Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335305/mid_krakatit-zpP-335305.jpg
4
1823
1823
Čapkův román Krakatit vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou „krakatit“ – nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu – vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem-bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.... celý text
Přidat komentář
Nějak vám nevím, co si o tom myslet... Kdykoliv čtu knížky víc jak sto let staré (a tomu se Krakatit rychle přibližuje), jen výjimečně v nich najdu myšlenky nové, které by ve mně rozsekaly ten pomyslný led, jak to někdo tak hezky řekl. Krakatit byl pro mě v tomto případě těsně na rozhraní toho, jestli mi něco nového donesl nebo ne. Ve své době to asi musela být vizionářská bomba (skoro doslova), dnes Čapkova témata možná zůstávají nadále aktuální, zpracováním už ale asi tolik neosloví. Rozhodně to ale není poslední knížla, kterou si od Čapka přečtu, mile mě překvapilo, že knížka nenaplnila moji představu nabubřelého moralizování.
Trochu ohrané téma, přílišná černobílá kontrasce postav, zajímavé ženské postavy. Nejlepší Čapek to rozhodně není.
Docela přijemné čtení, po chvilce jsem hlavnímu hrdinovi fandila a chtěla sama vědět, o co vlastně jde :)
A mně se to líbilo. Vzhledem k tomu, že jsem to četla jako povinnou četbu, tak dost dobré. Každopádně jsem se někde dočetla, že je v této knize jediný milostný vztah v Čapkově díle. A to poslání je zřetelné.
Zklamání. Čekala jsem mnohem víc.
Po přečtení si jen říkám: Díky bohu, že Věra Hrůzová (princezna) toho Káju nechtěla, on se zase vzpamatoval a psal pak zase jako dřív, aniž by do toho tahal romantiku. Byla to hrozná otrava. Neustálé motání se kolem princezny, až hlavní téma úplně zaniklo.
Tak tahle knížka mě vůbec nebavila.Na dobu kdy vyšla je hodně nadčasová,ale nenadchla,bohužel.
Ach, že já si první nepřečetla komentáře, než jsem Krakatit začala číst. Čekala jsem úžasnost jako Válka s mloky, RUR, Bílá nemoc, Matka. A ona je to taková příšernost. Dlouho jsem četla, protože jsem čekala, že se děj pořádně "rozjede", v polovině jsem ztratila naději a do četby se nutila. Posledních 100 stran jsem nějakým zázrakem přelouskala (řekla jsem si, že když už jsem tak moc trpěla, 100 stran ještě zvládnu).
Krakatit je prostě špatný románek. Prostě ne. Poletí to z baráku.
Tak nějak si nejsem jistá, co tohle mělo vlastně znamenat. Je tu motiv děsivého vynálezu, jemuž podobný se najde v Čapkově tvorbě i jinde, ale většinu času se zaobíráme divnými pseudomilostnými zápletkami ala 20. léta. Hlavní hrdina se chová jako v rauši nebo pod vlivem houbiček a ke konci jsem dospěla k závěru, že vůbec nejde o jeho skutečné prožitky, ale o horečnaté představy v nemoci nebo delirium. Tohle přesvědčení mi potvrdily postavy Démona/Daimona (ďábla) a starce (Boha), které se vynoří na posledních 50 stránkách. Z toho, co jsem od Čapka přečetla, mě tohle bavilo jednoznačně nejmíň.
Tohle není zrovna příběh, který bych si chtěla přečíst podruhé - chápu, že chtěl Čapek upozornit na zneužívání nových vynálezů "zlem", ale téma nadvlády jiných tvorů (robotů nebo mloků) je pro mě prostě přitažlivější.
Zajímavá premisa, různorodá zápletka v mnoha prostředích a čtivé podání, jak už to ostatně Čapek umí. Přesto mi však kniha připadala strašně zmatečná. Vývoj děje a motivace hlavní postavy jsou často velmi nejasné. Určité segmenty knihy působily jakoby oddělené příběhy. Docela škoda, neboť jsem měl celkově z knihy poměrně dobrý pocit.
Viděl jsem film, četl knížku a pro mě je Krakatit prostě kult už od dětství. A je mi šumák, jestli jsou tam nějaké rozvláčné pasáže, místy červená knihovna nebo tak něco. Tečka:-)
Krakatit se mi četl velmi těžko. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, tak jsem dočetla (ostatně já dočítám všechny knihy), ale podruhé už určitě nikdy.
Je to sice misty trochu kozene a nezivotne, ale poselstvi je zcela zrejme a ma velkou vahu, i kdyz uz v dnesni dobe zrejme ne tolik jako napr pred pul stoletim...
Ten Čapek byl ale hlava. Od palice k střelnému prachu, od prachu k dynamitu a od něj....ke Krakatitu! Když to takhle půjde dál, říkám si (to už jistě i leckterému traktoristovi svítá), když to takhle půjde dál, nedojde i na kosmopalici?
šach pat.
3 ***
Čapka mám hodně ráda a některá jeho díla považuji za hodně geniální. Dočíst Krakatit mě ale stálo neskutečné přemáhání. Víc prostoru než vojensko-politická poselství zabraly Prokopovy dokola se opakující milostné pletky a stále stejná deliria a násilnické afekty. Předpokládám, že i v tom je nějaké poselství, ale četlo se to hrozně.
Přečetla jsem jen do poloviny, je to dost náročné, ale cítím zde obrovskou genialitu Čapka, který nebyl oceněn Nobelovou cenou. :/
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Krakatit se mi přesně trefil do vkusu. Moc se mi líbí jak je to napsáno a že je tam velký prostor pro fantasii. Tuhle knihu si určitě nepřečtu jen jednou v životě.