Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/146219/krakatit-146219.JPG
4
1821
1821
Fantastický román líčí životní boj mladého inženýra, vynálezce třaskaviny nesmírné ničivosti, který se zdráhá prozradit výrobní tajemství z obav před zkázou lidstva... Vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou „krakatit“; nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu - vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem - bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.... celý text
Přidat komentář
Ťažko sa mi hodnotí táto kniha. Má to myšlienku, dej aj spád. Miestami super, miestami vtipné a zábavné, miestami na mňa až moc kvetnaté a poetické, rušili ma pri čítaní nespočetné zahrešenia ako aj podľa mňa zbytočne veľa milostných scén. Miestami som pri čítaní mala pocit, akoby to ja som sa zmietala v dajakom horúčkovom poblúznení... podtrženo sečteno - dávam 3 hviezdičky.
Další vynikající počin z pera mého oblíbeného spisovatele, ve kterém varuje před zneužitím vynálezů ke špatným účelům lidmi, které zajímá jenom moc, bez ohledu na to, kolik způsobí krveprolití anebo, že mohou zničit celý svět. Jako by nevědomky předpověděl osud Roberta Oppenheimera a výrobu atomové bomby - člověka z toho pojímá varující mrazivý strach...
Upřímně říkám, že nic podobného jsem v životě nečetla. Upřímně přiznávám, že to leckdy nebylo snadné čtení. Ba dokonce iritující občas bylo (někdy mě drásá, když se jazykový um neschází s narativním aspektem příběhu)...Ale ten závěr! TEN ZÁVĚR!!! Dokonalé.
Musím uznat, že nápad na příběh a děj je skvělý. Ale od Čapka jsem čekala asi větší mistrovské dílo. Nevím, ale zpracování se mi opravdu nelíbilo, trpěla jsem s každou stránkou.
„Krakatit“ je zaprvé dílo veliké a zadruhé zvláštní, nepopsatelně zvláštní – v dobrém smyslu, samozřejmě. Troufla jsem si ho přečíst až na teď na universitě, ačkoli si pamatuji, že mi ho otec odněkud přinesl, už když mi bylo patnáct. Tehdy jsem se nedostala přes Prokopova horečnatá vidění v začátku. Hned po nich paradoxně následuje část knihy, která se mi líbí nejvíc: hrdinovo zotavování v Týnici, uprostřed jarního venkova. Anči (vedle Paula) mi byla ze všech postav nejsympatičtější a milostné pasáže – které mi v jiných knihách přijdou nudné, nadbytečné a trapné – autor zvládl tak vnímavě, až mě překvapilo, že s jeho postavami dokážu soucítit.
Příliš nerozumím výtkám, že „Krakatit není o Krakatitu“ – vždyť „Bílá nemoc“ také není o epidemii, nýbrž o lidech; všechny Čapkovy knížky jsou o lidech; a autor zjevně považuje za důležitější než výbuchy vynálezu všechny ty výbuchy ve vynálezci: exploze svědomí, bojovné svobodymilovnosti, lásky a tvůrčí vědecké dychtivosti.
Myslím, že „Krakatit“ lze označit za geniální hned z několika hledisek. [možná malý SPOILER?] Prolínají se tu různé skutečnosti, hmotná a duchovní – chemická materie přivolá do světa ďábla a boha. Výraz „magický realismus“, který tu v komentářích párkrát padl, mi připadá velice výstižný. A právě proto, že román pracuje s duchovní rovinou, jsou podle mě důležitá všechna ta blouznění nemocného Prokopa, naznačující jiný řád reality. Obdivuji symboličnost, kterou do díla vnášejí mluvící jména (Wille, d’Haimon, snad i sám Prokop? – sv. Prokop přece přemohl ďábla) a biblické odkazy.
Druhou geniální rovinu vidím právě v tom realismu: Karel Čapek dokáže popsat i přeběhnutí přes dvorek nebo jízdu autem jako naprosto nevšední a pozoruhodnou, ne-li poetickou činnost. A poslední postřeh/dojem: je to svým způsobem velice české dílo (byť na světové úrovni – autor by si nobelovku vážně zasloužil), a přitom se téměř všechny dialogy musely odehrát německy.
Od konce jsem bohužel čekala víc. Továrna na absolutno se mi líbila mnohem víc.
Tohle bylo geniální. Alespoň prvních 100-200 stránek. Pak jsem se v tom trochu ztratila. Ale ta myšlenka, to, co se dělo ve světě... Já prostě Čapka obdivuji. Navíc se mi Krakatit četlo asi nejlépe ze všech Čapkových próz. A nejradši jsem měla Anči.
Mně se "Krakatit" moc líbil. Je pravda, že první polovina mě nadchnula podstatně více, ale celkově kniha nebyla vůbec špatná. Právě ta první polovina se mi moc líbila právě tím, že byla tak zamotaná a že si čtenář nemohl být vůbec ničím jistý - škoda, že se v takové atmosféře "Krakatit" neudržel delší dobu. Hlavní myšlenka knihy je moc pěkně podaná a srozumitelná. Zaujalo mě, že na takovém (relativně) malém prostoru Karel Čapek dokázal přijít s tolika liniemi a všechny dotáhl do konce.
Uf, bylo to náročný.
Poselství v pohodě, ale víc mě na příběhu nezaujalo.
Prokop je nevyzrálý labilní psychopat. Tohle je červená knihovna. Lolita - stará panna princezna - levná holka. O burcování před nebezpečím tu jde málokdy. Škoda, knížka mě nebavila.
Tak tuto kniho jsem konečně přečetla až na třetí pokus. Trvalo mi, než jsem se do toho dostala. Pro mě byla docela dost náročná a to nejsem nejmladší. Do knihy jsem se začetla až tak po jedné třetině. Ztrácela jsem se co je realita a co je blouznění Prokopa. Ve výsledku se mi kniha líbila. Je až děsivé jak pan Čapek vylíčil budoucnost. Klobouk dolů.
Tato kniha není zrovna jednoduchá, i když je jistě také velmi dobrodružná. Dobrodružný je příběh vědce inženýra Prokopa, jehož vynález touží získat různé skupiny, a proto se ho snaží různými prostředky svést na svou stranu.
K filosofickému zamyšlení slouží pasáže Prokopových snů, halucinací a vizí, které se plynule mísí se skutečností. Čtenář mezi nimi jen těžko rozlišuje, podobně jako sám inženýr Prokop, když blouzní, neví, co je realita a co ne. Otázka, co je pravda a co pravda není, je jednou ze základních filosofických otázek, kterou nejdete téměř v každém z Čapkových děl. I tady má jen doložit, že naše omezené schopnosti rozpoznat pravdu, nás k ní skutečně dovést nemusí.
Třetí rovina textu v sobě spojuje náročnou i nenáročnou literaturu. Mám zde na mysli Prokopova milostná vzplanutí. Texty v sobě nesou jak přízemní touhu po ženském těle, tak oduševnělou snahu po hledání dokonalosti. Nad smyslem tohoto hledání a budu ještě dlouho přemýšlet.
A ten jazyk, to je dokonalost sama. Tak krásný, tak bohatý, a přesto tak přístupný. Žádné složité umělecké prostředky. Tu a tam se objeví nějaké zastaralé tvary nebo obraty ale jinak je to jazyk veskrze moderní.
Kniha se četla hezky, děj odsýpal. Čeština použitá v knize už samozřejmě není moderní, ale stále jí jde krásně rozumět. Co mi vadilo bylo, že často se postavy vůbec nemohli vyžvejknout. Kniha je plná ostychu i v rámci přímé řeči.
Román v té době nadčasový, plno věcí se z toho opravdu stalo. Bylo to excelentně zfilmováno dnes již národními umělci. Museli jsme ji číst ve škole jako povinnou četbu. Díky filmu se nám to ale lépe pochopilo a vyprávělo.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Krakatit je dalším skvělým dílem z pera Karla Čapka, ale tentokrát mu plný počet dát nemohu. Děj jako takový je napínavý, zajímavý a nadčasový a kniha navíc obsahuje skvěle napsanou milostnou zápletku. Naneštěstí se kniha chvílemi táhne a mohla by být dle mého názoru o takových 50-100 stran kratší, protože se často přešlapuje na místě, jelikož Prokop nejdříve stoná na jednom místě, poté na jiném a nakonec je na dlouhou dobu "hostem". Zápletka s Tomešem navíc na více než polovinu knihy zmizí, dokud se zničehonic zase neobjeví k závěru.