Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46848/bmid_konec-punku-v-helsinkach-sq9-46848.jpg
4
668
668
Ole toho od života už moc nechce. Je mu čtyřicet, kouří, pije a večer stojí za pultem malého zaplivaného baru Helsinky v jednom východoněmeckém velkoměstě. Otlučený bar je poslední oázou pro jeho staré kamarády, lásky i potrhlé štamgasty. Hlavního hrdinu pronásledují zakouřené vzpomínky a oči mladé dívky, která svou soukromou revoluci v rytmu punkových písní zaznamenává do autentického deníku. Román o popraskaných vztazích, neustávající touze a míjení, o světě, který se tak rychle proměňuje, že jsme mu už dávno přestali rozumět.... celý text
Přidat komentář
Toto byla moje první knížka od Rudiše. Pro mě to byla opravdu divoká jízda závěrečnou epizodou neomezených vládců východního bloku a k tomu pohled na stávající svět očima čtyřicátníka. I když nosnou linkou, byla spíše revolta náctiletých a přehodnocování cetiletých. To vše propojeno šedí konce osmdesátých let, která na Vás z knížky přímo dýchá a člověk vidí, to přitakávání soudružky učitelky a soudruha ředitele, ano soudruhu příslušníku, to on, to ona, jen se podívejte jak vypadá, jaký má účes, to se přece neslučuje se socialistickou morálkou. Když se přesuneme do současnosti, tak to není šeď, ale nádherně zakouřený bar Helsinky, který Vám nabídne nějaký ten povzbuzovač tísnivé atmosféry stávajícího světa a možnost se odpoutat od reality, i kdyby to měla být jenom x tá cigareta, protože samota zesiluje. Mě se to provázání revolty mládí a deziluze ze stávajícího vývoje docela líbilo. Sice jsem nebyl příznivcem punku, ale na kytaru jsem taky zkoušel hrát, s tím rozdílem, že naše kapela nedojela ani do sousední vesnice, natož, aby si to zamířila do Helsinek. Je to pro mě pozvánka abych se určitě podíval na Aloise Nebla.
Kniha se mi velmi líbila. Velmi čtivá kniha. Vyhovuje mi styl jakým Rudiš píše.
Samota zesiluje!
Román o čtyřicátnické deziluzi z života i o náctileté touze se vzepřít světu a nikdy se nestát jedním z nich. V románu se objevuje zmínka o Mírovém koncertu Olofa Palmeho z roku 1987, který se odehrál v Plzni - Lochotíně.
Kniha je literárně kvalitním počinem autorsky vyspělého spisovatele, potud bez debat... ale pro člověka, který věří, že punk ještě nezemřel (jakkoli mohou některé objektivní skutečnosti napovídat o opaku), tato kniha není. Zvláště, je-li vám přes třicet a v pogu vám vykají...
Konec punku v Helsinkách je zkrátka ztělesněná depka současné subkultury a i když obsahuje určité poselství, naději, symbolizované navrácené mládí... nebyl jsem schopen se k němu skrze počáteční kapitoly prokousat.
černočerné a depresivní a ta náctiletá blběna - no future póza. Vtipné je, že mi to doporučila známá jako oddechovku...
Jedna z nejlepších, možná i nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Co dodat..
Tahle kniha mě absolutně nadchla. Stejně jako všechny postavy v ní. Některé části z okolí Helsinek mi přišli trochu zdlouhavé. Ale vždy tu ponurou atmosféru ze světa 40 letého chlápka, který už vlastně v nic nedoufá, rozbila na kousky svérázná Nancy a její deník plný mladických radostí, starostí a naivních snů :)
Neměl jsem co číst. Neměl jsem chuť číst. Zkusil jsem Hru o trůny. Nic. Teda skoro nic. Asi ji ještě zkusím. Zatím nic.
Měl jsem doma z knihovny Konec punku v Helsinkách. Týden. Nic. Dva týdny. Pokus. Rozpaky. Odloženo. Žádná pecka v dohledu.
Nový pokus. Zaplaťpánbůh, že mě něco osvítilo a že jsem Rudiše zkusil znovu.
Je to pecka všech pecek. Punková. Syrová. Čtivá. Atmosféra jako prase. NDR, ČSSR, Berlín, Plzeň, Jeseník, šeď, nuda, voser, policajti, dědictví Černobylu, bary, chlast, vztahy
a vzpomínky a holky.....
Punk, punk, punk.
Takže díky moc, pane Rudiš
Nejlepší od Rudiše. Kniha, po které sáhnu kdkyoliv znovu. Ať už jde o Nancy a její život v panelákové šedi Jesu nebo Oleho melancholie a pohled na život. Zkrátka za mě špica.
Perfektní knížka, která lehce plyne svým dějem a postupně graduje.
Autor používá osobitý styl psaní, který mě uchvátil.
Protože tahle knížka je punk!
Od Rudiše se mi tahle knížka líbila opravdu nejvíc... Zdá se mi tak nějak nejvíc propracovaná, myšlenka nejoriginálnější, osud hrdiny je nejpestřejší... Prostě mě bavila celou dobu :)
Typický Rudiš a jeho specifický a nezaměnitelný styl. Tato kniha se mi od něj zatím líbila možná nejvíc. Zvlášť se mi líbí, jak se příběhy postupně přibližují, až splynou, podobně jako u Potichu... Závěr je velmi působivý.
Když poslední slovo knihy je Start, znamená to, že po přečtení kniha teprve začíná. Jasně, příběh má spád, knihu jsem přečetla během pár dní, ale začala jsem nad ní uvažovat až úplně na konci. Protože závěr tohoto románu je fenomenální.
Většinu času jsem se ptala, co na té knize všichni vidí, že zas tak ohromující není, ale posledních asi 40 stran můj názor docela změnilo. Vše se spojilo a vynořily se nové otázky a nevyslovené myšlenky.
Všechno souvisí se vším.. ndr s čssr, punk se ztracenou existencí (když si ani nepamatujete, že už vám je čtyřicet), ale jemu je to vlastně jedno, jen si lupnout prášek proti smrti a nezabývat se už průsvitnýma holkama. Rozpadající se šedý město zatížený minulostí, který neutečeš. Ať už jsou to Sudety nebo tvá vlastní punková historie.
Tak já vám nevím... Byla jsem docela natěšená, četla jsem kupu pozitivních ohlasů a doporučení, ale nakonec trochu zklamání, protože Národní třída mi přišla o krapet lepší a Grandhotel o hoooodně lepší.
Druhá polovina už byla trochu záživnější, ale celkově mě stejně nejvíc bavila vždycky část "Údolí dutých hlav" a pak "Hezký lidi manifest".
Takže tak no.
Energické, na mnoha místech atmosféra jak kráva, po chvilce zvykání jsem zvládala i rozházenost Údolí dutých hlav. Rudiš překvapil. Obecně nejsem moc na kratší, úsečné věty, které u něj převládají, ale stejně mi kniha zachutnala, takže teď po tom punkovým nářezu zkusím Rudiše i Potichu.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Skvělá kniha !!! Moc mě bavilo prolínání dějových linií. Rozdíl - mezi stárnoucím punkáčem, který svoje chvilky slávy pohřbil společně s oholeným čírem a mladou punkerka plnou anarchistických ideálů a chuti všechno rozbít - který vlastně rozdílem není a to vše na pozadí komunistické a postkomunistické šedi, kterou se snaží rozbít tím, že na společnou ještě víc kašlou, prostě Punk´s not dead vy volové :)))