Kniha noci
Rodrigo Blanco Calderón
Caracas 2010: společnost je paralyzována režimem Huga Cháveze, chybí potraviny, jsou přerušovány dodávky elektřiny. Dva přátelé – psychiatr a spisovatel – se scházejí v asijském bistru a debatují o literatuře, hudbě a aktuálních vraždách venezuelských žen. Spisovatel má v hlavě velký „gotický“ román nazvaný The Night podle kultovní skladby skupiny Morphine. Autor představuje desítky osudů drobných hrdinů, které míchá s reálnými postavami ze světa hudby, literatury a politiky. Závěr díla je apokalyptický: i múza našich přátel Margarita je s vlastní matkou brutálně zavražděna. Přátelé se rozcházejí. Caracas se propadá do nekonečné tmy.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
The Night, 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha mi upřímně moc nesedla. Byla psaná velmi chaoticky a musela jsem se hodně soustředit, abych alespoň trochu porozuměla. Působila na mě dost pesimisticky a neužila jsem si ji. Některé pasáže ale byly zajímavé.
Asi pro mě až hodně náročné, ale neuškodí si občas přečíst knihou z jiného kulturního rámce. Nemá jasný příběh, ale postavy a některé dějové linky udržují četbu zajímavou až do konce i když jsem určitě spoust věcí v kize nepochopil.
Po Knize noci jsem sáhla, protože mě zaujalo její venezuelské ukotvení. Ve skutečnosti tu současná Venezuela zase tak velkou roli nehraje, ale Chavezův a Madurův režim příběhu dodávají působivý (protože nepříjemně reálný) punc. Přímočarý příběh byste tu ovšem hledali marně. Text je vystavěný na intelektuálních hříčkách, které se rozvíjejí a nabalují, občas vyplivnou nějakou odbočku a pak se vrátí do hlavního proudu vyprávění nebo naopak vyprávění strhnou s sebou dosud netušeným směrem. Od čtenáře to vyžaduje značnou míru trpělivosti (popravdě bych tenhle titul mezi novými odeonkami nečekala), ale pokud máte rádi intertextualitu a na autorovu hru přistoupíte, nesmírně si čtení užijete. A vůbec nevadí, že nepochopíte každou narážku ani se moc nevyznáte ve venezuelské historii.
Tak tohle mi sedlo parádně. Skvělá detektivní zápletka s prvky jazykové hry, politického thrilleru i hororu. Je to ten typ knihy, který Vás nutí neustále přehodnocovat již přečtené. Děj víří kolem událostí souvisejících s historií Venezuely a zároveň je důležitou postavou i sám jazyk a styl jakým je román napsán. Krátce předtím jsem četl Amulet od Bolaňa a svým způsobem je tahle kniha v lecčems podobná Bolaňovu stylu. Není to ale četba na dovolenou, pokud tedy netrávíte dovolenou v klubu Silencio nebo při poslechu kapely Morphine. Tahle kniha si zaslouží určitě lepší hodnocení, než tady zatím má. Doporučuji.
Kniha, za kterou se pochválíte, když ji dočtete do konce :-)
Za mě dílu škodí přehršel dějových linií a hlavně postav. Zahlcení novými postavami a jejich příběhy nevede k ničemu jinému než ke zmatku a otázkám "kdo je zas tohle a proč sledujeme jeho osud?". V chumlu charakterů je nejen těžké se orientovat, natož tak některé postavě fandit.
Navzdory tomu je kniha čímsi chytlavá a poměrně čtivá, takže jsem ji ku svému překvapení přelouskala docela rychle. Smíšené dojmy, sama vlastně nevím jestli se mi kniha líbila nebo ne.
Zvláštní kniha.Občas nudná, z větší části neuchopitelná.Netradiční.Nepochopitelná.
Latinsko-americká.
Hlavní plus - Netradiční, avšak stále srozumitelná forma.
Další plus – Dějově stravitelnější, než srovnatelný román 2666 od Roberta Bolaña.
O co vlastně jde ? – Těžko se popisuje. Venezuelský Caracas, ale také řada evropských měst, do kterých autor rozesel roztodivné postavy z řad umělců, politiků, psychopatů, prostitutek a rozdmýchal kotel plný intelektuálních debat, pohledů do novodobých latinsko-amerických dějin, partií hry tetris, ale také násilí a krve.
Jak se kniha četla? - Dlouho mě od otevření první strany odrazovala nezáživně sepsaná anotace, nakonec jsem se ale od četby nedokázal odtrhnout.
Navzdory parádní formě se často dostavovala nuda. Moc rozvláčné i na Latinskou Ameriku.
Kniha noci je zajímavou a poutavou výpovědí (občas bych řekla až sociální studií) o životě a historii Venezuely ale nejen o ní. Samotná stavba a struktura vyprávění připomíná horečnatý sen mísící se v podvědomí spáče s realitou, na čemž je nejhrozivější, že pravděpodobně ani po „probuzení“ nebudeme schopní jedno od druhého odlišit. Vzhledem k míře násilí, která je v knize popisována a na kterou si moderní evropský člověk neumí v reálném světě představit (natož aby na ni byl schopen reagovat), snad ani nebudeme chtít. Neboť jen představa, že je na světě místo (místa), kde jsou taková zvěrstva možná či dokonce běžná je více než bolestivé.
Otázka, kterou pokládá jedna z hlavních postav knihy, se tak stává ještě palčivější:
„Mohl (jí) někdo pomoci?/ Může nám někdo pomoci?“