Konec stárnutí: Proč stárneme a proč už nemusíme
David A. Sinclair , Matthew D. LaPlante
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548514/bmid_konec-starnuti-proc-starneme-a-proc-uz-nemusime.png
4
142
142
Říká se, že stáří je přirozené a jeho následky neodvratitelné. Říká se, že poslední desetiletí života jsme odsouzeni trpět nemocemi. Kdo by chtěl žít do sta let, když nás čeká jen bolestné přežívání a žádná zábava? David Sinclair spolu s dalšími předními odborníky na dlouhověkost však toto paradigma mění, když dokazuje, že STÁRNUTÍ JE NEMOC, KTEROU LZE LÉČIT. Autor odhaduje, že se i vy dožijete sta let. A po přečtení knihy zjistíte, že nepřehání. Věda dnes dokáže zbrzdit zastavit i zvrátit stárnutí zvířat, klinické studie na lidech se chystají. Jejich cílem však není pouhé prodloužení života, ale také zachování zdraví a vitality. Seznamte se i vy s posledními výzkumy, s nově vyvíjenými způsoby léčby a s tím, jak tyto poznatky aplikovat již teď ve svém životě. A raději začněte plánovat, kam vezmete své prapravnuky na výlet. V knize se mimo jiné dozvíte - Že stárnutí není předem zabudováno do DNA – významnou roli při něm hraje opravitelná kumulace epigenetického šumu. - Co je to hormeze a jak aktivně zpomalovat stárnutí otužováním, půstem a dalšími úpravami životního stylu. - Které potraviny, doplňky a léky mají nejlepší laboratorně prokázané účinky proti stárnutí. - Jak je možné už dnes pracovat na tom, aby naše poslední dekády byly i nejlepšími léty našeho života. - Proč zdravé stáří a delší život lidstva nepředstavují hrozbu, ale naopak požehnání pro planetu i ekonomiku.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Zdraví
Vydáno:
2020
,
Jan Melvil
Originální název:
Lifespan: The Revolutionary Science of Why We Age—and Why We Don't Have To, 2019
více info...
Přidat komentář
Každému, kdo věnoval mnoho hodin přečtení této knihy, a nebo se na to chystá, doporučuji strávit nějaký čas rešeršováním jednotlivých Sinclairových doporučení. Možná zjistíte, že většinu věcí prezentuje v přespříliš pozitivním světle, a že realita je mnohem složitější, nejednoznačnější a pravděpodobně méně nadejná, než i v nejskeptičtějších pasážích knihy píše.
Už jen to, že gró knihy zní "too good to be true" je jistý signál vyzívající k skepticismu při čtení.
Základní vědecká gramotnost říká, že myši nejsou lidi. Problém je, že kniha o moc víc než studie na myších neprezentuje. A to není věc, kterou lze přejít mávnutím ruky. Je to fakt důležité. Zajímavých knih o tom, jaké všechny látky a procedury vědci objevily na myších, ale pak se je nepodařilo replikovat na lidech by šlo napsat každých pár dní tucet.
Spoustu konkrétních tipů Sinclair prezentuje zcela jednostraně. Metformin není zazračná pilulka, ale má mnoho vedlejších účinků a jeho pozitivní efekty na lidech jsou spíš spekulativní (nad rámec toho, že pomáhá s cukrovkou).
Vědecká literatura o interminent fasting je velmi rozporuplná, nicméně možná nejenže neprodlužuje život, ale může být vyloženě nezdravá..
A ostatní tipy: cvič, otužuj se atp.. to si přiznejme, že není nic moc objevného.
Takže, přestože bych moc chtěl věřit všemu co píše, nemůžu. Současné vědecké poznání není takové, jak je Sinclair prezentuje. Přeji mu štěstí, ať uskuteční přelomový objev, ale doslova sázím svůj život na to, že jeho současné rady to spíš nejsou, neplánuji se jimi moc řídit (nad rámec běžného zdravého životního stylu, který už praktikuji...)
Je dobře, že tato kniha je napsána velice odborně s pojmy a chemickými látkami, které ovlivňují stáří i když tyto látky nezasvěcení čtenáři neznají, jinak by to působilo zcela amatérským zpracováním a spousta skeptiků by tuto knihu odsoudila. V druhé části mě překvapil široký okruh návazností, které muže prodloužení života ovlivnit. Můžu jen tuto knihu doporučit.
Velmi zajimave tema a kvalitni kniha. Urcite stoji za precteni. Nicmene se priznam, ze pro me nekdy tezko stravitelna, protoze mi asi chybi zaklady biologie a chemie... Ke konci se projevil i klasicky nesvar techto knih, ze uz to bylo natahovane a opakovalo se to. Je ovsem fascinujici, co nas mozna jeste ceka v budoucnu.
Kniha pojednává v první třetině o výzkumech, posunech a možnostech v oblasti stárnutí - těžká pasáž, ale pokud se člověk zorientuje tak není problém. Druhá třetina se zabývala oblastí etiky stárnutí, ekonomických problému, ekologie a možnostmi naší planety. Poslední část objasnila přístup a možnosti dalšího vývoje společnosti.
Kniha není pro jednoduché a občasné čtení. Člověk se do ní musí ponořit a číst více částí, aby se úplně neztratil. Jedná z těžších knih na čtení.
Kniha se mi hodně líbila, protože jsem věděl co od ní očekávat. Věděl jsme, že zní nedostanu žádné zázračné rady jak se dožít 120 let. Jde v ní především o změnu obecného myšlení jak přistupovat k momentálnímu limitu našich životů. Jde o téma, které štěpí společnost. Sám jsem si to vyzkoušel , když jsem se chtěl podělit o znalosti nalezené v knize ze svým okolím. Jen málo, kdo to dokázal přijmout racionálně a vést normální diskuzi, většinou jsem se setkal s negativní reakcí a odmítáním.
Proto tuto knihu doporučuji těm, kteří chtějí být připraveni na budoucnost.
Tak asi jsem měla jiná očekávání. Něco víc praktického. Odborná část byla místy odborná na mě až moc, ale to mi až tak nevadilo, ráda jsem se dovzdělala. Ale pak už mi to přišlo spíš jako vehementní přesvědčování o tom, že stárnutí je nemoc, musíme ji tak brát a začít ji léčit. Ale o tom já už přesvědčená byla, proto jsem tuto knihu koupila. Rozhodně nejsem v situaci, kdybych byla schopna přesvědčit světové vlády, aby k tomu takto přistupovaly ani nejsem případný investor, abych finančně přispěla. Úvahy nad případnými dopady na lidstvo jsou sice zajímavé, ale pro mě jim byl věnován příliš velký prostor. Apel, že s tím něco musíme dělat je sice pěkný, ale co s tím mohu dělat já jsem se dozvěděla vlastně jen ze závěru, kdy autor stručně shrnul, co dělá on. Takže to asi není špatná kniha, jen jsem já měla jiná očekávání.
První třetina knihy se zabývá důvodem proč stárneme a je hodně zaměřená na biologii. Druhá část popisuje slibné metodiky, jak stárnutí zpomalit a poslední se zabývá etikou. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, jen mě trochu zklamalo, kolik se toho věnuje zase doplňkům stravy a etické části bylo věnováno zase za mě příliš času, je to takový výplňkový materiál, který nacházím v knihách stále více.
Knihu jsem četl v originální nepřeložené verzi. Dala mi hodně, ať tereticky co se týče výzkumu stárnutí tak i způsobů jak udělat vše pro to aby se člověk mohl dožít co nejvyššího věku (pokud ho zejtra nepřejede auto)
„On se mi pak svěřil, že mu v tu chvíli běželo hlavou: „Delší život má cenu právě kvůli tomuhle. Abychom se mohli zúčastnit důležitých okamžiků v životě svých dětí.““
Nesmrtelnost. Metuzalémovo pokolení. Kdo by nad tím někdy neuvažoval? Kdo by někdy nepřemýšlel, jaké by to bylo, žít do sta let? Do sto padesáti? Do dvou set? Ještě déle? Je to fascinující kniha, je to epická výprava hledání pramene věčného mládí, věčného života. Možná jsem do úvodních vět vložil příliš mnoho patosu, s ohledem na celkové vyznění knihy a nadšení autora to však nepovažuji za nijak přehnané. Stárnutí je nemoc, nemoc, která zabíjí 100% nakažených, a nakažení jsme všichni již od narození (pochopitelně v této větě pomíjím jakékoliv jiné příčiny smrti kromě sešlosti věkem). Naštěstí však bude v budoucnu možné tuto zákeřnou nemoc vyléčit. Alespoň takto to vnímá autor a je to hlavní premisa knihy.
Kniha se věnuje několika tématům spojených s fenoménem stárnutí. Autor nastíní poslední výsledky výzkumů stárnutí, vyjmenovává poslední a nejnovější teorie, proč stárneme, popisuje biologické jevy zodpovědné za proces stárnutí, nijak do hloubky, vše pochopitelné pro laické čtenáře. V průběhu textu ukazuje aktuální možnosti, jak některé průvodní jevy stárnutí zpomalit, až obrátit, od čistě fyzických „tréninkových“ metod, posilujících antifragilní vlastnosti biologických materiálů – kryoterapie, omezení kalorického příjmu, po různé látky, jejichž užívání se v některých studiích (na myších) ukázalo jako přínosné a pozitivní a vliv dalších se aktuálně intenzivně zkoumá. Je třeba zmínit, že neexistuje žádná studie mapující vliv na člověka.
Dalším tématem je zkoumání obecného stárnutí populace, vyššího věku dožití, dopad na společnost jako takovou, úvahy o růstu populace, environmentální dopady. Další jsou ekonomické úvahy, různý vliv dlouhověkosti na bohaté vs. chudé, dále se rozevírající příjmové nůžky. Dlouhověkost hraje silně ve prospěch kapitalizace majetku, pro bohaté budou snáze dostupné různé kůry dlouhověkosti. Tolik na ukázku. Čte se to hezky, představa, že tu moje generace bude do 120, nebo možná až do 150 je lákavá, přestože se tomu zdráhám uvěřit, byť autor překypuje optimismem. Několik dalších odstavců autor věnuje úvahám o eutanazii, důstojné smrti, možnosti volby a důstojnému životu. Nejde jen o to prodloužit život. Jde o to prodloužit život a udržet zdraví a důstojnost. Jaký smysl má zemřít ve sto dvaceti letech, když z toho posledních padesát let strávíme běháním po doktorech, v nemocnicích, v LDNkách. To nechce nikdo. V tomto s autorem plně souhlasím. S tím souvisí silná kritika extrémního podfinancování oboru výzkumu stárnutí.
Co už se tak hezky nečte je prosakující autorova posedlost levicovým myšlením a progresivním americkým liberalismem. V knize jsou zmíněny snad všechny klasické levicové stereotypy, např. staří lidé jsou bigotní, vyzdvihuje západní „komunalky“ ve formě sdíleného bydlení v západních městech, snad povinně poukazuje na hříchy kolonialismu, nadšeně vyzdvihuje sledování všemožných biomarkerů, bez obav ze zneužití korporátními vydřiduchy.
Autor se bojí, že s dlouhověkostí ze světa zmizí laskavost, dobrosrdečnost, dobrota, tolerance, spravedlnost. Zde nesouhlasím, myslím, že to bude právě naopak. Dlouhověcí lidé budou mít možná mnohem větší motivaci chovat se lépe, protože na tom bude mnohem víc záležet, než v kratších životech, budou se bát o život přijít, protože nepřijdou o deset let, přijdou o dalších sto let. Další nutnou podmínkou bude skvělá psychická kondice, představa, že člověk sto let stráví v depresích, v úzkostech, s nízkým sebevědomím, nebo s jakoukoli z dalších psychických poruch, moc lákavá není.
Kniha je rozhodně zajímavá, dává možnost nahlédnout do přitažlivé budoucnosti. Zájemcům o problematiku doporučuji a jdu shánět NMN a Resveratrol.
Hezky popsaná genetická podstata stárnutí, jak má pravidelné vystavování těla stresu (hormeze) pozitivní efekt na délku života a zajímavé zamyšlení nad sociologickým dopadem dlouhověkosti. Některá prohlášení, jako že je skoro jisté, že se lidé budou běžně dožívat 150 let a stárnutí je nemoc, na který jsme našli lék, mi přišla příliš velkohubá a uvěřím tomu, až se takové doby opravdu dožiju:)
Zpočátku mi připadal text až příliš odborný, postupně mě to ale začalo bavit.
A místy jsem se musela podivit nad svou zabedněností. Podobně jako v jiné knize, jsem si zase uvědomila, kde mám hranice toho, co považuju za přirozené, a ty se mi touto knihou zase někam posunuly.
Oceňuji autorův optimistický pohled na svět, protože pasáže o přelidnění zeměkoule by jinak mohly působit dost depresivně.
Nějaké revoluční rady, jak pomaleji stárnout, tu nečekejte, ale přesto je téma zajímavé a pěkně zpracované. Člověk si uvědomí nějaká měřítka.
Knize vůbec neprospívá způsob, jakým ji Melvil propaguje - jakože odtedka už nemusíte stárnout. To je silně zavádějící, protože očekáváte hroudu návodů, jak teda na to - a to se vám nedostane. jako jo, pát ripů tam je, jako dobře jíst, půsty, otužování atd. Ale z většiny je to jen tlachání o tom, jak kdosi dělal výzkum o stárnutí a že stárnout prostě není nutné. Pak jsem to přeskakovala a hledala ty rady. No zklamání.
Asi první kniha a tedy hlavně její autor, kde mi celkem přesvědčivě dokazuje, že stáří a smrt je vlastně jen nemoc a ne nevyhnutelná věc. Když jsem se o tom bavil se svým okolím, tak tento způsob uvažování není úplně lehko stravitelný. Pro někoho, vnitřně smířeného se smrtí, je to hovadina a rouhání. Pro jiného je to posedlost vědou a její přeceňování, že dokáže vyřešit všechno na světě a to i časově ohraničenou konečnost našeho bytí. Dle mého to celkem odpovídá dnešní době, kdy se díky technologiím dá dokázat strašně moc a to nejen udělat populární appku na mobil a stát se přes noc miliardářem. Autor knihy své argumenty a vědecké objevy chrlí na čtenáře kadencí samopalu vzor 58 až vám na konci knihy přijde líto, že naše generace ještě nebude užívat plodů zmiňované vědecké práce a že se v lepším případě dožijeme 90 let a skončíme prolezlí nemocemi. A nebo taky ne... v knize lze najít i mnoho příkladů, jak se dá dožít kvalitního stáří i bez moderních preparátů a proč tomu tak je. Knihu doporučuji, jen se obrňte trpělivostí, někdy je těch odborných termínů a zkratek na řádku více než je vhodno.
Od této knihy jsem čekal více praktických návodů, jak žít déle a zdravěji. Nicméně rady obsažené v této knize by se dali shrnout do jedné věty a jsou to obecně známe rady, které známe všichni, protože jsou v současné době “v módě” (dostatek pohybu, otužování, půsty, ...).
Takže nečekejte od této knihy (jako jsem mylně očekával já), že bude pro vás jakýmsi manuálem a průvodcem zdravým životním stylem.
Naopak můžete očekávat hodně vědeckého bádání a špekulování o tom, jak věda na úrovni genů a buněk jednou prodlouží náš život.
Je to zajímavé čtení, ale připravte se na spousty různých názvů proteinů apod.
I když se na to většinou snažíme nemyslet, stárnutí a smrt jsou dvě věci, které jsou s životem tak nějak nedílně spjaté, a vyhnout se jim prostě nedá, byť bychom chtěli sebevíc. Alespoň to si většina z nás myslí a asi ještě nějaký čas myslet bude. Najdou se však kverulanti, kteří tuhle představu s námi ostatními nesdílejí, a jedním z nich i původem australský biolog David Sinclair, jenž se problematické stárnutí a metodám, jak je zpomalit, nebo dokonce zastavit, věnuje v podstatě po celou svou akademickou kariéru. Za těch několik desítek let se podílel na celé řadě velmi zajímavých studií a jejich nadějné výsledky, co se oddálení stárnutí týče, shrnuje s obdivuhodnou erudicí a především se zatraceně nakažlivým optimismem v knize Konec stárnutí. Ta ovšem nelíčí jen možnou budoucnost, ale radí i, co se pro zpomalení stárnutí dá udělat už teď, a snaží se také odpovědět na spoustu otázek, které z o desítky let delšího (a zdravějšího) života mnoha lidí nevyhnutelně plynou. Ačkoli je autor nejspíš optimistický až příliš, knihu rozhodně doporučuju, už jen pro čtivost, zajímavé nahlédnutí do oblasti základního biologického výzkumu i pěkný překlad.
Fascinující kniha! Donutí k zamyšlení nad tím "jak by vypadal svět, kdybychom se všichni dožívali 150 let" a to v plném zdraví. Podle autora je totiž stárnutí nemoc, která se dá léčit. Jen je potřeba k tomu nastartovat ochotu - výzkumné programy atd. Jak by vypadal sociální systém? A celý svět? Uvědomujeme si, jak jsme vlastně silně mentálně zakotveni ve své představě smrtelnosti a "stárnutí" = nemohoucnost, nemoci... jinými slovy, knihu jsem si kupovala doufajíc v sérii tipů a triků o tom, jak zůstat déle fit. Končila jsem čtením fascinujícího eseje o stárnutí, smyslu života, budoucím vývoji společnosti... Doporučuji každému, kdo má rád myšlenkové experimenty a úvahy co by kdyby... a pár triků, jak se dožít v lepším zdraví staršího věku, se tam najde taky...
Poctivě jsem přečetla první polovinu knihy. Zde se jedná opravdu o popis principu stárnutí a o výzkumech na myších. Druhou polovinu jsem pak přečetla jen letmo, protože se jedná opravdu o zamyšlený typu "co se stane když bude na zemi moc lidí". Přestože výzkumy jsou zajímavé, zdá se, že to nefunguje, jinak by se to přece už používalo ne?