Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85189/mid_zaklinac-zaklinac-v-krest-ohnem-SGQ-85189.jpg
5
4060
4060
Třetí román o Geraltovi a Ciri. Císař Emhyr chystá svatbu – po sňatku s princeznou Cirillou se stane nejen vládcem Cintry, ale podle věštby také pánem celého Severu. Že to s oním plánem nebude tak jednoduché, císař zjistí téměř okamžitě – někdo mu podstrčil dvojnici. Přestože se snaží své odhalení utajit a pokračuje v přípravách sňatku, pravdu nakonec zjistí nejen Dijkstrova tajná služba, ale i společenství čarodějek, jež se rozhodly, že osud světa konečně vezmou do svých rukou. Jen Geralt o podvržené princezně netuší nic. Rozhodne se, že vyrazí do Nilfgaardu a Ciri osvobodí. Aby se však dostal k ústí Jarugy, musí projít územím, na němž zuří válka. A jak se zdá, nemůže si být jist svým životem ani před vojáky útočícího Nilfgaardu, ani před jednotkami obránců, a tím méně před záškodnickými komandy Veverek...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Chrzest ognia, 1996
více info...
Přidat komentář
Zdieľam väčšinový názor úžívateľov na Databazeknih.cz. Táto časť sa aj mne páčila podstatne viac ako predošlá. Hoci nasledovné sú pre mňa ešte o niečo lepšie, ten rozdiel tkvie v tom, že Krst ohňom je viac koncipovaný v takej tej najjednoduchšej možnej, až by som povedal, že triviálnej fantasy šablóne, ktorá funguje u čitateľov-poslucháčov v rámci konceptu hádam od doby Homéra. A to je jednoduchá a priama cesta postáv z bodu A do bodu B. Viem, že to znie skôr ako kritika ale vôbec to tak nie je. To, že sa v sérií vytvorila skupina rôznych zaujímavých postáv (zaklínač, bard, upír, trpaslíci atď) a snažia sa prejsť cez frontovú líniu, je jedna z najlepších častí celej ságy. Je to jednoduché, účelné a bavilo ma to. Cez tie strany som preletel ako výchor.
Ve srovnání s dílem předchozím rozhodně maximální spokojenost. Ubralo se na politikaření, do kterého se pouštím jen velmi nerada a rychle v něm ztrácím orientaci kdo, koho, komu, proč, a věnujeme se pouze jednotlivým postavám (i když mnohé zůstávají upozaděny a o to větší jízda to bude určitě příště :-)
V ději není hluchých míst, chemie mezi postavami funguje na výbornou a občasné konverzační výměny provokují hlasitý smích.
Těším se na příště!
(SPOILER)
Každý z nás si holt musel projít pubertou. Někdo si na to od tatínka půjčil krabičku cigaret, někdo se pořádně opil a zvracel do roští za místním kulturákem, někdo si koupil za peníze z brigády motorku a balil na ni slečny ... princezna Cirilla alias Lvíče z Cintry alias Falka to vzala pěkně od podlahy a s bandou Potkanů loupí, pere se, občas někoho bez výčitek zabije a patřičně se věnuje své šikovné víc než kamarádce Mistle.
Yennefer se přidává do lóže čarodějek, kterou založila Fillippa Eilhart. Nejde o nic víc než o udržení vlivu magie na lidská království. A taky o Ciri.
Geralt si pořád léčí nějaké ty zlomeniny v Brokilonu, ale poté, co se dozvídá, že Ciri byla unesena do Nilfgaardu, se vydává za ní, aby ji zachránil před potencionálním sňatkem s císařem Emhyrem (a tedy potencionálním životě v krajkách, saténu, u prostřených stolů, z náruče nejmocnějšího muže světa). Geralt je prostě taťka, kterému není žádný chlapec pro jeho dcerušku dost dobrý.
Ale čtenář (stejně jako Emhyr) moc dobře ví, že do Nilfgaardu dorazila falešná Ciri. Geralt tedy excituje svůj meč a svou jankovitou Klepnu a vydává se do nepřátelského Nilfgaardu přes země, kde zuří válka. Přidává se k němu slavný básník, minnesenger, žvanil, věrný přítel a trochu fňukálek Marigold a taky lučištnice Milwa alias Maria. Na své cestě se setkávají s hromadami mrtvých, s utrpením a zoufalstvím, ale také s lidskou (a především trpasličí) soudržností a solidaritou.
Geralt, Marigold a Milwa se nejprve přidávají k trpasličí tlupě Zoltana Chivaye, která ochraňuje i několik žen a dětí, pak se k nim přidává tajemný bylinkář a felčar Regis a na milost vzatý stalker a nilfgaardský dezertér Cahir, muž (tedy spíš ještě chlapec) s okřídlenou helmicí z Ciriiných nočních můr. Geralt by nejprve nejradši celou tu smečku setřásl a putoval sám, ale nakonec musí i on, osamělý vlk, uznat, že ve smečce se loví a žije mnohem líp.
Křest ohněm končí na mostě přes Jarugu, kde se Geralt a Cahir přimotají k bitvě mezi Nilfgaardem a Rivií. Geralt musí opustit svou filosofii neutrality a Cahir si musí vybrat strany. Oba srážku dvou vojsk zdárně přežijí a Geralt je Meve - královnou Rivie, pasován (tedy spíše pafován, protože královna přišla při bitvě o přední zuby) na - Geralta z Rivie.
Navzdory okolnostem dokázal autor do knihy vložit i humorné a satirické prvky. Scéna s čarodějnicí, černým kocourem a pomateným knězem je jak vystřižená z Monty Pythonů a historka, proč se z Regise stal doživotní abstinent, je prostě kouzelná.
"Zpřeráželi mi všechny kosti v těle, uřízli mi hlavu, pokropili mne svěcenou vodou a zakopali. Dovedete si představit, jak jsem se cítil po vystřízlivění?"
CESTA JE CÍL.
Geralt putuje s Marigoldem a Milwou, jedou zachránit Ciri. Myslí, že se má stát královnou a slyšeli o jejím zasnoubení. Ciri však jezdí s bandou Potkanů a v tomto díle jsem si jí moc neužila.
Stejně tak Yeneffer. Mihne se na tajném setkání čarodějek, které mají se Ciri svoje plány...
Geralt by nejradši všechno dělal sám a není zvyklí mít na pomoc přátele.
Jejich "kompanyje" se celkem rozšiřuje . Upír Regis je zdatnou posilou :-) .
Velkou část cesty jedou s trpaslíky.
Válka zuří a jen těžko se jí někdo vyhne...
Tento díl mi zatím připadal nejslabší ze všech, ne špatný, ale vlastně to bylo celé jen o cestování, občas skok k jiným postavám.
Regis mě ovšem bavil :-).
Málo kapitol se Ciri a Yeneffer.
Samozřejmě se těším na další díly a jsem zvědavá, jak to bude dál :-).
Pro tento díl ságy jsem už během četby zvažoval nižší hodnocení, protože děj dospěl do situace, kterou v knihách nemám rád. Hlavní hrdina cestuje do určitého bodu, aby někoho zachránil, ale čtenář ví už z minulé knihy, že jede špatným směrem. Něco podobného jsem prožíval při četbě jednoho z dílů Hry o trůny, konkrétně v dějové lince Brienne z Tarthu.
Rovněž mi vadily některé výrazy, jména a slang jednotlivých postav. S tím souvisí i nadměrné užívání latiny, která mi do tohoto fantasy světa prostě nesedí.
Nicméně, čím více jsem se přibližoval k závěru, začal převládat spíše pozitivní pocit z celé knihy. Především se příběh týká samotného Zaklínače a jeho povedené skupiny. Neskutečně jsem si užíval osobnosti jednotlivých členů a musím souhlasit s níže uvedenými příspěvky, že postava upíra Regise závěru knihy neskutečně prospěla. Sapkowski se tu vlastně na krátký čas vrátil k revizi zažitých pohádek a pověstí, s nimiž pracoval v povídkových sbírkách, a v podstatě obohatil archetyp upíra.
Zároveň se objevují další dnes velice aktuální prvky, s nimiž autor pracoval již v devadesátých letech. Mimo homo- a bisexuality, promiskuity či rovnosti pohlaví je v této knize patrný důraz na ekologii (např. scéna s druidy žádající krále, aby omezil rybolov) nebo práva žen na potrat.
Líbí se mi, že Sapkowski v tomto díle zachoval tři důležité prvky svého psaní. Předně mám na mysli reflexi názvu knihy v různých kontextech. Mínil autor krví elfů padlé elfy v dávných válkách či ty, kteří padnou v současném boji, nebo krev kolující v žilách Ciri? Byl čas opovržení historickou epochou, současnou válkou nebo se název tohoto dílu vztahuje k jednání jednotlivých postav? Stejně je tomu i s křtem ohněm, jehož význam může odkazovat na krušné chvíle elfských komand, boží ordály či putování Geraltovy družiny. Další prvek představuje parodování některých zažitých schémat. V tomto díle lze užít jako příklad debatu čarodějek na hradě Montecalvo o tom, proč by muži neměli být členy nové vzniklé lóže. Jejich rozhovor nápadně převrací běžné mužské předsudky o ženách (muži jsou emocionální a nesoustředění...). Podobně postupoval autor i u výše zmíněného upíra Regise. Poslední důležitý prvek spatřuji v autorově experimentování se stylem vyprávění. Ačkoliv to může působit v rámci celé ságy neuceleně, udrží to čtenáře ve střehu. Sapkowski v závěru knihy evidentně potřeboval odsunout některé dějové linie do pozadí a dokončit pouze tu o Geraltově skupině, k čemuž použil postavu potulného barda vyprávějící celý příběh skupině dětí. Jelikož je už pozdě, rozhodují se posluchači pro dokončení Gerlatova příběhu, ale bardovým prostřednictvím je čtenář autorem ujištěn, že o dalších postavách se dozví zase příště.
Nakonec se mi kniha líbila a společně s Časem opovržením ji zatím řadím k nejlepším dílům celé ságy. Musím nicméně přiznat, že tato skutečnost je zapříčiněna i faktem, že v tomto díle nevystupují příliš Ciri a Yennefer. Stále jsem jim totiž nepřišel na chuť.
První část je trošku rozvleklejší, ale pak se to rozjede a je to super! Ve chvíli, kdy na scénu přišel upír, jsem knihu neodložila. Nové postavy mě baví a trpaslíci, no kdo by je nemiloval, no ne?
Tenhle díl jsem si moc užila. Geralt na cestách uprostřed divoké válečné vřavy putuje s nesourodou pestrou skupinkou. Kniha je prošpikovaná mnoha bonmoty, obrovskou dávkou humoru a obsahuje i pár velmi nadčasových témat. Otázka ekologie, ženských práv (Milva a její problém) a válka obecně, je zde natolik aktuální, až mě to překvapilo.
V tomto díle rozhodně hraje prim Geraltova různorodá skupina. Když k tomu přidám trpaslíky a Percivala, je to opravdu partička k pohledání :D
Ciri a její linka byla taková....že člověk čeká kdy Potkani šlápnou vedle, ale on to byl spíš skok do propasti plné špičatých oštěpů.
Sága o zaklínači pokračuje.. zde navíc famózně s Regisem, Cahirem a Zoltánem.. víc není třeba napsat, baví mě to moc..
Tohle byl skvělý díl a moc mě bavil. Trpaslíci se povedli, dávali tomu docela šťávu. Doufala, jsem se Gerald Ciri najde, ale...
Nikdy bych nevěřila, že mě může tato sága tak bavit, ale je to tak. Nutně okamžitě potřebuji další díl ať vím jak to dopadne. Určitě si to taky přečtěte.
(SPOILER)
Ve zkratce - Zaklínač dál hledá Ciri a putuje s trubadůrem Marigoldem a lukostřelkyní Milwou. Postupně se k nim přidává parta trpaslíků v čele se Zoltanem, Nilfgaarďan Cahir (který tvrdí, že není Nilfgaarďan) a nakonec lékárník Emiel Regis. Ciri není tam, kde všichni předpokládají, čarodějky chtějí nastolit moc magie, na Kontinentu zuří válka. A Zaklínač se stává skutečným a pasovaným Geraltem z Rivie.
Kniha se čte skvěle, dialogy jsou výborné, postavy propracované. Zatím nejlepší díl z celé ságy - plný jadrného humoru a v dnešní době velmi aktuálních myšlenek, že "válka ze všeho nejvíc připomíná hořící bordel". Trpaslíci s jejich fórky a hantecem jsou nezapomenutelní, jejich prosté životní pravdy jsou hluboké, nadčasové. Třeba i ta Percivala Schuttenbacha:
"Kapusta a lejna chodí vždycky v páru. Jedno tlačí druhé. Perpetum mobile."
Trefné jsou i lakonické příměry:
"Luk není špatný, ale střelec stojí za hovno. Je to zmatkář, třese se jako baba, které na mezi vlezl slimák mezi půlky."
A kromě všech vtipných průpovídek a bonmotů zazvoní občas i suchá moudrost:
"Nelze zaplatit něco, co nelze ocenit. Mnozí lidé tvrdí, že úplně každá věc na světě má svou cenu. Ale není to pravda. Některé věci jsou neocenitelné. Nejlépe je poznáš tak, že když je jednou ztratíš, nikdy je nezískáš nazpět."
Kromě putování válkou mučenou zemí se v tomto dílu vlastně nic moc neděje, klíčové jsou pouze jednotlivé postavy, tvořící jeden kompaktní, ale naprosto dokonalý celek. Sapkowski prostě umí!
Díl určitě za 5*.
Když to shrnu, strašně jsem si užíval Regise, Milwu, Cahira, trpaslíky, celou tu putující nesourodou bandu, která spolu nějak musela vydržet :)
Dijkstra a jeho přístup a tahání na nitky, super.
Co mě od začátku vytáčelo (jak jinak to popsat?) byli Potkani v čele s tím zmetkem Kayleighem (nemyšleno že byl šéf, ale štval mě asi nejvíc) a jejich část jsem nečetl vůbec s potěšením, spíš s těžkou averzí. Vlastně jsem se těšil, až s nima někdo zamete (jsem divnej?). Ciri jsem za tuhle epizodu v téhle bandě chvilku vyloženě nesnášel taky :D
Pletichy čarodějek byly zdlouhavééé a asi to nejmíň záživné v téhle části příběhu. Ale chápu, patří to tam a nějak se to ještě vyvine... Asi... nejspíš...
Tento díl se mi nevím proč tolik nelíbil....bylo to poměrně zdlouhavé, táhlo se to...snad budou zbylé díly lepší ;)
Ach no co napísať? V skratke ... jedna veľká PARÁDA .Keď osamelý zaklinac musí cestovať v skupine je to ťažké no(ja to poznám,keď sa túlam po kopcoch sám je to super ale ako náhle je nás 2 a viac je to narušenie môjho kľudu ). Každopádne kniha má spád, mne bol hneď sympatický Percival, podľa ktorého si zrejme vybrala meno jedna polska skupina, a upír Regis,už som si aj vravel co sa s trpaslíkmy stalo ale našťastie sa objavili. A keďže to bol "zaklinac Geralt z Rivie" už to je rytier zaklinac Geralt z Rivie.
Geralt z Rivie je pochopitelně skvělým hrdinou... ale co když mu dáte družinu, abyste jej vyhodili z komfortní zóny? Ať už přítomnost oblíbeného Marigolda, (ne)Nilfgaarďana Cahira, Milwy, Zoltana s jeho bandou a zejména geniálního Regise, posouvá příběh na zcela jinou úroveň, kdy tato různorodá sebranka rozbíjí mnohá klišé, která se Sapkowski rozhodl hravými způsoby rozbít. Příběh Ciri a Potkanů mne nikdy příliš nezajímal, ale pasáže pochopitelně smysl mají a ostatní kapitolky v podobě čarodějek nebo Dijkstry zase dokreslují celou politickou hru. Rozhodně jeden z nejlepších dílů série.
Podle mě... nejlepší díl série. Přítomnost trpaslíků, Milvy a dalších postav dodala příběhu neskutečné volume a vtip. Na hlášky trpaslíků i Marigolda vzpomínám i dlouho po přečtení.
"přečteno" jako audiokniha v podání Martina Fingera a opět skvělé. Přestože jsem si dala od 4. a 5. Dílu menší pauzu, ihned jsem se vrátila do děje a řekla bych, že kniha je ještě lepší než ta předchozí. Ciri u mne už předtím ztrácela jako postava na oblíbenosti, zde je to ještě více, ale naštěstí v knize nedostává moc prostoru. Začátek ma slabší rozjezd, ale poté je to brilantní až do konce. Trpaslíci, Regis... Skvělý nový vítr. Tak šup na další díl. uurrrva mať!
Křest ohněm u mě uspokojil všechna moje očekávání, která na pana Sapkowskiho kladu. A že toho není málo :D nechyběly nové zajímavé postavy, filozofování, politika, boj, radost i smutek. I ňuf ňuf momenty u Geralta protivy se našly:
...,,Splatím, co jsem dlužen," řekl tiše. ,,Nezapomenu. Může se stát, že i ty budeš potřebovat pomoc. Rameno, o které se budeš moci opřít. Pak vykřikni, vykřikni do noci. A já příjdu."
Milwa se stala mojí novou oblíbenou postavou. Je mi nějaká velmi blízká, což bude tím jak je hubatá :))) no a samozřejmě miluju trpaslíky. Bože, to jsou hlášky :D
... ,,Co stojí na tom meči?" zeptal se Geralt.
Zoltan: ,,Ať chcípnú všeci zkurvysyni."
Nezklamal samozřejmě ani Marigold, being Marigold v rozličných situacích od veršování, spiknutím s Milwou proti zaklínači anebo pokňourávání a rýpání do Regise :D haha, Regis se stal rozhodně mým nejoblíbenějším upírem v literatuře!
Verš po marigoldsku: Není divu, že jsou sličné panny jak plaché laně,
oč jsou přece stromy vyšší, o to těžší vylézt na ně...
I love it! Rozhodně 5 * .... dala bych i šestou :D
75% - Zaklínač Geralt se u dryád vyléčil ze svých zranění a nyní putuje válkou sužovanou zemí, aby znovu našel Ciri, která se má údajně připravovat na politický sňatek, ovšem Geralt neví to, co ví čtenář po celou dobu, a sice že údajná princezna je falešná a Ciri ve skutečnosti patří k pochybné přepadové skupině Potkanů. A mezitím čarodějky osnují plán, jak opět nastolit moc magie. A Geralt z Rivie se možná stane skutečným Geraltem z Rivie...
Musím se přiznat, že zpočátku mě to putování s partou trpaslíků a povídání tak nějak o ničem příliš nebavilo, Ciri byla tak nějak mimo a ani čarodějnické pikle mi moc nesedly, ale zhruba v půlce knížky došlo k mnohým zvratům, děj se řádně rozjel a ve skupině tvořené kromě Geralta a Marigolda například lučištnicí Milwou, pochybným ano/ne Nilfgaarďanem Cahirem a upírem Regisem (který se rychle stal mým jednoznačným favoritem mezi upíry, kam se hrabe celá Stmívací sága) začalo být místy řádně veselo. Rozhovory se zaseklým Geraltem byly vtipné a akce nápadité. Série si pořád drží vysokou úroveň, byť ty odkazy k lidovým pohádkám z prvních dílů mi asi nepřestanou chybět.
---
Trpaslík Zoltan o lidech: "Když je hlad, nedělíte se o žrádlo, ale sežerete slabé. Něco takého sa može osvědčit ve vlčí smečce, poněváč to pomože přežít najsilnějším, enemže u vaší rozumnej rasy přežijú a do čela se proderú ti najhorší zkurvenci."
---
"Družina hrdinů," chytil se Geralt za hlavu. "Druhové ve zbrani. Šumař s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Nilfgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan..."
"A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat," doplnil Regis. "Doporučuji cestovat inkognito, abychom nepůsobili nemístné pozdvižení."
"A nebyli všem pro smích," dodala Milwa.
Štítky knihy
láska zaklínači fantasy zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Zatiaľ najlepšia časť zaklínačskej ságy. Dej ubiehal rýchlo a svižne aj napriek striedaniu viacerých línií. Zaujala napríklad pasáž, kedy bol dej opisovaný vo forme legendy rozprávanej deťom potulným rozprávačom Pohvizdom.
Každý v tomto dieli rieši niečo iné.
Geralt sa ponáhľa zachrániť "Ciri" netušiac, že tá je v skutočnosti niekde úplne inde. Spoločnosť mu robí svojská, ale vtipná skupinka. Ukecaný básnik Marigold, až príliš ľudský vyšši upír Regis (jedna z mojich najobľúbenejších postáv), lukostrelec Milwa vychovávaná dryádami a Nilfgaarďan, ktorý nie je Nilfgaarďan Cahir.
Ciri si užíva pubertu po svojom - rabovaním so skupinou pubertálnych rebelov a vzťahom s jednou z členiek skupiny. Nevidel som Dryads of Brooklyn (AKA netflixovské spracovanie Witchera), takže nechcem vedieť, ako s ich vzťahom naložili scenáristi a bohvie, čo na to Sapkowski. Teda okrem toho, že do role Mistle úplne zbytočne obsadili černošku, pretože prečo by mal Netflix rešpektovať nejaký lore s presne definovanými postavami, že.
Čarodejnice sa po masakri na Thanedde snažia opäť ovládnuť svet, tentokrát založením "apolitickej" lóže. Samozrejme nechýbali politické pasáže, tu však boli v pohode. Najnormálnejšia z celého tohto dámskeho klubu mi príde Yennefer.
Potešil návrat trpaslíkov. Namiesto Yarpena Zigrina tu tentokrát máme svojského altruistu Zoltana Chivaya, ktorému sekunduje Feldmaršálek Duda so slovníkom dlaždiča, a jeho partu. Klobúk dolu pred českým prekladateľom, na trpaslíckych pasážach som sa nasmial.
Záverečná scéna s pafovaním Geralta z Rivie na Geralta z Rivie (tentokrát už oficiálne) kráľovnou s vyrazenými prednými zubmi je už len príjemným zakončením celej časti.