Kolejmoří
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156582/bmid_kolejmori-95Y-156582.jpg
4
154
154
Vydejte se do Kolejmoří, na epickou cestu pro dobrodruhy každého věku. Šam ap Súrap z vlaku Médés se s úžasem účastní svého prvního lovu na krtka. Gigantická šelma vyrazí ze země, lovci na ni zamíří harpunami, odehraje se strhující souboj, jenž je zkázou jedné strany & triumfem té druhé. Ale ať jsou cesty po nekonečných tratích kolejmoří sebeúchvatnější, Šam se nedokáže zbavit pocitu, že život mu může nabídnout i něco víc. Třebaže kapitánka jeho vlaku myslí pouze na dopadení nažloutlého krtka, jemuž se žene v patách od chvíle, kdy ji před léty připravil o ruku. Když Médés na výpravě narazí na zdemolovaný vlak, vrak se zpočátku jeví jako vítané rozptýlení. Nicméně jistá nepředstavitelná věc, kterou Šam v trosce objeví, ho vzápětí dovede do situací, jež by nejspíš oželel. Zanedlouho se sám stává štvanou zvěří, po níž pátrají piráti, vlakaři, netvoři & kdovíkdo ještě. Změna patrně nečeká jen Šamův život, dočká se jí možná celé kolejmoří... -- 1. vydání. -- -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , Laser-books (Laser)Originální název:
Railsea, 2012
více info...
Přidat komentář
Na jednu stranu China Miéville opět uchvátil svou obrazotvorností, na druhou stranu zklamal, co se osnovy týče. Samotný nápad je dokonalý, svět tvořený rozsáhlou sítí kolejí, na nichž se prohánějí parní lokomotivy, přímo parafrázující velrybářské výpravy v době jejich největšího rozmachu, to prostě musí nadchnout každého čtenáře s duší dobrodruha. Logika jde samozřejmě stranou, na tohle se v Kolejmoří nehraje. Autor navíc cílí hlavně na mladší čtenáře s hlavou plnou fantazie, alespoň dle mého odhadu. Vyprávění je tak hravé, akce strhující a nápady ohromující.
Naneštěstí zápletka je rovná jako pravítko. Učedník narazí na artefakt, jenž by mohl osvětlit existenci celého světa a tak se rozjíždí cesta plná dobrodružství - na jejímž konci ovšem nečeká žádné zásadní odhalení, pouze autorova dobrá nálada. Přinejmenším se ale člověk neztrácí ve zvratech, jako v případě Krakena. Osobně mi však v příběhu chyběly výraznější postavy, které by děj spíše ovlivňovaly, než aby jím byly ovlivňovány.
Hodně zajímavý námět, ale zpracování děje spíš jednoduché, přímočaré, předvídatelné, v poslední třetině knihy i místy naivní. Pro mne zatím nejslabší kniha autora.
Pěkný styl psaní & zajímavě vykreslený svět tvořený miliony mil kolejí & nebezpečné půdy /radši nikdy/ pod nohama & encykolejickou příručkou zvířeny.
Postavám jsem se nedostal úplně pod pražec, fandil jsem, ale trochu se závratí.
I co se týče popisu vlaků, China spíše nechává prostor čtenářově fantazii.
Svět s potenciálem. Ale závora & stop. Škoda.
Miéville produkuje díla stejnou měrou fascinující jako podivná, a tahle kniha není výjimkou. Prostředí je šílené, jazykové hrátky jsou šílené, a příběh je... vlastně ne tak šílený. Ve své podstatě je to taková zajímavá pohádka spíše pro děti. Právě to všechno ostatní to ale pozvedává na jinou úroveň.
Od autora jsem četl už několik knih a všechny se mi líbily. U této mi rozjezd připadal poněkud pomalý, ale asi od 1/3 se děj rozběhnul a dál už to bylo perfektní. Inu pan Miéville umí.
Předesílám, že tahle kniha koresponduje s mými pocity, které mám už pár let. (Moje město obkličují protipovodňové hráze, stavba tratě a předimenzovaných mostů, dálnice, beton, beton , beton a mizí stromy, stromy, stromy. A za vším v dáli ouřada. A na zahradě mi řádí krtek nebo myši, jestli to nejsou daleko horší příšery :-) )
Hrdinové se stále za něčím ženou, pachtí se, unikají nebezpečí a až úplně na konci pochopíte, že je to satira. Vyvedená v zajímavém jazyce, ozvláštněná autorovou fantazií a láskou k vlakům. Prostě weird. Ale fajn weird.
Zpočátku neuvěřitelně otravná kniha - rádoby dramatický prolog (zakrvácený chlapec), do očí bijící "&" místo tradičního "a"... -, která nicméně s každou další otočenou stránkou nabývá na sympatičnosti. Daleko před polovinou jsem se přistihla, jak si polohlasem odříkávám rachotjména (když krtkovlak zrychlí, přejde od šraš-šá k drng-n-drng), zhruba v té půlce mi začalo docházet, jak neskutečně roztomilá osoba se postupně klube z původně ňoumovského hlavního hrdiny, a ve třech čtvrtinách už mi tolik nevadilo ani to &. A ačkoli dějová linka je místy poměrně předvídatelná, autor tuto slabost více než vyrovnává vypravěčským stylem (často vstupuje do příběhu, promlouvá k čtenáři, utahuje si z něj - dokonce utne děj takříkajíc v nejlepším, aby mohl čtenáře oblažit kouskem kolejmořské historie, neboť čtenář jistě na nic jiného celou tu dobu nemyslí) a originálními kulisami; vlaky mě moc neberou, tady ale fungují skvěle, to jejich šraš-šá vtáhne neskutečně do děje a člověk se pak chudák natřásá a nadskakuje spolu s hrdiny. K tomu si přimyslete i trochu toho poselství (honba za filosofiemi, "zelené" popíchnutí) a parádní jízda je na světě; tak nastupujte, souprava za chvíli odjíždí...
Kolejmoří jsem přečetla jako druhou knihu Chiny Miévilla, s asi tříletým odstupem po Nádraží Perdido. Po něm mi nepřišlo až tak strhující, ale možná jsem měla přemrštěná očekávání. Každopádně i tak se autorovi opět podařilo dostat do nitra mé čtenářské fantazie & kdykoli jsem Kolejmoří otevřela, byla jsem tam, cítila drkotání vlaku - slyšela rachotjména, vyhlížela Denoce. & s posledním řádkem ten známý pocit melancholie, jako když máváte za odjíždějícím vlakem :). Rozhodně to nebylo naposledy.
Miéville ve vynikající formě. Tohoto spisovatele můžete považovat za naprostého blázna, nebo naopak geniálního vypravěče s neskutečnou fantazií. Já se přikláním k druhé straně. Kolejmoří nedosahuje kvalit Perdida nebo Jizvy, ale i tak to stojí za přečtení.
New Weird a vlaky. Lepší spojení neznám. China M. se inspiroval příběhem o Mobydickovi, ze kterého učinil jen doplněk jiného velkolepého příběhu. Podivnosti světa Kolejmoří popsané skvěle šíleným Miévillem a jeho brilantním jazykem. Jeho fantazie a um vypravěčství nezná hranic. Vedle Nádraží Perdida a Jizvy pro mě stejně skvostný román tohoto autora.
Miéville se pustil do epiky inspirované Bílou velerybou pana Melvilla. Je podobnost jmen náhodná? Kdo ví. Každopádně, když ještě přidal Strugackých Piknik u cesty a vlastní imaginaci a všechno pořádně přikořenil sugestivním vyprávěním, vznikla velmi příjemná kniha.
A to & místo anglického spojky and v originále. Ze začátku nepříjemné, pak si člověk zvykne a za okamžik zjistí, co za tím vězí. V ten okamžik jsem se mu musel obdivovat. Smekám klobouk a teším se na další jeho knihu.
Skvěle napsané, napínavé, hravé a neuvěřitelné..... Miéville má fantazii na rozdávání a zde to opětovně potvrzuje. Super je též obálka knihy, která se více než povedla.....
Po zklamání z Ambasadova jsem si říkal, jestli jsem neudělal chybu, když jsem si vyžádal recenzní výtisk. Ale neudělal! Naopak! Narozdíl od chladné, odtažité Avice z Ambasadova vám Šam ap Súrap rychle přiroste k srdci. Tempo příběhu nebrzdí přehnané intelektuálské úvahy, ale rozhodně nejde jen o dobrodružné vyprávění bez hloubky. China Miéville navíc našel hravou polohu, která mu sekne. Budete se náramně bavit a rozhodně vám k tomu nemusí být -náct, i když je knížka orientována spíš na mládež.
Štítky knihy
vlaky New Weird pro mládež steampunk
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Miévillova YA variace na Bílou velrybu, která sice není na Bas-Lagu, ale ani v Londýně, jde o postapo na kolonizované, velmi podivně terraformované planetě. Sice je potřeba nad tím absurdním světem moc nepřemýšlet, ale pro mě jde o rozhodně zábavnější čtení, než třeba Město&Město nebo Ambasadov.
Líbí se mi zejména to, že hlavní hrdina je nepříliš schopný mladý zdravotník, který i v tak fascinujícím světě vlastně ještě pořádně neví, v čem by byl dobrý a co by chtěl dělat, takového kluka je narozdíl od přirozených mistrů meče a geniálních vynálezců snazší si oblíbit. V knížce jsou kromě Bílé velryby reference na jiná díla, např. Odysseus, baví mě chlapcovo přemítání nad ''nohaři a rukaři''.