Krev na sněhu
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231260/bmid_krev-na-snehu-itA-231260.png
4
2353
2353
Krev na sněhu série
1. díl >
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Kniha ZlínOriginální název:
Blod på snø, 2015
více info...
Přidat komentář
Můj první (ale mám v plánu to změnit) čteny (Lovce hlav nepočítám, ty jsem pouze viděla) Nesbo a jsem nadšená. Už konečně chápu, co na tom Nesbovi všichni mají....
Mně se to líbilo - hlavně postavy, až na ten konec, nebo spíš tu koncovou pointu. To celkové směřování ke konci na tom není ono. Knížečka, která je z mého pohledu poctou evropským sedmdesátkovým filmovým kriminálkám, která má stejnou atmosféru, stejný styl vyprávění i zápletky. A kdyby taková byla až do konce, tu hvězdičku bych bez váhání přihodila. Takhle zůstává jen čtivé krátké dílko, banální konec bych brala spíš, ale je jasné, že právě tomu se chtěl Nesbo vyhnout. Za jedno přečtení určitě stojí, ale nemá to takový ten "wow" efekt, ovšem kde se píše, že to musí mít každá jeho kniha? 65%
Nový Nesbo, kratší a trochu jiný, ale stále perfektní. I když má kniha pouze 148 stran, tak se autorovi podařilo převyprávět příběh, který by ostatní autoři klidně napsali na dvojnásobný počet. Nesbo je zkrátka pan vypravěč.
Menší rozsah dává ráz příběhu, kdy místo složité kriminálky dostáváme jednoduchý noir s pár postavami, bez nějakého hlubšího psychologického vývoje. I tak je příběh poutavý a hlavní postava zajímavá.
Samostatnou kapitolou je pak závěr knihy, který je naprosto výborný a vhodně uzavírá další skvělý příběh z Osla.
5. hvězdu si nechávám na příští díl a nebo, až zaskočí zase Herry :)
Asi jsem neudělal nejlíp, že jsem si přečetl od Nesba jako první zřejmě taky to nejhorší, co? Nemůžu teda srovnat s HH, ale tohle byla fakt očividně rychlokvaška, kterou chtěl mít za sebou co nejrychleji a aby to měl za sebou co nejrychleji i čtenář. Příběh tuctovej a pro ze začátku nějak nastíněnou postavu málo uvěřitelnej. Olav, na to, jak je hloupej, tak je vlastně dost chytrej... a moc zamilovanej, na to, že je zabiják bez citů... prostě mi to ne úplně sedlo. Asi fakt budu muset zkusit HH a pak ho buď uplně odsoudit, nebo si spravit chuť.
Jak už někdo psal, je to trochu delší povídka, ale za mě říkám dobrá povídka. Mě bavilo, jak o sobě hlavní postava smýšlí, dokonce i obhajoba jeho činů byla přijatelná.
Souhlasím, kdyby takovéto příběhy byly například tři pohromadě v jedné knize, působilo to lépe. Je pravda, že HH to není, ale špatné také ne.
Pro původní záměr, kdy měla kniha sloužit jako dodatek k jinému románu, by to bylo dobrý. Takhle, jako dosti propagovaná novinka od Nesba, to po předchozí nastavené laťce se sérií HH pokulhává, a trochu to um autora sráží. Také mě trochu dráždilo zdůrazňování hlouposti hlavního hrdiny a při tom jeho myšlení a znalosti převyšovali mé.
Není to špatné, ale spíš bych to viděl třeba jako povídku do knihy s více podobnými příběhy a ne jako celou knihu.
(3 hvězdy za příběh, 1 hvězda za oblibu autora)
Velmi mi to svým stylem i délkou připomnělo humoristké krimi knihy od Westlakea. Vlastně jsem před touto knížkou četla Jak nevodit policii za nos a chvílemi jsem zapomínala, že teď už čtu jiného autora. Knížka by se ještě dala přirovnat k 10 rád nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr od Helgasona, i když ta byla více postavena na absurdnu. Nesbo jde cestou, kde spíše mírně kombinuje humor a krimi, a opravdu mu to vychází.
Nečekal jsem vůbec nic a dostal jsem příjemnou detektivku na jedno odpoledne. Četlo se to dobře, Nesbo prostě psát umí, zápletka samozřejmě není nikterak propracovaná, na tak málo stránkách to ani nejde, ale mně to bavilo. Těžko říct, pro koho je kniha určená, skalní fanoušci budou pravděpodobně zklamáni, a kdo od Nesboa zatím nic nečetl, budou od dalšího čtení spíše odrazeni.
Podle komentářů jsem nic moc nečekala, ale jsem příjemně překvapena. Vždyť nemusí vždy a všude být všechny postavy propracované a do detailu promyšlená zápletka.. tento příběh plyne jako život a je na čtenáři kolik toho pochopí.
Zklamání. Na 150 stranách Nesbø nemá dostatek prostoru využít svých největších zbraní - psychologii a propracovanost postav a silnou, do detailu promyšlenou zápletku. Ta je v případě Krve na sněhu fádní a otřepaná a čekal jsem, co originálního s ní mistr současného krimi románu provede. K mému zklamání neprovedl nic a celý děj byl od začátku do konce snadno předvídatelný. Troufám si tvrdit, že kdyby novelu vydal Nesbø pod pseudonymem, jak původně zamýšlel, neštěkl by po ní ani pes.
Příjemné čtení na jedno odpoledne, rozhodně dost zajímavé, abyste to přečetli jedním dechem a nechtěli knihu odložit.
S velkým očekávání jsem se pustila do čtení další z knih mého oblíbeného autora. Musím ale přiznat, že jsem zklamaná. Jo Nesbo v serii s Harry Holem nasadil laťku zatraceně vysoko, takže se asi bude strašně težko překonávat. A bůhví, zdali to vůbec překonat půjde. Shrnula bych to asi takhle, byla to taková životní zpověď, zpověď člověka-zabijáka, který si zvolil jako své živobytí zabíjení svých bližních.
Trochu zklamání, romantická detektivka, no nevím, myslím, že to autor umí i líp!!!!
Nečekaně malý formát – a stejně nečekaný závan poetiky, až nepatřičně kontrastující s "krvavými skvrnami na bělostném sněhu".
Řada zajímavých momentů, překvapujících zvratů a jako v refrénu se vracejících motivů.
Vlastně hodně zajímavá knížka…
Po přečtení jsem měla trochu rozporuplné pocity. Nesbo Olava popisuje jako hlupáka, podle jeho vyjadřování - často i přemýšlení - ale působí opravdu chytře. Trošku mě zmátla maličká nepropracovanost příběhu, který by mohl být trochu více "objemnější". Chybělo mi Nesbovo klasické popisování obyčejných věcí, takže ať už jsem se těšila sebevíc, tohle pro mě bylo prostě zklamání. Olava jsem si vůbec neoblíbila, myslím, že za to může i autorův přístup k jeho popisu.
Jsem z této knížky trošku v rozpacích. Četla se mi dobře, rychle to šlo "od ruky", ale...??? Něco tomu chybělo. Byla to spíše forma trošku prodloužené povídky. Záleží jaký byl autorův záměr. Kdyby byli v jedné knize tři povídky tohoto typu, tak bych byla spokojenější. Bylo to "jen" fajn...
Nebylo to ono. Těšila jsem se na nový příběh, nový styl, nové postavy. Ale nic z toho mě v Krvi na sněhu vlastně neoslovilo. Podobné téma bylo zpracováno mnohokrát a tady Nesbø bohužel nic nového nepřináší. Jak mě vždycky v předchozích knihách zaujaly postavy, které měly za sebou zajímavý příběh, tady ne. Ani Olav, u kterého autor čtenářům vysloveně nutí, že by si ho měli oblíbit, mi nesedl, nezaujal a navíc jsem téhle postavě nemohla uvěřit. Mluví o sobě v podstatě jako o hlupákovi a přitom hází citáty od filozofů, neumí si spočítat dvě a dvě a přitom je to přemýšlivý zabiják. Nechápu, proč z něj autor udělal takového prosťáčka, důvod jsem vlastně nenašla. Celé knize chyběl trochu šmrnc a obávám se, že za chvíli si na ni ani nevzpomenu. Škoda.
Štítky knihy
norská literatura severská krimi norské detektivky detektivní drsná škola nájemní vrazi
Ze začátku jsem myslela, že to bude první Nesbovka, kterou nedočtu. Zajímavé jak se zrychlila doba a změnilo se psaní, ani jsem si to neuvědomila až teď, kdy postupně vytahuju staré detektivky co se četly v sedmdesátkách, tahle je jim podobná.
Někdo tu psal, že Olava popisuje jako hlupáka a přitom je chytrý ... no tak se vidí Olav sám, podceňuje se. S tím měkkým srdcem a zabíjením ... je to rozpor, ale pokud to není zrůda tak nějaké city mít musí. Život je plný rozporů.