Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214035/mid_krakatit-214035.jpg
4
1817
1817
Čapkův utopický román, jehož název je utvořen od názvu indonéské sopky Krakatoa, vznikal v době hrozby války. Upozorňuje na zneužití vědy pro válečné účely. Příběh líčí osudový souboj geniálního českého vynálezce inženýra Prokopa s mezinárodními zbrojařskými monopoly o využití nebezpečné trhaviny.
Přidat komentář
Mé nejoblíbenější Čapkovo dílo. Kdo viděl film a místy tápal, a knihu nečetl, ať tak učiní. Mnohé se mu vyjasní.
Vynález, který může pomáhat, ale i ničit. Skvěle uchopená myšlenka...ale i přesto se mi kniha nečetla dobře.
Prvních zhruba patnáct stránek jsem si zvykal na styl i mluvu, protože to bylo něco diametrálně jiného, než normálně čtu. Pak už se to četlo hezky. Asi jediné dvě věci mě trošku na příběhu zklamaly. Za prvé jsem čekal, že se bude příběh více točit okolo Krakatitu jako takového, ale většinu času byl spíše v pozadí a fungoval společně s Prokopovou honbou za tajemnou dívkou a jeho rozhodnutími jako nástroj jeho dalších peripetií. A za druhé to bylo zakončení příběhu, které bylo na můj vkus takové trošku nijaké. Jako celek mě ovšem knížka bavila více, než bych na začátku čekal.
Zvláštní, jako většina Čapkových děl, ale toto dílo mi moc nesedlo, spíše zklamalo.
Krakatit jsem četla hned po R.U.R., neměla jsem Čapka ještě dost. Tady už pro mě byla forma románu čtivější.
A co je to ten Krakatit? Je to vynález inženýra Prokopa, jedná se o velmi silnou až strašlivou výbušninu, která vybuchuje i na dálku pomocí elektromagnetických vln.
Na začátku sledujeme Prokopa, jak horečnatě bloudí městem, má poraněnou ruku od svého právě objeveného zkázonosného vynálezu a potkává svého někdejšího spolupracovníka Tomeše. Ten se Prokopa ujme a doma jej ošetří. Jak Prokop blouzní, vykřikuje části vzorce, jichž se Tomeš zmocní a prchne s nimi. Prokop pak všude možně hledá Tomeše, pak hledá záhadnou dívku, která také hledá Tomeše a vůbec mi připadalo, že chudák Prokop pořád něco hledal.
Líbilo se mi to moc, ač jsem měla dlouho pocit, že sledujeme celou dobu jakési horečnaté blouznění. Ale spíš než o zkáze a výbuších je to pěkná psychologická sonda o tom, co je dobro a zlo a jak s nimi nakládat, obzvlášť pokud máte v rukou nástroj moci. Čekala jsem na rozuzlení, jestli Prokop nakonec našel, co hledal - a jestli vás to taky zajímá, tak si to přečtěte, protože ta krásná čeština jakou je to psáno, to je prostě lahoda!
Příběh profesora Prokopa, který vynalezl výbušninu – Krakatit. Dostává se do spárů světových mocností, které ho potřebují pro své válečné plány. Příběh nám ukáže, jak se zachová a zda je pro něj důležitější válka nebo lidskost.
Zase jednou klasika, která si mě moc nezískala. Hned po prvních stránkách jsem měla pocit, že knížku odložím, ale jelikož knížky dočítám, odolala jsem a přečetla celé. Pro mě zvláštní kombinace výbušnin, zbraní a zároveň milostný příběh.
Na jednu stranu se mi to četlo dobře, bavilo mě, jak je to napsané, Čapkův jazyk, ale na druhou stranu samotný příběh mě nudil a nebylo to nic pro mě.
Do budoucna ještě určitě přečtu nějaké jiné autorovy knihy, ale Krakatit schovávám hluboko do knihovny.
Říkala, jsem si jestli se při čtení nebudu bát – ne nebála jsem se.
Začátek byl trošku, lehce strašidelný, ale dál to byly spíš dva milostné příběhy a chvílemi – ten druhý obsahoval i dost vtipné scény.
Kniha se četla dobře, ale nesplnila zcela mé očekávání něčeho temného a varujícího. Konec měl obsahovat mravní poučení, ale i to bylo takové zvláštní, v náznacích a každý si to vlastně může vysvětlit podle sebe.
V podstatě, po celou dobu čtení této knihy, jsem si říkala, jestli to není jen sen blouznícího a nemocného vědce, který má výčitky svědomí, že vynalezl něco, co by mohlo ublížit lidstvu.
Čekal jsem těžké a ponuré drama, ale ona to byla místy docela sranda. Často trochu bláznivé a humorné, ale ke komedii to má pochopitelně daleko.
Autor hodně předpověděl a ještě více varoval, o tom tu již bylo napsáno mnoho. Určité vize v příběhu nám předkládají ošklivé alternativní scénáře. Snadno pochopíme. Protagonista Prokop byl často pořádný pako, ale musí se mu nechat, že si dobře uvědomoval tíhu odpovědnosti, jež držel v rukou.
Trpké zklamání. Příběh vyšel odněkud a došel kamsi a mezitím se děla spousta podružných podivností, tvářících se rádoby učeně, leč vyznívajících až hloupě a doprovázených Čapkovou příznačnou mnohomluvností... Několikrát nastavovaná romantická linka působila naivně, tak nějak si představuju špatně napsanou červenou knihovnu, samé "ach" a "milý", jako by se bavili poďobaní šprti na základce, a ne nafrněný vědec a pyšná princezna. O absurdním jednání / nejasné motivaci postav a prazvláštním závěru ani nemluvě. A tak tři hvězdičky vyjadřují spíš úctu k autorovi a jeho další tvorbě...
(SPOILER) Co čtenář, to autorův příznivec. Stojí za to, si knihu přečíst. Doporučuji.
Těšila jsem se na sci-fi román, ale z tohoto žánru bylo v románu jen pomálu. Dost nevyrovnaných milostných vzplanutí hlavního hrdiny, sice mistrně autorem popsaných, mě neuchvátilo.
Ano, geniální kniha. Čapkův úderný a strohý jazyk dává vyniknout absurditě a surovosti, chladu. Dokonalá metafora. Jako vždy, u Čapka.
Karel Čapek je klasika, baví mě od něj všechny knihy. Sedí mi jeho styl psaní. Doporučuji si knížku přečíst.
Začal jsem číst před prázdninami, na táboře knihu "uklidil pod postel", viděl dvojí zfilmování Otakara Vávry, na bourání tábora dostal knihu zpět a teď konečně dočetl. Není to kniha o zneužití vynálezu, to je až druhotný motiv. Je o zodpovědnosti, o lásce, o morálce. V obou zfilmováních a všeobecně je princezna za zlou, ale ona pochopí a dává Prokopovi svobodu, svobodu volby, dokonce jej nutí do správného rozhodnutí. Anči, Paul a Krafl jsou ti hodní na naší straně, opravdu kladnou postavou je Tomeš starší, doktor. A dědeček, který ale nesoudí, jen nastavuje zrcadlo k jinému pohledu.
V podstatě jsem byl zklamán, že nečtu variantu Továrny na absolutno, Bílé nemoci nebo Matky, ale tato kniha byla napsána v roce 1922, takže daleko více reflektuje ještě proběhlou válku. Její milostná linka byla u Čapka hodně překvapující, ale myslím, že ta je tou hlavní linkou - skoro až ve smyslu, že rozum má vždy převážit nad citem.
A ten druhý motiv - nedělat nic bez rozmyslu, bez zvážení dopadu na jiné.
Zkusím ještě audioknihu, zda neobjevím ještě nějaký jiný význam.
Zajímavé je, že ve filmu, v obou verzích, se na konci Prokop s Tomešem setká, ale v knize ne. Zřejmě pro větší působivost. Stejně jak je výrazně zkráceno setkání s dědečkem, v novější verzi úplně vypuštěno.
Panečku, to byla síla. Vůbec si nevím rady s tím, jestli je to geniální román, nebo mistrovská slátanina. A dokonce ani s tím, jestli je to skutečně reakce na dobové politické okolnosti, nebo "ezoterická" próza k podpoře individuálního duchovního růstu (pro to by mluvil závěr románu, pro mě poměrně silný a přesvědčivý). Každopádně nejvíc ze všeho se mi líbily občasné momenty, které byly jako vystřižené z Čapkových povídek nebo z Devatera pohádek. Zkrátka pro mě Čapek stále zůstává především géniem drobných próz laděných do moudrého humoru. Až časem snad dospěju k Čapkovi coby tvůrci velkých závažných opusů.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Zatím nedávám hodnocení, protože nejsem schopná prokousat se tím horečnatým blábolením na začátku. Všeho moc škodí, to si pan Čapek zjevně do smrti neosvojil. Na druhou stranu se zatím zdá, že tahle kniha alespoň vybočuje z Čapkovy obvylké maloměšťácké trapnosti, ale to ještě uvidím, až se jednoho dne dokopu pročíst se aspoň o kus dál.