Terezínské ghetto: tajemný vlak do neznáma
Veronika Válková
Už podruhé za sebou přenese Báru atlas do minulosti uprostřed noci. Tentokrát se ocitla v naprosto pustém městě. Na ulicích ani živáčka, žádné okno nesvítí, auta tu nejezdí... Ukrytá za stromy v parku s hrůzou pozoruje, jak nějací muži převážejí na káře - lidské mrtvoly! Bára je přesvědčená, že se tu všichni lidé v noci schovávají, protože po ulicích řádí nějací vrazi. Do rána málem umře strachy. Jakmile se rozední, začne hledat cestu pryč, ale zjistí, že místo má hradby a brány že hlídají vojáci. Není úniku. Naštěstí se seznámí s Petrem, který ji ukryje na půdě domu, v němž žije spolu s dalšími chlapci v podstatě jako v dětském domově. On a jeho tři kamarádi pro Báru shánějí jídlo, deku na spaní a další nezbytnosti a od nich se také Bára postupně dozvídá, že se ocitla v nacistickém ghettu za druhé světové války. Na svých toulkách po Terezíně se seznámí s dalšími osobami, které dokreslují bezútěšnou situaci lidí, jež sem nacisté zavřeli - s nadaným studentem Maxem, který si při práci v dílně poranil ruku, a protože dostal otravu krve museli mu ji amputovat, ale bez narkózy, protože v Terezíně nejsou léky, nebo se stařičkou paní Blumenfeldovou, která umírá hlady. Když dostanou její kamarádi transportní lístky, rozhodne se Bára, že sama v Terezíně nezůstane a že odjede s nimi. Naštěstí se jí do vlaku nastoupit nepodaří. Po návratu se pokusí najít jména chlapců z Terezína na internetu. Počítá, že jim je asi osmdesát, a s Petrem, kterému prozradila, že je z budoucnosti, si konec konců domluvili přesné datum schůzky, až se ona vrátí zpátky do budoucnosti. Jeho jméno najde snadno, ale nejdřív nemůže uvěřit tomu, co čte. Teprve teď totiž zjišťuje, kam vlastně transporty z Terezína odjížděly, a čemu - na rozdíl od Petra - unikla.... celý text
Přidat komentář
Po dočtení jsme se synem hledali na internetu, jako Bára.
Našli jsme fota i skutečné osudy lidí, které Bára potkala v knize jako své kamarády.
Doporučuji přečtení.
Zajímavá knížka, na konci i smutná, zapůsobilo na mne i to, že kluci v knížce byli skuteční a opravdu žili. Jediná věc, co mi neseděla bylo, že chování Báry odpovídalo nižšímu věku než je dvanáct let. Ale jinak pěkné, určitě si přečtu i předchozí díly.
Velmi krásná kniha, jak se do ní začtete už ji nepustíte. Na mě to bohužel na konci bylo moc smutné.
Tato kniha na mě opravdu velmi zapůsobila. Na konci se mi dokonce chtělo brečet.. je to opravdu emotický příběh, měla jsem ho přečtený během pár hodin..
Obdivuji hlavně zpracování takového těžkého tématu, autorka skvěle přiblížila dřívější dobu, čtivě a poutavě popisuje každodenní úskalí běžného života v ghettu. Doporučuji k přečtení.
Velmi dobře čitelná a zajímavě napsaná kniha. Je sice určená dětem, ale od první stránky jsem se nemohla odtrhnout a při některých pasážích i slzičky ukáply. Starší dceři doporučím, ale mladšímu ještě číst nedám.
Výborný nápad autorky, jak dětem přiblížit tuto strašnou dobu, příběh byl velmi čtivý a poučný, neznámá slova a historické události vysvětleny. Velmi mě překvapilo, že autorka použila do příběhu skutečné postavy, které v terezínském ghettu žily a ve většině případů se konce války bohužel nedožily:-(
Štítky knihy
koncentrační tábory cestování časem Terezín Petr Ginz, 1928-1944 holokaust, holocaust dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
2013 | Terezínské ghetto: tajemný vlak do neznáma |
2011 | Karel IV. - Příběh českého krále |
1992 | Wetemaa: Kniha osudu jedenácti družiníků krále Gudleifra |
2013 | Egypt - V nitru pyramidy |
2011 | Řím: Pozdvižení v Pompejích |
Kniha na mne zapůsobila tím, že se při jejím čtení děti dozví opravdu hodně informací o životě v terezínksém ghettu. Je poznat, že autorka je historička, v tomto směru mi příběh připadal mco dobrý. Oceňuji také to, že jako hlavní hrdiny vybrala chlapce, kteří skutečně existovali a o jejichž osudech se z větší či menší míry zachovalo nejaké svědectví.. Přijde mi nesmírně důležité děti s těmito událostmi seznamovat. Příběh byl napínavý a bavil nejenom mě, ale i mou 11-ti letou dceru. Jediné, co jsem hůře nesla, bylo poměrně čaté používání hrubých výrazů a občas jakési dvojsmyslné narážky, což mi pro děti tohoto věku přijde zatím naprosto zbytečné (při čtení mě to hodně rušilo, ráda bych si užila příběh bez všech těch idiotů, blbců a blbečků:-))