Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36470/bmid_komu-zvoni-hrana-0Js-36470.jpg
4
1697
1697
Proslulý román amerického autora je věnován účasti mezinárodních bojových jednotek ve španělské občanské válce v letech 1936–1939.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
Četla jsem před lety v rámci povinné četby, nyní znovu, protože jsem chtěla zjistit, zda mi kniha nedá něco víc, než dřív...něco tam bylo, spoustu toho, co jsem předtím nechápala nebo neprohlédla do hloubky, se nyní vyjevilo. Přesto hodnotím průměrně za mnohdy až zbytečně rozvláčné pasáže...
*čtenářská výzva 2018: kniha s válečnou tematikou
Pět set stránek anatomie jedné partyzánské akce, ve které Hemingway názorně ukazuje, že „hodní“ republikáni nikdy nemohli vyhrát španělskou občanskou válku. Zatímco totiž oni měli sice nadšenou, ale neorganizovanou změť anarchistů a komunistů s ideologickou podporou Sovětského svazu, ti „zlí“ frankisté měli skutečnou armádu s reálnou vojenskou podporou nacistického Německa. Málokterý z literátů o tom věděl tolik jako Hemingway, jenž si jako interbrigadista španělským peklem prošel. Historická (válečná) linka románu je výtečná, vede k přemýšlení o hrdinství, zabíjení, lásce nebo přátelství, a z líčení revoluce na malém městě doslova běhá mráz po zádech a zvedá se žaludek... Jen ten předvídatelný konec milostné linky mi potvrdil, že nemělo smysl jí věnovat přílišnou pozornost. (8/10)
Španělské hory ve válce, partyzáni a holka s vyholenou hlavou a vyhazování mostů do povětří. Úplně cítím tu vůni borovic, ikdyž ani nevím, jestli tam nějaký borovice byly. Nebyl mi sympatickej hlavní hrdina (američan, nenávidím, když se američani serou do Evropy), ani jeho láska, ani nikdo, příběh vlastně nebyl nějakej extra zajímavej a nic, ale přesto... Přesto jsem si tu knihu zamilovala a od tý doby se chci jet podívat do hor ve Španělsku.
Z nějakého neznámého důvodu, vždycky objevím v knížce, kterou zrovna čtu něco, co se hodí zrovna na mou životní situaci. Tady to bylo: Je snadnější v nějakém režimu žít než proti němu bojovat.
Román Komu zvoní hrana je mnohovrstevným příběhem, který přináší svědectví o zvěrstvech španělské občanské války, zároveň je krásným milostným příběhem, ukázkou pravého hrdinství a přátelství i obecným zamyšlením nad významem člověka a jeho skutků směrem k celému lidstvu. Naše rozhodnutí o tom, kdo je hrdina a kdo padouch, někdy závisí jen na tom, na které straně barikády stojíme. Jasným poselstvím je touha zachování lidskosti a mravních zásad i tváří v tvář smrti.
Z tohoto románu mám dost rozporuplné pocity. Na jedné straně jsou místa, kde příběh prostě jede díky pasážím celkem akčním, a na straně druhé naopak velice rozvláčné vyprávění o vnitřních pocitech ústřední dvojice, což vypadá dost nevyváženě. Nevím, jestli to byl záměr autora nebo horší překlad, ale občas na mě části textu, zejména některé rozhovory, působily dost nepřirozeným dojmem, prostě jako by se bavili dva hlupáci. Vcelku to ale hodnotím coby dobře vymyšlený příběh se silnou protiválečnou myšlenkou.
Příběhově skvělé, čtivé (i když dlouhé), nešetří se válečnými hrůzami, asi největším positivem jsou zajímavé a sympatické postavy. Je zde snaha o objektivitu, ať už jde o dvě vyprávění ženských postav, nebo postavu slušného fašistického důstojníka. Pokud si ale člověk přečte Orwellův Hold Katalánsku, všimne si marginalizace osudu POUM nebo vykreslení zpitých, nepoužitelných anarchistů (v Holdu hlavních tahounů války. Což se klidně mohlo změnit, vzhledem k tomu, že se s nimi komunisté nedělili o své materiální dodávky ze SSSR...) Zatímco na Orwella a jeho kamarády zhruba o rok dříve, než se Komu zvoní odehrává, komunisté udělali hon, pro Hemingwaye jsou – chtě nechtě – tou silou, na které stojí demokracie Španělska. Aby to bylo objektivní, i zde je ukázána výjimka v podání komunistického psychopata, před kterým postavy zachrání slušný (!) novinář Pravdy (v obou případech jde o historické postavy, což mě potěšilo). Nu co, je to román a navíc ještě hodně dobrý román, ze kterého si člověk odnese, že občanská válka je svinstvo, ale lidi jsou pořád úžasní.
Kolikrát jsem knížku chtěla odložit? Příliš mnohokrát. Opravdu je psaná příliš jednoduchým jazykem, neopakují se pouze myšlenky, ale i věty. Téměř mi to přišlo, jakoby měl E. H. za úkol napsat co nejvíce slov na úkor čtivosti. Prvních 400 stran by zasloužilo pokrátit na stovku, přidat posledních 100 stran a pak bych nebyla tolik zklamaná.
E. H. si ani zde neodpustil svou zálibu v býčích zápasech. Navíc některé popisy mi nepřišly převeditelné do představy. Dávám si od E. H. pauzu.
Nemám ráda knížky o válce, ale tato knížka je spíš o tom co dělá válka s obyčejnými lidmi a koho dělá z obyčejných lidí. Ve válce člověk přemýšlí jinak a dělá věci, které by normálně neudělal. A hlavně krade lidem možnost prožít normální život. Knížka se nečte úplně lehce, ale je dobré ji přečíst.
(4/18)
Román, dramatický příběh z občanské války ve Španělsku, který prožívá americký lektor španělštiny ROBERT JORDAN. Za úkol má vyhodit do vzduchu most, zároveň se zamiluje do jedné mladé španělské dívky. Zajímavé je, že děj celého románu se odehrává během 3 dnů. Závěr byl velmi dramatický.. Kniha se mi líbila, a ačkoliv jsem knihu četl před dávnou dobou, řadím ji mezi TOP KNIHY, které jsem od autora četl.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Kdo myslíš, že to má snazší? Ti, kdo mají nějaké náboženství, nebo ti, kdo prostě berou všechno tak, jak to je? Je to pro ně hrozně velká útěcha, ale my víme, že se není čeho bát.
Zlé je jenom ta ztráta. Umírání je zlé jenom tehdy, když dlouho trvá a bolí tolik, že to člověka ponižuje. Právě v tom spočívá to tvoje štěstí, rozumíš? U tebe nic takového není.
Ne, to není správné! Protože můžeš ještě něco udělat. Dokud ještě víš co, tak to musíš udělat. Dokud si ještě uvědomuješ co, tak na to musíš počkat. No tak. Ať už přijdou. Ať už přijdou. Ať už přijdou.
Do knihy jsem se prostě nemohla začíst, na to, že to má 400 stránek se tam toho tolik neodehrálo. Dvě hvězdičky dávám za smutný konec, který mě dojal.
Ernest Hemingway píše úžasně a to že nerozumím válečným věcem je jen a jen můj problém. Proto jen ty 4 *, protože jsem celou knihu nedočetla, neměla jsem na to asi tu správnou čtenářskou motivaci. Ale nějak je mi trapně dát knize pana Hemingwaye méně.
Je škoda, že o tomto konfliktu je strašně málo knih, filmů nebo povědomí u obyčejných lidí. Bere se jako něco druhořadého, jakoby to nebylo nic. Však zde si Němci a Sověti zkoušeli svůj zbrojní arzenál. Kniha vám letí před očima jako pendolíno. Opravdu se rychle čte, a pokud si myslíte, že děj ve 3 (potažmo 4) dnech na asi 400 stran je strašně zdlouhavý, opak je pravdou. V knize se vám řekne vše, abyste pochopili, proč se tato válka nesmí opomíjet.
Asi sa tu už povedalo všetko, čo sa o tomto románe vôbec povedať dá...perfektný aj mizerný, otriasajúci aj nudný, táraniny aj hlboké úvahy. Všetko možné. A je to tam, naozaj. Prečítal som si to rád a takmer jedným dychom, no už to v živote čítať nechcem
Spolu s E.M. Remarquem můj nejoblíbenější autor. Knížka mne pohltila, chvílemi jsem ani nadýchala, snad abych spolu s hlavním hrdinou nepřilákala nežádoucí pozornost :) Rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Srdeční záležitost