemusela, ale že bych z ní byla nějak příliš nadšená, to se říct nedá. Za mě průměr a například kniha "Nejsem jako vy" byla o 100 % lepší.
Knih o autismu už jsem přečetla mnoho. Některé byly lepší než Kuk z kostek, jiné horší. Proměna Sama pro mě byla trošku náhlá, nicméně chápu ji spíše jako proměnu vnímání Sama ze strany otce. Pak ano, člověku se může dítě měnit před očima. U autistů to tak bývá. Když je člověk nechce chápat, dokážou mu lézt na nervy. Ale když víte... cestu si najdete stejně, jako si ji našel Samův otec. Je ale jasné, že ne vždy je to takhle jednoduché.
Moc pěkně napsané, i když jsem čekala, že to půjde trošku víc do hloubky. Ale i přesto mě kniha dojala. A po dočtení jsem si stáhla demo verzi Minecraftu, abych si zavzpomínala, jak jsem před pár lety budovala svůj vlastní svět :-)
V jednom z komentářů je srovnání s knihou Řvi potichu, brácho - tady jde o jiný typ autismu, o dítě, které je autistou, ale přitom je průměrně (někdy i nadprůměrně) inteligentní. A přesto, i když se to nezdá, je jeho výchova pro rodiče ukrutně náročná.
I já mám doma inteligentního autistu a tahle knížka mě nadchla. Okamžitě jsem pochopila, že autor má osobní zkušenost s autismem, není to žádný vykonstruovaný příběh. Náročnost výchovy autisty má velmi často za následek rozpad rodiny - většinou právě otec neunese tu jednotvárnost, přesně nalinkovanou existenci plnou nesmyslných a často zdlouhavých rituálů. Mnoho otců má navíc pocit vlastního selhání, když jejich potomek není schopen normálního života. Mámy bývají psychicky odolnější a své děti neopouštějí, i když se vymykají běžným normám.
O to větší poklonu zaslouží otec, který má snahu své autistické dítě pochopit a který nově hledá způsob komunikace nejen s ním, ale i se svou ženou. Nevím, nakolik kniha čerpá z autorova života, ale přesto smekám.
Mimochodem: víte, že autistického syna vychovává také spisovatel David Mitchell? Vskrytu duše doufám, že jednou i on napíše knížku na toto téma - už teď se na ni těším . . .
Řekla bych, že autistický chlapec je trochu idealizovaný, ale jinak příjemné čtení.
Dvakrát jsem se nad knihou dojala: když se znovu stavěl Tower a Sam si našel kamarády a když překonal svůj strach a vystoupil před davem lidí. Knížka je napsána z pohledu rodiče, docela hezky, ale nijak hluboce. Mám možnost srovnání a v tomto směru byla lepší kniha Marka Haddona: Podivný případ se psem. Možná i proto, že se tam víc řeší vnitřní svět autisty.
Sakra, to byl ale doják. Nevím, jestli se mnou jako ještě nemlátí poporodní hormony, ale konec, i když jsem ho samozřejmě čekala, mi prostě vehnal slzy do očí. Jsem prostě měkká. Alexe jsem ze začátku fakt neměla ráda, ale postupně jsem začala chápat jeho situaci, každý by někdy nejradši od všeho utekl pryč. Další skvělá knížka o autismu, která vás prostě polapí a nepustí až do konce. Čtivě napsáno, ten britský styl mi trochu připomněl Nicka Hornbyho.
Dojemné, milé, úsměvné a inspirující. Úžasná kniha. "Tak jo, do toho!"
Autorovi mile ráda odpouštím nedokonalost a slibuji, že si Kluka z kostek přečtu ještě minimálně jednou!
Kniha je velmi čtivá a srozumitelná i někomu, kdo Minecraft nikdy nehrál. Moderní námět, kde se otec snaží najít cestu k svému autistickému synovi pomocí společného hraní videoher je zajímavý. Kniha dodá sílu každému, kdo má zkušenost s péčí o postižené, nejen o autisty.
Této knize prostě musím zvednout hodnocení. Poutavě napsaný příběh o realitě. O tom, jak někdy člověk se svými blízkými žije a zároveň nežije, jak je jednoduché říci ne, než se zamyslet, než se snažit přiblížit svému dítěti, než si s dítětem hrát... Obzvlášť těžké je najít cestu k malému autistovi. V tomto směru autor žene některé "scény" do extrému, jinde mu musím dát za pravdu. Happy end je tak trochu v americkém stylu. Ale pointa komunikace prostřednictvím Mindcraftu mě zaujala. Ještě navíc, když vychází vlastně z autorovi praxe a jeho života se synem. Pěkná kniha, která se dobře četla.
Veľmi pekný príbeh. Pútavo napísaný. Odporúčam prečítať . Treba sa zamyslieť nad tým čo prežívajú rodičia postihnutých detí a ako to ovplyvní ich partnerský život.....
Teď jsem knihu odložila a zaplavil mě příjemný pocit. Je to úžasně napsaná kniha plná hlubokých myšlenek. Neznám osobně nikoho s autismem, ale teď mám pocit, že jim tak nějak rozumím. Hluboké myšlenky o této nemoci a zároveň hluboké myšlenky o běžném životě. Jsem nadšená, jsem ráda že jsem jí dostala jako dárek a pyšně jí budu půjčovat dál
Trochu jsou vidět švy (pokud by spisovatel byl krejčí a kniha oděv), ale je to čtivé a chytré. dělá mi radost, že je knížka úplně současná, je vidět, jak málo se dnes od Britů lišíme.
Autor ví o čem píše, hlavně ze začátku jsou některé momenty až syrově autentické. Konec je více beletrizovaný, ale přiznávám, že mě docela dojal.
Kluk z kostek je kniha, která nutí k zamyšlení a na kterou čtenář určitě jen tak nezapomene.
Moc pěkná kniha, ale o něco více se mi líbila kniha od naší autorky I. Březinové - Řvi potichu brácho, která je také o autismu a připadá mi reálnější.
Kluk z kostek
Přiznám se, že téma autismu bylo pro mne v literatuře novinkou. O to víc mne zaujalo zjištění, že autorem je člověk, který má s výchovou autistického dítěte své vlastní zkušenosti. To bylo pro mne jistou záštitou, že autor ukáže svět autistů takový, jaký opravdu je. Ve výsledku to byl pro mne opravdu zajímavý čtenářský zážitek. I přes to, že mi hlavní hrdina Alex byl místy nesympatický, nabízí kniha spoustu silných, dojemných pasáží, které člověka nemohou nechat chladným a nejednou ho přivedou k zamyšlení. Doporučuji.