Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/4193/bmid_purpurove-reky-65476f9361d31.jpg
4
567
567
Komisař Niémans série
1. díl >
V prostředí skal a ledovců jsou postupně nalezena v pozici embrya tři zmučená těla. Rituální vraždy, nebo dílo šílence? Na druhém konci Francie dojde k nevysvětlitelné krádeži dvacet let staré školní kartotéky, podivnému vniknutí do místní hrobky. Vyšetřování vedou nezávisle na sobě dva policisté, maximálně rozdílní, ovšem jen zjevem. Jednotlivé střípky mozaiky do sebe postupně zapadají, napětí nejen neochabuje, ale stále narůstá. Skutečně vynikající thriller, přeložený už do 12 jazyků. V zájmu autentičnosti se ovšem autor občas nemůže vyhnout hrubému vyjadřování některých osob, krvavým scénám apod.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2001 , AlpressOriginální název:
Les rivières pourpres, 1997
více info...
Přidat komentář
Hutné, atmosférické a mysteriózní Purpurové řeky. Až do poslední zákruty řeky jedete na vlnách napětí a nevědomosti. Těch 423 stran uteklo jako voda. Určitě musím pořídit další díl.
To bylo brilantní, luxusní, tajemné až mystičné, dost kruté. Četla jsem tak rychle, že mi určitě na konci něco uniklo, ale teda, kam se hrabe současná thrillerová/detektivní linka. Těším se, až kouknu na film.
Hned na začátku poslechu jsem málem brečela štěstím, že jsem narazila na TAK dobrou detektivku.
Autorovy Snoubenky smrti, které jsem četla před rokem s přehledem obsadily místo nejlepší čtené knihy toho roku.
Tato kniha se odehrává kolem roku 2000, zasazena je ve Francii a účastníš se pátrání po vrahu knihovníka na univerzitě.
Vyšetřovatel je charismatický a řekněme svým chováním kontroverzní, hodně živočišný s ostrým slovníkem.
Má pár škraloupů, ale skvěle výsledky, tak se ho držme a pojďme dojít na vraha.
Řeknu vám, že jsem byla vtažena na 1000 % a prahla jsem po pointě.
Vyšetřovatel přibude ještě jeden, který též má problém ovládat své běsy, v návalu vzteku ztrácí zábrany a je agresivní.
Ti Francouzi jsou tu velice horkokrevní musím říct.
Tito dva detektivové nakonec střetnou svá vyšetřování a ve vražedném tempu dospějí k závěrům v tak rekordním čase, že snad celou dobu ani nespali. :-D
Zatím mě práce tohoto autora přijdou sympaticky přímé v jednání postav. Samozřejmě pachatelé a podezřelí svědci mlží. Ale spousta rozhovorů se vyznačovala říznou upřímností a bylo to osvěžení od naší chladné tvorby nebo severských detektivek.
Prostředí super, tempo svižné, pánové někdy na facku, ale pět hvězd lupám bez zaváhání. Škoda, že je to starší věc a bude se blbě doporučovat, protože zákazníci chtějí převážně kupovat horké novinky.
Purpurové řeky mají vynikající styl, atmosféru i postavy, a to vše se odehrává v mrazivém prostředí horské univerzity. Všechna ta zákoutí, odlehlá místa, dobré dialogy, samostatné pátrání dvou detektivů v podstatě na vlastní pěst (bez technologií) a slušná porce násilí dávají dohromady opravdu hutnou jízdu. Ústřední zápletka a vůbec motiv vražd je neokoukaný a originální. Jediný problém mám s koncem, který je dle mého názoru hrozně překombinovaný.
Purpurový řeky prostě miluju. Fakt že jo. Takže když jsem v Levnejch knihách objevila nový vydání, okamžitě jsem po něm skočila a odnesla si ho domů jako vzácnou kořist. Knížku už jsem kdysi četla, takže jsem věděla , že to chci do své knihovny. Je to jedno z vzácnejch děl, kde se perfektně povedla knížka i filmové zpracování. (Když nad tím tak přemýšlím, tak to dokonce je možná film, který jsem viděla vůbec nejčastěji). A knížka... to je ještě úplně jinej level dokonalosti. Jestliže film u mě má pět hvězd, knížka by musela mít tak sedm. Tam, kde film trochu nestíhá všecko uvyprávět a já vždycky zůstala na konci trochu zmatená (co přesně se stalo s Judith v dětství a co přesně se s dětmi na univerzitě vůbec dělo), tak tam to kniha vysvětlí naprosto precizně, pochopitelně, tak, že to do všeho zapadne a celej děj najednou dává smysl.
A samozřejmě moc dobře vím, že to je celý přepjatý, překombinovaný, vyhrocený, naprosto nemožný a tak vůbec. Prostě... spousta drobnejch vad na kráse dobrý, uvěřitelný detektivky. A jeden z deseti hříchů proti desateru pátera Ronalda Knoxe. Detektivní pátrání je postavený na obrovský náhodě, štěstí a zaměření se ve správnej čas správným směrem... a vždycky to vyjde. Postavy mají obrovský štěstí snad na každým kroku. A samotný postavy - nevěrohodný, divný, člověk by je za spoustu věcí něčím praštil po palici, aby se jim rozsvítilo... ale stejně jim držíte palce, divže vám neupadnou. Místní, co znají zdejší tajemství, ale odmítají o nich mluvit. Dechberoucí ledová atmosféra vysokejch hor a odlehlýho městečka, kde řádí vrah, kterej řeže, mučí a zabíjí tak, že to děsí i otrlý policajty.
Vtip je v tom, že ony si Purpurový řeky ani nehrajou na to, že mají být uvěřitelný. Purpurový řeky jsou strhující, krvavý, propletený, tajemný a překombinovaný... a je to schválně. Purpurový řeky jsou jako odpoledne na pouti, kdy se vrátíte do dětství nebo mládí, zapomenete na sebeovládání a dospělost a ztláskáte obrovskou hromadu sladkejch pouťovejch dobrot a strašlivě si to užijete a zapomenete na chvíli na celej svět. Nemůžete to tláskat každej den... ale když to uděláte jednou za půl roku, může to být nehoráznej požitek. Víte, že se cpete laciným nezdravým blafem... ale ten blaf je skvělej a i to, že přesně víte, jak bude chutnat, je nádherný. Rozum ví, že konzumujete slátaninu bez většího smyslu. Ale požitek je tak velkej, že rozum jen stojí někde v koutě a tiše šoupe nohama. :) Úplně stejně, jako s Purpurovejma řekama, to mám i s dalším nekonečně milovaným dílem - s Městečkem Twin Peaks. I tam mě dere spousta detailů a je to kýč jak bič... ale když to miluješ, není co řešit.
PS: Čtenářská výzva - kniza se štítkem Tajemství.
Jsem trochu nesvá, že nejsem moc nadšená z knihy, kterou většina hodnotí tak dobře. Ale nemůžu si pomoct. Je to zamotané, konspirativní, postavy se mi občas pletly a celé to je hrozně nepravděpodobné. Já vím, nepravděpodobná je dneska většina detektivek. Ale tady mě to vyloženě tahalo a rušilo. Na druhou stranu přiznávám, že to je neotřelé, napínavé a dobře čtivé. Člověk se u toho rozhodně nenudí. A téměř proti své vůli jsem prostě byla zvědavá, jestli jsem tipla správně, kdo je vrah.
Na začátku výpadek, bleskový zásah. Neuvěřitelné! Pak se dostáváme k vraždě fakultního knihovníka, jehož ořezané a pohořelé tělo zůstalo v pozici plodu zaražené do skalní rozsedliny.
Jedna vražda v první geografické a věcné rovině (místo nálezu těla a výstavba těla), neopodstatněné vloupání ve druhé věcné a geografické rovině (co bylo účelem vloupání a kde k tomu došlo?).
Jaké to je tabu?
Vražda fakultního knihovníka, vloupání do školy, zhanobení hrobu malého chlapce. Je to zvláštní, ale od krádeže fotografie z hrobu chlapce se zaplňuje každé prázdné místo a zmizelá fotografie z hrobu se stává průsečíkem zmizelých školních svazků se seznamy žáků z let 1981 - 1982.
Zohavená těla, ale obličejům se vrah vyhýbá, kromě očí, kde vrah pracuje pod víčky s okohybnými svaly a zrakovými nervy. Je zde problém vzájemného vztahu tělesných a duševních pochodů? S čím zápasil vrah a s čím oběť? Mrzačil oči a tělo; byl to náboženský rituál vraha vyzrálého umu. Ne lékaře. Alespoň prozatím? Voda pod víčky se zpuchřelými zbytky v očních jamkách má asi plnit funkci očistce.
Líbí se mi dvě linie na sobě nezávislých vyšetřovatelů, originalita, s jakou se vypořádávají s překážkami a posunují se. Jeden hledá cesty a využívá okolností případu, druhý se probíjí silou a setrvačnou surovostí, ke které téměř vždy přistupuje.
V popisu přírody a krajiny je autor vnímavý, využívá aparátu bohaté slovní zásoby a srovnávání.
Rokle a ledovce se mění, co bylo před 35 lety, není teď. Stav mokřad, skal, toků je také jiný. Tělo mohlo, vlivem geografických a atmosférických změn měnit polohu. Své účinky měl i déšť. V hyperstlačeném ledu se pod několikamilimetrovým povrchem může skrývat zrádná šachta. Jsou zde výškové rozdíly, nerovnosti povrchu, plyny pod ledem, které mohou způsobit uvolňování kusů ledu. Vrah má racionální pohnutku. Obětí přibývá.
Další textový obraz druhého vyšetřovatele se váže k jeptišce, která sbírala informace o další oběti, která byla mezi lety 1981 - 1982 žákem školy. Pokoj řádové sestry je veden v příšeří, chladu, vlhku. Byla slepá. Byla oběť - dítě pronásledovaná ďáblem? Jakou roli hraje odstraňování fotografií a archivních spisů? Krátce poté oběť zemřela a po několika letech byla její hrobka zneuctěna. Matka dítěte prožívala noční můru, a ta noční můra se právě probudila. Na vyšetřujícího drsňáka Karima mi tato cesta vyšetřování nesedí. Příjemné oppositum, očekávaný obrat ve věci, i když si myslím, že Karim bude ve vyšetřování pokračovat za reálnými pachateli.
Zde se začíná detektivkou, která se přenáší přes thriller a ke konci začíná využívat hororových prvků. Končí se napůl mezi thrillerem a detektivkou. Většinou jsem se setkala s přesně opačnými tendencemi, tzn. nejprve horor a potom mix příbuzných žánrů/podžánrů.
Líbí se mi, že při postupujícím vyšetřování se odkrývají další náležitosti - s vydloubanýma očima i useknuté nebo uřezané ruce. Oko a ruka představují jediné zcela unikátní části našeho těla. Biologická značka vyražená našimi geny. Tomu lékaři jsem nevěřila...
Knihu velice doporučuji, je to jízda plná akrobatických kousků!
Skvělá kniha i skvělý film. Film jsem viděla dřív, takže v postavě komisaře Niemanse vidím Jeana Reno.
Na Purpurové řeky jsem se velmi těšila. Kniha čekala pěkně v hraničce nepřečtených knih z knihovny a já byla spokojená, jak se k ní pomalu - ale jistě - blížím. :-)
Viděla jsem kdysi film ... a byl to jeden z těch filmů, kdy přepínáte programy a najednou vidíte začátek Purpurových řek ... ovladač odložíte a jen koukáte, zíráte, tajíte dech, bojíte se a po shlédnutí si jen řeknete "to byl skvost !!!".
Toto samé cítím po dočtení knihy. Vím, že některé události v ní jsou lehce přitažené za vlasy ... vím to, ale i tak mne okouzlila. Doporučuji k přečtení ...
Kdysi dávno jsem viděla film a líbil se mi, i když jsem si už moc nevybavovala, o čem přesně byl...na knihu jsem narazila letos náhodou v jednom maličkém nádražním knihkupectví při čekání na vlak a koupila ji a rozhodně nelituji...za mě naprosto famózní mrazivý příběh, který mě úplně pohltil a od kterého jsem nebyla schopna se odtrhnout, dokud jsem ho nedočetla...zdánlivě nesouvisející události z dávné minulosti se začínají proplétat se současností a dohromady skládají šokující mozaiku a odhalení...jedna z nejlepších knih tohoto žánru, které jsem četla...na film jsem se poté podívala znovu a musím bohužel konstatovat, že dějově byl "vykuchán" natolik, že knize nemůže konkurovat ani v nejmenším a nezachránili to ani pánové Jean Reno a Vincent Cassel...
Skvělá, mrazivá detektivka. Kniha se čte dobře a rychle. O napětí není také nouze. Oba dva detektivové mi k srdci tedy nepřirostli, sympaťák nebyl ani jeden :-) ty jejich vyšetřovací metody byly opravdu místy drsné…. Ono i z těch vražd vám běhá mráz po zádech. Překvapivě vrah mě napadl hned, jak se objevil na scéně…určitě bude stát za to, se podívat i na film.
(SPOILER) Hodně rozporuplná kniha. Určitě mě bavila a dobře se četla, zápletka v pohodě. Ale Fanny byla pro mě hned podezřelá číslo jedna, Niemáns mě štval, Karim už méně. Ale hvězdu dolů dávám za ten useknutý konec, úplně to celé vyšumělo. Nicméně mě zajímá pokračování, které si též přečtu.
Film neznám, tudíž jsem neměl s čím srovnávat. Já vlastně vůbec nekoukám na televizi....ale ke knize.... jelikož tam byly dvě dějové linie, měl jsem problém se zorientovat kdo je kdo a co vyšetřuje, navíc mi docela vadila ta stala "naštvanost" vyšetřovatelů. Jakmile se kniha přehoupla do druhé poloviny, už to propletení bylo srozumitelnější a konec byl dobrý, i když takový rychlý a odfláknutý. Nebylo to vyloženě zlé, ale tito vyšetřovatelé mi k srdci nepřirostli.
Drobné spilery...
Poslechnuto jako audiokniha od Voxi (2020).
Strhující román, obzvláště ve slušném hlasovém podání Jakuba Saice, navíc občas podbarveném hudbou. Chybky se sice najdou (občas špatný rod podstatného jména, chybné skloňování, pozdní změna hlasu, někdy až příliš afektované čtení tam, kde by mělo být spíš tišší, místy se nevyznamenal ani překladatel a redaktor textu, který herec čte), ale celkově spokojenost.
Samotný román sestává ze 2 linií, které vypadají, že nemohou mít nic společného, ale celkem očekávaně se asi v polovině protnou. První se týká násilnického komisaře Niemanse, kterého po dalším výbuchu spravedlivé pomsty na zločinci uklidí rychle k vyšetřování vraždy do alpského univerzitního městečka Guernon (je fiktivní; nevím, zda i jména hor a povolání krystalářů). Mrtvoly přibývají a on (a trochu jeho tým, ale je spíš sólista) pomalu rozplétá nitky vedoucí k, snad neprozradím nic zásadního, temnému tajemství z minulosti.
Druhá, neméně poutavá linie Karima Abdoufa, maghrebského poručíka policie ze zapadlého koutu Francie, je zpočátku až úsměvná. Došlo k vloupání, ale nic hodnotného se neztratilo. Jen pár dávných školních listin a fotografií. Někdo se vloupal do hrobky, ale není vidět zhanobení. Jen zmizela fotografie. Ale postupně, jak se do svého pátrání zakousne, odhaluje čím dál podivnější a temnější indicie.
Román je dobrý, ale má přece jen pár nedostatků. Mohu pominout pochybnou věrohodnost celé zápletky, už jsem v thrillerech a detektivkách viděl a četl mnohem pitomější, a to nemám nijak zvlášť nakoukáno a načteno, ale jen těžko se mi pomíjí nevěrohodné metody vyšetřování (pátrání na ledovci s civilem, samotářské vyšetřování obou hlavních hrdinů s až sebevražednou honbou za odhalením, velmi chabé předávání informací početnému týmu a čerpání informací od něj jen tehdy, když se to autorovi hodí – např. disertace, téměř všude chodí detektivové sami, a to i do situací, které volají po posilách, možná dokonce zásahovce, atd.). Dráždila mne také superhrdinskost obou dvou. Makají na 200 % bez jídla a spánku několik dní, obzvláště Niemans navzdory podchlazení, zranění a šoku, do toho ještě nějaká ta milostná vzplanutí, no hotoví superhrdinové. Ví přesně kde všechno je, kde leží jaká bezvýznamná dědinka, neuvěřitelně rychle chápou souvislosti a jejich intuice je lepší než čich blondýny na slevu na kabelky. Snižuje to důvěryhodnost románu. Bylo asi celkově nešťastné obsazení 2 detektivů. Pochopil bych vlka samotáře Niemanse, který ve vnitřních promluvách rozplétá případ, ale takto s Karimem v dlouhých dialozích vysvětlují co a jak, jen aby čtenář pochopil. Dialogy jsou asi největší slabina knihy. Občas jsou neuvěřitelně pitomé. Možná za to může překlad, ale pochybuji. Niemans nebo Karim opakují často poslední slova předchozí repliky parťáka jako expresivní otázku (Fingovaná autonehoda?!) a ve francouzštině jistě existuje více šťavnatých výrazů než jen do prdele. Také je celý komplot hrozně nepravděpodobný. Mohlo se pokazit asi sto věcí, ale nic. Všechno klaplo. A to jak samotný děj, tak to, co mu v minulosti předcházelo, co mu připravovalo půdu. Na straně dobra i zla. Dokonce v románu jsou i lidé, kteří byli na stopě, ale nechali to být. Tak malá zločinná organizace podle mne nemohla být tak výkonná, aby vše utajila a zametla to, co se už provalilo. Nejslabší místo knihy je asi její konec. Samotné vysvětlení sice ještě dobré, ale zamrzí mega vysvětlovací pasáž, rychlost, se kterou se odehraje a nedočkal jsem se katarze, kterou jsem chtěl. Škoda.
Jinak ale jde o dobrý román, který rozhodně doporučuji.
Jelikož jsem nejprve viděla stejnojmenný film s Jeanem Renem byla jsem zvědavá na knižní zpracování. Líbil se mi autorův hlubší průnik do mysli hlavních postav. Doporučuji.
Drsné prostředí hor, vražda, napínavé pátrání proložené občasnou akcí - skvělá kombinace ke čtení.
Od začátku do konce spousta akce, nenudila jsem se ani na chvilku. Děj byl možná malinko překombinovaný, ale což, není to přece literatura faktu. A alespoň jsem neprokoukla vše. Detektivové byli oba sympaťáci takovým velmi zvláštním způsobem.
Kniha se čte velice dobře a rychle.
Jednu hvězdu ubírám za ten překombinovaný závěr.
Jinak nemám co vytknout, skvělá detektivka.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Purpurové řeky |
| 2022 | Snoubenky smrti |
| 2020 | Poslední lov |
| 2018 | Černá linie |
| 2010 |  Miserere |
(SPOILER) Je zvláštní, jak paměť dokáže člověka někdy zradit. Film Purpurové řeky s Jeanem Reno jsem viděl před X lety a vyvolal ve mě obrovský dojem. Ale dnes si z něj vybavuji jen tu temnou atmosféru a to, že v něm šlo o eugeniku. Když jsem v Levných knihách objevil knihu stejného názvu, musel jsem ji mít. Ovšem při četbě se mi film a kniha nespojily. Vůbec se mi nevybavilo, že to, co čtu, jsem viděl už ve filmu. Možná je to dobře, aspoň jsem nevěděl, jak bude děj probíhat, ale nikdy předtím se mi to nestalo.
Ale k samotné knihy. Bylo to fajn, dobře se to četlo, ale bez chyb to rozhodně nebylo. Nepochopil jsem, jaký smysl měla úvodní scéna, a co nám měla říct o komisaři Niemansovi. Mě z toho vyšlo, že je psychopat. Chápu, že tam autor chtěl mít netradiční policajty, proto je i Karim takový, jaký je. Ale opravdu nikomu nevadí, že na vyšetřování jezdí ukradeným autem? Snaha oba odlišit od běžných policistů mi přijde přestřelená a nereálná. I s postupem vyšetřování mám problémy. To neprobíhá úplně standardně, často mají hrdinové nějaké neodbytný pocit či tušení a to se ukáže jako správné. Takže místo racionálního vyšetřování máme pocity a náhody. A nakonec závěr. Grangé buduje hutnou atmosféru, abychom se nakonec dozvěděli, že vše bylo dílem dvou poměrně bezvýznamných amatérských eugeniků. Trošku zklamání. Ale znovu opakuji, dobře se to četlo, takže tři hvězdy.