Kniha smíchu a zapomnění
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/897/bmid_kniha-smichu-a-zapomneni-BPq-897.jpeg
4
554
554
Román ve formě variací o osudech několika postav zasažených iracionalitou společenských a dějinných mechanismů. Próza se skládá ze sedmi relativně samostatných částí rozdělených dále na krátké číslované kapitoly. Pouze čtvrtá a šestá část na sebe chronologicky navazují a jsou spojeny osobou Taminy, kolem níž se osudy postav z ostatních částí volně seskupují. Tamina je mladá vdova, žijící ze vzpomínek na manžela, který zemřel brzy poté, co spolu emigrovali do Francie. Protože by si ráda upřesnila kontury bývalého šťastného manželství, nenávratně propadajícího do zapomnění, pokouší se získat od tchyně své deníky, jež zůstaly v Čechách. Ačkoliv tomuto cíli obětuje i svou věrnost "až za hrob", nikdo z jejích přátel nakonec do Prahy nejede a Taminin pocit vykořeněnosti je ještě posílen trapností zbytečné oběti. Pokračování jejího příběhu (šestá část nazvaná Andělé) je uvedeno variací na motiv, jímž celá kniha začíná: úvahou nad Clementisovou čepicí na hlavě K. Gottwalda řečnícího z balkónu domu, kde míval krámek otec F. Kafky. Tamina podlehla nabídce mladíka Rafaela a nechala se odvézt na ostrov obývaný komunitou dětí, jejichž život je naplněn bezstarostnými hrami, ale i neúprosnou disciplínou. Děti mezi sebe Taminu přijímají, avšak stále více si všímají, čím se dospělá, přemýšlivá žena od nich liší. Kultický obdiv k její velikosti a ženskosti se postupně mění v nenávist. Tamina se nemůže ztotožnit s primitivními ideály jejich "ráje" a pokouší se z ostrova uplavat. V dalších příbězích se setkáváme s intelektuálem Mirkem, sledovaným Státní bezpečností a nakonec uvězněným (Ztracené dopisy), s umně zaranžovaným milováním ve třech (Maminka), s dvěma hloupoučkými americkými studentkami, jež se domnívají, že pochopily Ioneskův absurdní humor (Andělé), s láskou nesmělého studenta k řeznické paničce (Lítost) i s několika příklady toho, jak snadné je překročit hranici "za níž věci přestávají mít smysl" (Hranice). Kniha smíchu a zapomnění je třetím románem, který Kundera vydal nejprve ve Francii a prvním románem psaným v cizině. Od předchozích knih se liší nejenom méně běžným tvarem, ale také otevřenou kritikou Husákova režimu, kvůli níž Kundera přišel o čs. občanství.... celý text
Přidat komentář
Knihu bych zařadila mezi moje oblíbenější. Líbilo se mi, že příběhy byly doprovázeny úvahami, vlastními vzpomínkami a rozepisování se nad smíchem a zapomněním mi přišli opravdu krásné. Připomnělo mi to některé věci a sama se vrátím k psaní deníku (nechci si přece pamatovat z dvanácti silvestrů jen pět), čímž se dostávám k tomu, že Tamin příběh mi přišel nejsympatičtější.
Je to jeden z těch nejlepších Kunderových románových "štyků", i když jsou to spíš delší povídky a variace, jež spojuje téma smíchu a radosti na jedné straně a zapomnění, smutek, vystřízlivění, snad melancholie na straně druhé.
Příběhy zajímavé a mnohdy dráždivé svou erotičností, zároveň však často kýčovité a afektované, jak to umí jen mistr Kundera. Úvahy o smíchu, kráse, pomíjivosti, dějinách atd. jsou asi tím nejsilnějším na knize; Opět mistrné spojení úvah s jistou lyričností a sentimentem příběhů, a zároveň životními peripetiemi samotného autora.
Kundera velmi dobře popisuje dobu konce 40. a počátku 50. let, takovým až přízračně malířským způsobem vykresluje tu dobu, ten nadšený idealismus mladých lidí, kteří v té takzvaně těžké době tančili, smáli se a vznášeli na křídlech šťastných zítřků, s vírou v lepší budoucnost. Zatímco se za nimi, jako na nějakém obskurním barokním obraze, ve druhém a třetím plánu, tísnilo bezpočet politických vězňů a na šibenici se kývaly těla Milady Horákové a Záviše Kalandry. Opilí iluzí nechtěli vidět nic jiného, než své rozesmáté tváře v tanci.
Podle mého názoru nejlepší Kunderova knížka. A u popisu Passerova pohřbu mně smíchy tekly slzy.
Čteno sice z vytištěného pdfka (holt sehnat něco exilového od Kundery je i dnes problém), nicméně dílo mi i tak poskytlo hluboký čtenářský zážitek.
Společně s Žertem a Nesmrtelností vrchol autorovy tvorby! Současné esejistické výplody už jsou jen intelektuální masturbací.
Kundera ve vrcholné formě. Občas to není úplně lehký čtení, chvílema je to zase až moc "lehký", ale jako celek výborný, vzájemně originálně provázaný a chytrý.
Podle mě naprosto geniální kniha, sedm příběhů tematicky se prolínajících, ale cítím, že jsem všechno hned napoprvní nepochytila, takže se těším, až se ke knize vrátím a pak toho v ní najdu určitě mnohem, mnohem víc!!! :)
PS: Jsem zvyklá si z knihy vypisovat citáty a dobré myšlenky, zde jsem je opisovala snad z každé druhé strany.. prostě: NADŠENOST! ;)
Občas je Kundera dokonce sympaťák:
'Když český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny, Husák byl zděšen. A hned mu psal do Frankfurtu (bylo to v srpnu 1972) osobní dopis. Cituju z něho doslova a nic si nevymýšlím: Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se, prosím vás, zpátky, uděláme pro vás všechno, co si budete přát. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám...
Přemýšlejte o tom, prosím, chvíli: Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, kameramany, dělníky, inženýry, architekty, historiky, novináře, spisovatele, malíře, ale nemohl snést pomyšlení, že by zemi opustil Karel Gott, protože Karel Gott reprezentoval hudbu bez paměti, tu hudbu, v níž jsou navždy pohřbeny kosti z Beethovena i Ellingtona, prach z Palestriny i z Schönberga.
Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být.'
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha smíchu a zapomnění je skvělá, jedna z Kunderových nejlepších. Škoda, že ji není snadné získat, spíš je to skoro nemožné.
Četla jsem ji před mnoha lety v cizině, v tomto samizdatovém vydání ( česky zřejmě jiné neexistuje). Byl to jeden z mých nejkrásnějších čtenářských zážitků. Jen si to představte: pláž, šumění moře a Kniha smíchu a zapomnění. Co si člověk může přát lepšího?
Teď už to bohudíky není pravda, kniha znovu vyšla, znovu jsem si jí mohla přečíst a bylo to opět krásné, i když trochu jiné.......