Kniha o hřbitově
Samko Tále (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45519/kniha-o-hrbitove-45519.jpg
4
164
164
Můj Životospis Narodil jsem se v dělnické rodině. Můj otec byl učitel. Moje matka nebyla učitelka, ale také učila. Nikdo jiný v rodině už nebyl učitelem. Proto jsme byli dělnická rodina. Mám mnoho dobrých vlastností. Narodil jsem se v Komárně. Komárno je takové město. Tam jsem se narodil. Narodil jsem se 12. 11. To znamená 12. listopadu. Listopad byl vždycky nejkrásnější měsíc. V roce. Protože to byl vždycky měsíc ČSSP. To je takový měsíc, že všichni mysleli na Sovětský svaz. Mně bylo řečeno, že mám napsat Životospis na jednu stranu, a ona už skončila, tak já taky skončím kvůli tomu, že už strana skončila. Na shledanou. Samko Tále. Spisovatel. Komárno. Kniha o hřbitově se už měsíce drží v popředí žebříčků prodejnosti a stala se skutečným slovenským bestsellerem. SME Kniha o hřbitově je kniha kouzelně komická, a kdo chce, může ji takto beze zbytku přečíst. Může se kochat bohatstvím skvěle vymyšlených či odpozorovaných psychologických detailů, výstižnými a svéráznými postřehy i charakteristikami postav, a vůbec pestrým těkáním malého města. Příběhy, které Samko k jednotlivým lidičkám připojuje, vytvářejí jakousi švejkovskou orální historii našich časů. Pavel Vilikovský, Domino fórum Slovenský Forrest Gump nekoná na rozdíl od svého amerického kolegy žádné převratné činy. Vystačí si s komentáři k událostem, přičemž významný prostor věnuje popisům toho, jak se s něčím ztotožnil. Ján Gregor, Hospodárské noviny K rozkošné insitnosti příběhu přispívá začlenění plejády drobných lidí z okraje společnosti. Kniha je tedy také o Komárně, o každodenních selháních, o malých radostech a velkých trápeních, o směšnosti snažení, o bezvýchodnosti a bloudění v minulých i současných chaosech. Zuzana Belková, Kultúrny život Je to sice čtení na jeden delší večer, ale s úsměvem a husí kůží se dá vícekrát zopakovat. Playboy Navzdory humorné optice je to vážná výpověď o nelehkosti našeho bytí. Emil Babín, Moment... celý text
Humor Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2004 , HostOriginální název:
Kniha o cintoríne, 2000
více info...
Přidat komentář
Geniálně napsané. Typově to připomíná Douskové Hrdého Budžese, ale tady je vypravěčem dospělý mentálně zaostalý chlapík, kterému se ulomilo zpětné zrcátko na vozíku, a než mu ho opraví, je spisovatelem. Působí autenticky, jak vypráví naprosto živelně, přeskakuje mezi tématy,jak ho zrovna napadnou, vrací se a neustále se opakuje. Právě opakování, která čtenářsky mohou působit otravně přesně vystihují, jak se mu mozek motá ve smyčce. Jeho naivní, zjednodušující a přímočaré vnímání je zábavné, když třeba srovnává dřívější socialismus s dnešní demokracií, která mu občas nedává smysl. Jeho postřehy jsou neskutečně trefné. Současně ale mrazí, jak tenhle prosťáček udával komunistum, hlásil všechno, co viděl, a bral to jako správné jednání.
- "Potom bol večer a oni odišli a môj otec povedal, že aj keď je Gunár bolševik, piť vládze ako hovädo. Velmi si ho za to vážil."
-"Najmenej mal rád môj otec Prvého robotníckeho Klementa Gottwalda, lebo sa mu vysmieval a hovoril, že: Malý Klement, velký dement.
Nápad popsat klady a zápory lidí včetně sebe sama pohledem psychicky nemocného člověka je výborný. Jazykové zpracování ve slovenštině je vynikající.Přesto mne unavovalo prodírat se houštím neustále se opakujících frází a scén,i když ve vyprávění mají smysl a jsou nutné. Proto nedávám plný počet.Při čtení jsem měl velmi příjemný pocit,jako bych sledoval Jakubiskovy filmy "Tísícročná včela " nebo "Sedím na konári a je mi dobre".
Vůbec nemůžu pochopit, jak je možné, že tuhle jedinečnou knížku nečtou všichni. Po prvním přečtení jsem byla vysloveně nadšená a velice ráda jsem si ji koupila v originále. Díky čtenářské výzvě jsem si ji teď přečetla znovu.
Kdo by ji četl kvůli humoru, ten by se těžce spletl. Je tragická, děsivá. Slabomyslný vypravěč nepíše knihu o cintoríne, ale o svých spoluobčanech z města Komárna, o své rodině a o sobě a ukazuje nám rasisty, nacionalisty, alibisty, opatrníky a všelijaké jiné nešťastníky. A možná ukazuje tak trochu i nás. Samko má rád, když se věci nemění, je opatrný, bojí se "tých hore", o své zdraví, o své bezpečí, a tak neváhá a jedná: "Moj otec nemal rád Čechov, Maďarov, Rusov, Židov, komunistov, cigáňov, spartakiády, pionierov, SZM, Zvazarm, ROH, Csemadok, SNP, Pražské povstanie, Zvaz žien, Víťazný február, VOSR, ZČSSP, MDŽ, Oslobodenie a ani to nemal rád, keď na tzv. Slovenský štát povedali, že je tzv. TTo znamená, že je takzvaný. Na to vždy moj otec povedal, že komunisti sú takzvaní. Okrem toho počúval aj Slobodnú Európu, a to bolo vtedy tak velmi zakázané, že až.
Ja som to povedal RSDr. Gunárovi Karolovi, že moj otec počúva Slobodnú Európu, aby potom nebolo na mňa zle, že som to nepovedal." (s. 31)
Vždycky, když si tu přečtu komentáře, připomenu si, s jak různými očekáváními otvíráme stejné knihy. Mně se v tomhle případě dostalo přesně toho, co mám ráda. Obecní idiot Samko Tále vypráví o proměnách slovenské společnosti v posledních třiceti letech. Daniele Kapitáňové se povedlo napsat úžasně živou postavu, která vyvolává soucit a sympatie, i když v člověku z jejího prostoduchého pragmatismu a krutosti každou chvíli zatrne. A audiokniha je prostě dokonalá!
Pro ty, co se na knihu teprve chystají, mám doporučení, aby jí četli až budou mít čas a zvládnoují jí třeba za dva, tři dny. Nedokážu si představit, že bych jí četla třeba sem tam během měsíce. To by mi to vůbec nedávalo smysl a asi bych jí nedočetla. Jinak mi to přišlo dobré, i když jsem doufala v temnější závěr.
Vnimánie, vnimánie, koncert ne búdet, potomúšto Voloďa spizdil balalajku... Dobre spracované myslenie človeka s nižším IQ, keďže mám aj skúsenosť s tým z minulosti, v tomto smere podala autorka veľmi dobrý výkon. Aj ten stereotyp vo vetách je reálny, a stláčanie černošskej bábiky (čiernej ako čierna farba) v speve dvoch opitých v závere je tragické vyústenie príbehu o nenaplnenej láske (zrejme), pískanie tej bábiky je veľmi, ale veľmi hlučné!
Přestože má kniha jen něco kolem 140 stran, přečíst ji není vůbec jednoduché (alespoň pro mě nebylo). Po nějakých 50 stranách se totiž Samkovo vyprávění - v podstatě monolog - stává příliš ohraným a únavným. Po těch 50 stranách se také dosud humorná atmosféra promění, a čím víc se dozvídáme o lidech kolem Samka (a o něm samém), tím je atmosféra vážnější, ponuřejší. Možná je to i tím, že absurdně komické věty typu "Moji všichni kamarádi jsou Slováci, ale já nemám moc kamarádů, vlastně mám jen jednoho a ten je Maďar" zevšední.
Na mě Samkovo vyprávění děje, který vlastně dějem ani není, působilo jako kritika zaostalých, maloměstských poměrů a lidských mentalit. Některé věci jsou do očí bijící, některé jsou možná mlhavější, ale myslím, že hlavní záměr z knihy jasně vystupuje.
vřele doporučuju audio. luboš kostelný tomu dal teprve grády ))) dal sem to na dva zátahy.
Možná, že kdybych si to přečetla ve slovenštině, mělo by to jiný efekt (a jiné hodnocení) ale takhle musím říct, že buď je divná ta kniha, nebo jsem divná já...
Keď som si to onehdá kupoval, tešil som sa. Ešte aj tie nádherné ilustrácie. Ale ! Chyba. Nie je to nijaké. Možno trošku trápne. Ako z nejakej nekonečne pretiahnutej improvizovanej scénky na stužkovú.
Kedysi som túto knihu začala čítať v českom preklade a asi po 50 stranách som ju odložila, lebo ma vôbec nezaujala. Pred rokom som ju dostala na Vianoce, tentokrát originál v slovenčine, tak som jej dala druhú šancu a som rada, že som to urobila. S každou ďalšou stranou sa mi páčila viac a viac. V češtine ako keby jej chýbala duša alebo čo...nedokážem to vysvetliť, ale rozhodne odporúčam čítať originál.
Samko Tále, mentálne zaostalý, svojský a naveky detský, ktorý svojou bezprostrednosťou dáva pocit, že knihu nečítate, ale že sedíte vedľa neho a počúvate jeho príbeh. Ono sa to vlastne ani príbehom nedá nazvať, skôr je to len Samkove rozprávanie, písané presne vystihnutým jazykom, ktorým komunikujú práve takto postihnutý ľudia.
Samkov pohľad na vlastnú rodinu a ľudí v jeho okolí je výnimočný práve v tom, že presne povie čo si myslí, nič nezatajuje, na nič sa nehrá a nepotrebuje si vymýšľať.
Úprimné, nevšedné a zanechávajúce dojem. No nie? No áno...
Jeden americký Slovák mi kedysi rozprával, že v ich meste nie je možné uviesť Predanú nevestu, lebo nie je možné ukázať na scéne koktajúceho Vaška ako smiešnu a vysmievanú figúrku - bolo by to vraj "politicky nekorektné". Dana Kapitáňová sa však pustila na úplne tenký ľad - smiešny hrdina je mentálne postihnutý, pričom je postihnutý "tak akurát" - dosť na to, aby spôsob jeho vyjadrovania a optika ohľadu na realitu boli vychýlené z normálu, ale pritom nie postihnutý až natoľko, že by stratil schopnosť zaznamenať všetky udalosti, osoby, charaktery, vzťahy, záludnosti. Myslím si, že všetky "špeky" v knihe vychutná hlavne ten, kto dobre pozná topografiu Komárna, slovensko-maďarské vzťahy, zažil pánov súdruhov, ktorí majú vždy tú národnosť, vierovyznanie a stranícku knižku, akú práve treba. Kniha, ktorá - spolu s Riekami babylonskými - povie o porevolučnom Slovensku azda najviac. Ale iba niekomu.
Kniha vystavěná primárně na tom, že je psána rukou mentálně zaostalého jedince. To mi zkrátka nestačí.
Viac než o cintoríne je kniha o najrôznejších ľuďoch a medziľudských vzťahoch v malom meste i rodine, videná z perspektívy mentálne retardovaného, ale zato "pedantného" štyridsiatnika Samka Táleho. Ten má o obyvateľoch mesta výborný prehľad a zo svojich pozorovaní vyvodzuje svojsky logické závery. Výborné sú aj jeho "politicky nekorektné" vyjadrenia (o Maďaroch, Rómoch, Židoch, černochoch...), ktoré sú v skutočnosti stále hlboko zakorenené v mysliach mnohých ľudí (a to ani nemusia byť ako Samko retardovaní :). Rozprávanie má rýchly spád, niektoré príbehy ľudí sa kryštalizujú postupne a medzi riadkami. Je to duchaplné oddychové čítanie (odporúčam aj perfektne spracovanú audioknihu!) na zasmiatie aj na zamyslenie. Skoda len, že nám nakoniec Samko neprezradil, ako to bolo s Erikom Rakom ...! :-)
Štítky knihy
vzpomínky mentální postižení duševní poruchy, duševní nemoci zkreslování vzpomínek
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kniha o hřbitově |
| 2009 | Vražda ve Slopákově |
| 2006 | Ať to zůstane v rodině! |
Knížku jsem si vybrala do Knižní výzvy na téma - Kniha, která má v názvu slovo kniha. Anotace se mi líbila, vypadalo na zvláštní knihu a to já ráda. Ale to se nedalo... nebyla ani milá, ba ani vtipná, hlubší myšlenky jsem také nenašla. Za půlkou jsem to dokonce vzdala.