Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382422/mid_krakatit-8nJ-382422.jpg
4
1829
1829
Inženýr Prokop objeví látku, která za minimálních nákladů svítí a hřeje. Ve své naivitě si neuvědomí, že vynalezl také mimořádně ničivou třaskavinu, jež v rukou lidí, které zajímá jen moc a zisk, může lidstvo naopak snadno ohrozit a že cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly.
Přidat komentář
Pro mě zatím jedno z největších knižních zklamání. O námětu a poselství se tu samozřejmě nemá cenu bavit. Stejně tak závěr je výborný. Zbytek je ale nepříliš povedený. V úvodu Prokop sužovaný kombinací chorob, která by pro běžného smrtelníka nebyla slučitelná se životem, následně nepříliš povedená a hlavně zbytečně natahovaná milostná detektivka.
Tři hvězdy, ale jen ze slušnosti a proto, že mám Čapka jinak rád. Krakatit je často popisován jako prorocký román, kde je předpovězena hrozba atomových zbraní a má to být nějaké varující nadčasové dílo. No tak to ani náhodou přátelé. I když to na začátku ještě vypadá jako solidní špionážní thriller. Onen Krakatit a otázky jeho zneužití tam sice zazní ale jsou až na druhé, ne li na třetí koleji za tím o čem Krakatit opravdu je - o halucinujícím magorovi který prožívá několik milostných románků. Nejdříve platonický s mladou vesnickou dívkou, poté extrémně toxický s pyšnou princeznou(ano, opravdu a ten zabírá navíc většinu knihy) a nakonec se ještě objeví lehčí děva a její zkažení anarchističtí přátelé, přičemž sám neustále hledá dívku u níž ani nezná jméno a která by měla být onou vytouženou láskou(což mu ale nebrání poletovat za jinými). Tady si asi Čapek půjčil nějaké Jungovské archetypy, protože dívky hlavního hrdiny jim docela dobře odpovídají(nevinná panna, hrdá vládkyně, děvka + nedosažitelná bohyně). Celý román je daleko více Kafkovský a Meyrinkovský, plný dosti podivných zvratů, snových scén a nepříliš pochopitelného jednání postav(Prokop i princezna jsou zralí do blázince). Líbil se mi ten závěr se "staříkem". Žádná velká bomba ale Krakatit bohužel není.
Absolutní klasika, co dodat. Jelikož jsem se kdysi pokoušel studovat chemii na vysoké škole, dost mě zaujalo, jak hluboké znalosti chemie výbušnin vlastně Karel Čapek měl... Anebo co všechno si dokázal v rámci přípravy před napsáním knihy osvojit. Klobouk dolů. A co se literární hodnoty týče, tak tam mi snad ani nepřísluší více hodnotit. Pro mě úžasná, perfektní, nadčasová kniha. A asi nejen pro mě.
7 bodů z 10
Jazyk knihy je vytříbený a Čapkovy popisy jsou vynikající. Autor dokáže věrně zachytit napětí a dramatické okamžiky, čímž posiluje atmosféru celého příběhu, i když jsem byl několikrát během četby zmaten, co se vlastně děje. Postavy jsou dobře vykreslené a mají své vlastní motivace, které se odrážejí v jejich rozhodnutích a konání. Je to vědeckofantastický román, který vás pobaví, provokuje k úvahám a zároveň zanechává silný dojem. Karel Čapek je mistrem ve vytváření zajímavých konceptů a otázek, které oslovují nejen vědeckou komunitu, ale také širší čtenářskou veřejnost.
Pokud máte rádi inteligentní literaturu s tíživými dilematy, Krakatit je kniha, kterou byste neměli minout.
Krakatit.. Karel Čapek tehdy byl v Chyši u Žlutic a viděl až tam hřib výbuchu muničky v Plzni v Bolevci, to ho inspirovalo k napsání této knihy.
Knihu jsem četl a na díry po muniční továrně jsem se byl podívat.. knihu hodnotím na 5 hvězd. Výbuch na -10
Až neuvěřitelný mix žánrů. Člověk sáhne po tajemném románu o "atomové zbrani" (z doby, kdy ještě zdaleka nebyla reálná) a dostane psychologický román propletený kafkovskou absurditou, detektivní pátrání s mezinárodním přesahem (a spiknutím) i jakýsi podivný dívčí román, kde se rozhodně nešetří polibky (...a dál nic :) a zamilovaným blázněním. Ona by se asi kniha měla spíš jmenovat "Milostné peripetie zmateného chemika, který svými vynálezy a nepromyšleným chováním láme dívčí srdce a ohrožuje svět".
Musím říct, že se sice kniha čte moc dobře, ale čím víc mizí dramatická temnost s kafkovským zabarvením a naopak přibývá červené knihovny, tím méně je to zajímavé. Desítky a desítky stránek "bláznění s princeznou" byly opravdu až moc. Zároveň musím říct, že jsem u Čapka rozhodně nečekal až tolik kafkovský styl - nemluvím jen o snových pasážích jako z Procesu, ale o samotném podivném konci, který někam směřuje, ale ve velkém množství detailů nedává smysl. Cíleně znejisťuje, zneklidňuje a hraje si s realitou...
PS: Bavila mě stará čeština a dnes už nepoužívaný nebo výrazně omezený slovník, kde některá slova už byla nedohledatelná (resp. vyhledávání vedlo jen na online verze knihy) a používání (zdaleka nejen) tehdejších anglicismů, které už mají své české varianty. Stejně tak je zajímavé použití "sebevražedného anarchisty", který by dnes už byl jasně označen za teroristu. Svět se mění a jazyk s ním...
Posloucháno jako rozhlasová hra.
Nikdy jsem netušil, že Čapek je takovej ... Kafkovskej. Nevím jestli je to jenom tahle jeho knížka nebo i ostatní, ale Krakatit je hodně ujetej. Tak už třeba jenom taková snová nesmyslná jednání hlavních hrdinů, oba dva Prokop (od Čapka) i K. (od Kafky) se chovají hodně útržkovitě a tak nějak se většinou nechávají strhnout ostatními. Je teda fakt, že Prokop je o dost větší šulin co se nebojí vyhodit věci do vzduchu, když je naštvanej, ale jinak skoro jako kdyby K. z oka vypadl. Čapek je ale přece jenom lepší autor a alespoň to zalepí otřesem mozku, zápalem plic nebo horečkou, ale stejně do tohoto snového stylu vypravování spadává docela často.
Druhá věc je jejich vztah k ženám. Asi budu muset probrouzdat wiki abych viděl jak na tom byl Čapek, ale mám pocit že o nich ví asi tolik jako Kafka, takže nic moc. Všechny ženy co potká jsou takové trochu parodie na klasické typy - záhadná kráska, hloupá husička, pyšná princezna (!) nebo zapálená anarchistka (!!). A po všech šílené touží, dokud jsou v dohledu, pak na ně rychle zapomíná (stejně jako K.).
Ale celkově jsem si Krakatit užil. Jsou to tak trochu dvě knihy v jedné - začátek a konec je Krakatit a to uprostřed by se mohlo jmenovat třeba jako Prokop na Tinderu. Ale obě dvě části zábavné a dobré, každá jenom trochu jinak. Za mě docela slušné čtyři (a půl) hvězdy.
Krakatit je tak naivní a neaktuální dílo, ze to současná mlada generace prostě nemůže brát vážně. Hlavní hrdina Prokop mne leckdy pripomina nervově narušeného a nevyrovnaného Raskolnikova z románu Zločin a Trest F.M. Dostojevského.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem byla ohromena tou krásou češtiny, a tím, že se přeci jedná o klasiku, tak to prostě musí být dobrá kniha. Bavily mě i zajímavé a pro mě nečekané romantické linky. Na druhou stranu, v ději jsem se trochu zamotávala, mnohdy nedokázala přesně rozpoznat, co je realita a co Prokopovo blouznění. Mnoha slovům a chemickým postupům jsem samozřejmě nerozuměla. A ač jsem, myslím, pochopila poselství a myšlenku knihy, vlastní konec knihy byl pro mě už úplně matoucí.
Konečně jsem se přiměl přečíst klasiku, kterou jsem měl naučenou kdysi z hodin literatury, ale kromě očekávaných frází a závěrů jsem nic víc neznal. Příběh je tak veskrze nevěrohodný, že tím i uniká jakési poučení, či varovaní, nebo jak to nazvat. Prokop je čtyřicátník, učinil velký objev na koleně v kůlně za Smíchovem, budiž. Jeho fyzické dispozice jsou nadpozemské, jeho fyzické výkony probíhají v horečnatých stavech, kdy běžní smrtelníci upadají do mdlob. Chová se jako puberťák zalitý hormony, kdy mu hlavu splete prakticky každá sukně, která se mu připlete do cesty. Jeho jezdecký výcvik pozorováním mě taky dostal. Scény, kdy milenci upadají takřka do extáze, jen co druhý vstoupí do místnosti, přikládám dobovému vkusu. Prakticky nejlepší část knihy pro mně byla, když princezna Prokopovi vysvětlovala, že může mít ji, ale nikdy ne princeznu.
přečetl jsem Krakatit po mnoha letech znovu, a bohužel jsem mu ani tentokrát nepřišel na chuť; líbí se mi motiv "mravenčení hmoty-energie v dlaních", rozumím varovnému poselství, ale čtenářsky nezvládám patos vyprávění, Prokopovo blouznění a "vášnivé" pasáže s princeznou
nicméně souhlas se závěrem: "člověk má víc myslet než cítit"
Píšu vám pane dopis, zpozdil se o sto let.....mě napadá. Tohle dílo je tak staré a pořád tak aktuální . Mám ráda Čapkovu češtinu, jeho bohatou slovní zásobu , jeho fantazii.
Čtivý román, kde se snoubí krásná čeština s vypravěčským talentem. Lidstvo má tendenci každý vynález obrátit proti sobě, asi máme v sobě nějaký ten gen sebedestrukce. Karel Čapek se zamýšlí nad problémem zodpovědnosti vědce, aby nebyl jeho vynález zneužit.
Z počátku pro mě bylo velice těžké se do knihy začíst, což bylo pravděpodobněno způsobeno trochu matoucím dějem. I přes náročnější začátek se mi kniha velice líbila. Má silnou myšlenku a zajímavý příběh.
Vlastně netuším, proč se o téhle knížce tak často mluví jako o science fiction. Jako o Čapkově vizi atomové bomby. O tohle Čapkovy vůbec nejde. Ani náhodou. A sám to v románu pro málo chápavé říká. Je to o „krakatitu srdce“, o lásce a o vášni, která dokáže v minutě rozmetat všechno kolem člověka a donutit ho dělat věci, o kterých netušil. A podobně jako jiný jeho „sci-fi“ román (Válka s mloky) je i Krakatit zajímavý formou. Jak snoubí thriller se snovými pasážemi, deliriem, ale i pohádkou. V něčem je to trošku až jako bondovka s bond girl.
Samozřejmě musím vychválit Čapkův výborný spisovatelský um, velkou fantazii a hodnotnou myšlenku, kterou do Krakatitu zakomponoval. Zároveň mě ale příběh neoslovil tolik jako třeba R.U.R., místy se točil v kruzích a ztrácel mou pozornost, což je škoda.
Tuto knihu jsem absolvovala jako audio poslech a upřímně mě bavila nejméně ze všech literárních děl od pana Čapka, která jsem dosud měla čest přečíst... Třaskavá výbušnina, která se nesměla dostat do nepravých rukou, který by vynález zneužil... Chvíli jsem se v ději zamotávala ...
Zbožňuji Karla Čapka, miluji jeho knihy, myslím, že měl dostat Nobelovu cenu za literaturu, ale musím říct, že toto dílo není tak krásné a čtivé jako jeho jiné knihy.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi rományAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapkova dramata mi určitě sedla víc. Je to sice nadčasové dílo, ale vedlejší dějové linie mne nebavily a často mi nepřipadaly do celkového kontextu důležité. Chápu, že se hlavní hrdina měl vypořádat hlavně se sebou samým a ženy v jeho životě představovaly různé druhy lásky a tužeb, ale např. poslední jeho "ctitelka" se v příběhu sotva mihla a nepřišla mi pro příběh nijak důležitá. I tak pro mne Čapek zůstává mistrem a jeho díla budu číst dál. :)