Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/bmid_konec-civilizace-bh1-59620.jpg
4
1703
1703
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My (1920) a Orwellovým románem 1984 (1949) jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , MaťaOriginální název:
Brave New World, 1932
více info...
Přidat komentář
Tak čo si vyberiete ? Nikdy nekončiace (ikeď nepravé) šťastie s každodenným neviazaným sexom ? Opustený ostrov kde sa naplno môžete odovzdať svojim záujmom a depresiám (ale bez možnosti sa vrátiť) ? Alebo pustovnícky život ktorým naplno odsúdite modernú civilizáciu ? A máte vôbec na výber ? Keď ste schopní prečítať tieto riadky tak možno áno.
Huxleyho majstrovské dielo je nielen skvelou štúdiou, ako by mohol (musel?)fungovať "dokonalý" svet, ale aj o tom, ako ľahko dokážeme zanevrieť na všetky naše predsavzatia a morálne zásady, keď nám sláva stúpne do hlavy, čo je vlastne zásadný kameň úrazu našej (ne)slávnej civilizácie. Robí to krásne funkčným spôsobom. Keď je treba tak je jednoduchý a doslovný, dostatočne technický a detailný, v správnych momentoch nádherne poetický (a to nielen citátmi od Shakespeara).
Vo svojej podstate je to však hlavne veľmi pragmatické dielo a Huxley sa vo svojej utópii ani v najmenšom nesnažil hľadať nejaké lacné riešenie, ktoré by čitateľovi ponúklo útechu. V predslove však hovorí o tom, že jediným a najvýznamnejším pokrokom, ktoré musí ľudstvo dosiahnuť aby zmenilo svoje nepekné vyhliadky je "revolúcia ľudskej duše". Nuž, asi si budem musieť znova vziať dvojitú dávku somy. Alfy to veru nemajú ľahké milý čitateľský kolegovia !
Somu máme, spotřeba antidepresiv stoupá. A sex bez lásky je dnes u mnoha jedinců taky normální, zdá se. Pocitové kino nahradily aplikace.
I děti ze zkumavky máme. Zatím legálně jen do počtu tři. I geny upravit umíme. Huxley byl vizionář.
Huxley měl v této knize bezesporu geniální nápady, ale nemůžu si pomoct... přišlo mi, že velký potenciál svých nápadů nedotáhl do konce. Mám pocit, že na knize mohl zapracovat víc, dát si záležet a dotáhnout ji do dokonalosti. Konec civilizace má možná lepší nápady než 1984 od Orwella, ale Osmdesát čtyřka je právě dotažená do konce a proto je o tolik lepší. Škoda toho.
V prvé řadě bych chtěl uznat fakt, že Huxleymu se vize budoucnosti v mnoha ohledech velmi povedla. Do mnoha už současných věcí se strefil a mnoho dalšího možná ještě příjde. To jak je popisována např. hudba a nezávazný sex, to je už vpostatě v přirovnání s elektronickou hudbou a tanečními párty přítomnost. Další věci se možná jednou přiostří nebo se dokonce stanou skutečností - rozpad rodinných a tradičích hodnot, rozpad smysluplného vzdělání a umění, způsob cestování, jak je popisováno v knize apod...
V druhé řadě musím uznat, že kniha měla velmi slušný rozjezd (byť úvodní část a popisy umělého oplodňování byly možná trochu moc rozvláčné), postavy Bernarda Marxe, Leniny a Helmholtze mě zaujaly od samého počátku, vize futuristické civilizace byly skvělá, všechno bylo připraveno na strhující zápletku, ovšem čistě dle mého názoru, od příchodu Divocha šla kniha po dějové stránce absolutně do kytek. Druhá část knihy nejen jako z jiné knihy, ale jako od jiného autora.
Berte mě jako šílence kritizujícího klasiku, ale vážně - oproti ostatním postavám je Divoch charakterově prvoplánovitá, příliš romantická a idealistická postava, která nemá absolutně žádnou hloubku. Je jen prostředkem autora, jak dovršit svou skeptickou vizi nad budoucí civilizaci a zobrazit kontrast mezi "starou" a "novou" civilizací a není skutečně dýchající knižní bytostí a uvěřitelnou postavou. U ostatních postav máte pocit oné trojrozměrnosti, která jim dodává skutečnost. Máte pocit, že v této alternativní realitě budoucího světa skutečně můžou existovat lidé jako Bernard Marx, Lenina Crowfordová nebo Hemholtz Watson. Divoch, ale jako Shakespeara citující mašina trojího rozměru nikdy nedosáhl. Samotný závěr je pak cynickým dovršením tohohle podivného směru, který kniha nabrala. Postava Divocha sice také přinesla do knihy světlé momenty, jako emocionálně dojemná "noc strávená pod hvězdami" apod., nemůžu se však zbavit dojmu, že z Brave New World se v druhé polovině stala nabubřelá sentimentální břečka. Jakoby Huxley nevěřil, že čtenáři pochopí, co jim chtěl sdělit a tak v polovině přidal další postavu, která poselství zvýrazní, zakroužkuje a ještě třikrát podtrhne. I samotný fakt, že v první polovině knihy je hlavní postavou Bernard, který v druhé polovině z knihy skoro zmizí, aby hlavní pozornost dostala postava, která se poprvé objevila až v polovině je poněkud zvláštní, odporující jakýmkoliv vyprávěcím zvykům a poněkud kostrbaté.
Brave New World se často (k mému nepochopení) srovnává s 1984. Dle mého (čistě a svatě laického čtenářského názoru) však nedosahuje ani zdaleko velikosti a kvality Orwellova legendárního díla. Jakožto vizionář byl možná Huxley přesnější a trefnější, ovšem jakožto vypravěč se nedokázal ani z poloviny vyrovnat Orwellovi. Zatímco 1984 je po dějové stránce dechberoucí a plné zvratů, ba dokonce popisovaný svět je zde skutečnější (a to byť je o dost vzdálenější od skutečné reality, než Brave New World), Brave New World byť napsán dříve, vychází z tohoto srovnání jako jasně slabší. A byť vizionářsky je to dílo skvělé, na stránky se Huxleyho svět napodařilo přenést do tak skutečné podoby, jako Orwellovi.
Sečteno podtrženo: typ sdělění skvělý, způsob sdělení pokulhával.
EDIT: Vzhledem k až mrazivé přesnosti Huxleyho vize budoucnosti, které se rok od roku stává skoro skutečností a důležitosti sdělení, musím zvýšit ze 3/5 na 4/5.
Milé děti a dnes si povíme pohádku o tom co bylo/bude/je (zašktrněte dle názoru :) ) když z Henryho Forda uděláme boha a z jeho výrobní linky náboženství.
Kniha podle mne nic extra ani po filozofické stránce, resp. obrazu moderní společnosti ani po po stránce příběhové. Bernard je neskutečný červ, Divoch hmm... proč to neříci rovnou solidní idiot (Bohužel musím připustit že mi připomíná mě samotného více než by se mi líbilo a nejspíše dopadnu stejně. :P).
Za mě tedy hodně slabý průměr, nevěřím že bych si ji někdy přečetl znovu....i když teď mě napadá že bych ji mohl prodat tady na bazaru, pokud na to nebudu líný :) takže zapomeňte co jsem psal...JE TO SKVĚLÉ A NADČASOVÉ DÍLO
P.S.: Trochu mi vrtá hlavou označení pneumatický/á,...pneumatická dívka ( předpokládám: pevná a pružná? černá se vzorkem asi ne :D )
Rozhodně velmi zajímavá kniha co dunutí k zamyšlení, zvlášť když vezmeme v potaz kdy byla napsána. Ukazuje střetnutí dvou světů. Na jedné straně civilizace, kde jsou lidé pěstováni ve zkumavkách a od mala je jim jasně určeno čím budou díky vymytí mozku a kde lidé buď pracují nebo se baví drogami a prostoduchou zábavou a všichni MUSÍ být neustále šťastní a družní. Na straně druhé divoši kteří stále ještě uznávají něco jako rodinu, kulturu, lásku a lidskou individualitu ale žijí v bídě, spíš jako jakási atrakce pro ty "civilizované".
Je to velmi dobrá alternativa k Orwellovo 1984. Orwell zničil lidstvo strachem - strachem z přemýšlení, strachem z druhých a jedinou emoci kterou dovolil je nenávist. Huxley zničil lidstvo tak, že je každý od narození šťastný, kozumní a nepřemýšlí. Obojí je stejně děsivé.
Kdybych měla vystihnou tuto knihu jedním slovem, bylo by to: ZNEKLIDŇUJÍCÍ. Stále vás nutí přemýšlet nad morálkou. Je možné sebrat lidem možnost volby? "Vyrobit" je přesně pro jejich budoucí povolání? Na druhou stranu - všichni jsou přece v tom novém světě tak šťastní.
Solidně depresivní počin. Zmáknul jsem to za dva dny. Nedivím se, že to má v rámci žánru takovou autoritu. Rozhodně to nechá člověka zamyslet.
Nádherná knížka o povaze člověka, jak uvažuje a jak myslí, hlavně sám na sebe! V dnešní době se lidé neumí radovat z maličkostí a pořád jsou z něčeho nešťastní.
Nenasytnost, drogy, alkohol, peníze nám štěstí a klid v duši nepřinese, jenom zalepí naši schopnost normálně žít!
Další antiutopický román do sbírky... Společnost, kterou Huxley popisuje, je v lecčems horší než například u 1984 nebo My - lidé jsou zde doslova vyrábění a programování k určité pracovní činnosti, pomocí drog se udržují ve veselé náladě a nejen že nemají žádnou možnost volby, oni jsou za to ještě rádi. Zároveň je kladen důraz na konzum, vše se točí kolem výroby a spotřeby, proto se lidem programuje například odpor k přírodě, protože toulání přírodou je ekonomicky nevýhodné a nezaměstná žádnou továrnu...
Podobně se jako v případě 1984 nebo My točí kolem páru hlavních hrdinů, pojmenovaných Lenina Crowneová a Bernard Marx (příhodná jména pro ne zrovna svobodnou společnost). Narozdíl od výše zmíněných se ale děj od půlky knihy vyvíjí jiným směrem než k předpokládané lovestory, a to díky Divochovi, který má fungovat jako protiklad společnosti. Mění se zároveň i charaktery obou hlavních hrdinů, což zejména u Bernarda trochu zklamalo. Obecně celý závěr knihy vyznívá trochu do ztracena, což je dost škoda...
Výstižné: "Dny míjely. Úspěch stoupal Bernardovi dráždivě do hlavy a dokonale jej smiřoval (jak to má dělat každý dobrý opojný prostředek) se světem, který se mu dříve zdál velmi neuspokojivý. Jakmile jej svět uznal za důležitého, byl řád věcí docela v pořádku. Ale i když jej úspěch naladil smířlivě, přece jen se nevzdal výsady tento svět kritizovat.
Neboť kritizování samo v něm zvyšovalo pocit vlastní důležitosti a velikosti. A také upřímně věřil,že jsou věci, které je třeba kritizovat. Před lidmi, kteří se teď kolem něho točili kvůli tomu -, stavěl Bernard na odiv svou nekonvenčnost. Zdvořile mu naslouchali. Ale za jeho zády potřásali hlavami. Zatím tu však byl -, a proto byli zdvořilí. A protože byli zdvořilí, cítil se Bernard skutečně jako obr a zároveň lehký a povznesený, lehčí než vzduch."
___________________________________________________________________________
A ještě jeden postřeh: "Vždycky je tu soma, aby utišila vaši zlost, aby vás smířila s nepřáteli, aby vás obdařila trpělivostí a shovívavostí. V minulosti se toho mohlo dosáhnout jen s vynaložením velikého úsilí a po letech tvrdé mravní výchovy. Teď spolknete dvě nebo tři půlgramové tabletky, a je to. Dnes může být každý ctnostný. Můžete nosit přinejmenším polovinu své mravnosti při sobě v lahvičce. Křesťanství bez slz - to je soma."
Mnoho kritikov porovnava 1984 a BNW s komentarom, ze Huxley sa asi "trafil" do vizie spolocnosti a buducnosti lepsie ako Orwell. Pri pohlade pod povrch je tato predstava rovnako strasna, ak nie este horsia ako totalita "jednej strany".
Doporučuji ještě dokončit čtení autorovou esejí napsanou o 20 let později: Brave New World Revisited.
Dnes mě ta kniha děsí míň než kdysi, protože Huxleyova vize budoucnosti se současnými geopolitickými změnami bledne.
Kazdopadne zajimava kniha, nicmene na prolinani deju jsem si musel zvyknout. Chvilema jsem se v tom ztrácel.
Doporucuju kazdemu, kdo chce zit svuj vlastni zivot.
Rozhodně zajímavý pohled na to, jak by naše civilizace mohla dopadnout. Knížka slabá, dobře se četla.
stopni:
Ale Divoch není svobodně uvažující jedinec. Divoch je také predestinován, i když jiným způsobem. A jeho predestinace je nebezpečnější a zhoubnější, než predestinace civilizovaných lidí.
Civilizovaní lidé papouškují hypnopedické poučky a Divoch Shakespeara.
Což jsem si ovšem uvědomila až po několikátém přečtení knihy. Při prvním přečtení jsem si myslela, že Divoch mluví za autora, ale za autora spíš mluví Mustafa Mond.
V kontextu ostatních autorových knih se Konec civilizace jeví trochu jinak, než bez něj.
Minulost, budoucnost
to je jen pro žalost.
Somy si hleď
a zbude jen teď.
Pět hvězd mého hodnocení není za příběh, ale za myšlenku. Brave New World obsahuje momenty a tendence, které bez potíží vysledovat i v našich životech. Citové vazby na obtíž, láska a věrnost se nepěstuje, otec a matka za sprostá slova. Infantilnost, lidé coby "kusy masa", promiskuita, ekonomický zájem ve všem - "láska k přírodě neznamená žádnou továrnu, petrklíče a krajina mají jednu velkou chybu....jsou zadarmo!". Ufikněte vršek kříže a máte T. Geniální přechod, cosi starého zůstane a přerodí se v nové poselství - jeden velký výrobní pás, pro velkou továrnu jménem Svět, kde je vše spotřební, postradatelné, jedinec okamžitě nahraditelný.
Pneumatická Lenina nabízí své tělo komu se zamane. Bernard Marx trochu rebeluje, dovoluje si reflexi a příliš přemýšlí. Jakmile zažije úspěch, stoupne mu do hlavy, dokonale jej smiřuje se světem, který se mu zdál dříve neuspokojivý. !! Jakmile jej svět uznal za důležitého, byl řád věcí docela v pořádku !!
Neil Postman to vyjádřil přesně. Orwell a Huxley neprorokovali totéž. Orwell varuje před nátlakem vnějším, před postavou zakazující, přikazující, dohlížející. Huxley tvrdí, že Velkého bratra není třeba. Můžeme si ho zamilovat, stejně jako technologie odvádějící nás plně do světa snů, kde není bolesti.
Orwell se bál cenzury, indexu zakázaných knih. Huxley tvrdil, že žádné knihy netřeba zakazovat, nebude nikoho, kdo by je četl. Orwellova pravda je skrytá a v rukou mocných, v Huxleyho světě se pravda neskrývá, avšak topí se v moři bezvýznamnosti. Nejsme Orwellova kultura zajatců, připomínáme spíš diváky pocitového kina. Ovládá nás strach před bolestí nebo touha po slasti?
"Stručně řečeno, Orwell se obával, že nás zničí předmět naší nenávisti. Huxley se obával, že nás zničí předmět naší lásky."
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritika
Autorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
vlastně to možná ani tolik není utopie jako metafora pro reálný dnešní svět /já vím trošku odvážná myšlenka/