Kniha dvou cest
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462265/bmid_kniha-dvou-cest-K0A-462265.jpg
4
356
356
V jediném okamžiku se pro Dawn Edelsteinovou všechno změní. Sedí právě v letadle a má se připravit na nouzové přistání. Hlavou jí proběhne spousta myšlenek, ale nejvíce ji překvapí, že žádná se netýká jejího manžela, ale muže, jehož naposledy viděla před patnácti lety. Dawn jako zázrakem přežije, ale stejně tak i všechny pochybnosti, které se tak náhle vynořily. Má dobrý život. Doma ji čeká manžel Brian, milovaná dcera a její práce, kdy klientům ulehčuje přechod mezi životem a smrtí. Jenže kdesi v Egyptě žije vědec Wyatt Armstrong, který odkrývá starověká pohřebiště. Archeologii se Dawn kdysi také věnovala, ale život ji nakonec zavál jinam. A když se teď zdá, že jí osud nabízí druhou šanci, už si není tak jistá volbou, kterou kdysi učinila.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
The Book of Two Ways, 2020
více info...
Přidat komentář
Ano dočetla jsem ji. Neříkám, že kniha byla špatná, ale na zadek jsem si rozhodně nesedla. Velké střídání míst a časů mi tady vadilo. Dlouhé úseky o Egyptě a kvantové fyzice mě ke konci přestávaly bavit.
Pro tentokrát jsem se s Jodi nepotkaly na stejné vlně. Bohužel.
Moje první kniha od této autorky, musím ale říct, že jak jde již poznat podle počtu hvězd, unešená jsem z knihy nebyla. První co musím zmínit (a za co jsem dala první hvězdu dolů) je plynulost, nebo spíš neplynulý děj. Autorka skáče z místa na místo, z jednoho času do druhého - a neoznačuje to. Takže než jsem se zorientovala, už jsem byla jinde. Další věc co mě rozčilovala, byla nerozhodnost hlavní postavy. A poslední velký prohřešek je děj, který je dle mého až moc přitažený za vlasy. Autorka nejspíš chtěla předat velkou myšlenku “v jednom životě nemusíš mít jen jednu životní lásku, ale to se ji vůbec nepodařilo. Celé to vyvažuje čtivý děj a dlouhé pasáže o archeologii a historii Egypta, kterou miluju. Jak jsem si četla, hodně recenzentů na Databazeknih se shoduje, že je to jedna ze slabších autorčiných knih. Takže si chci určitě přečíst ještě jednu, abych si na to udělala svůj obrázek.
Musím přiznat, že jsem trochu zklamaná. Bylo to na mě až moc zamotané, nesedly mi pasáže psané ve druhé osobě, ale na druhou stranu, bylo to napínavé a mám velkou slabost pro starý Egypt.
Knihu od této autorky čtu poprvé, zaujal mě název a anotace. Po ponoření do knihy jsem byla nadšena, hlavně egyptskými částmi, protože obecně mám ráda historii a také jsem se něco dozvěděla o oné "Knize dvou cest" a její funkci. Pasáže mimo Egypt byly taky fajn, líbilo se mi zamyšlení nad smrtí ale zároveň i fyzikální pojetí paralelních světů. Za mě byl příběh moc super, ale až pozdě jsem si uvědomila, že nesleduji 2 paralelní linie "kdyby" ale příběh se postupně pomalu a jistě propojoval, takže mi došlo, že vše na sebe navazovalo a splynulo v jedno.
Předchozí knížky J. Picoultové, které jsem četla, mě bavily moc. Avšak zde jsme se minuly.
J.P. umí pěkně vyprávět, témata jsou přitažlivá, ač je toho v této knize smícháno trochu moc, jako v dortu pejska a kočičky. Navíc jsou pro mě zajímavá témata jako egyptologie či kvantová fyzika dost upozaděna různě se proplétajícími vztahy postav. Co mi však vadilo nejvíc, bylo chování postav.
(možná spoiler): Sebestředná, arogantní a nezodpovědná Dawn, obětavý a hodný až patetický Brian, a "Pan Božský" a též patetický Wyatt. Dawn dokázala opakovaně zraňovat oba z nich, a ještě, přímo či nepřímo, další účastníky příběhu. Poslední třetina knížky je vlastně jen rozjímání Dawn, v jaké situaci se vlastním přičiněním ocitla a co s tím. A autorka jí díky své "básnické licenci" poskytla málo uvěřitelné "rozhřešení". Anebo že bych, vzhledem ke zmínce paralelních vesmírů, něco nepochopila?
(SPOILER) Ano, přiznávám, jsem skalní fanynka autorky.. Mám většinu jejích knih, kromě těch co jsem si půjčila v knihovně.. A ačkoliv se tu na tom zjevně neshodneme, tak já jsem nadšená. Jistě, možná některé další knihy měly jiný nádech, spojen s něčím tragickým (to je tu jen na pozadí stále v tom, že hlavní postava je dula smrti). Ale i tak kniha přinesla zamyšlení.. Co by se stalo, kdyby... Je teď moje jiné já v jiné časové linii šťastnější? Zemřela? Celkově pojetí a náhledy na smrt byly v knize strašně zajímavé. Je s tím kým jsem chtěla být? Cesty jsou nevyzpytatelné. To platí i o lásce. Může být před námi člověk pro nás perfektní, ale cesty nás rozdělí. A můžeme potkat někoho jiného. Ale ten červík pochybností, co by bylo kdyby.. tu být prostě může. Možná bylo skákání v časových liniích pro někoho matoucí, ale já se nechala unášet na vlnách příběhu a přiznám se.. ze závěru jsem nadšená. Jen proboha pod vlivem závěru nevolejte svým dávno ztraceným bývalým.. není to vždy dobrý nápad jako to dopadlo pro Olive.
Musím souhlasit, že předchozí knížky byly lepší. Ovšem úvahy a vysvetleni smrti jsou minimálně pro zamyšlení.
Ten kdo už má nějakou tu knihu od Jodi přečtenou, tak ví, že tohle je přesně její styl. Každé téma, které píše je neotřené a pokaždé si nastuduje materiál. Někdy je to zajímavé, ale zrovna u této knihy toho bylo až moc. Egypt je úchvatný a láska také. Je trochu škoda, že takto propracovaná kniha, má určité úseky, které jsou takové kýčovité. Jinak za mě hezká kniha, ale je spíše pro fanoušky Picoltové, nečetla bych jí jako její první knihu.
Tohle byla moje první kniha od autorky, asi jsem nevolila úplně šťastně. Obě linie příběhu jsou celkem zajímavé, v té egyptské části se člověk dozví hodně o egyptologii a práci archeologů. Celou knihou se prolíná téma smrti, ať už v současném povolání hlavní hrdinky nebo při práci na vykopávkách. Kniha mi prostě moc nesedla, postavy jsem si nijak neoblíbila, snad příště zvolím od této spisovatelky něco, co mě zaujme víc.
To je velmi těžké a náročné čtení. Jak skladbou příběhu, tak těžkými tématy, které Jodi tak bravurně zpracovává. A to nemluvím o kvantové fyzice, to jde úplně mimo mne :-). Egyptologie, to mě zase moc bavilo, tam jsem si vzpomněla na několik dílů Řeky bohů, které jsem četla před mnoha lety a byla nadšená...
Kniha dvou cest je o životě, je o smrti, o odcházení, také o různých pohledech na to, co bude ,,po". Ale je to hlavně milostný příběh lásky ženy ke dvěma mužům, životních volbách.
Teď jsem dočetla a když jsem se znovu vrátila k začátku, tak všechny kousky složitě navrstveného příběhu zapadly na své místo. Musím říci poze jediné...geniální!
Na tuto knihu je potřeba si udělat čas, aby síla příběhu naplno vyzněla. Dovedu si představit, že se k ní jednou v klidu a v jiném čase vrátím...
Moje první knížka od autorky a zcela mimo můj záběr. K přečtení mě však nalákala anotace a moje nadšení pro starověký Egypt.
Děj je rozdělen na dvě linie, jedna se odehrává v USA, druhá v Egyptě. Za mě je jednoznačně lepší ta egyptská, ale jak píšu výše, jsem zaujatý:) Obrovské množství informací a popisů musí zaujmou nejednoho amatérského egyptologa.
Americká linie je hodně o smrti a umírání, na mě až moc depresivní.
Co obě linie spojuje je láska a těžké životní dilema hlavní hrdinky.
A konec? No ... nevím jak vy, ale já mám rád ve věcech jasno ...
"Se smrtí se to má tak, že se jí všichni děsíme a jsme zničení, když přijde, a tak děláme, co jen můžeme, abychom vydrželi předstírat, že nic z toho není pravda"
Upřímně musím říct, že tohle byla asi nejslabší knížka, kterou jsem od Jodi četla. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se do příběhu dostala. Vadilo mi přeskakování v čase a ztrácela jsem se v dějové lince. Nemohla jsem si najít cestu k hlavní hrdince a dokonce jsem se v jednu chvíli přistihla, že přemýšlím, jestli knížku neodložím rozečtenou. Ale díky bohu se vše cca v polovině zlomilo a já se konečně dostala do děje. Nakonec jsem dostala vše, co mám u Jodi tak ráda, napětí, slzy i něco navíc, co si vždy z jejich knížek odnáším. Ale jak jsem řekla na začátku, za mě má mnohem hezčí díla.
(SPOILER)
Dlouho, vlastně možná nikdy mi nebyla stěžejní postava tak protivná jako Dawn. Nesnesitelná pokud šlo o Briana, úžasná pokud šlo o pracovní věci.
Tím, co předváděla kvůli Gitě, když vlastně k ničemu nedošlo mě opravdu vytáčela. Poslední madam spravedlivá která se pak rozhodne, odjede za Wyattem a hned s ním skočí do postele. Nemyslí na nikoho jiného než na sebe.
Tím,že nesplnila poslední přání Win, mě taky naštvala. To už jsem si řekla "kdo si sakra myslí že je?"
Ona je pro mě neskutečný sobec. Briana deptá kvůli malichernosti, sama skočí při první příležitosti jinému do postele. Neozve se ani vlastní dceři které pak jen tak mirnix tirnix představí "tátu". Po návratu z Egypta nulový zájem o to,zda Win ještě žije...
To,že se v mých očích Dawn chovala jako kráva nemění nic na tom,že vcelku se mi příběh líbil. Až na počáteční nudné pasáže o Egyptě.
Ani já jsem nebyla z knihy nadšená a moc mě nebavila. Dočetla jsem jen s obrovským sebezapřením, dvě dějové linky, ovšem zvláště ta z Egypta, mě nebavily, jsem ráda, že "to mám za sebou".
Nechápu nepříliš dobré recenze na tuto knihu, za mě má kniha wow. Od autorky už jsem přečetla většinu knih, všechny jsou psané čtivě, ale tahle mě naprosto vtáhla do děje. Kdo z nás někdy v životě nepřemýšlí "co by bylo kdyby...? " Jaký by byl náš život, kdybychom žili jenom tak, jak si přejeme bez ohledu na kohokoliv a jak bychom se cítili, kdybychom se v rozhodnou chvíli rozhodli nepomoct rodinnému příslušníkovi v nesnázích a šli si dal za svým snem, kariérou, láskou... A byli bychom opravdu šťastní, kdybychom upřednostnili své touhy přede vším a všemi.
Knihy od Picoultové bych zařadila do dvou kategorií. V první jsou ty, které mnou hluboce zarezonovaly a na které asi nikdy nezapomenu. V té druhé jsou ty, na které chci zapomenout co nejdřív.
Doufám, že na Knihu dvou cest zapomenu hoooodně rychle. Protože tohle se opravdu nepovedlo.
Střídají se části, které hlavní hrdinka prožívá v Egyptě a části, které prožívá v Bostonu.
Části z Egypta pro mě byly vyloženě utrpením. Já nejsem egyptolog a ani mě to nezajímá. Možná, kdyby to autorka nebrala tak do hloubky, bylo by to lepší.
Části z Bostonu byly mnohem zajímavější. Hlavně co se týká povolání hlavní hrdinky. Kniha, která by se týkala jenom tohoto by byla lepší.
Nevím, co bych na této knize mohla hodnotit pozitivně. Hlavní hrdinka mi byla z duše nesympatická. Namyšlená, sebestředná, sobecká ženská, která myslí jen na sebe.
Jestli se autorka snažila o nějaký velký milostný příběh, o lásce která vše překoná, tak se jí to hrubě nepovedlo. Láska mezi Wyatem a Dawn ve mě nerozechvěla absolutně nic. Spíš mi bylo moc líto Briana.
Poslední strany jsem už přeskakovala. Modlila jsem se, ať už to mám za sebou.
A ten konec? Děs běs, ten mě definitivně dorazil. Dávám jednu *. Jenom za to, že je to Picoultová.
Egypt mám ráda,ale dvě hvězdičky ubírám, kniha se mě nelíbila tolik,jako předešlé od této autorky.
(SPOILER) Dvě věci, ke kterým mám vztah, se spojily v této knize - čtení příběhů a Starověký Egypt. Autorka opět nezklamala a s precizností jí vlastní si nastudovala informace, které ke svému psaní použila. A tak v knize nechybí i dopodrobna vysvětlené archeologické a historické části včetně hieroglyfů. Což mě nadchlo. V knize se prolínají dvě časové osy a také dva životy jedné osoby. Tolik příběhů, tolik zápletek, ale kupodivu jsem se neztrácela, ačkoliv jsem knihu četla docela dlouho. Jen ten otevřený konec si Jodi mohla odpustit.
(SPOILER)
Spoustu odborných zajímavostí, mám ráda knihy, kde se člověk i něco naučí. Příběh zajímavý, sice na hlavu , že by svého skoro dokonalého manžela chtěla po 15 letech opustit, ale budiž.
Téma smrti jako takové velice vítám, málokdo o ní chce mluvit, slyšet nebo číst, děláme jakoby neexistovala, takže za mě velké plus.
Ale ten konec?? Takové konce nesnáším :))))
Štítky knihy
Egypt archeologie americká literatura USA (Spojené státy americké) starověký Egypt nový začátekAutorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Pro mě definice "románu pro ženy". Všeho tam bylo až moc. Náhod, postav, zápletky, někdy i slov. Pronudila jsem se dějem, kromě několika zajímavých úvah o smrti mi text nedal nic zajímavého.