Krv na snehu
Jo Nesbø
Krev na sněhu série
1. díl >
Keď zabíjate ľudí, ťažko sa s niekým zblížite. Sedemdesiate roky v Osle. Olav Johansen nedokáže jazdiť autom pomaly, keď sa rozčúli, stráca hlavu a vôbec mu nejde matematika. Je dyslektik, prečítal pár kníh, ale nevie toho veľa. Neovláda nič, čo by mohlo byť pre ostatných užitočné. Na čo sa teda hodí? Je perfektný zabijak. Väčšinou likviduje ľudí, ktorí si to zaslúžia, a nie je to pre neho žiadna veda. Keď zabíjate ľudí, ťažko sa s niekým zblížite. Zrazu však Olav stretol ženu svojich snov. No má problém: je to šéfova manželka a Olavovou úlohou je popraviť ju.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Blod på snø, 2015
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od autora - tenounký první díl série Krev na sněhu a zaujala - máme tu zvláštního hlavního hrdinu, který mi trochu připomínal Cormorana Strika. Je to nájemný zabiják, který svou poslední práci trochu zvorá a musí se vypořádat s následky. Jednohubka o nějakých 150 stránkách s velmi zajímavým koncem. Určitě pořídím i další knihy od tohoto autora.
Výborná jednodňovka, trochu iná ako som zvyknutý od Nesba. Čítalo sa to samo, dobré vykreslenie charakterov, autor ma donútil držať palce zápornému hlavnému hrdinovi. Možno trochu rýchly záver, ale inak super...
Anooo i Nesbo trošku jinak se mi líbí. Smála jsem se možná tam kde jsem neměla, ale mě Olav bavil. aneb když se Nesbo snaží o romantiku v prostředí vražedném, nelze to brát úplně vážně, protože je to lehce neohrabané (stejně jako obdobné scény v HH sérii), ale já to tak mám ráda, protože to je prostě Nesbův styl. Dokonale nedokonalý. Závěr se mi líbil i nelíbil, kdo četl pochopí :))
Nějak nevím, co si mám o knize myslet a jak vlastně hodnotit.
Zde je úplně jiný Nesbo, než jak ho známe například v Království, Synovi nebo HH.
Je to taková kraťoučká jednohubka, psaná velmi odlehčeným stylem, ale přesto drsná, s hlubšími myšlenkami a významem. Rozhodně má něco do sebe.
Olav Johansen je nájomný zabiják, ktorý čitateľovi rozpovie svoj neradostný životný príbeh. "Krv na snehu" (Blod på snø) je psychologická krvavá romanca premyslená do posledného detailu.
Kniha od Nesba Mistra severské krimi nemá chybu. Je to jízda od začátku do konce. Dal bych 5 hvězd, ale nelíbil se mi moc ten konec. Takže doporučuji a dávám 75%.
Moje první kniha od autora. Vlastně mě to dost bavilo, ačkoliv to na mě bylo docela drsné. Určitě si ještě přečtu druhý díl a do budoucna zkusím i něco delšího, tohle byla přece jen taková jednohubka, abych vůbec zjistila jak TEN slavný Nesbø píše... No a píše dobře :)
Moje první přečtená kniha od Nesba. Chytlo mě to od první chvíle. Postava zabijáka člověku paradoxně začne být sympatická a atmosféra celého vyprávění se před člověkem rozprostírá jako film, aniž by bylo potřeba větší snahy. Kniha je celkově dobře dopředu promyšlená až do detailu. Velmi povedené!
Moje první kniha od Nesba a příjemně mě překvapila, hned se vrhnu na druhý díl. A jsem hodně zvědavá, o čem bude, když tenhle příběh má tak smutný a nepředvídatelný konec..
(přečteno v angličtině) Můj teprve druhý Nesbo, a s uspokojením musím konstatovat, že tady už jsem najela na autorovu vlnu. Jako první jsem od něj četla tolik opěvovaného Sněhuláka. Ten byl dobře napsaný, zamotaný, ale bohužel u mě prostě nevyvolal žádnou emoční odezvu. Tady už to ale bylo úplně jinak. Olav jako hlavní postava byl super, moc jsem mu fandila. Smutný konec, ten mě trochu zamrzel.
Autor mě zatím míjel. Ale Krev na sněhu mě chytla od začátku, strašně mě bavilo, že vypravěčem je chlápek v roli záporáka, takto nájemný vrah, jenže bez obvyklých jednoznačných nálepek. Celková nezaškatulkovatelnost mě ušetřila i obvyklého rozptylujícího dumání o tom, zda si kdo "zasluhuje" být zabit, a zda v tom opravdu není (či je) nic osobního. Nad čímž člověk nevyhnutelně bádá zejména (nejen) při četbě válečných románů, jenže u konzumování detektivky je to většinou lehce kontraproduktivní.
Poslouchala jsem, četl David Novotný. A říkala jsem si: tak TOHLE je Nesbo? Proč jsem se mu tak dlouho vyhýbala?
Moc se mi líbil leitmotiv domýšlení či dvojího výkladu příběhů z knih i vzpomínek. Moc se mi líbil nápad, že laskavost by se mohla vyskytovat i v sakra netypické kombinaci.
Fandila jsem Olavovi ostošest. A odpouštěla mu jeho důvěřivost a knížce úlety do jiných žánrů. :)
Jenže, jak se přiblížil závěr na dosah, ztrácela jsem trochu půdu pod nohama. Hvězdičky tály a já se znovu ptala: tak TOHLE?? je TEN Nesbo? A šklíbila jsem se u toho jako Čenda Jirsák.
Jenže jsem pozapomněla na ten leitmotiv...
No, vydýchávala jsem konec nějakou chvíli. Ale došlo mi, že TOHLE! je TEN Nesbo.
Jako reálná detektivka na mě příběh vůbec nefungoval. Nepravděpodobné a přitažené z vlasy.
Jenže možná odlišná interpretace mě vlastně bavila; poněkud absurdní příběh jednoho zvláštního neumětela, který se neumí pohybovat mezi lidmi, sociální vztahy zvládá jen tu a tam a vydělávat si umí jen jako zcela atypický nájemný vrah. Hrdlořez bez slitování s duší naivního dítěte, který opakuje moudra z knížek, ale v životě je aplikovat neumí...
Jako lehkou nadsázku se zabarvením do černého komična to beru. Plus za stručnost a náznakovost, to mi k tomuto pojetí pasuje skvěle.
Nakonec fakt za - skoro - čtyři…
Zajímavý příběh se smutným a překvapivým koncem. Úplně něco jiného než předchozí autorovy knihy.
Tak na prostoru 150 stran nemohl Jo tentokrát rozehrát nějaké pořádné prokreslení charakterů nebo řádně zamotanou zápletku, tohle je čistě přímočará kriminálka, svým způsobem nejromantičtější Nesbøho román (nebojte, žádná červená knihovna se nekoná, pořád je to TEN Jo Nesbø ;-), hlavní hrdina, přestože jsme neměli moc šancí ho pořádně poznat, mi byl sympatický, už jen svou láskou ke knížkám. Konec pak správně "nes-bøhovský", i když smutný. Z Joa se pro mě pomalu stává takový literární Quentin Tarantino- pořád stejný, pořád stejně dobrý.
Poměrně krátký příběh se zajímavou zápletkou. Kniha je napsána čtivě a upoutá vás.