Kolem dokola
Lucie Hušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532314/bmid_kolem-dokola-65cf251916df1.jpg
4
114
114
Zoje se jednoho dne změní život k nepoznání, když způsobí dopravní nehodu, která vyústí ve smrt člověka. Ani dlouhé měsíce po incidentu nedokáže vymazat pocity viny, jež ji sužují ve dne v noci, snáší tiché výčitky své rodiny a do toho se potýká s toxickým šéfem. Nic v životě jí nedává smysl a neví, jak dál. Na druhé straně stojí Marek, který nedávno přišel o otce. Ve vlastním zármutku se snaží zůstat silný a být oporou matce a bratrovi. Mezitím sám hledá stabilitu v životě, kde už nefiguruje člověk, jenž mu byl vzorem a držel rodinu pohromadě. Jak se žije člověku, který zaviní smrt druhého? A co prožívá ten, kdo právě přišel o svého nejbližšího?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Zoja a Marek... Zoje je lehce přes 30, její život se měl jít do největšího rozpuku a namísto toho v sobě řeší, že v rámci dopravní nehody přišel o život člověk, táta od rodiny... Marek je zase vysokoškolák, který se namísto svého otce, který se nevrátí z výletu na kole, musí postarat o mámu a s bráchou se snaží dál žít normálně. Pocity, emoce, vnitřní pochody jsou tak skvěle vykreslené.
Krátké kapitoly, svižné čtení ... dá se to přečíst v pohodě za jedno odpoledne, ale to, co ve vás pak zůstane, to je na delší dobu. Přeci jen jen to situace, do které by se nikdo nechtěl dostat ani z jednoho pohledu. Brilantně napsané, gratuluji autorce. Símka byla skvělá, ale toto je opravdu ještě o chlup lepší. DOPORUČUJI
Nová kniha autorky je výborně napsaná. Pocity Zoji, Marka i ostatních postav jsou zde skvěle vykresleny a vy se tak do hrdinů lehce vcítíte, ale lehko vám z nich nebude. Nechtěla bych stát ani na jedné ze stran.
Každý z nich se vyrovnává s traumatem svým způsobem. Podaří se jim to nakonec?
Pokud jste nečetli ani Símku, rozhodně to napravte, ale kterou dřív vám neporadím, obě váš totiž chytnou za srdci jiným způsobem.
Jedna nehoda, jeden mrtvý - a ti, kteří zůstali a musí s tím žít dál. Autorka nám předkládá mnoho otázek k zamyšlení. Jak bychom se zachovali sami můžeme bez prožitku jen těžko říci. Jak se zpívá v jedné písni: tu černou káru si musíme táhnout každý sám. Snad si jen přát, abychom nic takového sami řešit nepotřebovali. Ta knížka stojí za přečtení a já si objevila další českou autorku.
Zajímavé téma, citlivě zpracováno, četlo se mi to hodně dobře. Konec dost zajímavý, otevřený.
Zoja je holka s cejchem smrti. Smrti na které se podílela svoji vinou. Dopravní nehoda, při níž umírá jeden táta od dvou kluků. Téměř rok poté se zdá, že se Zoja vyrovnává s pocitem viny. Před všemi možná. Ona sama ale stojí nad propastí. Ztrácí kluka, jedinou přítelkyni i práci. Noční můry, stres a psychika jde ruku v ruce se stavem fyzickým. Problémy intimního rázu drtí Zoju až na dřeň.
Marek a Matyáš jsou kluci, kterým Zoja zabila tátu. Dospělí kluci, kteří něco musí vydržet. V koupelně už se zamyká jen máma, aby se vybrečela. Marek s Matyášem jsou akční. Sportovci po tátovi, co umí zapařit i sbalit holky. Je to za nima. A nebo není? Proč je najednou tabu slovo táta a vztek cloumá jedním, tak druhým? Pohoda se smyčkou na krku.
Část Marek se mi líbila o něco víc. Chyběla mi možná ještě jedna kapitola.
Já jsem spokojená i přesto, že prvotina Símka byla o jeden kočičí fous lepší.
Rychlé a dynamické. Typické krátké kapitoly, které vás nenechají knihu odložit. I když mnohé situace jsou tak intenzivně popsané, že máte chuť knihu aspoň na chvíli odložit.
Nikdy mě nenapadlo, jak komplexní může být prožívání takové situace.
Každý se vyrovnáváme s problémy po svém, ale hlavní hrdinové knihy se skutečně hodně točí ve svých problémech kolem dokola.
Štítky knihy
rodinné vztahy psychologické romány dopravní nehody, autonehody vina ztráta blízkých české romány
Román je rozdělen na dvě části, první vypráví Zoja, která způsobila nehodu s tragickými následky, druhou Marek, pozůstalý, jehož se nehoda dotkla, neboť Zoja nešťastnou náhodou autem srazila Markova otce jedoucího na kole...
Na knížce velmi oceňuju, že autorka si nic moc neulehčila, Zojiny výčitky svědomí a pocity prázdnoty líčí tak sugestivně, že mi bylo občas opravdu až úzko... Trochu jsem čekala, že ve druhé části bude Markův otec vykreslený jako despota s tím, že jeho tragický odchod mohl třeba Markovi v důsledku spíš prospět, než aby mu ublížil... To se ale nestalo, Marek trpí odchodem táty úplně stejně, jako se Zoja trápí výčitkami...
Když začnete číst druhou půlku, poměrně brzy asi odhalíte, kam bude příběh směřovat, to mě trochu mrzelo, to časné prozření, nicméně velice kvituju samotný konec, který čtenáři nechává více možností, jak si ho ve své hlavě dotvořit...
Stejně jako v autorčině prvotině Símka zde hrají důležitou roli vztahy mezi rodiči a dětmi, přičemž rodiče své děti příliš nechápou, buď s mimi rovnou jednají s despektem, anebo se je zdánlivě snaží podporovat a chránit, ale dělají to natolik manipulativním způsobem, že své děti spíš znejisťují nebo rovnou potápějí, než aby jim skutečně pomohli...
Ačkoli se mi Símka libila asi o trošičku víc, potvrdila jsem si nyní, že Lucie Hušková je autorka, která mně osobně má hodně co říct, líbí se mi, jak a o čem píše, a rozhodně budu její tvorbu nadále se zvědavostí sledovat a její novou knihu si budu chtít pořídit hned, jakmile vyjde...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *