Krev na lopuchu
Vlastimil Vondruška
Výběr povídek z tvorby Vlastimila Vondrušky. Obsahuje dvacet příběhů s detektivními zápletkami, které se odehrávají v různých dobách od středověku až do 18. století.
Přidat komentář


Pěkné povídky ale Oldřich z Chlumu nebo Martin že Stvolna jsou lepší. Tyhle jsou moc krátké ????


Všechny příběhy velmi předvídatelné. Hlavní "vyšetřovatelé" ve více než polovině příběhů připomínají postavu Oldřicha z Chlumu.
Krátkost povídek zaručuje i dobrou čtivost.


Buď jde o peníze nebo o ženskou a proto jsou i tyto "historické" příběhy dnešnímu člověku tak blízké :) Bylo to takové lehké zábavné čtení.
Nejvíc se mi ale líbil příběh titulní, protože za jeho konec by se nestyděl ani poručík Columbo. Některé povídky by si možná zasloužily zpracování do delší knižní varianty, dovedu si je představit ale také jako krátké televizní inscenace.


Moje první kniha od pana Vondrušky. Těšila jsem se na zajímavé příběhy, ale bohužel téměř všechny mi splynuly v jeden celek. Začátek se mi jevil dobře, ale nakonec jsem zjistila, že se do čtení nutím a těsně před koncem jsem to vzdala. Autora rozhodně nezavrhuji a určitě se k němu někdy vrátím.


Hezké příběhy jakoby vyčtené ze starých kronik. Nenáročné čtivo pro ukrácení dlouhé chvíle jako dělané, někdy jakoby podle jednoho mustru vytvořené, ale vždy zábavné a poutavé.


Kniha mimo jakoukoliv sérii, která je velmi povedená. Jednodušší a kratší povídky jsou jasně psané, zároveň psané povětšinou strhujícím stylem a rozuzlení na konci jasné. Občas se mi dařilo i odhadnout pachatele, což se mi nedaří při knihách ze sérií, a to mě potěšilo jako příjemná změna. Knihu mohu číst najednou (stačila mi jedna delší jízda ve vlaku), nebo dočíst příběh a na chvíli odložit. Úžasná oddychovka.


Mezi povídkami jsem potřeboval kratší oddych, ale četlo se mi dobře a docela jsem se bavil.Jako vždy Vondruškovsky zábavné, žádná nuda.Styl stále stejný.


Kratší povídky. Proti jiným Vondruškovým knížkám mi to připadlo slabší. Ale četlo se to rychle...


Krátké soudničky se zajímavou, překvapivou nebo vtipnou pointou. Trochu mi stylem vyprávění a vesměs laskavými příběhy připomínaly Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy.


Moc pěkná knížka. Povídky podle mého názoru je lepší číst odděleně pro pobavení a ne jako ucelenou knížku.

No Vondruška je můj oblíbený autor jen díky němu čtu detektivky, ale tohle se mu nepovedlo:(
Štítky knihy
historické detektivkyČást díla
![]() |
Aristotelská logika |
![]() |
Dvě pomstychtivé nevěstky |
![]() |
Falešná hra |
![]() |
Horažďovický soud posledního odvolání |
![]() |
Krev na lopuchu |
Autorovy další knížky
2014 | ![]() |
2019 | ![]() |
2011 | ![]() |
2019 | ![]() |
2002 | ![]() |
"Krev na lopuchu" jsem ulovila v knihovně před měsícem, trávila jsem nad stránkami čas při zdlouhavém čekání na úřadech, dostala jsem se do poloviny a za zlaté prase jsem v sobě nedokázala vykřesat dostatečnou motivaci, abych knížku vrátila dočtenou. Tak především by se měla jmenovat "Na jedno kopyto": povídky jsou poměrně krátké, ve vyrovnané (průměrné) kvalitě, zápletky jsou si podobné (motivem zločinů bývají chechtáky nebo coury), řešení jednoduchá, jelikož se v tom středověku snad všichni osobně znali, což vyšetřovatelům notně ulehčuje dedukci. "Detektivové" rozmanitých povolání jsou vzájemně zaměnitelní, jen jména bez výraznější osobnosti.
S tvorbou Vlastimila Vondrušky mám málo zkušeností (jeden román kdysi dávno), na středověké detektivky jsem se těšila, ale těmto textům prostě scházel šmrnc. Každý z nich by mohl mile zapůsobit samostatně v nějakém časopise, případně v povídkové sbírce s více autory. Všechny v jednom svazku mě začaly brzy nudit, ani s těmi prostoji na úřadech nepomohly. Příběhy mě bohužel nevtáhly, tudíž jsem nedokázala ignorovat okolní hovory, klapání podpatků, podrážděnou samomluvu podezřelých existencí, zkrátka různé rušivé vlivy, co u dobrých knih obvykle bez problémů zredukuji na nepodstatný šum. A doma jsem raději vždy sáhla po jiných titulech. Je mi líto, za mě lehce odzívaných 55%.