Kolem dokola
Lucie Hušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532314/bmid_kolem-dokola-65cf251916df1.jpg
4
114
114
Zoje se jednoho dne změní život k nepoznání, když způsobí dopravní nehodu, která vyústí ve smrt člověka. Ani dlouhé měsíce po incidentu nedokáže vymazat pocity viny, jež ji sužují ve dne v noci, snáší tiché výčitky své rodiny a do toho se potýká s toxickým šéfem. Nic v životě jí nedává smysl a neví, jak dál. Na druhé straně stojí Marek, který nedávno přišel o otce. Ve vlastním zármutku se snaží zůstat silný a být oporou matce a bratrovi. Mezitím sám hledá stabilitu v životě, kde už nefiguruje člověk, jenž mu byl vzorem a držel rodinu pohromadě. Jak se žije člověku, který zaviní smrt druhého? A co prožívá ten, kdo právě přišel o svého nejbližšího?... celý text
Přidat komentář
Zajímavě napsané, i silné téma, svižně se čte, vyznívá realisticky až na jedno setkání, nicméně velmi zdařilá kniha.
První část mě připadala taková reálnější i když jsem to nikdy nezažil a doufám že nezažiju.Musí to být strašné.Druhá část mě až tak nebavila.Dost mě rušilo používání vulgárních výrazů obou kluků.Nicméně téma románu je bohužel hodně aktuální.
Co se stane s Vaším životem když nechtěně způsobíte smrt jiného člověka? A jak se změní život pozůstalých?
Lucie Hušková se řadí do mé top trojky českých spisovatelek a to čtu teprve její druhou knihu. Máte rádi Petru Dvořákovou nebo Viktorii Hanišovou? Tak Lucie Hušková je srovnatelně skvělá. Proč se o ní více nemluví?!
V této knize se setkáváme s třicátnicí Zojou, která způsobila smrt cyklisty. Autorka bravurně, syrově popisuje vyrovnávání se s pocity viny, zmaru a (ne)smyslu života. Moc cením, že byly popsány i ty nejintimnější projevy těla na tuto traumatickou situaci. Jsou zde scény, které se Vám vryjí pod kůži, aniž by byly přehnaně explicitní. Lucie Hušková umí naprosto věrohodně popsat proces vyrovnávání se s traumatickou událostí, kdy psychický stav skáče nahoru a dolů, tedy spíš dolů a ještě níž.
Druhá část knihy je z pohledu dospělého syna zabitého cyklisty. Je obdivuhodné, že i mužská role byla popsána uvěřitelně a připadalo mi zajímavé pozorovat rozdíly v chování můžů a žen po této tragédii.
Děsivé svou uvěřitelností.
Nu, první část by relativně ušla, druhá už byla jen na přelouskání - plytké, repetitivní a předvídatelné. Na čtení jsem se netěšila, ale nějak jsem to zvládla, ovšem doporučovat nebudu.
Čtivá kniha se smutným tématem.
Těžko se o tom píše a ještě hůř se to prožívá. Zoe mě chvílemi neskutečně “vadila a na druhou stranu řešení Marka mi přišlo jednoduché, ale kdo jsem já abych to soudila.
Hezký, čtivý, ze života, ale kdyby mi někdo napsal do soukromé zprávy a vysvětlil mi ten konec, byla bych ráda
Tempo čtení rychlé, ve většině první části (Zoja) převládalo zaujetí ze zpracování tématu a problémů hlavní hrdinky. Nadšení se nadobro vytratilo při čtení druhé části (Marek). Navíc všechno vyřešila dostupná paní psycholožka a práce v knihovně, nic proti psycholožkám a knihovnám. Některým postavám chyběla hlubší charakteristika, to mi scházelo.
Téma je velmi smutné a depresivní. Ukazuje však dva pohledy - pohled Zoji, co zavinila nehodu a smrt otce rodiny a musí s tím žít. Chodí na terapie a začne se se situací srovnávat tím, že si nechává nehodu a symboly tohoto pro ní životního milníku tetovat na tělo.
Oproti tomu máme i příběh rodiny, která se smrtí otce potýká a snaží se se situací popasovat po svém, ač Markovi (syn otce) nedochází, že je ve stavu, kdy zoufale potřebuje psychologa.
Knihy paní Huškové mám ráda - již druhá a opět přečteno za pár hodin. Píše velmi čtivě! Jen se připravte je to náročné téma, ale jsem ráda, že máme české spisovatele, kteří se toho nebojí.
Knížka Kolem dokola toho v sobě skrývá mnoho. Děkuji @knihkupectvi_luxor za zaslání knihy za účelem recenze. #spoluprace
Kniha je rozdělena do dvou částí - v první z nich se Zoja snaží vyrovnat s nedávnou nehodou, při které srazila cyklistu, jenž na následky nehody zemřel. V druhé části sledujeme život Marka, který při té stejné nehodě ztratil otce. Každá část je zajímavá sama o sobě, autorka dokázala skvěle vykreslit rozbouřené emoce obou postav. To nejzajímavější však přichází v momentě, kdy jakožto čtenář vidíte do hlavy oběma postavám - jedné, která se svými výčitkami téměř nedokáže fungovat, a druhé, která přemýšlí, kdo nehodu zavinil a zda je mu to vůbec líto.
Víc asi popisovat nebudu, čím méně znalí a informovaní do knihy půjdete, tím lépe. Předem vás pouze upozorním, že je to celkem depka - uzpůsobte tomu čas, kdy se do knihy pustíte! Každopádně ale stojí za přečtení.
Jak se vám změní život, když někomu neúmyslně způsobíte smrt? A jak se změní život člověku, který kvůli vám o někoho přišel? O tom je kniha Kolem dokola.
První část knihy patří Zoje. Její život se převrátil naruby ve chvíli, kdy srazila cyklistu, který následně zemřel. Od té doby ji sžírá pocit viny, trápí ji psychické i fyzické problémy. Má tendenci se trestat a výčitky svědomí ji pronásledují na každém kroku. A byť se s tím snaží bojovat a svoje problémy řešit, točí se v začarovaném kruhu.
Marek je na druhé straně, přišel o tátu. Rána je ale pro celou jeho rodinu, která se s tím musí vyrovnat a naučit se žít bez milované osoby, která tu najednou není.
Je vám jasný, že tohle je depka od začátku do konce, ale mě takové knihy baví a musím říct, že příběh mě hned od začátku zaujal. Téma knihy je rozhodně originální. Oceňuji, jak jej autorka podala a líbil se mi i jednoduchý styl, kterým je kniha psaná. Pocity postav byly vykresleny věrohodně a člověk to příkoří osudu prožíval s nimi. Za mě je to tak příběh, který nutí k zamyšlení a takové knihy mám ráda.
Símka se mi sice líbila o něco víc, ale Kolem dokola můžu určitě také doporučit. Lucie Hušková je pro mě rozhodně zajímavá autorka, která umí psát a její tvorbu tak budu určitě dál sledovat.
Top kniha. Krátké kapitoly = pecka. Přečteno za dva dny! Kniha skvele ukázala, jak se při nehodách cítí obě strany.
Už prvotina LH Símka mě nadchla tím, s jakou hloubkou dokázala autorka popsat doslova každý záhyb bolavé lidské duše. Druhá kniha Kolem dokola je opět skvělá psychologická sonda dvou lidí, které propojí tragická událost. Zoja způsobila při autonehodě smrt člověka, Marek je syn oběti. Oba se vyrovnávají s touto situací velmi těžce. LH je spisovatelka, která dokáže popsat všední život i pocity a myšlenky svých postav velmi sugestivně, až člověka napadá, zda sama něco podobného neprožila. Co je těžší – odpustit druhému nebo odpustit sám sobě? To je jedna z otázek, které mě při četbě této knihy napadaly.
Originální smutný příběh se špetkou černého humoru. Krátké kapitoly se skvěle čtou.
Kniha mě absolutně pohltila. Autorka vykreslila obě hlavní postavy tak věrně, jako by se v oné situaci již sama někdy ocitla. Hlavně Zoja. S ní jsem hluboce prožívala její stavy. Oscilace nahoru a dolů, krátké momenty vysněného klidu střídala trýznivá, nekonečná období vracení se k nehodě. Kniha nešla odložit. Jsem ráda, že závěr nenaplnil nabízející se řešení, které by knihu potopilo.
Lucie Hušková mi i podruhé potvrdila, že umí psát velice zajímavé a originální příběhy. Tudíž se budu opět opakovat, jak jsem psala již u Símky, těším se, co dalšího si pro nás autorka připraví.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Lidi se občas dostanou do průměru ani neví jak. A když se jim úplně nedostane podpory, pomoci a vlastně i péče, začnou se v tom nejen plácat, ale i topit. No...a jakmile tohle začne, jakmile vám voda začne stoupat nad temeno hlavy a do úst se vám začne dostávat bahno, žabinec a kdejakej jinej bordel můžete se tomu buď poddat, nebo začít máchat rukama a kopat nohama. Možná se dostanete na povrch, když budete dost vytrvalý.
O všech těhle pocitech ví Zoe svoje. Zabila totiž člověka. Ne, že by vyloženě chtěla, rozhodně není žádná vražednice, ale život má občas dost ztvrácenej smysl pro humor. A věci se prostě stávají. Nicméně...její rodina ji tak trochu za vraha považuje a celou tu situaci tímhle přístupem hrdince nejnovějšího románu @lucie.huskova neulehčujou. No, nemá to holka jednoduchý.
Nejhorší je, že jako čtenáři jí můžeme tak maximálně tiše fandit a doufat, že se z toho vyhrabe. Přihlížet jednotlivým událostem, žasnout nad její vnitřní silou a pozorovat její konání a posun. Můžeme jen tajit dech a otáčet další stránky. Bez toho totiž nezjistíme vůbec nic. Bez další kapitoly se na konec příběhu nedostaneme.
STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/reel/C8U8_78Mn7w/?igsh=MWxyMnRkYnQ2OWttdg==
Hodnocení 3,5 ( chtěla jsem dát 4, ale Marek mě prostě nebavil).
Příběh je o smrti a vyrovnání se s ní, sledujeme ho ze dvou úhlů pohledu. Zoja je ta co smrt způsobila, Marek ten, kdo o někoho přišel.
Zoja zavinila autonehodu a smrt člověka. Prožívá obrovské trauma, pocit viny ji pronásleduje na každém kroku. Snaží se bojovat, řešit své problémy, ale je v začarovaném kruhu.
Marek je na druhé straně, on o někoho přišel a snaží se se ztrátou milované osoby vyrovnat. I když se po několika měsících tváří, že je v pohodě, tak není a i u něj vyplouvají na povrch skryté problémy.
Od začátku tušíte co bude spojnicí mezi těmito vypravěči. Byla jsem zvědavá, jak autorka propojí osudy dvou nešťastných lidí a udělala to velmi jednoduše, ale zajímavě.
Více mě bavil příběh Zoji než Marka. To, čím si procházela bylo extrémní, trochu sebemučení a já to sní hodně prožívala. Naopak u Marka mi přišlo, že to bylo neustále to samé dokola a jeho vyprávění mě nijak nezaujalo.
Aurorka si zvolila zajímavé téma i zpracování, moc mě baví jednoduchý styl, jakým je to napsané a určitě si přečtu i předchozí knihu Símku.
Štítky knihy
rodinné vztahy psychologické romány dopravní nehody, autonehody vina ztráta blízkých české romány
Autorčin debut Símka jsem přečetla letos na jaře a naprosto mě nadchl, byť se nejednalo o žádné lehké, nebo dokonce veselé téma.
Druhá kniha autorky Kolem dokola je také na velmi dobré úrovni, i když řekla bych, že kvalit Símky nedosahuje, ale to už je věc názoru. Opět obrovsky těžké, tragické a depresivní téma, které nutí k velkému zamyšlení. První polovinu příběhu vypráví viník obrovské tragédie, mladá žena Zoja, která se ani po roce nedokázala vzpamatovat z toho, co způsobila a co už nelze vzít zpět.
Druhou polovinu knihy nám vypráví mě velmi sympatický, sportovně založený vysokoškolák Marek, který právě vinou Zoji přišel o tatínka. Právě tato část se mi líbila více než první, Marka a jeho bratra-dvojčete Matouše i jejich maminky mi bylo nesmírně líto.
I přes tak těžké a závažné téma se kniha dobře čte, malé kapitolky rychle ubývají a za jeden či dva večery je možno knihu úplně s přehledem přečíst. Autorku budu určitě dále sledovat a napíše-li další knihy, určitě si je ráda přečtu.
Co bych vytkla - tato poznámka ale míří k nakladatelství, jež knihu vydalo - jsou minimálně dvě obrovské pravopisné hrubky v psaní i/y - to by si nakladatelství mělo pohlídat a takové chyby do tisku nepouštět.