Kocour, který zachraňoval knihy
Sósuke Nacukawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499648/bmid_kocour-ktery-zachranoval-knihy-AA2-499648.jpg
4
272
272
Japonský bestseller číslo 1 přináší oslavu knih, koček a lidí, kteří je milují. Středoškolák Rintaró Nacuki, zanícený knihomol, se chystá zavřít knihkupectví-antikvariát, které zdědil po svém milovaném dědečkovi. V tu chvíli se v něm však objeví mluvící kocour s neobvyklou prosbou. Žádá od Rintaróa, aby mu pomohl zachránit knihy. Svět je plný osamělých knih, které zůstaly nepřečtené a nemilované, a kocour a Rintaró je musí osvobodit od majitelů, kteří je zanedbávají. Neobvyklá dvojice se vydává na úžasnou cestu a podniká společně tři výpravy do imaginárního světa, během nichž vstupuje do různých bludišť, aby knihy osvobodila. Na svých cestách se kocouří zachránce a Rintaró setkávají s mužem, který nechává své knihy hynout na poličce, s nevědomým mučitelem knih, který rozstříhává stránky knih na útržky, aby lidem pomohl s rychlým čtením, nebo s vydavatelským dronem, který chce vytvářet pouze bestsellery. Jejich dobrodružství vyvrcholí posledním, nezapomenutelným úkolem – závěrečné bludiště, které na Rintaróa čeká, ho zavede do říše, kam se odváží vstoupit jen ti nejudatnější… Strhující příběh o knihách, první lásce, fantazii a neobvyklém přátelství mladého chlapce s mluvícím Kocourem, který zachránil knihy je příběhem pro ty, pro které jsou knihy mnohem víc než slova na papíře.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , ProstorOriginální název:
本を守ろうとする猫の話 (Hon wo mamoró to suru neko no hanaši), 2017
více info...
Přidat komentář
Ten bestseller číslo 1 v anotaci je vtipný vzhledem k "třetímu labyrintu" z knihy.
Pěkné čtení to je, příběh se mi líbil a - bohužel - jsem se minimálně v jedné čtenářské neřesti našla. Jen samotnému vyprávění chybí... šťáva. Jako když jíte jídlo uvařené podle výborného receptu s nejlepšími ingrediencemi, které kuchař zapomněl osolit.
Zajímavá, zvláštní knížka, není konzumní, je třeba si ji vychutnat. Má v sobě hodně podnětných myšlenek.
Nedokázala jsem si představit, že by mohla existovat kniha, která mě moc neosloví, i když v ní významnou roli hraje kočka nebo někdo s láskou ke knihám. A pak se objevil Kocour, který zachraňoval knihy a s ním i spousta nadšených ohlasů. Ta kombinace (kocour + knihy) byla neodolatelná, a tak bylo neskutečně jednoduché nechat se tou vlnou hypu unést a román Sósuke Nacukawy jsem si koupila, ale prostě mi to nesedlo.
Sirotek Rintaró Nacuki žil s dědečkem v domě, kde provozoval knihkupectví-antikvariát, jenže po jeho smrti se tu ocitl sám a bude muset podnik zavřít a žít s tetou. To je pro něj jako pro knihomola těžké, tak s tou změnou zatím otálí, nechodí do školy a dny tráví mezi regály knih, které tak moc miluje. A pak přijde mluvící kocour Tygr a potom taky Juzuko a věci vezmou docela jiný směr. Především je tedy třeba zachránit knihy!
Aby bylo jasno, kocour Tygr si mě získal – choval se důležitě a zároveň dost odtažitě, prostě splňoval všechny atributy, jaké kočky musí nést, ač se zároveň vymykal tím, že byl snad až moc angažovaný pro dobro věci (na kočku dost netypické!). Já bych mu to i odpustila, ale nakonec to vlastně nestojí na něm, protože Tygr je v románu nakonec dost upozaděný a plní spíš úlohu spojovacího článku mezi reálným a (jak jen to nazvat?) řekněme alegorickým světem. Ani Tygr to tedy pro mě nakonec nezachránil (a Juzuko či sám Rintaró se o to přitom ani nepokusili!) a já vlastně knihu zavřela s tím, že mi moc nedala. Ano, jsou tam docela pěkné myšlenky, ale asi pro mě vyznívají spíš do prázdna. Ano, je to miloučké čtení, jenže zároveň asi až moc oddechové.
Za mě tedy zklamání, snad za to mohl ten obrovský hype a tím i moje vlastní velká očekávání, ale prostě mi to moc nedalo. S většinou myšlenek o knihách a správném přístupu lidí k nim se sice s autorem shodnu, ale bohužel mi to podání přišlo asi moc tuctové.
O této knize jsem hodně slyšel na sociálních sítích. Tato kniha mě hodně dlouhou dobu lákala a rozhodl jsem se, že se do četby také pustím. Kniha se mi líbila. Jedná se o četbu na jedno odpoledne. :)
Kniha obsahuje ÚVOD, 4 kapitoly a POSLEDNÍ KAPITOLU. Jedná se o příběh o síle literatury. Má poetické vyznění a filosofický přesah.
Hlavní postavou je středoškolák RINTARÓ, kterému zemřela maminka a později také dědeček, který vedl antikvariát. Rintaró se setkává s mluvícím kocourem TYGREM, který od něj potřebuje pomoc týkající se záchrany knih..
Kniha se četla dobře. Kniha japonského autora, lehce pochopitelná svým příběhem a vhodná svým obsahem a zpracováním také pro mladší čtenáře. Myslím si, že kniha se bude líbit knihomolům, poněvadž obsahuje témata, nad kterými se můžou knihomolové zamyslet – kvalita vs. kvantita četby, ponechání plného obsahu knih vs. zkrácení, prodejnost knih aj.
Kniha má pěkný přebal. V knize se nachází ilustrace. V horní a dolní části se na jednotlivých stranách nachází tlapky kocoura. Tento grafický prvek, který je zakomponovaný do knihy, se mi líbil.
Citáty:
Čistě jen hltáním knih si, chlapče, obzory nerozšíříš. Ať už si do hlavy uložíš vědomostí, kolik chceš, dokud si je všechny nepromyslíš vlastní hlavou a neoběháš vlastníma nohama, budou to jen prázdné vypůjčené příběhy.
Nakladatelství se nepotřebuje ptát, co by mělo dát světu. Chceme vědět, co by svět chtěl, abychom mu nabídli.
Samotnému ti musí být jasné, co dneska většina čtenářů opravdu chce. Něco lehkého, laciného, vzrušujícího – to přesně žádají a knihy se musí změnit, aby těm požadavkům vyhovovaly.
Nepoddávej se osamělosti. Nejsi sám. Máš spoustu kamarádů, kterým na tobě záleží.
Nikomu neubližuj. Nechovej se špatně ke slabším. Pomáhej těm, kdo potřebujou pomoc.
Přiznám, že jsem po knize sáhla kvůli obálce a názvu. Nemohla jsem se dočkat, až se začtu, bohužel po pár stránkách mé nadšení vyprchalo. Námět knížky není špatný, ale autorův styl mi nesedl. Řekla bych, že pro děti je moc složitá a pro dospělé zase taková bez šťávy a zdlouhavá. Je to škoda, knížka je plná zajímavých a inspirujících myšlenek, které donutí k zamyšlení a musí je ocenit každý kdo má rád knihy, bohužel cesta k nim je dlouhá a občas až nudná. Vyzdvihla bych kapitolu s Beethovenem, tady mě kniha konečně zaujala, bohužel u dalších kapitol jsem se už do čtení opět nutila. Celkově ale kniha má co říct, což oceňuji, a tak dávám s přímhouřenýma očima 3*
(12/22)
Přečetla jsem ji na doporučení, pěkný příběh.. ale trochu nemastná, neslaná - možná kdyby očekávání nebylo vysoké. Přesto zajímavé podněty k zamyšlení.
Zklamání. Kupoval jsem na doporučení a jako fanoušek japonské literatury. Bohužel je to příběh spíš pro děti - literárně to neohromí, napětí to nemá. Člověk to zhltne raz dva, ujistí se, že má rád knihy, ale na tuhle zase nejspíš brzo zapomene.
Mám rád knihy, atmosféru kníhkupectiev a japonskú literatúru. Kniha navyše je v Japonsku bestsellerom, tak som jej dal šancu.
Sklamala. Ak máte chuť odložiť knihu ani nie v štvrtine, niečo nie je v poriadku.
Hlavný hrdina je nudný mierne natvrdlý emočne plochý podivín, ktorého som občas mal chuť prefackať. Situáciu mu neuľahčuje ani jeho otravná spolužiačka. Ešte len nedávno mu umrel dedo, ona však už až fanaticky rieši jeho školskú dochádzku a neprítomnosť na vyučovaní. Trúchlenie sa asi v Japonsku nenosí.
Kocúr tiež nie je žiadna trieda, namiesto povestného mačacieho mámpičizmu vyznieva ako suchý pseudointelektuál. Z hlavnej dvojky mi bol paradoxne sympatickejší ten kocúr a to mačky nemám rád.
Dialógy pôsobia neprirodzene až zvláštne. Akoby ich písal autista, ktorý nevie, ako komunikujú normálni bežní ľudia.
Správanie postáv občas pôsobí kŕčovito a divne. Sám Rintaró sa buď správa ako natvrdlý idiot s emočnou inteligenciou kameňa (vo vzťahu k Juzuki) alebo prehnane dospelo (v dialógoch s "protivníkmi").
Autorov štýl mi taktiež úplne nesedel, pôsobil sterilne a strojovo a nemohol som si naň úplne zvyknúť.
Pozitívum bolo niekoľko myšlienok, ktoré pomohli sa zamyslieť nad tým, ako to vlastne máme so svojim vzťahom ku knihám. Posledná kapitola taktiež zahriala.
Rozumiem však tomu, že v krajine, kde podľa štatistík žije cca milión hikikomori (a kde je to celospoločenským fenoménom) a jej mentalita je v mnohom odlišná od našej táto kniha trhá rekordy.
Nemohla jsem se začít, všechno mi připadalo kostrbaté a prvoplánové, rozhovory umělé.
Těch novel o kočkách a knihách je v poslední době nějak moc... a tahle rozhodně není nijak výjimečná, spíš mě dost nudila.
Jak to začalo:
Knižní trh: Vyšlo něco nového z Japonska a má to kočku v názvu.
Já: Kde? KDE???
Jak to skončílo:
Krásné, hřejivé, zejména poslední třetina.
Ty první dvě na mě byly možná moc upovídané, snad ani ne taková sláva na pět hvězdiček. Ale přišlo mi strašně špatné jich dát míň. :) Tygr mě asi ukecal.
A teď z toho mám chuť na nějaký atmosféricky vláčný anime film. :)
Malý princ putoval po planetách - Rintaró po knižních labyrintech s pány, kteří mají knížky rádi stejně jako on - ale... A ve zdánlivě pustém světě kocour Tygr, kamarádka/ přítelkyně Juzuko, spolužák Akiba, velkorysá charismatická tetička... Člověk by měl pečovat o svoje růže... Krásné čtení.
Hezký příběh, spíš taková pohádka. Připomínala mi knihu Knihonoš. Milá, krátká a poučná. .. k zamyšlení. No a samozřejmě jeden kocour Tygr :)
Na knihu jsem se moc těšila. Nikdy jsem nečetla knihu japonského spisovatele a byla jsem mile překvapena. S dcerou koukáme na animované japonské filmy a možná i proto, jsem si celý příběh přehrávala v hlavě animovaně. Stalo se mi to u knihy poprvé a byla to zábava.
I když je v názvu knihy kocour, hlavním hrdinou je mladý, uzavřený student. Provází nás světem knih a donutí nás ( mě tedy určitě) zamyslet se nad tím, co pro nás knihy znamenají a jak se k nim chováme.
Určitě se k této knize ještě vrátím.
Rintaró žije se svým dědečkem v knihkupectví. Jinak nemá nikoho. Když umře jeho milovaný dědeček, měl by se vystěhovat a přijít tak o to poslední, co mu zůstalo. V tuto chvíli na scénu přichází mluvící kocour Tygr, který vezme mladíka s sebou na dobrodružnou výpravu, aby se pokusili společně zachránit knihy.
Kniha o knihách a kocourovi? Pro mě jasné „must have“. Psáno je to jednoduše, tím je to vhodné pro téměř všechny věkové kategorie. Mně to chvílemi připomínalo mou oblíbenou knihu z dětství – Anička malířka – kdy také stejně rázná mluvící kočka vezme dívenku do svého světa.
Kromě knih a koček Vás na první dojem rozhodně zasáhne grafické zpracování. Jak obálka, tak i uvnitř knihy. Drobné černobílé ilustrace, které nás v příběhu doprovází mají svůj význam a knihu krásně dokreslují.
Příběh Vás donutí se zamyslet nad dnešním knižním světem, jaké knihy vychází, jak se k nim chováme. Ale také se pozastavíte nad svým vztahem ke knihám, jak je vnímáme a co pro nás znamenají. Někdy se v příběhu pobavíte, jindy budete nevěřícně zírat, někdy budete souhlasně přikyvovat.
Některé myšlenky jsou krásné a moudré, každý knihomol si je užije. S některými jsem možná až tak úplně nesouhlasila a celkově mám na příběh trošku rozpačitý názor.
Co mi na knize vadilo, tak mě neoslovil autorův styl, je to na mě psáno příliš stroze a jednoduše. Vždy, když se těším na nějakou knihu, ve které hraje hlavní roli kočka, tak jsem bohužel zklamaná a je to i tento případ. Své čtenáře si však rozhodně najde a věřím, že ti pak budou nadšení.
Dávám 3,5 hvězdičky, protože japonská literatura nějak není můj šálek kávy…
Nečetlo se to špatně… pro všechny milovníky knih, je to určitě perfektní početní…
Kocour, který zachraňoval knihy
I když je v knize spousta pěkných myšlenek přišla mi spíše jako četba pro děti. Neuměla jsem se do knihy začíst a na to, jak uzounká je, jsem se s ní mořila skoro dva měsíce.