Kouř a zrcadla

11.11.2024

Toto se moc nepovedlo

24.03.2024

Tuto knihu jsem četl skoro dva roky. Mezitím přečetl hodně jiných. Jestli si dobře pamatuji, líbily se mi asi dvě povídky. Zbytek byl divný nebo jsem je vůbec nepochopil. Ani se mi nad nimi nechtělo přemýšlet. Dočetl jsem jen proto, protože každou knihu, kterou začnu, nakonec dočtu. Gaiman dobrý, ale tato sbírka mě vůbec neoslovila.

07.01.2024

Po Kouř a Zrcadla jsem sáhnul ze zoufalosti, protože mám poslední dobou problém se do čehokoliv začíst a u Gaimana mám téměř stoprocentní jistotu, že se začtu.
Jeho představivost a lehkost s kterou píše mě neskutečně baví a pak se mi těžko cokoliv od tohoto autora odkládá, bylo tomu tak i v tomto případě - řikáte si tedy proč nedám plný počet? Jde o soubor povídek, kde se mi většina líbila, ale něktěré, hlavně ty kratší, mě neuchvátily tolik jak bych si přál

04.12.2023

Gaiman mi k srdci zrovna nepřirostl. O to větší překvapení byla pro mne tato kniha.
Jde o průřez autorovou tvorbou, takové shrábnutí všech kratších prací, co vyšly po časopisech a antologiích. Je zajímavé sledovat, kam až Gaiman v průběhu let došel.
Hned úvodní povídka je pecka ve stylu Raye Bradburyho, následuje pár dalších ve stejném duchu a ve vynikající kvalitě.
Postupně se ale milá nostalgie vytrácí a vkrádá se zlomyslnost, poťouchlost a perverze. Jako by se časem z Gaimana snílka a optimisty stal Gaiman hnusák a introvert. Z voňavých růží zbyly trny, z milých stařenek se staly čarodějnice, z lásky zůstala pornografie. Sedly mi obě poloviny.
Jasně, pár pih se vždycky najde. Vůbec mě nebavila většina poezie, kterou, jen mě mlaťte, vůbec za poezii nepovažuju. Je to jen heslovitá próza, rozsekaná do nesourodých odstavců. Spíš jde o budování atmosféry pomocí slov, než o nějaký hlubší smysl.
Závěrem si pokládám otázku, proč já vlastně toho Gaimana nemusím? Nečetl jsem jeho předchozí knihy nějak blbě? Nebo na ně uzrál čas až teď? Že bych si zkusmo přečetl něco znovu? Uvidíme, řekl usměvavý dědeček a vydloubl mi oči.

24.11.2023

Obvykle soubory povídek moc nečtu – témata, způsob vyprávění, charaktery postav se v nich často opakují a mě to někde v polovině knihy přestane bavit To ale není případ této sbírky. Každý kus je originál a každá další mě bavila (snad s výjimkou některých veršovaných kusů, ty byly divné, NG mi nepřipadá jako bůhvíjaký básník). Ty nejlepší přišly na konec – Vražedná tajemství a Sníh, zrcadlo, jablka.
PS: některým komentářům tady opravdu nerozumím – „autorova fixace na dětské genitálie“ ??? To tam jako někde je? Já na to nenarazila

31.10.2023

S povídkami se to má tak, že jich je pár skvělých, mnoho celkem zajímavých a pár, co mě vůbec nezaujmou. Ani Gaiman není výjimkou. A ještě, tohle je pro děti a mládež? Jako fakt? Nezdá se mi.

25.02.2023

Gaimanovy povídky jsou vždy pestré a je v nich neskutečné množství fantazie, představivosti a originality

08.11.2021

Povedená sbírka povídek, vždy se najde pár horších, ale ve sbírce převažovaly ty dobré a skvělé. Líbil se mi Cena - kocour ochránce, Trolí most - co vše může číhat na mladého chlapce, Jezírko se zlatými rybkami a jiné povídky - kam až může sahat paměť, Vražedná tajemství - první vražda v historii, Svatební dar - jak by mohlo vypadat manželství…

30.10.2021

Sbírka obsahuje příliš mnoho zapomenutelných povídek. A jsou tu i jiné literární útvary, které se buď nepodařilo přeložit dobře, nebo už takové byly v originále. Také nechápu autorovu fixaci na dětské genitálie a předpubertální sperma.

19.07.2021

Sbírka obsahuje celkem 32 kousků (včetně Svatebního daru v úvodu), z nichž je 10 v podobě básní. Nejvíc mě zaujaly delší práce: Rytířství (moderní verze legendy o svatém grálu. První dvě věty jsou nezapomenutelné: "Paní Whitakerová našla svatý grál. Byl na stole v koutě pod kožichem."), Cena (o kocouřím ochránci rodinného krbu), Jezírko se zlatými rybkami a jiné příběhy (atmosféra Hollywoodu v raných devadesátkách s scénáristy na každém rohu a nostalgie po zapomenutých hvězdách zlaté éry ve dvacátých a třicátých letech), Hledám dívku (osudová dívka a její fotografie v Penthouse), Vražedná tajemství (smrt mezi anděly) a Sníh, zrcadlo, jablka (Sněhurka upírka).

17.07.2021

80% - ač povídkový žánr normálně moc nemusím, u Neila Gaimana je tomu jinak a mnohé jeho povídky považuji za výborné, přestože například povídky psané formou poémy mi moc neříkají. Z této sbírky se mi líbila povídka uvedená hned v autorově úvodu - Svatební dar - o dopisu, který manželé dostanou neznámo od koho ve svatební den a který v každém okamžiku jejich manželství vypráví jeho průběh, ovšem tak nějak ošklivě, jak se to nestalo, jako by v sobě shromažďoval vše nepěkné, co se stát mohlo, ovšem až do jisté chvíle... Nebo humorná povídka Rytířství o staré paní, která si ve vetešnictví koupí Svatý grál, protože se jí hodí nad krb. Nebo povídka Můžeme to pro vás zařídit ve velkém o tom, co způsobí, když jeden spořádaný pán dostane množstevní slevu na nájemné vraždy, která je tím větší, čím víc vražd si objedná. Anebo znepokojivá povídka Myš o muži, který za každou cenu shání takovou tu pastičku na myši, která myši nezabíjí, zatímco jeho přítelkyně podstupuje interupci. Nebo neméně znepokojivá povídka Babycakes o tom, co se stalo, když naráz ze světa zmizela všechna zvířata a jediným slabším stvořením, kterému dospělí mohli dělat to, co do té doby dělali zvířatům, už byla jen miminka. A konečně Sníh, zrcadlo a jablka, taková převyprávěná Sněhurka z pohledu "zlé" královny.

28.10.2020

(SPOILER) Mám rád povídkový žánr, ale některá jablka z tohoto košíku byla bez chuti a jiná zase červivá. Nejlépe hodnotím povídku Trolí most. Škoda, že ve stejném duchu nebyli i ty ostatní. A největším překvapením byla pro mě postava prince nekrofila z povídky Sníh, zrcadlo, jablka. Přibližně deset povídek z tohoto souboru opravdu za přečtení stálo.

05.10.2020

Povídkové knihy je vždy složité hodnotit jako celek. Každá povídka je úplně jiná, o něčem jiném. Jedna povídka byla naprosto úžasná a pak přišel pokles a povídka mě nebavila, byla pro mě nudná a pak tu byly povídky, které mě sice bavily, ale nebylo to něco úplně úžasného a takové bych hodnotila jako průměrné povídky této knihy.

Top pro mě byly povídky "Bílá silnice", "Rytířství", "Vražedná tajemství", "Sníh, zrcadlo, jablka".

Nejhorší pro mě byla povídka "Jak jsme se byli podívat na konec světa" a poté "Ochutnávání".

06.09.2020

Inspirovaná diskuzí zde na DK a natěšená, že si užiju další skvělou zábavu, odsunula jsem ostatní čtecí plány na neurčito a vydala se s autorem do jeho fantastických světů... neboť jeho Kniha hřbitova je jednou z mých velkých srdcovek.
Nebudu to protahovat. Podle mého názoru autor opět předvedl, jak dokonalé a bohaté má nápady, jaké děje dokáže - by dokázal - stvořit pro potěšení svých čtenářů...
Kdyby - snad ne všechny, ale většinu svých nápadů z těchto povídek vzal a udělal z nich knihy, takové, jaké on umí psát... tak věřím, že na svět by přišly další fantastické pecky.
Bohužel mám pocit, že tentokrát ty své vynikající myšlenky a vize nevyužil a tím pádem se přímý zásah do mého fanynkovského srdce nekonal - ani omylem.

18.05.2020

S povídkami je to vždy trochu těžší. Nikdy nemůžete být spokojeni se všemi (nebo skoro nikdy). Já osobně jsem některé pouze přelétla očima a už si ani nevzpomenu, jak se jmenovali. Ale jiné byly skvělé. Takže za pět * to není, ale za čtyři určitě.

Naprosto úchvatná kniha plná skvělých povídek. Neříkám, že mi všechny sedly, Babycupcakes bych radši vynechala, ale Sníh, zrcadlo a jablka, na tu budu myslet často, obzvláště když budu dětem předčítat Sněhurku. Děkuji za skvělý čtenářský zážitek. Už bych se konečně někdy měla dopracovat k Sandmanovi a slavné knize Nikdykde. Gaimanova fantazie asi nezná hranic.

20.01.2019

Povídkové knihy moc nemusím, ale Gaiman je můj oblíbený autor, tak jsem ji přečetl. Některé povídky se mi líbily více (Rytířství, Mikuláš byl, Trolí most, …), některé méně.

06.08.2018

Povídkových knih jsem zatím moc nečetla, ale tahle se mi vcelku líbila. Byla místy nápaditá, místy překvapující, jindy plná tajemna, prostě byla tak nějak správně gaimanovská :).
Samozřejmě se mi některé povídky líbily víc a některé míň (mezi ty dobré řadím Svatební dar, Rytířství, Trolí most, andělská Vražedná tajemství a netradiční Sněhurku Sníh, zrcadla, jablka. Naopak Sněden, Chladné barvy a částečně i Královna nožů šly mimo mě.) 3,5*

12.10.2017

Neskutečná fantazie autora, vynikající povídky, o některých musím stále přemýšlet (např. Můžeme to pro vás zařídit ve velkém, Babycakes), Sněhurka už vždy bude jiná.