Knihkupectví na Bylinkovém náměstí
Eric de Kermel
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413894/bmid_knihkupectvi-na-bylinkovem-namesti-voM-413894.jpg
4
269
269
Natálie a Nathan vychovali dvě děti a ocitají se ve věku, kdy je důležité společně začít novou životní etapu, a tak se rozhodnou pro odvážný krok – opustí Paříž a zamíří do půvabného středověkého městečka Uzès na jihu Francie, kde Natálie, původně profesorka francouzštiny, koupí malé knihkupectví. Tím si splní svůj dávný sen – žít mezi knihami. Se svou velkorysostí, empatií a životním elánem dokáže Natálie rychle porozumět všem, kdo vcházejí do dveří jejího obchůdku. Stává se jejich důvěrnou posluchačkou a svého druhu „apatykářkou“, která namísto léčivých bylin a čajů ordinuje svým „pacientům knihy na míru. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí ožívá příběhy Natáliiných zákazníků – ať už to je mladá dívka Cloé s velmi přísnými rodiči, která si touží rozšířit literární i životní obzory, neúnavný cestovatel Filip nebo pošťák Arthur, který sní o životě herce… Majitelka knihkupectví v Uzès naslouchá citlivým příběhům plným něhy, humorným i smutným životním historkám a svým zákazníkům vždy ráda doporučí, která kniha je pro ně právě teď ta pravá. Z kouzelného knihkupectví na náměstí s platany na vás dýchne atmosféra půvabného jihofrancouzského městečka, kde z každé všední drobnosti čiší vyhlášené francouzské umění žít neboli „joie de vivre“. Vyprávění Érica de Kermel je poctou knihám, čtenářům a knihkupcům. Knihy a vztahy k nim jsou součástí příběhu, který je plný odkazů na známé i méně známé knížky, mezi nimiž si určitě vyberete tu svou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , MetaforaOriginální název:
La Libraire de la place aux herbes, 2017
více info...
Přidat komentář
Já nevím, ale mám problém s dialogy, které jsou totálně nereálné. A to je případ téhle knihy. Monology na půl stránky v podání hlavní hrdinky byly fakt na pěst a být zákazník, tak se k ní do obchodu už nevrátím.
Knihkupectví na Bylinkovém náměstí není romantickým románem, ani nějakou vysokou literaturou. Ve své podstatě se jedná o lehce nadprůměrnou knihu o lásce k literatuře a důvěře v to nejčistší v nás, z níž však mezi řádky až příliš často pomrkává autor a tu a tam se poněkud neobratně snaží čtenáři vštípit svůj světonázor jako jediný moudrý a správný. Ne že by v knize nebyly opravdu zajímavé citáty a fráze, které stojí za pozastavení a zamyšlení.
Někdy ovšem hrdinčina přemoudřelost hraničí s jakýmsi intelektuálním pohrdáním. Možná by také neuškodilo, kdyby si spisovatel poupravil svou romantickou představu o práci v knihkupectví. Protože ne každý zákazník je citlivý filozof, a ne každý knihkupec naslouchající psychoterapeut.
Pokud však máte rádi barvitá přirovnání, bohatý a lyrický jazyk, orientujete se v klasické (zejména francouzské) literatuře a chcete si přečíst něco, co není příliš náročné a dokáže místy příjemně pohladit po duši, je tato kniha přímo pro vás a rozhodně si zaslouží pozornost. Pokud preferujete realističtější a méně naivní romány, tak raději ruce pryč…
2 a půl *.
Jemný, příjemný, takřka poetický příběh. Možná někomu bude vadit děj rozkouskovaný do několika různých příběhů, ale každý z nich má čtenáři co nabídnout. Nejde ani tak o samotný děj, jako spíše to, co vyzařují jednotlivé kapitoly.
Na mě osobně kniha silně zapůsobila. Přemýšlela jsem díky ní nad spoustou věcí a u mnoha jsem získala nový náhled. Příjemný styl vypravování, jen mi občas trochu vadilo, jak moc se Natálie odkláněla od samotných zákazníků. Někdy mi její odbočky daleko do jejího života přišly už trochu přehnané, když jsem přečetla dvě strany nového příběhu a onen zákazník pořád nikde. Natálie na mě zároveň místy působila jako Matka Tereza, u toho důležitého je vždycky ona a ona spasí Uzes. Ale to už je čistě na čtenářových preferencích. Líbilo se mi ale její vyobrazení toho, jak nám knihy mohou vplouvat do života a ovlivňovat jej, kdy si díky nim uvědomíme spoustu věcí a můžeme si na příběhu fiktivního (leckdy i skutečného) člověka vyřešit své vnitřní problémy.
Knihkupectví na Bylinkovém náměstí krásně ilustruje, že knihy mají své nezastupitelné místo v lidském životě a mohou nás ovlivňovat způsoby, jaké bychom nikdy ani nečekali.
Kniha se mi líbila. Vypráví o Natálii, která se rozhodla koupit knihkupectví. V knihkupectví se seznamuje s řadou zákazníků, kteří ji otevírají svoje srdce a Natálie se je snaží vyslechnout a poradit jim, jak nejlépe dovede. Je vidět, že Natálii práce v knihkupectví naplňuje, pilně se věnuje svým zákazníkům a mnohdy to přesahuje vztah knihkupec – zákazník. Určitě je rozdíl v tom, když člověk vlastní knihkupectví a je svým pánem než když je jen zaměstnancem. Pokud je vlastníkem knihkupectví, může být mnohem benevolentnějším a vyhovět zákazníkům, pokud mají nějaké nezvyklé požadavky. Určitě je důležité, aby se zákazníci cítili v knihkupectví příjemně, aby se do knihkupectví opětovně navraceli a tím pádem se stali pravidelnými zákazníky. V knize se dočteme také o jejím manželovi a dětech.
V knize se nachází hodně myšlenek o knihách, o životě, vztazích mezi lidmi. Dozvíme se tipy na různé knihy, které byly pro mě většinou neznámé, ale přesto byly zajímavé. Od některých autorů jsem četl jiné knihy, než byly uvedeny v této knize, např. od Setona, Hemingwaye aj. Na knihu HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO ČASU se v dohledné době nechystám, poněvadž by tato kniha vyžadovala dlouhý čas a také si myslím, že by byla hodně náročná na četbu.
Knihu hodnotím pozitivně a hodnotím knihu na 5*. Kniha se četla dobře, obsahuje také ilustrace. V Databázi knih bohužel nemá tato kniha prozatím vysoká hodnocení, což je škoda, protože si myslím, že si zaslouží mnohem vyšší hodnocení. Možná některým čtenářům nevyhovovalo příliš mnoho dílčích příběhů zákazníků a možná od knihy očekávali celistvější příběh. Každopádně se mi kniha líbila tak, jak byla napsána. Autor nádherně píše o knihách, podle mě je to velký požitek pro milovníky knih, kteří budou s nadšením číst tyto řádky. Kéž by bylo takových knih na knižním trhu mnohem více.
V závěru knihy se nachází kapitola, ve které nalezneme všechny knihy, které byly zmíněny v románu. Kapitola se jmenuje V REGÁLECH KNIHKUPECTVÍ NA BYLINKOVÉM NÁMĚSTÍ...
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pro mladé lidi je mnohem jednodušší zamilovat si umělce, kteří žijí v jejich době, než začínat dolováním emocí v rámci literární archeologie.
Udělat si čas na čtení neznamená jenom otáčet stránku za stránkou, ale udělat si také čas na samotná slova. Čas zastavit se, žvýkat slova jako divokou trávu, kterou člověk sebere na procházce a potom si ji vloží do pusy. Být schopný je nechat slova chvíli ležet stranou, jako se nechává uležet těsto na palačinky, a potom se k nim zase vrátit.
A nikdy nezapomínejte, že čtení knihy není povinnost, a že když ji po padesáti nudných stránkách odložíme, není to žádný prohřešek, ale nezbytnost!
Mám ráda autory, kteří dovedou svým příběhům dodat pachy a vůně, ty, jejichž slova se zlehka dotknou mojí kůže, nebo na ni naopak ztěžka dosednou.
Skutečná vyrovnanost, to je něco jiného. To je moje hledání… Jednoduše ocenit to, co člověk má, neoplakávat to, co ztratil, a nesnít o tom, co ještě nemá.
Prostota se mi zdá být dobrou cestou. Pravdivost také. Existuje mnoho svobod, ke kterým člověk získá přístup, až když se setkají pravdivost a prostota.
Knihy jsou jako koření, zvýrazňují naše dny, nepřipomínají nám naši všednost, ale umožňují nám zřetelně si uvědomit, kolik prostoru k radosti, lásce, pokoji či dobrodružství může každý ve svém životě najít.
Dnes vím, že ty, které milujeme, činíme nesmrtelnými a že opravdovou smrt může způsobit pouze zapomnění.
Ale převést myšlenky do slov a potom ta slova vyslovit umožňuje našemu myšlení dosáhnout jiného života. Naše myšlenky sdílené s někým jiným, osvobozené ze zajetí jediné mysli se stanou součástí té potrhané a záplatované látky, která však přesto zůstává základním předivem světa.
Možná jednoho dne vymyslíme slovo, kterým vyjádříme, že život a smrt jsou dvě části jednoho příběhu. Příběhu, který jde vpřed, ale současně se v kruhu vrací, a jedno i druhé spolu v tom věčném kruhu rozmlouvá.
To je důležité, protože nemůže být usmíření bez odpuštění. Ale odpustit je možné jenom tomu, kdo uzná svoji chybu.
… člověk přece může být velice šťastný, i když neumí číst, a naopak velice nešťastný jako ten největší vzdělanec!
… mezi čtenáři spojenými emocí stejné knihy se vytváří silné pouto. Kniha je potom prostředkem, který umožňuje pochopit druhého a být sám lépe pochopen, když vše obnaží společně přečtená slova.
Přijmout to, že existuje část mého života, kterou neovládám, je stejně důležité jako umět přeměnit svoji vůli v činy a dosáhnout toho, co opravdu chci.
Je tak snadné nechat se pohltit touhami jiných do té míry, že už nejsme schopní rozpoznat ty vlastní!
Myslím, že první zlaté pravidlo lásky je, že nesmí působit utrpení, nikdy! Láska působící utrpení je znamením, že je třeba ji rychle opustit…
Ve skutečnosti by měli lékaři svým pacientům napsat recept do lékárny a k tomu jim předepsat návštěvu knihkupectví!
Mít komfortní zónu je důležité, ale nesmí vyplnit všechen prostor a musí se stát opěrným bodem pro nová vykročení.
Tuhle knihu jsem si vybrala do ČV. Nevím kde začít. Něco se mi líbilo, něco mi přišlo už až přehnaný, jak každého v uvozovkách zachránila. A nebyl tam moc žádný děj a napětí, ale kupodivu mi to nevadilo. Akorát nevím jestli se ke knize někdy vrátím. Co se mi na tom libilo je, že měla vysněnou práci.
A taky bylo hezký, že si zapisuje některé citáty, myšlenky a věty z knih, které četla do zápisníku a někdy se k nim vrací. Takže i já si dnes založila takový zápisník.
Spoiler: " Když člověk připustí, že úspěšná výchova dítěte znamená především umožnit mu svobodně si zvolit svoji vlastní cestu, aby bylo šťastné, dosáhl už té pravé etapy, která mnoho věcí vrací na své místo. "
" Ve skutečnosti by měli lékaři svým pacientům napsat recept do lékárny a k tomu jim předepsat návštěvu knihkupectví!"
"Řekni mi, co čteš, a já Ti řeknu, kdo jsi."
Jako kniha mezi detektivky a napínavé romány je to dobrá volba.
Hezká kniha s příjemnou tematikou, plná zajímavých myšlenek a odkazů na knihy, těch tam bylo opravdu hodně. Dost mě tam ovšem rušilo, že měla hlavní hrdinka tendenci vměšovat se úplně do všeho plus místy nereálné a šroubované dialogy.
Kniha se četla krásně. Člověk by se hned do té idylky přestěhoval. Zajímavé náměty na knihy k přečtení. Škoda, že jich tolik nebylo dosud přeloženo do češtiny.
Pěkně napsaná knížka...O splnění snu otevřít si knihkupectví,kde majitelka naslouchá veselé i smutné příběhy zákazníků,a ráda jim doporučí jakou knihu si koupit....
Muž se rozhodne napsat knihu. Knihy více kupují ženy, a tak aby se dobře prodávala, opatří ji názvem vzbuzujícím pocit útulnosti. Opatří ji hrdinkou, která je citlivá, vzdělaná, laskavá, chápavá, starostlivá, ochotná, navíc "bydlenka". Aby neměl autor s knihou moc práce, vybere knihy, které napsali jiní, a obalí je troškou příběhu. Je náhoda, že velkou část doporučovaných knih vydalo ve Francii nakladatelství, se kterým je autor propojen? Tolik asi úvahy k tomu, proč tato kniha mohla vzniknout. Výsledkem je pro mě až moc přeslazené dílko, ze kterého dobro tryská proudem, a to tak úplně nemám ráda. Na druhou stranu, kniha vyzařuje lásku ke knihám, což je určitě dobře, knihy si ji zaslouží. A čtivou formou upozorňuje na zajímavé knihy, kterých bychom si jinak nevšimli. Ale celkově si myslím, že tento autorův pokus vcítit se do ženské duše knihovnice moc nevyšel. Většina příběhů se mi zdá být hodně mimo.
Velké počáteční nadšení pomalu ale jistě vystřídalo ne snad zcela zklamání, ale... Kniha rozhodně není románem. Není příběhem. Je krásnou výpovědí nadšené knihovnice milující svojí práci. Její slova o knihách by se dala tesat do zlata. Bohužel se však počáteční příběh zničehonic rozplyne a přeline se do sledu téměř nesouvisejících kapitol, popisujících povahy náhodných návštěvníků knihkupectví. Spíše bych zařadila do literatury pro rozvoj osobnosti, psychologie...
Krásná knížka plná myšlenek a lásky ke knihám. Zákazníci mají každý svůj osud, své problémy a odkazují na to, jak problémy řešit nebo jim předcházet. Hlavní hrdinka Natálie je skromná a snaží se jim prostřednictvím knih ukázat, že každý problém má řešení a jak najít správnou cestu.
Oslava knih a spisovatelského umění a zároveň zachycení jemných vláken lidských vztahů. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Autor k nám promlouvá hlasem ženy, která tolik miluje knihy, že si otevře malé knihkupectví.
Provází nás svými milovanými knihami a osobními postřehy, stejně tak se věnuje i svým zákazníkům a na oplátku se od nich dozvídá jejich názory. Tím získává spřátelené duše i nové přátele. Na mně od prvních řádek dýchá místy tak silné spříznění, že se musím hodně ovládat abych tu knihu tak "znectila" a nezačala si podtrhávat souznění s mnoha právě přečtenýmí uvedenými myšlenkami. Tolik mě ta kniha oslovila, že se Natálie stala mou duchovní přítelkyní a budu se s ní opětovně setkávat.
Kouzelné vyprávění o ženě, profesorce, která se v polovině života rozhodne jej radikálně změnit, odstěhuje se do malebného středověkého jihofrancouzského městečka,koupí si knihkupectví a věnuje se svému novému vysněnému povolání. Knihy jsou její životní láskou a jejich prostřednictvím působí na návštěvníky nejen jako prodejce, rádce i jako laický psycholog. Knížka je plná krásných myšlenek , laskavých pozorování a navozuje v čtenáři pocit dobré pohody.
" Co je knihkupectví? Je to prostor. Prostor světla a tepla . Prostor sdílení a důvěrnosti. Území bratrství. Místo, které spojuje." (Citát Erik Orsenna v prologu.)
Na knihu jsem se těšila, líbila se mi, ale četla se mi tak jakoby těžkopádně. V knize je mnoho pěkných myšlenek, které člověka nutí k pozastavení a přemýšlení.
Co k tomu říct..? Kdyby to skutečně psala žena, řeknu, že je to velmi nudný deník moralizující romantičky. Něco jako seznam literárních děl a k nim trocha poučení. Kniha je koncipována jako jednotlivé příběhy návštěvníků knihkupectví, ale stejně je v každém jednotlivém příběhu 90 % úvah a "hlubokých myšlenek" majitelky knihkupectví. Setrvalé vědomí toho, že je ovšem autorem muž usilovně vydávající se za ženu, moje zoufalství z knihy pouze násobilo. Tuhle perlu skutečně nemůžu s čistým svědomím nikomu doporučit.
Čekáte-li příběh plný napětí a zvratů, budete zklamáni. Toužíte-li se s knihou zasnít nad knihami, odpočinout si v náručí krásky Literatury, tiše splynout s dávnými i současnými příběhy, pak je pro vás Bylinkové náměstí ve francouzském městečku Uzès ten správný cíl.
Často slýchávám, že knihomol rovná se podivín, samotář, nekomunikativní tvor, který z reality utíká do vyfabulovaných světů. Éric de Kermel však ve svém půvabném dílku dokazuje, že v „národu čtenářském“ najdete stejný „vzorek lidstva“ jako v jakékoli sociální skupině.
Navíc bylo tak jednoduché zaměnit slovo „knihkupec“ za „knihovník“ a „zákazník“ za „čtenář“:
"Nabídka v mých regálech se skutečně od té doby rozvinula a musím konstatovat, že zákazníci chtějí hlavně sledovat záliby knihkupce a objevovat nová literární území. Je nezbytné mít klasiky, knihy oceněné, regionální literaturu, ale to ostatní je na knihkupci, on se musí rozhodovat, dodávat své nabídce osobitost a být také trochu ambiciózní vzhledem ke čtenářům. Sázka na krásu a inteligenci se vždy vyplácí!" Str. 25
Na knížce mě upoutal název a nalákala obálka, po dočtení jsem ale trochu zklamaná. Na mě byla knížka hodně filozofická, popravdě neznám nikoho, kdo vede takové rozhovory, ale je pravda, že jsem obyčejná osoba z obyčejného města, takže nic není nemožné. A je pravda, že i já jsem si z knížky občas opsala větu, co se mě zaujala. Co se mi líbilo moc, je vyjádřená láska ke knihám a ke čtení a v knížce je několik zajímavých postav. Nejsem si ale jistá, že knížku budu ještě někdy číst znovu.
Také jsem léta pracovala s knihami a čtenáři a tak vím, jak nás knihy i lidé, se kterými se setkáváme, dokáží přimět k úvahám a konfrontaci našich pohledů na svět kolem nás. Trochu mne mrzelo, že ne vše z knihy si mohu i já porovnat se svými názory. Značnou část uvedených titulů neznám a jak jsem si dohledávala, tak asi nebudu mít možnost poznat. (No, měla jsem se více učit jazyky).
Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nedokázala jsem autorovým ženským postavám (snad kromě jeptišky) uvěřit, že jsou ženy. Byly pro mě velmi nevěrohodné. Myslím, že kdyby jako hlavní postava vystupoval muž, smířila bych se s knihou mnohem lépe. Hrdinčiny pokusy o filosofická zamyšlení jsem přeskakovala a kapitoly o ženách taky, neseděly mi. Na druhou stranu se mi líbily části knihy, ve kterých hráli hlavní roli muži, ty se autorovi povedly. Kéž by šel posttraumatický stres u vojáků léčit předčítáním knih... Za mě lepší, než co jsem čekala, ale horší, než v co jsem doufala - 3*
Knihkupectví na Bylinkovém náměstí
nadšení..