Krev na sněhu
Jo Nesbø
Krev na sněhu série
1. díl >
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku. Krev na sněhu je první díl duologie, kterou Jo Nesbo napsal pod pseudonymem Tom Johansen (na obalu knihy se však přiznává Nesbo, stejné je to i u zahraničních vydání).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Kniha ZlínOriginální název:
Blod på snø, 2015
více info...
Přidat komentář
Je to Nesbo, takže kniha se vám prostě nemůže nelíbit :-D I když bych ocenila mnohem propracovanější příběh a trochu více stran. No asi jsme namlsaní z jeho předešlých knih :-D Ale i tak to stojí za to si příběh přečíst.
Nesbo trochu jinak, než jak ho známe ze série s HH. Změna stylu, jednoduchá zápletka, rozsah 150 stran...
Výsledkem je úplně nový Nesbo, který přesto nepřestává bavit, napínat a překvapovat. Jen opravdu jiným způsobem.
Krev na sněhu je čtivá jednohubka, která rozhodně neurazí!
Recenze:
http://samankova.blog.idnes.cz/c/464216/jo-nesbo-nove-jinak-a-bez-harryho.html
Nečekejte nového Harryho Holea. Opoutejte se od Nesbøa jakožto autora geniálního a charismatického vyšetřovatele a užijte si knihu tak, jak to Jo zamýšlel. Krev na sněhu není o nic horší, než jeho ostatní knihy. Jen je jiná a s tím se budete muset pokusit smířit, jinak nedoceníte její stručnou genialitu.
Kompletní recenze v záložce Recenze
Nebylo to ono. Těšila jsem se na nový příběh, nový styl, nové postavy. Ale nic z toho mě v Krvi na sněhu vlastně neoslovilo. Podobné téma bylo zpracováno mnohokrát a tady Nesbø bohužel nic nového nepřináší. Jak mě vždycky v předchozích knihách zaujaly postavy, které měly za sebou zajímavý příběh, tady ne. Ani Olav, u kterého autor čtenářům vysloveně nutí, že by si ho měli oblíbit, mi nesedl, nezaujal a navíc jsem téhle postavě nemohla uvěřit. Mluví o sobě v podstatě jako o hlupákovi a přitom hází citáty od filozofů, neumí si spočítat dvě a dvě a přitom je to přemýšlivý zabiják. Nechápu, proč z něj autor udělal takového prosťáčka, důvod jsem vlastně nenašla. Celé knize chyběl trochu šmrnc a obávám se, že za chvíli si na ni ani nevzpomenu. Škoda.