Kreutzerova sonáta
Lev Nikolajevič Tolstoj
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Novely
Vydáno: 1890 , Časopis českého studentstvaOriginální název:
Крейцерова соната (Krejcerova sonata), 1889
více info...
Přidat komentář
Tak tohle jsme se dvěma spolužáky-kamarády na gymplu měli skoro jako manifest. Možná to znáte - holky (anglicky řečeno) sucks, my jsme skvělí, škoda mužů, z nichž se později (kvůli působení žen, jak jinak?) stává přesně to, čím být nechtěli.
"Ha, ha", říkám dnes pobaveně! Byli jsme to ale banda nihilistických trotlů na procházce! :))
P.S. Knihu bych rád doporučil vaší pozornosti. Trochu depresivní,ano. Přesto stále pozoruhodné dílo. Inu, ruský realismus.
Smutný příběh muže, jehož hlavní vinou byla soběstřednost. Nevím, co tímto příběhem chtěl všechno říci spisovatel. Řada věcí platí i dnes, řada myšlenek je překvapivě i po mnoha letech novátorských, ale též řada vývodů je tak těžce mimo, že mi běhal mráz po zádech. Vyprávějící muž se v několika svých vývodech opírá o biblické verše. Verše, které jsou, žel, vytržené z kontextu, a tak dopředu ohrožené zneužitím. Což se i stalo. Znovu bych už tuto "depťárnu" nečetl.
(SPOILER)
(Uwaga spoilery!) Tolstého uctívám. Do přečtení Kreutzerovy sonáty bych napsala, že vždycky. Ale tímhle dílem si mě velikán ruského realismu prostě nezískal. Upustila jsem od původního plánu super nízkého počtu hvězdiček a zkusila se nad tím vším znovu zamyslet. Asi to není kniha pro mě. Určitě to není kniha pro mě. Jsem jako ta ženská z vlaku, která o názorech Pozdnyševa prohlašuje, že zamrzly před pár staletími v době, kdy za Ivana IV. vyšel Domostroj. No, co už.
Sonátu jsem četla dohromady s Rodinným štěstím. Větší kontrasty by si člověk představil jen těžko. Rodinné štěstí je romantickým dílkem nezkaženého mladíka, Sonátu psal zahořklý stařec zklamaný životem. Manželství se Sofií v některých chvílích celkem pravděpodobně připomínalo Kreutzerovu sonátu.
S požadavkem střídmosti a čistoty si úplně nerozumím, ale respektuji to. Sice mám někdy chování uřvané feministky, ale zrovna se mi nelíbí, že sám Tolstoj ženě ukázal těsně před svatbou deník se sexuálními zážitky se služebnictvem (tento motiv je kromě Sonáty i v Anně Kareninové), nicméně požaduje striktní abstinenci po všech ostatních. První léta manželství byl stejně vášnivý jako Vronskij, pak mu dle mého kapku hráblo, což vyvrcholilo jeho podivným útěkem z domu. Skoro jako hrdinovi Sonáty, když probodl ženu kinžálem.
Některé myšlenky jsou přitom velice zajímavé. Například ta, že by bylo více košér věnovat peníze do prevence syfilidy než do jejího léčení. Myšlenky o totálním podřízení ženy muži nejsou můj šálek čaje. Sonáta někoho určitě zaujme. Musím se smířit s tím, že nejsem Tolstého ideální hrdinka a nikdy se do jeho pozdních děl nevcítím. Nemám na to. Napadá mě právě teď bůhvíproč Zkrocení zlé ženy. Na světě je spousta typů Bianka-Lucentio, jejichž kurtoazní vztah by se možná velkému spisovateli zalíbil. Ale kruci, já nějak raději ty petrucciovské buřiče. Team Kateřina! Kdo jde se mnou? (3/5)
Bylo zajímavé číst tuto novelu zároveň s Hesseho Narcisem a Goldmundem a srovnávat tyto dvě díla. V Hesseho knize je prakticky vzdán hold smyslovosti, tělesná láska se románem prolíná jako hlavní červená linie, zatímco Tolstoj se k otázce vášní a sexuálních tužeb staví dost skepticky. De facto viní je, a zřejmě právem, z mnoha špatností, jež hýbou lidstvem.
Teprve po dočtení sonáty čtenáři dojde rafinovanost autora. Pozdnyšev nejprve popisuje svůj pohled na ženy, jaký měl před svojí změnou ve vězení. Vypráví o svém životě, který nežil úplně střídmě a jak toužil po vřelém, horoucím citu v manželství. Ale řeší to jako většina mužů v jeho době, po krátkém dvoření se přichází hned sňatek. Takřka zákonitě dochází k rozčarování a neshodám. když Tolstoj popisuje důvody manželských hádek, musel jsem se občas sám nad sebou zastydět a mnohou situaci poznal - jak jen to dokázal vystihnout!
Dojde ke zločinu ze žárlivosti, tedy z toho nejnižšího pudu, kterého jsou lidé schopni, chorobná žárlivost lidstvo sesazuje z trůnu myslících bytostí. Pozdnyšev v poslední části knihy dospívá k názoru, že vše byla jeho vina, protože se nedokázal zbavit předsudků a neuměl se na ženy dívaj jinak, než jako sexuální objekt. Proto v každém muži vidí soupeře a čím bližší byl jeho ženě, tím se mu zdá nebezpečnější. Dochází k názoru, že pokud tento pohled přetrvá, nikdy nebudou ženy fakticky rovnoprávné - i kdyby provozovaly všechna povolání jako muži. A myslím, že se pan Lev Tolstoj nemýlil a ani po stu letech tomu není jinak.
Tato novela však obsahuje myšlenek mnohem víc...
Kreutzerova sonáta působí i dnes poněkud skandálním dojmem, a to si představme, jak musela působit o dvě stě let dříve. Myslím, že pro své radikální postoje Tolstoj nebude nikdy pochopen, a přitom se stačí trochu odpoutat od konvencí dnešní doby a zjistíme, že měl v mnohém pravdu.
Když se otevřeně staví k problému zachování panenství jako nejvyššího stavu ženy, když se nevybíravě staví proti doktorům, kteří vynaloží daleko více úsilí na léčení syfilidu, místo jeho předcházení, když opovrhuje ženami, které “mají méně potěšení z dětského půvabu než trampot ze strachu o dítě, a proto nesmí přijít dítě, které budou milovat. Obětují ne sebe pro milovanou bytost, ale bytost, která má být milována, pro sebe.” Dnes jsou všechno tohle nepopulární názory, a přitom z nich čiší základ charakterní společnosti.
Na druhou stranu zní všechny tyto názory s dobrým základem jako pěkné pokrytectví v porovnání s myšlenkou kompletního podřízení ženě muži. Možná proto není toto jeho dílo tolik obdivováno, protože v něm převažují situace připomínající manželství s jeho ženou, které se tomuto příběhu bohužel velmi podobá.
Autorovy další knížky
2012 | Anna Karenina |
1969 | Vojna a mír I. |
2005 | Vojna a mír |
2018 | Kreutzerova sonáta |
1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Co jsem si odnesla z knihy je toto: děti ničí rodičům život a žena, která bere antikoncepci je prostitutka. Nejlepší citace z knihy" Vy tvrdíte, že ženy naší společnosti mají jiné zájmy než ženy z veřejných domů, kdežto já tvrdím, že to není pravda a dokážu vám to. (..........) Porovnejte ty opovrhované nešťastnice se slečnami z nejvyšší společnosti: stejný přepych, stejné fazóny, stejné parfémy, stejně odhalené ruce, ramena, prsa, stejně obtažené a vystrčené zadky, táž vášeň pro drahokamy, pro drahé lesklé předměty, tytéž zábavy, tance a hudba i zpěv. Ty i ony vás lákají všemi prostředky. Není tu žádný rozdíl. Když budeme soudit přísně, můžeme říci, že prostitutkami pro krátkou lhůtu pohrdáme, kdežto prostitutek pro lhůtu dlouhou si vážíme." Docela by mě zajímalo, co by říkal hlavní hrdina na dnešní dobu facebooku apod., kde je to ještě patrnější, jak se ženy kolikrát prezentují (selfie s výstřihem do půl pasu apod...).