Kočka a město
Nick Bradley
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463531/bmid_kocka-a-mesto-YQP-463531.jpg
4
141
141
Propletené příběhy o kočkách, Tokiu, osamělosti a vykoupení. Tatéra oddaného tradiční technice pohltí ohromující zakázka; bezdomovec se usadí v opuštěném kapslovém hotelu; přepracovaný taxikář nepřestává oplakávat svou zesnulou manželku; uzavřený samotář se bojí opustit dům; přeborník ve videohrách hledá lásku — a všechny tyto lidi spojuje zázračná mytická kočka, která mění podobu a tančí ulicemi Tokia. Při svých toulkách se dotýká životů jeho obyvatel a neočekávanými a někdy i magickými způsoby je propojuje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
The Cat and The City, 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila provázaností příběhů. Na autorovu prvotinu velmi dobé, promyšlené a čtivé. Škoda, že zatím nic dalšího nenapsal.
Ještě chci vyzdvihnout překlad, který mě také nadchl.
Lidé žijící své životy v japonské metropoli, jejichž osudy propojuje jedna kočka (nebo snad její klon?). Bohužel spousta jednotlivých příběhů není dopovězena, ale to je jasné už od začátku knihy. Vždyť každý čtenář je vlastně jen zručným tatérem, který v každé kapitole vždy jen zaostří na konkrétní čtvrť na mapě Tokia, kterou se snaží přenést na kůži krásné tajemné dívky, aby se v další kapitole podíval zas jinam.
Skvělá kniha!
Líbilo se mi, jak byly jednotlivé kapitoly provázané. Bylo zajímavé pak vzpomínat, kde jsme se se zmíněnou postavou už setkali. Co mi vadilo, bylo množství vulgarismů. Japonština je známá tím, že těmito slovy příliš nedisponuje, tady jich však bylo jak naseto. Tokio tady vypadá tak trochu jako stoka světa. Možná ale že jsem autora nepochopila a vše je jinak.
Málokdy mě zklame kniha od Hostu a tady mě nezklamala 100% , nádherná snová japonská knížka od nejaponce.Pár komentářů pode mnou někdo kritizuje ploché,povrchní postavy ... nechápu asi jsem četla úplně jinou knihu.Mě osobně přijdou postavy velmi barvité a propracované. Určitě neurazí nadšené čtenáře Murakamiho, bavilo mě jak se jednotlivé příběhy a postavy vzájemně míjejí a následně potkávají v dalších povídkách. Ne úplně vš jsem pochopila takže možná za nějaký rok po ní opět sáhnu.
Za začátku mi kniha přišla nic moc. Ale jak se rozvíjel celkový příběh a z útržků se stávala celá mapa, opravdu se mi zalíbila a těsím se na druhé čtení (to se mi nestalo už hodně dlouho).
Nejsem si jistá dívkou a kočkou, jestli byla zvěromág, nebo ne. Věřím, že druhé čtení mi to trochu vyjasní, ale možná to zůstane záhadou.
Miluji, když se konec příběhu dočtu v příběhu druhém. Mám chvíli na přemýšlení, jak to asi dopadlo, co a jak se pak stalo. Ale v dalším příběhu mám odpověď. Trošku mi to připomínalo Woolfovou.
Edit: Po druhém čtení spokojenost trvq´. Jak je to s Naomi už je mi jasné: Jen mi tam ještě časově nezapadá Ishikawa Tak asi napotřetí :)
Neměla jsem velká očekávání, ale moc se mi to líbilo. Poslouchala jsem audioknihu, a byla to dobrá volba. Jednotlivé příběhy se daly pěkně poslouchat po částech, kdybych četla normální knihu, hodí se dobře na cesty. Umím si představit i film a hlavně komiks.
Od knihy jsem si slibovala něco jiného, než jsem od ní nakonec dostala. A i když jsem během čtení dosti pochybovala o tom, co to zrovna čtu, tak to nakonec vůbec nebylo tak zlé. Japonsko a celkově tahle kultura jde mimo mě a během čtení jsem měla obavy, že některé úseky asi nechápu správně, ale ať je to jak je to. Nakonec se mi tahle zvláštní propletená povídková kniha o kočkách a Tokijčanech celkem líbila.
Pro nenáročné čtenáře. Působí velmi amatérsky, postavy jsou povrchní, ploché, nudné. Celá atmosféra japonských městských reálií vyznívá neosobně a nezáživně. Nespraví to ani "moderní" používání vulgarit, rádoby odvážných sprostých odvazů, ani ty záhadně zjevující se kočky. Nemá to št'ávu, at' žije rychlá četba.
Na tohle potřebuje člověk čas a prostředí, protože se životy postav prolínají a ovlivňují. Četla jsem to o přestávkách v práci, tedy jsem v tom měla celkem guláš. Ale jinak dobrý, některé postavy byly velmi sympatické, některé fakt hrůzné a pošahané. Člověk může v tomhle světě opravdu narazit na kdeco. Široká škála charakterů a úchyláren připravuje vhodnou a ornou půdu pro mnoho možných příběhů.
Po této knize jsem sáhla díky krásné obálce a také proto, že mám ráda knihy odehrávající se v Japonsku, vždy z nich cítím takové tajemno a to mě baví. Příběhy byly dobře promyšlené a propojené, ale na mě až příliš spletité, v knize vystupuje poměrně velké množství postav a vzhledem ke složitosti japonských jmen, které mají mnohdy i více variant, jsem měla trochu problém se v postavách orientovat. Nutno také dodat, že některé pasáže mi přišly trochu navíc a zbytečně nafouknuté. Těm, kdo mají rádi kočky a Japonsko, se kniha bude určitě líbit, ale doporučuji dělat si poznámky k postavám pro lepší orientaci kdo je kdo.
Věděla jsem, že to bude dobrá volba. Jak se spojí Japonsko a kočky, dá se čekat čtivá věc.
Kniha je sbírkou povídek, které se prolínají jak přítomností kočky v každém z nich, tak svědectvími jednotlivých hrdinů.
Je tu třeba příběh taxikáře, který jednou takhle večer veze trojici lidí na karaoke. A další povídky odhalují životní situace nejen této trojice, ale i několika dalších osob kolem.
A všudypřítomná kočka zasahuje do životů různě.
Rozhlédněte se někdy kolem sebe třeba v metru. Aniž byste to tušili, může vás všechny spojovat maličkost. Sice se to nikdy nedozvíte, protože všichni kolem budou cizinci, s nimiž absolutně nemáte důvod mluvit...
Popisované Tokio se mi líbilo také proto, že jsem nedávno narazila na pořad "Naomi v Japonsku." A ten mě bavil dost podobně jako kniha. Ona vlastně ukazuje, co autor popisuje. A když ještě navíc přijmete odlišnost Japonců - se svými karaoke a hernami, stánky s jídly a zastávkami metra, v nichž můžete strávit odpoledne, aniž byste se nudili, budete mít ze čtení zkrátka radost.
Tahle knížka mě zaujala hlavně obálkou a názvem. Nicméně po přečtení jsem velmi spokojená. Jednotlivé povídky byly hodně čtivé a každá něčím zajímavá nebo poučná. Hodně mě bavilo vidět některé části příběhu z pohledu různých postav.
Od této nádherné knihy z nakladatelství Host Brno jsem neměla žádná očekávání a o to víc mě kniha příjemně překvapila.
Povídkový román meditující nad současným světem nám zároveň otevírá svižnou jízdu a život v zapadlých uličkách Tokia. Ještě jsem nečetla žádnou knihu s japonskou tématikou, takže toto byla má premiéra.
Všechny povídky jsou něčím propletené. Některá je k zamyšlení, některá je úsměvná, některá vám rozdrásá nervy. V každé z povídek se objevuje kočka. Kaliková. Kočka z obálky. Mimochodem ta obálka je naprosto nádherná.
Kniha se mi celkově líbila a zanechala ve mě hezký dojem. Četla se lehce, svižně a na japonské názvy a jména jsem si vcelku rychle zvykla.
“Že musíš v jednom kuse na něco myslet a nemůžeš to zastavit. Přemejšlíš nad každým životním rozhodnutím a vidíš jenom samý chyby. Všechny ty věci, cos udělal, abys nakonec skončil tady.”
Audiokniha.
Nejak som to ja pravdepodobne nepochopil. Dobre, poviedky vzajomne poprepajane postavami a jednou mackou. Ale samotne poviedky ako texty a pribehy mi pripadali nudne, bez pointy to nakoniec bolo aj v ramci poviedok samotnych, a nakoniec aj ako celok. Japonske realie a postavy ani ich mentalita to nevytrhnu, lebo vlastne dokopy kniha nebola o nicom. Na mna nefungoval ani ten ospevovany magicky faktor. Takze za mna skoda penazi. Teda... kreditu na audiolibrixe.
Ano, ano, a ano! Kočka a město mi neskutečně sedla, čtení jsem si přímo užívala a po dočtení jsem přemýšlela, jak by se život jejích postav mohl vyvíjet dál. Velkým kouzlem knihy je její forma - každá kapitola by mohla fungovat jako samostatná povídka, dohromady ale tvoří košatý příběh a ukazují, jak se životy lidí někdy jen letmo dotknou, a přitom hluboce ovlivňují. A ano, od nynějška už toužím navštívit Tokio.
„Kočka a město“ – to jsou dvě věci, které mají všechny příběhy společné. Jednotlivé kapitoly se proplétají takovým trochu „štafetovým způsobem“ – hrdina prvního příběhu vrazí do bezdomovce, o kterém je druhý příběh a jehož bratr je taxikář, co veze dva lidi, kteří mají rukopis, který předtím zapomněla v kavárně nějaká Američanka a oni ho zas nechají v tom taxíku a ta Američanka zas pracuje s... atd. atd. Párkrát se vrátíme i víc než jedno kolo a k některým lidem i vícekrát, ale román to není - spíš povídky, které spolu trochu souvisí. Působí to útržkovitě, roztěkaně, skoro nikdo nedostane prostor na nějaký vývoj - jen záblesk na pár stránkách a dost. Celá struktura knihy je poněkud extravagantní, některé příběhy nestojí za moc, jiné mají spád, do toho ten komiks... a připepříme to občas nějakým vulgárním slovem, které ale rozhodně nesedne jak pr* na hrnec.
Autor má Japonsko velmi rád, to je znát. Ale proč v textu rozesel tolik japonských slov bez překladu či alespoň rejstříku? Chápu, že tatami není totéž co naše (nebo britská) rohož, futon není totéž co běžná matrace, miso není běžná polévka a rjókan není běžný hotýlek – ale jaká je přidaná hodnota toho, že si někdo sedne na futon a ne na matraci? V téhle knížce žádná. Ona je tam ale spousta dalších japonských výrazů – viz např. úryvek: „Sedím v autě, přehrávám si „Father and Son“, jím svoje bentó, popíjím čaj a přitom se dívám nahoru na sakurové květy. Je to takové moje soukromé hanami.“ Nechci spekulovat, proč tam autor ta japonská slova dal, každopádně mě tím dost otrávil.
A tajemnost kočky? No, nějaké náznaky magického realismu tam byly, ale takové naivní, průhledné, prvoplánové - s Probudím se na Šibuji nebo Murakamim to má společné tak akorát to Japonsko, kvalitu určitě ne.
Já si nemůžu pomoct, ale mě ta kniha nepřesvědčila. Byl to takový úlet, který by potřebovat mnohem víc talentu, aby držel pohromadě.
Kočka a město mě nalákala překrásnou obálkou a Japonskem. Dostala jsem spoustu postav, spoustu příběhů, které spojují kočky a Tokio a celé to bylo takové magické a odpočinkové, zkrátka ideální na dovolenou.
Ač Brit, dokáže na vás Nick Bradley dýchnout japonskou atmosféru a provést vás Tokiem křížem krážem.
Povídkové příběhy jsou propojeny kočkami, pulzujícím městem a některými postavami. Postavy jsou velice různorodé, zajímavé a umožní vám tak na Tokio nahlédnout z různých úhlů pohledu.
Pokud máte rádi proplétající se příběhy, trochu tajemna až snovosti, zároveň současnosti s opakujícím se tématem blížící se olympiády, čtete rádi Murakamiho nebo se vám líbilo Probudím se na Šibuji, tak tohle je kniha do které byste se měli pustit jako další.
Série krátkých povídek, ve kterých se některé postavy objevují znovu a znovu a jejich osudy se různě prolínají. Všemi příběhy prochází záhadná kočka. Některé povídky jsou skvělé, jiné o něco slabší, závěr se podle mě příliš nepodařil. Celkově mě ale kniha zaujala, je vidět, že autor toho o Japonsku a především o Tokiu ví opravdu hodně. 3-4*
Začátek mě chytil a už jsem si myslela, že to bude jedna z letošních nejlepších knih, když se to potom začalo celé nějak motat pořád dokola. Nakonec z toho zbyly jen střípky s občasným zábleskem něčeho víc, ale bohužel z průměru to moc nevybočovalo.
Dostala jsem náhodně audioknihu i eknihu a načtené je to moc zdařile.
Kočka a město
Milé čtení, avšak jsem rád, že je za mnou. Upřímně jsem čekal od konce něco víc, nějaké vysvětlení různých spojitostí a jevů
Nicméně doporučuji přečíst, pokud vás zajímá téma Japonska a každodenního života v něm.