Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36470/bmid_komu-zvoni-hrana-0Js-36470.jpg
4
1696
1696
Proslulý román amerického autora je věnován účasti mezinárodních bojových jednotek ve španělské občanské válce v letech 1936–1939.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
–––––‒‒––‒‒‒‒––––––‒‒‒‒‒––––‒––
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
každý je kus nějakého kontinentu,
část nějaké pevniny; jestliže moře
spláchne hroudu, je Evropa menší,
jako by to byl nějaký mys, jako by
to byl statek tvých přátel nebo tvůj;
smrtí každého člověka je mne méně,
neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát,
komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.
–––––––‒–– John Donne ––––‒–‒–––
Úvodní citát, který Hemingway vybral, vystihuje i podstatu celého příběhu. Zvlášť se mi líbí jeho první věta. Číst v době korony něco takového, vnímám jako dvojnásob aktuální, protože přesně tak to je - není žádné Já, ale My.
„Není žádné moje já. Já jsem jenom s ním.“
Hemingwayova díla jsou obecně velmi čtivá a psaná krásným jazykem. Před čtením této knihy jsem si nemyslela, že mě nebude obzvláště bavit, ale že se bude číst dobře. Velmi jsem se mýlila, je to jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla a zanechala toho ve mne mnoho. Málo který autor dokáže tak moc působit na city. A s kombinací básně Johna Donneho je tato kniha dílo více než úžasné.
Dej vytvorený z prítomnosti ale aj z množstva spomienok a rozprávaní jednotlivých postáv (Pilar, Maria, Anselmo), je ako spleť stoviek špirál, ktoré sa točia okolo seba navzájom, aj paralelne popri sebe. A hoci by s mohlo zdať, že každá kapitola sa sústredí iba na úlohu vyhodiť do vzduchu most, v každej kapitole sa nachádza oveľa viac.
"Kéž bychom vyhráli válku a nestříleli nikoho. Kéž bychom vládli spravedlivě a kéž by se všichni podíleli na obecním prospěchu podle toho, jak se o nej přičinili. A kéž by se těm, co proti nám bojovali, dostalo poučení a tak poznali svoji chybu. "
Na mě dost těžká četba.......... popis 3 dnů a nocí na tolika stránkách, neskutečně famózní autor. Těžké hlavně proto, že je to opět o válce, a to dokonce o válce občanské, což je určitě horší než válka mezi různými státy, ale je to válka.........
Hemingwayova vyprávění z prostředí prosluněného Španělska mě bohužel nechávají chladným. Zato jeho válečné romány! Šlo o lásku na první přečtení: neuvěřitelný spád díky důrazu na přímou řeč (o to více vyniknou Jordanovy vnitřní monology), jeden z nejnádhernějších milostných příběhů v dějinách literatury, jedno z nejautentičtějších vylíčení válečných hrůz a jeden z nejemotivnějších (a přitom nijak patetických) závěrů vůbec. Plakal jsem hodně, co si budeme povídat...
Nádherná kniha. Velice emotivní a dechberoucí popisy milostných zážitků Roberta a Marií. Krásné a zároveň velmi čtivé dialogy. Přišla ke mně v ten pravý čas.
Příběh je krásný, ale styl zpracování ještě lepší. Často vzpomínám na celou kapitolu v přímé řeči, originální popis erotických scén i nejlepší konec, který jsem kdy četla.
Mně se kniha moc líbila. Mělo to úplně všechno, akci, milostné drama, hrdinství, radost a smutek. Poutavý příběh.
Kniha s mnoha vrstvami, řeší se v ní lidské tužby, láska i utrpení. Dobré vykreslení charakterů během tří dnů španělské občanské války, ve které život vždy visí na vlásku. V knize je mnoho pasáží psáno různými jazyky, tím mně připomíná Mechanický pomeranč. :-)
Krásné. Bolavé. Dechberoucí.
Napoprvé jsem vzdala. Podruhé mi ukradli duši. Já jsem je milovala - všechny. Ale nejvíc tu zvláštní, ponurou, válečnou atmostféru, která navzdory všemu přinášela naději. Nesmělou a bolestně zkřivenou, ale žijící. Doufající. Úžasný příběh, který se nečetl úplně snadno a přesto mi navždycky uvízl v srdci. Snad doufá, že se k němu někdy vrátím. A já se vrátím. Protože ten příběh za to stojí.
Za mě to nejlepší od autora. Příběh, na který se nezapomíná. Jedna z jizev v mém srdci a hřejivá vzpomínka, že i když tu naději někdy nemáte, stejně stojí za to bojovat a nevzdávat to. Stojí za to žít...
...a vzpomínat...
Konečně jsem ji dočetla! Toto bylo mé první setkání s Hemingwayem a musím uznat docela dlouho trvalo. Měla jsem problém se knížkou pročíst a některé pasáže jsem četla z donucení. Příběh sám o sobě je velice zajímavý, ale co mi knížku kazí, je uspěchaný románek mezi Robertem a Marií. Zase ale musím dát velké plus za pasáž, kdy Pilar vypráví o krutém zabíjení fašistů, a za poslední kapitolu.
Krásná kniha. Mistrně charakterizované postavy příběhu, plná citu, odvahy a sebeobětování.
Vtažen do děje jsem ji přečetl jedním dechem.
Krásny príbeh aj o láske, hrdinstve, odvahe a to zhrnutý len dejovo v niekoľkých dňoch. Perfektne charakteristicky opísané postavy a vzťahy.....
(SPOILER) Jakmile člověku dojde, že se zde líčí CELÝ zbývající život hlavní postavy, tak mu zatrne. Co je vůbec v životě důležité?
Neptej se komu zvoní hrana - od prvního přečtení této knihy mi citát utkvěl v paměti ....
Ernest Hemingway věděl o čem píše, jako válečný reportér se pohyboval ve Španělsku v období občanské války....
A umístil sem zajímavý příběh mladého idealisty Roberta Jordana, který je pověřen strategickým úkolem, za spolupráce místních partyzánů ....
Hemingway již byl zkušený spisovatel, a proto děj obohatil o zážitek lásky, která nemá vyhlídky - a k tomu přidal prostředí Kastilie a odbojářské skupiny ...
Robert Jordan se ocitá v mezním okamžiku svého života, kdy zvažuje, jaké hodnoty u něj mají nejvyšší smysl ...
Rozhodně kniha, která stojí za přečtení - žádná fikce, ale skutečnost. Doporučím.
Když byla akce, tak byla kniha velice napínavá(cca 1/3 obsahu). Jiné děje (2/3) mě dost nudily. Jsem rád, že jsem ji četl, ale už bych se k ní znovu nevrátil.
Knížky Ernesta Hemingwaye mne provázely mým mládím, a dojemná, nádherná Komu zvoní hrana je má nejoblíbenější. Přečteno několikrát.
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Viac než inokedy som mal dojem, že Hemingway píše všetky svoje romány iba s jediným hlavným hrdinom. To je zle, ak zároveň predstiera, že ide vždy o niekoho iného. Robert Jordan sa podobá na priveľa jeho hlavných chlapíkov, a tí sa všetci akosi podbajú na samotného Ernyho - alebo aspoň by sa mali. Či Ernest sa vidí taký, akí sú títo chlapíci?
Partizánčina fajn, vzťah s tou ostrihanou žabou zbytočný a dosť nevierohodný, ale čo by tam inak bolo okrem čakania. Celkove dosť veľa nevierohodného. Priveľa intelektuálstva v obyčajných ľuďoch. Ale to Hemingway často. Dal som to dosť rýchlo, hoci sa mi to vlastne nepáčilo - asi že pochádzam z povstaleckej rodiny. Takže uznávam to, o čo išlo - vzoprieť sa zlu, bojovať a pričiniť sa o jeho porážku. O tom písať je dobre.