Jonas
Eden Maguire
Krásní mrtví série
1. díl >
Nie sú živí, no nie sú ani mŕtvi. Sú niečo medzi tým. V priebehu jedného roka zomrú za zvláštnych okolností štyria krásni mladí ľudia, študenti ellertonskej strednej školy. Jonas, Arizona, Summer a Phoenix. Tá posledná smrť zasiahne Darinu najviac. Bol to jej chlapec, jej veľká, najväčšia láska... Je Darinino stretnutie s Krásnymi mŕtvymi skutočné? Čo znamenajú tie anjelské krídla, ktoré vidí, počuje a ktoré nakoniec sama dostáva? Jonas zomrel ako prvý, zabil sa na motorke. Je tu však toľko nezodpovedaných otázok.... Rovnako ako ostatní sa vracia do sveta živých z limbu, čakárne, kam prichádzajú duše zomretých, aby na ne našiel odpoveď. Darina je jediná, kto môže Krásnym mŕtvym pomôcť.... celý text
Přidat komentář
Tak tuhle knizku nejak nemuzu rozchodit... tak primitivni dialogy jsem uz dlouho v zadne knize nevidela. Bud je to spatnym prekladatelem nebo proste autorka si s tim moc prace nedala. Naivita, nedotazenost, hrozne dialogy... namet dobry, ale zpracovani hrozne. Odkladam nedoctene, tohle se opravdu neda.
Kniha mě k mému překvapení docela bavila. Je to přesně ten typ knížky po které sáhnete, když nevíte, co dělat. Určitě si přečtu další díly
Hrozně mě to nudilo a vrátila jsem ji nedočtenou. Někdy se ji chystám dočíst, ale kdy, fakt nevím...
Našla jsem si ji skrz letošní čtenářskou výzvu a vypadala, že by mě mohla bavit. Začátek byl chvíli zajímavý, ale potom mě knížka začala trochu nudit a Darinu jsem si zrovna moc neoblíbila. Pak mě to zase trochu chytlo a nejvíce se mi líbil ten závěr se závodem na motorkách a jak konečně všechno vyřešili. Pustit se do dalších dílů se zatím nechystám, tolik mě to zas nezaujalo, ale možná se k tomu ještě někdy vrátím.
Touto knihou jsem byla celkem mile překvapená. Přes hromadu negativních komentářů a recenzí, jsem se trochu obávala, co se z toho nakonec vyklube, ale mně to přišlo fajn. Občas tam byly nudné části, ale celkově to bylo zajímavé čtení.
Celá série mi přišla skvělá, ale nesla s sebou jisté mezery v příběhu, kterým jsem nerozuměla nebo se neshodovaly s předchozími informacemi. Jinak opravdu zajímavý nápad.
Připadalo mi to jako taková klasická kniha o duchách: zůstávají, protože něco musí dodělat. Podle mě to není zas tak originální nápad, navíc zezačátku se skoro nic nedělo. Ale pak jsem se nakonec chtěla dozvědět, co se stalo s Jonasem... Stejně jsem ale čekala víc, obálka mě zaujala snad o trošičku víc....
Jsem možná divná a možná taky ne.e, ale tahle série o nezodpovězených případech smrti mladých lidí mě naprosto fascinuje. Jakmile jsem se začetla stránky mi ubýhaly pod prsty jedna za druhou až najednou byl prostě konec a já chtěla víc. Zatím mám za sebou jenom první díl, ale na další se těším o to víc. Touha po vědění je mocná.
Ze začátku jsem si myslela, že mě série nebude bavit, jelikož mi začátek prvního dílu přišel nezáživný, ale když se začal řešit důvod Jonasovi smrti víc do hloubky, knížka mě chytla a můžu doporučit jako oddechovou četbu.
Začátek mi přišel takový nezáživný, ale pak se to rozjelo a nemohla jsem přestat číst,.... :-)
Není to špatný příběh ale čekala jsem od toho víc. Třeba v dalších dílech to bude o něco lepší...
Neurazí, nenadchne.. Jsou lepší knihy s fantasy tématikou, pokračování si možná někdy přečtu..
Když jsem začínala číst, říkala jsem si, kdy už to skončí...protože to nějak nebyl můj šálek kávy. I přes to, že je to malinká knížka, moc se tam toho nedělo. Ale ke konci už mě to konečně začalo trochu zajímat. Nevím jestli se pustím do dalších dílů, ale přiznám, že jsem trochu zvědavá.
Kniha neurazí, nenadchne.. Celkem vhodně naordinovaná oddychovka na Syndrom návratu z dovolené :o))
Tak to šlo opravdu rychle, za nějakých cca 5 hodin přečteno. Je to opravdu nenáročné čtení, které nijak extra nezaujme, ale ani neurazí. Přečtu si i ty ostatní díly, jelikož mě zajímá, jak ostatní zemřeli, ale také mě zajímá jestli vyřeší i Hunterovu smrt.
Na mě tam bylo možná až moc sladkých řečí. Myslí, že tam nebyla kapitola, kde by alespoň 6x nezaznělo "Miluji tě". Jak jsem psala, je to pro nenáročné čtenáře asi tak od 13 do 15, pak už z toho na větvi nejspíš nebudete, stejně jako já :) (Ale je to jen věc názoru a vkusu).