Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31044/krakatit-31044.jpg
4
1822
1822
Čapkův utopický román, jehož název je utvořen od názvu indonéské sopky Krakatoa, vznikal v době hrozby války a upozorňuje na nebezpečí zneužití vědy pro válečné účely a získání nadvlády nad světem.
Přidat komentář
Stydím se za to, ale nemám pana Čapka ráda. Teda jeho díla nemám ráda, on jako člověk mi nic špatného neudělal. Až na dvě - Krakatit a Bílou nemoc. Tato díla / spolu s tvorbou pro děti/ mi učarovala. Krakatit jsem četla několikrát, vždycky mě ta kniha a postava inženýra Prokopa něčím fascinovala. Naprosto perfektně vykreslené postavy - Tomeš a Prokop, sobec na jedné straně a člověk osobně zodpovědný za svůj vynález na straně druhé. Prokop chce Tomeše zastavit, ale je pozdě. I my bychom měli někdy zpomalit.
Utopistický román varující lidstvo před možným zneužíváním vědeckých objevů, napsaný skvělým jazykem a nabitý spoustou myšlenek o životě, společnosti a o cílech jednotlivého člověka a možném směřovaní lidstva. Mnohá varování v jeho knize se v budoucnu bohužel naplnila.
Zalekl jsem se nízkého hodnocení knihy, ale Čapkovu dílu jsem propadl a rozhodně si je přečtu celé.
Mé obavy však byly liché. Krakatit začíná sice trochu abstraktně, snově a neurčitě, ale po tomto krátkém úvodu nabere klasických kontur. Už u cestopisů jsem opěvoval Čapkovu schopnost psát tak, že jen samo čtení, bez ohledu na obsah, je zážitek, a u Krakatitu tomu není jinak. Čapek popisuje zdánlivé drobnosti, které ale dotvářejí plastický obraz děje a díky kterým jako by čtenář opravdu stál po boku inženýra Prokopa a vše prožíval s ním.
Zajímavě zakomponovaná byla do Krakatitu milostná linka. Nijak násilně, spíše velmi idealisticky a jemně Čapek naznačuje, že hnát se za utkvělou představou dokonalosti nemusí být vždy tím nejlepším řešením. A také to, že nést celé životní břímě sám a bez pomoci může být pro člověka zničující.
Postava ing. Prokopa mi schematicky připomínala dr. Galéna, jejich ideová východiska byla totožná, stejně jako jejich antimilitarismus. Zatímco však v Bílé nemoci dr. Galén zprostředkovaně bojuje proti válce jako takové, poselství Krakatitu vnímám jako spíše obecnější varování před možností zneužití vědeckých objevů a technologií. A toto varování je stále aktuální (je otázka, zda někdy aktuální nebude), o to více, že se bohužel nedá doufat v to, že bude každý takový, jako inženýr Prokop.
Asi jako každý student jsme neměl rád čtení knih v rámci povinné literatury. Tak jsem se i ke knize Krakatit stavěl podobně. Bylo mi patnáct, když jsem ji poprvé četl. Otevřel jsem ji, vzdychl, opřel hlavu o ruku a četl. Přečetl jsem ji se zaujetím ještě v ten den.
Po několika letech jsem ji četl znovu a opět mě pohltila. Po Matce a Bílé nemoci se stala mou oblíbenou knihou od Karla Čapka.
Prokop vynalezne výbušninu, která je silně třaskavá a dá se smísit i s dámským pudrem. Jak to však je i dnes, o jeho vynález má zájem hlavně armáda, která jej chce využít k ničení, dobývání a ovládnutí světa. Prokop se jej tedy rozhodne zničit a už nikomu nevydat. To se samozřejmě nelíbí mocnosti, Prokopa unese a násilím se jej snaží donutit vydat své tajemství. Prokop udělá vše proto, aby tomu tak nebylo. Silný příběh, autencitita a otázky poplatné i dnes.
Dle recenzí tento román vzbuzuje u čtenářů rozporuplné pocity. Ale já jsem si poslech audioknihy užila. Originální námět, krásný jazyk, nadčasový příběh s poučením, okořeněný Prokopovými milostnými pletkami. Hlavně oceňuji Čapkovy odborné znalosti. Zajímavý konec.
Ne zrovna jednoduché a přímočaré dílo, není to úplně černobílé a vyžaduje i nějaké to přemýšlení. Nicméně pokud toto čtenář akceptuje a nebude to (bohužel) nesmyslně srovnávat s dramaty, může si přijít na své. Já jsem měl o Krakatitu jisté představy, ale ty vzaly docela rychle za své a nechal jsem se unášet tím, co mi bylo předloženo. Není to úplně nejlepší Čapek, ale výslovně to někomu nedoporučovat? Jazykově se tu neuvěřitelně odvázal a rozjel a závěr je opravdu typický - lidský. Rád si za nějaký čas přečtu znovu.
Toto byla katastrofa... vůbec mě to nebavilo a je to jedna z nejhorších knih, které jsem kdy četla... rozhodně vám to nedoporučuji.
Knihu jsem četla kvůli dceři, která ji má v povinné četbě. Prvních 30 stránek byla hrůza, pak se to dalo číst a chvílemi to bylo i zajímavé, ale konec se mi zase nelíbil. Váhala jsem nezi 3 a 4 *, ale protože se mi toto dílo líbilo nejmíň ze všech Čapkových děl, dávám jen 3.
Kniha se mi hodí i do tématu 20. Autor již nežije, tak nemůže mít letos kulatiny, cenu nezískal, jen jsem očekávala, zda tam nebude pohřeb nebo svatba-oboje bylo zmíněno, ale nedošlo k tomu.
Četla jsem jako povinnou četbu, knížka má své poselství, ale čekala jsem od ní víc akce. Jinak jako povinná četba se kniha čte docela dobře.
Musím se přiznat, že mi dalo opravdu dost zabrat knihu dočíst. Před 100 lety muselo jít o nadčasovou tvorbu, ale já byl zklamán, protože jsem nečekal, že budu prakticky neustále číst jen o milostných vzplanutích Ing. Prokopa. Když tento zvláštní človíček neplanul láskou k nějaké ženě, byl dost často nemocný a trápily jej různé přeludy (tyto pasáže jsem opravdu nesnášel). Části, kdy se řeší zneužívání Krakatitu, jeho výroba, mocenské machinace..., to bylo přesně to, co jsem od knihy očekával. Bohužel tato dějová linie je v knize popisována maximálně z 10%. Možná jsem nebyl na knihu ještě připravený a nebo jsem čekal naopak moc dlouho a měl jsem si Krakatit přečíst před X lety při přípravě na maturitu :-)
Tato kniha byla v době jejího vydání zaručeně nadčasová. Velmi se mi líbilo, jak spisovatel Karel Čapek pomocí tohoto díla vyjádřil jeho názor na používání techniky proti lidem. Vlastnosti některých postav vyznačují, jak závistiví a lakomí lidé dokážou být. Jak už jsem zmiňovala, kniha v její době musela být velmi zajímavá, ale osobně mě kniha moc nezaujala, jelikož to není úplně žánr knih, který čtu. Řekla bych, že lidé, kteří si zažili více věcí a mají jiný pohled na svět kniha zaujala více než mě. Místy jsem měla problém se zorientovat v dané situaci. Celkově bych knihu doporučila především lidem, kteří jsou starší, protože pro mě osobně byla kniha zdlouhavá a nijak mě nenadchla. Mám v plánu si tento příběh přečíst znovu až budu starší a zajímá mě, jaký názor na knihu budu mít později. Myslím, že Karel Čapek byl velmi dobrý spisovatel. Už jen díky jeho specifickému stylu psaní knih, které byly nadčasové.
Čapka mám moc rád, ale tenhle román byl pro mě místy utrpení. Nápad s náhodně vynalezenou výbušninou, která se může stát neuvěřitelně mocnou zbraní, a tak se o ní přetahují světové velmoci, je super, ale bohužel je tenhle užvaněný román zaměřený z 90 % na romantické kratochvíle hlavního hrdiny. Inženýr Prokop je mrzout, který se vždy zamiluje do nějaké krásné záhadné dívky, tvrdí, jak ona je ta úplně nej, aby na ni v zápětí zapomněl kvůli jiné holce. Celé mi to připadalo takové uslintané a dětinské.
Pět otravně zamilovaných chlapů z deseti.
Musím přiznat že Vávrův film mě bavil mnohem víc. Pasáž ve vojenském komplexu v Balltinu je hodně roztahaná. Jinak typický humanistický a pacifistický Čapek.
Čapek byl úžasný lingvista. Pokud chce někdo pochopit určité Čapkovo dílo, musí také prostudovat jeho jazykovou stránku. Autor využívá intonaci, tempo a rytmus řeči nebo frekvenci slov či vět, které souvisí s různými funkcemi, které označují změnu situace či atmosféry. Také často používá odborné termíny nebo vícejazyčnost či slohově různorodou slovní zásobu, které charakterizují prostředí nebo společenskou pozici osoby. Čapek má úžasnou schopnost vnímat i ty nejobyčejnější maličkosti kolem sebe a těch pak využít ke sdělení vážných problémů. A přesně proto ho miluju.
Krakatit se mi líbil, každá autorova kniha je pohlazení. Tři hvězdy dávám jenom proto, že Čapkovo dílo je velmi rozsáhlé a mnohé příběhy mě oslovily více – ne tedy z důvodu, že by to bylo průměrné. Takže pokud Vás zajímá značná "porouchanost" Ing. Prokopa, dění v Praze, občasná snová realita v horečkách, či lehký sexuální podkres – doporučuji.
Klasicky dobrý námět a děj i chování postav dle dané doby. Příběh samotný připadal mi uměle natahovaný a konec s náznakem filozofie pro mě trochu matoucí. Přesto Čapek předává náladu a vzpomínky na dobu minulou, kdy se k sobě lidé chovali jinak a kdy byly priority jednotlivců také někde jinde. Takové knihy jsou osvěžující.
Tak tady to Karel přehnal už dost. To, že si to pan Čapek ve svých prozách šněroval velmi černobíle jsem věděl. Ale tady už to bylo teda přes čárku.
Milostné romány mám rád zásadně v kamnech a jsem velmi nemile překvapen, že Čapoun mé chutě nerespektuje. Krakatit má být o vynálezci nebezpečné výbušniny, který má dilema jestli nebude zneužita pro nekalé úmysly armád.
No, ale vcelku vzato to je o blouznícím magorovi, kterej neví kterou buchtičku by radši zdrandil a má-mě-ráda-nemá-mě-ráda patos z toho teče proudem a celý je to zabitý koncem, za kterej by se nemusel stydět ani Paolo Coelho.
Pan Čapek má tímto zákaz vstupu do literárních vrat. Doufám, že si to bude pamatovat. Omluvte mne, musím se jit vykrakatit. Naskle. 3/10
Ač je to možná ostuda, Čapek mne nikdy zvlášť nelákal, asi kvůli tomu tlačení ve škole. Ale Krakatit, který jsem přečetla až v dospělosti, se mi líbil. Je to temné a tísnivé a napínavé a i nějaká erotika (překvapení) tam je. Takže hádám, že jsem už k Čapkovi dorostla a budu v něm pokračovat. Doporučuji.
Genialni pan Capek a jeho dalsi nadcasove dilo.Musim se tedy priznat ze nez knizka me vic bavil film.Karel Hager tu opravdu predvadi herecky koncert.Velice psychologicke,tisnive az depresivni dilo myslim ze neni uplne pro kazdeho..Capek byl proste vizionar a tohle je jeho pohled na zneuziti techniky vuci lidstvu.Samotne dilo se pak prolina na hranici snu a reality...Capkova filozofie je opravdu uzasna.Kazdopadne pro me je zatim nejlepsim dilem Capka Bila nemoc tak davam spravedlive ctyri hvezdy.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Knihu jsem musela číst jako povinnou četbu ještě na základní škole, vůbec mi to ale nevadilo, hleď mne kniha zaujala a s chtít jsem se hned po přečtení koukla i na filmové zpracování. To však nebylo ono, lepší pro mne byla rozhodně kniha, dává velký prostor fantazii a lépe vyjadřuje pocity.