Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Vskutku, pravím vám, nyní nadchází věk meče a sekyry, věk vlčí. Nadchází čas Bílé Zimy a Bílého Světla, čas Šílenství a Nenávisti; Tedd Deireádh – Čas Konce. Svět zahyne v mrazu a neobrodí se, než východem nového slunce. Znovuzrodí se ze Starší Krve – Hen Ichaer, ze zasetého zrna. Ze zrna, které nevzejde, anobrž vyšlehne plamenem. Meč, magie a vyzvědačské intriky. První část legendární Sapkowského ságy o zaklínači Geraltovi a jeho sudbě - Ciri z Cintry. Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , TympanumOriginální název:
Krew elfów, 1994
více info...
Přidat komentář
První románový Zaklínač mě tentokrát překvapivě trochu deptal tím stylem vyprávění, kdy se o všem dozvídáte pouze zprostředkovaně a jakoby mimochodem od ostatních postav, u povídek mi to tolik nevadilo nejspíš i proto, že tam bylo víc textu s Geraltem, ale nevadí, do dalšího dílu se určitě pustím :-)
Řekla bych, že tento vlastně první díl série je takovým náběhem na to, co přijde. Přesto se ale četl skvěle a spíš mě navnadil, abych se do tohoto světa naprosto ponořila. Vůbec vůči Zaklínači neumím být kritická. Už povídky mě neskutečně bavily, a přestože v této konkrétní knize není tolik akce, nebavila mě o nic méně, přečetla jsem ji jedním dechem.
Ve třetím díle zaklínačské ságy se toho oproti povídek opravdu moc neděje. O to víc jsem si užívala "zákulisí", rozvíjející se příběh Ciri, její vztah s Geraltem a Yeneffer i rozvoj jejích schopností. Autor nabídl také obsáhlou politickou linku, která čtenáře podrobně seznámila s pozadím celého děje. Jediným dechem pět hvězd a těším se na další díl.
Jedním slovem paráda! Moc se mi libí styl vyprávění Sapkowského - přestože je úsporný, má všechno, dynamické dialogy, vtip (jeho humor je mi hodně blízký), zajímavé až filozofické úvahy, neztrácí čas zbytečnými a zdlouhavými popisy. Přechod z povídek do románu byl krásně plynulý a nemám jedinou výtku.
(SPOILER)
Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi dílo zařadilo svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsem si román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.
Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důležitější věci než překonat poslední výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.
Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.
Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.
V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.
A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?
Přechod z povídek do románů proběhl poměrně bezbolestně. Tento fanatsy svět má potenciál. Sapkowski má opravdu osobitý styl psaní, který nemusí být všem pochuti, nicméně originalita je ve fantasy literatuře vždy vítána.
Kniha spíše rozvíjí postavy a připravuje základ pro další děj, než že by se příběh dál posouval. Což se mně osobně na fantasy líbí víc, chci znát svět, jeho reálie, souvislosti a zákony.
(SPOILER)
!!!SPOILERY!!!
Začínáme se více věnovat Geraltovi a Ciri...a správný začátek znamená spoustu učení..ano Ciřina učednická léta.. seznámíme se blíž ese zaklínači a jejich světem, blíž ese světem kněžek Melitelé a matkou Nenneke....opět nemůže chybět oblíbený mistr Marigold, Yarpen Zigrin, Geralt a Yennefer, Triss..bavilo mě to a to neskutečně...takovým tím „ještě jednu stranu“ a po půlnoci rezignovaně přiznávat, že zas brzy spát nepůjdu...a že učení opět bude muset počkat..(ještěže jsem si na chatu vzala jen dva díly :P , jinak by to svědomí nepřežilo....)
Nadále jsem nadšena, akorát by se mi zišla mapa Geraltova světa, a ještě by potěšil slovník elfštiny, někdy člověk musí domýšlet, o co přesně šlo...a taky výslovnost některých jmen by se hodila. To k mému čtenářskému komfortu...
pár citátů na závěr :
„Dost“, zahulákal hlubokým hlasem náčelník party trpaslíků, potřásaje zrzavým, po pás sahajícím vousiskem. „Princezny, čarodějnice, osud, láska, to sú všecko bajky nahovno. Všecko je to, ať mi pán kumštýř ráčí prominút, básnická nadsázka, čili volovina. To proto, aby se to víc líbilo a baby víc bečely..“
Takové vizionářské, čím dál víc aktuální :
„To se muselo stát.“ Pokýval šedivou hlavou starý druid. „Jednou to muselo přijít. Žili jsme v přesvědčení, že jsme na světě sami. Jako líí, vykrmení, tupí karasi v bahnitém rybníku jsme nevěřili ve štiky. Připustili jsme, aby náš svět, tak jako ten rybník zanesl bahnem, zakalil a začal zahnívat. Rozhlédněte se kolem – všude uvidíte hřích a zločin, hrabivost, závist, spory, zradu, úpadek obyčejů, ztrátu víry ve veškeré hodnoty. Namísto toho, abychom žili podle zákonů Přírody, začali jsme Přírodu znásilňovat. Co z toho máme ? Povětří otrávené čadícími komíny kováren a hutí, potoky a řeky zamořené odpadem z jatek a koželužen, bezhlavě kácené lesy. Hle, dokonce i zde, na živé kůže posvátného Bleobherise, kousek nad hlavu pana básníka, uvidíte křivákem vyřezané sprosté slovo. A navíc s hrubkou. Nejenže to byl vandal, ale navíc nedouk neznalý pravopisu. Nemáme se čemu divit. To muselo špatně skončit...“
..a samozřejmě ten humor..poťouchlý, plný narážek, přesně dle mého gusta :
„Na téhle rytině..čerta starýho, na té né...Tady na té! Jak už víš, takhle vypadá ghúl. Rád si poslechnu, Ciri, cos es naučila o ghúlovi...Ejta, podívej se na mě! Co to máš za neřád na očích ?“ „To je dobrý pocit.“ „aby tě husa kopla ! Ale co..nu, poslouchám...“
„Paní Yennefer?...chtěla bych vědět, jestli se hodím na čarodějku?“ „Hodíš.“...“Opravdu to víš ? nepleteš se ? Jsi si jista, že mám vlohy ?“ „Naprosto jista.“....“Ale....“ „Ciri,“ vysvětlovala čarodějka pobaveně a netrpělivě zároveň -“od chvíle, kdy jsme si lehly na tuto louku, při rozhovoru s tebu neužívám hlasu. Tomu se říká telepatie, zapamatuj si to. A jak sis všimla, v dorozumění nám to nijak nepřekáží.“
„Magie po tobě natahuje ruku, Ciri. Po tobě, zvláštní dívenko, Nadílko, Dítě Starší krve – krve elfů. Zvláštní dívenko, vtažená do Pohybu a Změny, Zkázy a Obrození. Sudbou určená. Magie k tobě vztahuje ruku zpoza zavřené brány, k tobě, drobounkému zrnku písku v přesýpacích hodinách Osudu. Po tobě natahuje své spáry Chaos, v nejistotě, zda se staneš jeho nástrojem anebo překážkou vjeho plánech. To, co ti Chaos ukazuje ve tvých snech, je obrazem tvé nejistoty. Chaos se tě bojí, Dítě Překvapení. A chce dosáhnout toho, abys pocítla strach ty.......Chaos ti nemůže ukázat, čím je doopravdy. Ukazuje ti tedy budoucnost, to, co se stane. Chce způsobit, aby ses bála přicházejících dní, abys podlehla strachu z toho, co potká tebe a tvé blízké, aby tě strach zcela ovládl. Proto Chaos posílá sny. Ukážeš mi nyyní, co v nich vidíš. A budeš se bát. Pak zapomeneš a potlačíš strach. Dívej se na mou hvězdu, Ciri. Nespouštěj z ní oči!“
(jojo, strach bodá hlouběji než meče, jak se naučila Arya Stark...mimochodem, tato pasáž by se hodila i jako diktát na velká písmena :D)
anoooo, a hurá na „Čas opovržení“
Kniha není tak "akční" jako předchozí dva povídkové díly série, což ale vůbec není bráno jako negativum. Naopak poskytla prostor a skvělý základ pro rozjezd ságy o Geraltovi a Ciri. Trochu mi zde chyběl autorův humor předchozích dílů vycházející ze špičkování Geralta s Marigoldem, ale i tak ...
První románový díl o Geraltovi je pěkný, čtivý. Tím, že je děj jednotlivý v podobě románu namísto povídek, je přehlednější, pochopitelnější. Čekala jsem akorát více akce a více vhledů zpět do minulosti. Trochu se ztrácím v množství postav, navíc s podobným jménem (mágové, králové), v politikaření a také v "mapě" světa. Některé pasáže jsou velmi emotivní a odhalují skryté vztahy mezi postavami a jejich pravou povahu. Naopak detailní popisy soubojů mně nebaví. Celkově pěkné, ale na můj vkus tomu prostě něco chybělo.
Od tohoto dílu začíná první román o Geraltovi a Ciri. První 2 knihy byly povídkové. Musím říci, že z těchto třech dílů se mi tento díl líbil nejvíce. Vyskytovalo se tam málo míst, které mne nebavily. V některých částech se vyskytovalo více postav, takže jsem se mírně ztrácel. :) Knihu hodnotím na 90 %. Určitě budu pokračovat ve čtení 4. dílu – ČAS OPOVRŽENÍ.
Citáty, které mne oslovily:
… je lepší zařadit se mezi některé, než mezi všechny.
Být neutrální neznamená být lhostejný a bezcitný. Není třeba zabíjet v sobě city. Stačí v sobě zabít nenávist.
… protože v každém z nás je Chaos i Řád, Dobro i Zlo. Leč to, co je v nás, je možné – a nutné – opanovat. Je třeba se to naučit.
Nebylo to špatné. Když se oprostím od toho, že jsem očekávala mnohem více akce a nějaký nadupaný děj...
Ovšem jsem moc zvědavá na druhý díl, věřím, že vše začne mít mnohem větší drive. První díl má takové pomalejší tempo.
Pro mě nejzajímavější postavou je jednoznačně a bezkonkurenčně Yennefer.
Predchádzajúce časti som nečítala, vrhla som sa rovno na hlavnú ságu. Aby to bolo ešte divnejšie, tak som počúvala audioknihu v originálnej poľštine (geniálny počin s úžasnými zvukovými efektami) a do toho som pred sebou mala český preklad, pretože moja poľština zasa nie je bohvieaká skvelá. Ubehlo mi to až podozrivo rýchlo, čo sa mi väčšinou stáva len pri podstatne akčnejších knihách. Kniha mi prišla ako krásny úvod a príprava na niečo úžasné, čo ma čaká v ďalších častiach. Mimochodom, jediná fantasy séria, ktorú poznám, založená na slovanskej mytológii. K postavám sa zatiaľ vyjadrovať nebudem, čakám, čo s nimi Sapkowski spravil v ďalších častiach. Zatiaľ teda skvelé.
Kniha byla stejně dobrá, jako předešlí dva díly. Jen by mě zajímalo, jestli můžu očekávat kapitoly, které budou vyprávět o životě Yennefer, když se učila čarodějkou, jako tomu bylo v seriálu. Jinak se už moc těším na čtvrtý díl.
Páni tohle byla skvělá knížka. Fantasy knížky mám ráda a tohle byla po dlouhé době knížka co mě bavila a vytrhla ze stereotypu. Svědčí o tom i to jak dlouho jsem to četla což jsou 2 dny. Ze začátku jsem se bála. Předchozí dvě povídkové knížky mě moc nebavily, ale tenhle? Wow. Všechny postavy skvělé, vtipné a sympatické. Geralt skvělý jako vždy. Yennefer stejná a co se mi líbilo dozvěděla jsem se o ní něco nového. A nakonec Ciri. Co mě udivilo nejvíc na celé knížce byl její věk. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že bude starší. Možná za to mohl seriál. Co mě v knížce ještě překvapilo bylo časové rozmezí, ale zvykla jsem si. Teď čekám na další díl a jsem pěkně napjatá, protože to skončilo dost zajímavě.
Celý můj život mám ráda pohádky a fantasy pohádka je. Krev elfů byla bezva. Množství postav mně nevadí, orientuji se v nich docela dobře. Nevadí mi ani pomalý rozjezd a málo akční děj. Na 5*to však nevidím. Ty dvě povídkové knihy se mně líbily víc. Přesto však netrpělivě čekám na další díl. Jsem v knihovně v pořadníku. Už docela dlouho. Ach jo.
V tomto díle trvá moje nadšení ze Zaklínače, ale rovněž pokračuje rozmrzelost z velkého množství postav. Navíc tentokrát mi už opravdu hodně chyběla mapa. Nicméně se těším na další díl, doufám, že tento pomalejší, rozvláčnější a nijak zvlášť akční díl byl pouhým klidem před bouří.
Opět brilantní příběh Geralta, Marigolda, krásné Yennefer i nové postavy Ciri. Ten svět je úžasný a tak poetický. V tomto díle mi ale možná trochu scházel obvyklý vytříbený břitký humor autora, nebo jsem možná pro něj tentokrát neměla cit? Spoiler: také mě trochu mrzelo, že tato část skončila nějak bez konce... Celou knihu je jasné, že děj směřuje k nějakému vyvrcholení, které ovšem v tomto díle nenastává. I tak slušné 4 hvězdičky. (Duben: 604 str.) PS. Doufala jsem, že konečně najdu adepta pro poslední 20. téma výzvy, které zní tak lehce, ale plní se ukrutně těžce, no já bych si to i uznala, protože pohřeb jako takový v ději knihy není a Ciri pouze vzpomíná na smuteční hostinu, navíc 10 stran před koncem knihy:-) Někdo v diskusi namítal, že má kniha název červeně, to ale pro to nejklasičtější vydání, které mám, neplatí, tak si to uznávám.
Po prvních dvou povídkových knihách jsem se na první román opravdu těšil a má očekávaní byla naplněna do poslední tečky. Je to chytlavé, je to čtivé a težce se od toho odpoutává. Fascinuje mě, jak je Sapkowski silný v podání přímé řeči, která je v jeho knihách opravdu na vrcholu.
Štítky knihy
magie polská literatura čarodějové zaklínači zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Vřelé díky za tu románovou podobu!
První dva díly, které byly psané formou povídek, jsem louskala týdny. Teď, když jsem se dostala k prvnímu románu o Geraltovi a Ciri, už je to úplně jiné kafe - přečteno během pár dní (a kdybych neměla jiné povinnosti, bylo by to mnohem dříve).
Jinak, kniha se mi líbila moc, hltala jsem doslova každou stránku. Víc rozepsat to asi nedokážu, začala bych rovnou vyzrazovat to, co se odehrálo v románu :D.
Mimochodem, ocenila bych v knize nějakou mapu - díky neustálemu přesouvání a mluvení postav o různých místech by se nějaká dost šikla. Vím, že na internetu je dokonce několik verzí, ale mít ji přímo v knize... ;)