Krstný otec
Mario Puzo
Kmotr / Krstný otec série
< 1. díl >
Dej románu sa rozvetvuje na mnohé strany: sledujeme tu osudy chránenca bandy, slávneho speváka, priebeh i stroskotanie viacerých manželstiev, životné úspechy jednotlivcov a ich sklamania. A tak sa v tejto "americkej ságe" prelína svet najmodernejších technických zázrakov s feudálnym svetom a krvnej pomsty - neprikrášlená a autentická tvár dnešnej Ameriky, napísaná so znalosťou prestredia a zmyslom pre gradáciu deja. Hlavná postava, Krstný otec, je vodca tajnej organizácie, no ako osoba je sympatický a svojim spôsobom aj spravodlivý. Krstný otec spravuje zo svojho sídla na Long Islande obrovskú podzemnú ríšu, ktorej podliehajú stávkové kancelárie, odborové zväzy, hazardné herne, pašerácke organizácie a skupiny vydieračov. Najmocnejší a najbohatší Američania sa pred ním trasú, lebo vplyv Krstného otca siaha do všetkých oblastí amerického života - od polície a tajnej služby až k finančným magnátom. Svetoznámy román Maria Puza, ktorým položil základy svojej budúcej literárnej slávy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Media klub (SK)Originální název:
The Godfather, 1969
více info...
Přidat komentář
Přečíst si tuto knihu je nabídka, kterou nelze odmítnout. Zalehněte s ní na matrace. Kdo by si knihu nechtěl přečíst, toho můžeme přesvědčovat.
Jako milovník salonního zpěvu mám mimořádně rád pasáž kde se v Hollywoodském světě potloukají pod jinými jmény Frank Sinatra s Deanem Martinem.
Tajně jsem ji vzala mamce už jako puberťačka a od té doby se k ní vracím. Některé pasáže si pamatuji i teď po letech, už je to nějaký pátek, co jsem si příběh osvěžila. A upřímně bych nikdy nevěřila, že budu mafiánovi držet palce... Až po přečtení Kmotra. Kniha mě hodně oslovila, svým způsobem mě i formovala, jako všechno, co jsem v té době četla... Za sebe mohu říct, že pan Puzo byl génius. Takhle umět psát...
Dlouho jsem odkládal. Možná právě kvůli tomu, jaká je kniha kult a já se bál zklamání. Po přečtení už ten kult kolem knihy naprosto chápu!
Prostě geniální! Nikdy bych neřekla, že podobná kniha se mi bude tak líbit. Na můj komentář, že je kniha překvapivě útlá, kamarád odpověděl: Ale dějově nabitá. A měl samozřejmě pravdu.
O některých knihách není potřeba nic psát, protože vše již bylo napsáno
Kmotr aneb když se kniha stane legendou.
Geniální kniha plná zrady, vražd, lásky a věrnosti. Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl.
Tahle kniha je opravdu legendární. Těžko lze uvěřit, že je jí už padesát let. Příběh Vás chytí a již nepustí...Doporučuji.
Mistrovské dílo, hltala jsem a hltala každou stránku. Nevím, co více napsat. Doporučuji
Prvně jsem jako jistě mnozí další viděl film, který se mně samozřejmě velice líbil.
Kniha ještě lepší.
Tahle nabídka se prostě neodmítá.
Moc nerozumím proč je ta kniha tak slavná. Obyčejná gangsterka o jedné rodině. Od autora znám lepší knihu.
Knihy o mafii mě nikdy "nebraly". Ovšem Kmotr je rozhodně výjimka! Super dílo i super film.
Sympatičtí gangsteři. Dvojsloví, jež k sobě obvykle neladí, ale po dočtení se mi právě ono zdá býti nejvýstižnější k charakteristice. Znamenitě vykreslené postavy. Vkládané příběhy do děje tu a tam sice nepatrně odbíhají a tvoří jakési vedlejší postranní příběhy, ale i tak se stránky téměř samy otáčejí. Kniha má spád a náramný konec.
Nejsem na krimi, ale toto je super,sice někdy až moc tvrdé. Poslouchala jsem audioknihu i poslední kmotr a moc se mi to líbilo.
Kniha je o rodině, která je pevně semknutá, a v níž se zrada neodpouští... Na knihu jsem čekala poměrně dlouho, přečetla za pár dnů, ale nějaký ohromný waw efekt se nekonal. Jako byla dobrá, propracovaná, některé pasáže jsem hltala u jiných se malinko trápila. Miki mě zaujal už na začátku, bylo fajn ho sledovat... Občas trochu mátlo vracení děje... Ale konec byl fakt skvělý...
Štítky knihy
mafie zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) trestné činy gangsteři rozhlasové zpracování gangy organizovaný zločin
Autorovy další knížky
1990 | Kmotr |
2004 | Poslední kmotr |
2000 | Omerta |
1989 | Blázni umírají |
2012 | Corleone |
Dlouho, opravdu hodně dlouho jsem kolem této knihy našlapovala po špičkách. Nevím jaký jsem měla důvod pro takové chování, snad jsem se jí trochu bála nebo to byl příliš velký respekt, těžko říct. Možná, že jsem k ní prostě musela dozrát, kdo ví. Potom jsem ji zhltla na první dobrou. Nepustila mě, dokud jsem ji nepřečetla. Pořád se ale nemůžu zbavit podivného tušení. Mám dojem, že Mario Puzo musel taky nutně patřit k nějakému rodinnému klanu a že ho to inspirovalo k napsání této poutavé a pohlcující knihy. Tohle si člověk jen tak nevycucá z prstu.