Knihovnice z Troublesome Creeku
Kim Michele Richardson
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486446/bmid_knihovnice-z-troublesome-creeku-l2A-486446.jpg
4
263
263
Odlehlou horskou část Kentucky sužuje velká hospodářská krize víc než bohatší části Spojených států. Lidé živoří, ale nevzdávají se. Cussy Mary Carterová se v rámci podpůrného programu vlády stává knihovnicí Pojízdných knihoven, které s čtivem přinášejí osvětu, únik před krutou realitou a mezilidský kontakt. Devatenáctiletá dívka se musí vypořádat s celou řadou protivenství kvůli odlišné barvě kůže – je totiž modrá. Její příběh vypráví o nezlomnosti lidské vůle a odvěké lidské touze měnit okolní svět k lepšímu. Kim Michele Richardsonová ukotvila svůj nejnovější román v nesmlouvavě vylíčeném a drsném období amerických dějin před druhou světovou válkou, v němž v Apalačském pohoří vládly zaostalost, předsudky a rasová nesnášenlivost.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , JotaOriginální název:
The Book Woman of Troublesome Creek, 2019
více info...
Přidat komentář
Číst si jen když manžel dovolí? Pracovat jen když manžel dovolí? Kniha je primárně o něčem jiném, ale ta nadřazenost bílých mužů se táhne celou knihou. Příběh je na základě skutečnosti, popisuje těžké začátky pojízdného knihovnictví v Apalačském pohoří, kde byla bída a utrpení na denním pořádku. I představa, že v roce 1940 nechodí děti do školy a číst se učí podle knih, je dost hrozná. Mínusem příběhu je rádoby milostná linka. Překlad je tak za 3 hvězdy, jednou Pěnkava jindy Červenka.
Zajímavé čtení o tématu, které nám není zrovna moc známé a o to víc si cením toho, že se mu autorka věnovala. Jedná se o příběh o jedné z kentuckých pojízdných knihovnic, která má navíc modrou kůži, také o hladomoru a poměrech nižších vrstev, hlavně teda horníků.
Autorka vychází ze skutečných událostí a opírá se o kentucké apalačské zdroje.
Nejvíc mě překvapilo, že lidé s modrou kůží opravdu existovali, to jsem vůbec netušila a přišlo mi to velmi zajímavé. Neméně důležité je téma pojízdných knihoven, moc se mi líbilo vykreslení toho, jak moc byly knihy pro lidi důležité, hlavně pro chudé, aspoň v tomhle se nedělaly sociální a rasové rozdíly.
Kniha mě naprosto uchvátila, četla se lehce, i když témata v knize lehká nejsou ani náhodou. Doporučuji s úsměvem na tváři.
Pozoruhodná kniha o nepříliš známém tématu. Autorka nás zavádí do Kentucky, kde žijí “modří” lidé, kteří trpí vzácným genetickým onemocněním krve, které způsobuje jejich odlišné zabarvení kůže. Cussy je pojízdnou knihovnicí a snaží se předat vyhladovělým a mnohdy zoufalým lidem v horách něco z kouzla knih. V příběhu se objevují lidé zlí a zpátečničtí, stejně jako lidé přející a milující.
Neměla jsem ani šajn, že v rámci Rooseveltova New Dealu byly zřízeny tyto pojízdné knihovny, které čtivo zpřístupnily i lidem z odlehlých končin státu. Pokud se jednalo o osobu, která byla negramotná či nemocná, knihovnice této poskytovaly i své služby předčítání. Rasové zákony v Americe zná snad každý, ale překvapením pro mě bylo, že platili i pro “modré”.
Kniha byla velmi zajímavá, ale občas mi tam překáželo to pomalé tempo a opakující se dny knihovnic, které splývaly v jednu velkou rutinu. Romantická linka byla taky dost nepravděpodobná, ale v tomto ohledu jsem ochotna autorce odpustit, jelikož mám tyhle příběhy ráda.
Knihu ale přes mé výtky doporučuji a velice chválím literární jazyk/um autorky.
“Sama existence knihoven poskytuje nejlepší důkaz, že stále můžeme doufat v budoucnost lidstva.”
V roce 2022 byl v anglickém jazyce vydán druhý díl nazvaný The Book Woman’s Daughter, který rozpráví o údělu adoptivní dcery Cussy “Modřenky”. Po uvěznění rodičů musí sama přežít v kruté krajině a přejímá matčino povolání.
Zajímavá a čtivá kniha, které bych dala 4* kdyby to bylo celé vymyšlené. Za to, že jsem se dozvěděla něco, o čem jsem neměla ani tušení, dávám tu pátou. A za fotky.
Vlastně mi teprve teď docvaklo, jak jsou někteří lidé omezení. Vždyť už se lítalo do vesmíru a pořád byla rasová segregace. To mi rozum nebere. A teď je to zase přehnané naopak...
Román vychází ze skutečných historických událostí a přibližuje dvě méně známá témata. Zaprvé výskyt modrých lidí v Kentucky (trpěli vzácnou krevní chorobou, při níž se jim dostatečně neokysličovala krev, ta pak způsobovala modrou barvu kůže). Zadruhé připomíná fenomén pojízdných knihoven, díky nimž měly jednak ženy možnost být za velké hospodářské krize v USA ve třicátých letech minulého století zaměstnány, jednak se takto mezi lidi na odlehlých horských místech dostávaly knihy, a potažmo tedy možnost vzdělání.
Knížka mi místy připadala malinko monotónní, a tak hodnocení není nejvyšší, doporučuju spíš těm, kterým nevadí pomalé vyprávění a volnější tempo líčení příběhu.
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐
(SPOILER)
Příběh modré knihovnice Cussy Mary mě překvapil! Bylo zajímavé přečíst si něco z tohoto období amerických dějin. O modrých lidech jsem nikdy neslyšela a velkou část knihy jsem si myslela, že jde jen o autorčinu fikci. Google mě však rychle vyvedl z omylu. Stejně tak jsem neměla ponětí o existenci knihovnic, které v době velké hospodářské krize objížděly své čtenáře na koních a mulách v drsném prostředí Apalačských hor. Nad podmínkami, v kterých museli mladí lidé a hlavně děti žít, mi srdce usedalo. Kromě bídy a utrpení kniha poutavě dokumentuje také každodenní boj s rasovými předsudky.
Obešla bych se bez trochu násilně našroubované milostné linky, kterou si autorka pomohla k dramatičtějšímu vyvrcholení příběhu. Milostná vzplanutí ve stylu "jednou jsme se viděli a je z toho láska až za hrob", nejsou nic pro mě. Možná kdyby se autorka rozepsala a dopřála Cussy a Jacksonovi víc času a setkání, byl by můj dojem z jejich vztahu jiný.
Škoda je také chyb, kterých kniha obsahuje nepočítaně. Narazila jsem na překlepy, chybějící písmena, několik nesmyslných vět i záměnu jmen. Snad se někdy dočká dotisku nebo dalšího vydání s pečlivější korekturou.
Dvě velmi zajímavá témata: historie pojízdných knihoven v Apalačském pohoří a zdravotní problém lidí trpících methemoglobinémií. Obě linky pro mě byly v podstatě neznámé a obě mě hodné zaujaly. A navíc byly spojeny velice pěkným příběhem. Moc dobře se mi to četlo a budu doporučovat.
O pojízdných knihovnách v Apalačském pohoří jsem již četla knihu: Jako hvězdy v temné noci, která byla o něco lepší.
Tento příběh mi přinesl trochu jiné zajímavosti, a to o zvláštním postižení , o kterém jsem doposud neslyšela. Docela jsem přemýšlela zda se jedná o fakt nebo fikci. Protože o modrých lidech, příčině tohoto zbarvení a možnostech léčby jsem ještě nečetla.
Kniha se opírá o skutečnou historii i skutečná místa. Je to společenský román, který se dobře čte a dá se přečíst na jeden zátah.
Ale to , že je kniha tak krátká, sebou bohužel nese i poměrně jednoduché a předvídatelné čtení. Což je velká škoda. Kniha mě příliš nezasáhla.
Nejzajímavější pro mě byl doslov který vše dokonale vysvětluje a fotografie .
Kniha mě příliš nenadchla, musím souhlasit s hodnocením viz Agatha84, jediné pozitivní je seznámení s projektem Pojízdných knihoven, který se mi ale nezdál příliš dotažený a přestože to byl vládní projekt, narážel dost často na rasistické a jiné předsudky tehdejší Ameriky. Co mě tedy nejvíce překvapilo, byla nevzdělanost a zaostalost tehdešího obyvatelstva v době 1936, mně to připadalo tak o 100 let dříve(zvláště pracovní podmínky horníků v dole) , asi to bude tím, že v Kentucky neměli Marii Terezii a povinnou školní docházku, takže se museli učit číst podle knih,a to vše v roce 1936! Opravdu zvláštní. Příběh knihu příliš nepozvedl, byl předvídatelný a tak trochu bez závěru. Dávám max 2 hvězdy
Mám moc ráda příběhy, které jsou napsané podle skutečných událostí, a tak se mi moc líbil i tento. Příběh jako takový je sice vymyšlený, ale opírá se o skutečné události. Na konci je moc zajímavá obrazová příloha a rozhovor s autorkou, které příběh hezký dokreslují.
Vysokému hodnocení nerozumím. Za mě knihu vnímám jako podprůměrný příběh s jasně predikovatelným vývojem, příběh značně lineární, city vydírající (dosti neuměle) a tak trochu nudný. Zklamáním byl i jednotvárný, ničím nepřekvapující styl, často se opakující fráze a chatrný překlad, kdy některé věty postrádaly smysl.
Jednu hvězdičku udělím za seznámení s historií Pojízdných knihoven s řadou dobových fotografií, druhou za informace o rodině Fugatových.
Toť vše a s autorkou se loučím.
Velmi zajímavé a informativní, dojemné s pohádkovým koncem. O modrých lidech jsem dosud neslyšela (anomálie způsobená recesivním genem, nikoli nemoc), ale i sám osud knižních žen, pracovnic z pojízdné knihovny v zapadlých koutech Keintucku (předně od Potoka potíží) byl velmi zajímavý (ani rasismu se mezi sebou nevyhnuly, stejně jako městečko).
Modřenka měla na starost otce horníka a celou domácnost a krom toho byla zaměstnaná knihami - cestami pro ně do schránky, na půl cesty od Střediska, jejich získáváním, tvorbou výstřižkových knih, opravami vazeb a hlavně rozvozem k netrpělivým stálým čtenářům (a vyhledáváním čtenářů nových). A co teprve mula jako výkonný (a jediný dostupný) dopravní prostředek, která kvůli velice špatným zkušenostem nesnáší chlapy, včetně potenciálních čtenářů...
Zaujmou i všichni čtenáři, které Modřenka má či získává, od malých školáků (děti v tom ubohém kraji ale často nevyrostou), učitelky, přes osamělé či rodiny, mladé i staré, až třeba po přísně křesťansky ortodoxní skoro slepou ženou, která si nikdy knihu z knihovny z přesvědčení nevezme a ani si z ní nenechá číst, musí to být jen úryvky z Bible, kterými jí Modřenka rozjasní den. Objeví se i zajímavé profese, např. jednočlenná protipožární hlídka na hlídkové věži přehlížející lán zalesněného světa a hlásící každičký sloupeček kouře, který se na obzoru vynoří... Řada z placených míst vznikla v rámci státního Programu podpory zaměstnanosti v 30. letech, přesto většina lidí sice dřela, ale rodiny trvale hladověly. A s hladem přicházely nemoci a smrt, někdy v těch nejnepřístupnějších místech vlastně zcela nepozorovaně.
Důležitý je v knize také doslov, foto příloha i rozhovor s autorkou.
Styl psaní je zejména v úvodu hodně strohý, až neliterární, později dojemný až pohádkový, ale pro tento příběh se to docela hodilo. 85%
Kniha byla zajímavá, přestože vzhledem k množství témat mohla být rozsáhlejší a jít více do hloubky. Dlouho jsem nevěděla, co vlastně od knihy očekávat. Historickou knihu, milostný román... Nakonec v ní bylo od všeho něco, a jak už jsem psala, možná až moc. Drsné prostředí Kentucky, obrovská chudoba a hladovějící obyvatelé hor, drsné pracovní podmínky horníků a tvrdé potlačení jakéhokoli vzpoury jsou jen jedny z mála popisovaných problémů na pozadí vlastního životního příběhu Cussy Mary, posledního článku tzv. modrých lidí. Vydědění ze společnosti bílých, opovržení a nesnášenlivost všeho odlišného musela snášet po celý život stejně jako všichni "barevní". Díky své práci knihovnice však dokázala toto své prokletí částečně překonat a stát se pro řadu lidí důležitou. I přesto však pro mnohé zůstává vyděděncem... Pro mě nejzajímavějším tématem ale zůstává Cussyina práce knihovnice. Vycházela z dochovaných historických pramenů a kniha je dokonce doplněna o fotografickou část zobrazující skutečné knižní ženy a jejich náročnou práci, která často obyvatelům hor zaručovala jedinou možnost vzdělávání. Velice mě zaujala výroba tzv. výstřižkových knih. Styl knihy mi úplně nesednul, ale rozhodně jsem se dozvěděla mnoho zajímavého a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. 4*
(7/22)
Hodně smutný příběh a moc mě překvapilo, že má reálný základ. Boj s odlišností, předsudky a nelidské zákony, to vše zřejmě v Americe 30.let existovalo! A síla knih a slova ,která osvobozují.
Souhlasím s komentářem níže od Dandy1. Žádné napětí, příběh plynul pořád jakoby v jedné rovině. Hodně odhadnutelný děj.
Už dlouho se mi nestalo, že by se mi nějaká kniha tak vryla pod kůži. Nejen, že jsem vůbec netušila o existenci modrých lidí, ale vůbec, vhled do životů lidí, chudoby, hladu a především bezmoci, to všechno je naprosto nepochopitelné. Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a všem ji doporučuji.
(SPOILER) Autorka spojila zajímavá témata do jednoho příběhu. Chybělo mi tam však napětí. Je to popis známých skutečností života chudých obyvatel. Kdo s kým skončí mi bylo jasné od začátku. Proč je Modřenka modrá jsem si našla na google dřív než to autorka odhalila, protože mě to přišlo jako kravina. Každý ví, že lidé mají jen čtyři barvy. Kdyby to od začátku popsala jako diskriminaci kvůli nemoci a ne kvůli barvě kůže, bylo by to čtivější. Otázky k zamyšlení v závěru knihy... , jako pro děti ze školy. Pokud nad tím člověk nepřemýšlí během četby, nemá kniha pro něj cenu.
Román inspirovaný osudy výjimečných modrých lidí v Kentucky mě velmi zaujal. Příběh devatenáctileté dívky, která obětavě rozváží na mule knihy do odlehlých částí v Apalačském pohoří byl dojemný, ale také dost drsný. Stejně jako život, který tam v 30. letech minulého století prožívali místní lidé. Přestože je tato kniha místy velmi smutná, nepostrádá naději, která je pro přežití vždy důležitá. Moc doporučuji všem, kteří mají rádi knihy, které jsou " o něčem". Tento příběh si budu ještě dlouho pamatovat...
PRO MĚ - KNIHA ROKU :-)
Než jsem se dozvěděla o této knize, nevěděla jsem o existenci modrých lidí. Připadá mi to úžasné :-)
Příběh Cussy Mary (Modřenky) je moc dojemný.
Hodně lidí opovrhovalo její barvou, stejně tak jako v případě černochů. Nadávali jí, všude měli cedulky "JEN PRO BÍLÉ", nechtěli jí mezi sebou.
Modřenka pracovala jako pojízdná knihovnice, na svérázné mule rozvážela knihy v horách.
Moc se mi líbilo nadšení jejích čtenářů, vždy, když ji uviděli :-)
Líbila se mi výstřižková kniha, do které psala a vlepovala rady, návody, obrázky od dalších lidí.
Líbilo se mi, že i když k ní se lidi chovali příšerně, ona druhým pomáhala, rozdělila se o jídlo s dětmi, sehnala léky.
Fandila jsem zájmu jistého mladého muže :-)
Lidská krutost, hloupost a nevědomost někdy nezná mezí, ale Modřenka se nevzdala, moc jsem jí obdivovala a přála jí lepší život.
Rozhodně doporučuji.
Knihovnice z Troublesome Creeku
Tato knížka má takový potenciál, plno zajímavých námětů, ať už to jsou "modří" lidé, výzkumy a rasismus nebo pojízdné knihovnice, obrovská chudoba v odlehlých horách Kentucky i (občas těžko uvěřitelná) lidská laskavost... ale to nevyrovnané kolísání mezi dramatem a románkem pro ženy, černobíle vykreslené lidské povahy a především ten nasládlý konec mi radost z dobrého čtení prostě ničí. A je to velká škoda, protože to mohl být opravdu dobrý a silný román.