Polnočné slnko
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267561/bmid_polnocne-slnko-4YL-267561.jpg
4
1343
1343
Krev na sněhu série
< 2. díl
Sedemdesiate roky, ďaleký sever Nórska, opustená dedina Kasund. Jej obyvatelia sú laestadiáni, členovia náboženskej sekty, ktorá zväzuje ich životy prísnymi pravidlami. Jedného dňa ich pokoj naruší cudzinec Ulf. Tvrdí, že prišiel loviť vtáky. Na lovca však nevyzerá, dokonca nemá ani pušku. Nikomu nechce prezradiť, že jedinou korisťou, ktorú tu chcú uloviť, je on sám. Zradil totiž Rybára, najväčšieho zločinca v Osle. Netuší, na ktorej strane budú stáť miestni a či mu pomôžu zbaviť sa skutočného lovca. Medzi ním a jeho osudom stojí len ovdovená matka Lea a jej syn Kurt. Polnočné slnko nikdy nezapadá a Rybárovi muži sa blížia...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Mere blod, 2015
více info...
Přidat komentář
Po všech těch napínavých krvácích byly oba díly příjemnou změnou. Nazvala bych to něco jako napínavá romantika.
HA, tak jakpak skloňujete jméno Jo Nesbø? Nechci být ošklivý hnidopich, ale občas to zde v komentářích vidím špatně napsané. Jenže já jsem tuze mazaná, abych se podobnému nešvaru vyhnula, tak raději použiji opis jako třeba 'autor' nebo 'ten, který strávil nad touto knihou nejvíce času', i když to by mohl být i třeba korektor a o něm já vůbec mluvit nechci. Né, že by o korektorovi nebylo co říct, možná je to prima chlapík, co žije dobrodružnej život. Nicméně já chci věnovat těchto pár řádků svého komentáře Joovi Nesbømu (jsem si tak na padesát procent jistá, že to mam dobře vyskloňovaný, protože jsem si to tu otevřela ve druhém webovém okně, ale jestli jsem správně určila pád, to ví jen bůh a popřípadě i ten korektor, o kterém tenhle příspěvek ale není). Ehm, co tedy k tomu Nesbømu...? Napsal mimo jiné knihu Půlnoční slunce, že hmm. A jako napsal ji dobře. Určitě líp jak já tenhle koment.
Knihu jsem měla rozečtenou delší dobu. Tím myslím třeba 2-3 měsíce, a ikdyž nemá moc stran, nemohla jsem se prokousat ke konci. Tohle byla moje druhá kniha od tohoto autora a stále nevím, jestli se mi jeho styl psaní líbí. Já na ty detektivky moc nejsem. Doma mám ještě Sněhuláka, tak mu dám šanci, ale moc optimisticky to nevidím.
Příběh byl zakončen hezky procítěně, stále mi tam ale něco scházelo. Nevím co, nedokážu najít správné slovní spojení. Děj byl takový utahaný, místy napínavý, jednoduchý, ale bohužel se mi to opravdu zle četlo.
Podle mě lepší než první díl. Nazvala bych to romantickým příběhem, rozhodně ne detektivkou. Prostě slaďák :-) Ale pěkně napsaný. Každopádně detektivky jdou Nesbovi líp :-)
Uplne jiny Nesbo. Mladik prchajici pred pomstou zakotvi v odlehle vesnicce. Prijemna detektivka, prekvapivy konec, dobre vystaveny pribeh.
Super oddechovka s výbornou nechutnou scénou. A konec mě příjemně překvapil.
Tak trochu iný Nesbo, na akého som zvyknutá.Prekvapil, ale neurazil. A musím priznať, že mi vôbec nechýbali nechutné sériové mŕtvoly. Pohodová jednohubka s happyendom :)
Skvěle napsané, ještě lepší než první díl, hlavně kvůli včas ukončenému příběhu :)
Ze zacatku jsem se nemohla zacist,oproti serii s Harrym me to prislo takove vlazne.Zadne nervy ani stres.
Ze začátku jsem se nemohla nějak začíst. Asi jsem očekávala nějakou výraznou spojitost s prvním dílem. Těžko říct, ale spojitost se objevila vlastně až po nějaké chvilce. Potom se mi ale příběh začínal docela zamlouvat, protože mi to trochu připomnělo ten typ příběhů, které mě baví ve světě filmovém, kdy někdo před někým utíká a začíná nový život. Ku příkladu třeba takový film "Noci s nepřítelem", který mám moc ráda. A tak jsem se ve čtení rozjela a zhltla jsem většinu během dvou dnů, ale pak se to zase chvilku táhlo, protože ten konec mi stejně jako u jedničky přišel už prostě moc. Bylo to hezký, líbilo se mi to zakončení a narozdíl od prvního dílu to aspoň dobře končí, ale! ... Prostě nesedělo mi to do faktu, že jde o krimi. Přišlo mi to víc jako z knihy Jojo Moyes, jo od té bych takový závěr čekala, ale od Nesba to bylo poněkud zvláštní. Nevím proč, ve finále jeho Harry Hole má k romantice taky nakročeno v každém díle docela dobře, ale prostě v tomhle případě mi to nějak nesedlo. A tak dávám nakonec 3 hvězdičky, i přesto, že se mi to líbilo. Jako vždy hodnotím tak nějak víc vnitřní intuicí, opět.
Oddechovka, melancholická, dobře se četla, žádný zbytečný nervy a naštěstí (!) to dobře dopadlo. ;-)
Na Jo Nesbøvi oceňuji, že se nesnaží do konce svých dnů vytěžovat pouze jeden námět a nechávat platit svoje složenky pouze jednoho literárního hrdinu.
Začal geniálním detektivem-troskou Harrym Holem, kterého ředil dětským doktorem Proktorem, přičemž stále neusínal na vavřínech a zdokonaloval se i psaním samostatných knih jako Lovci hlav, Syn, Macbeth, Okupace nebo třeba Krví na sněhu propojenou stejnou dobou a tématem právě s Půlnočním sluncem.
Jedná se o klenot kriminálního žánru? Ne.
Odpočinková četba? Ano.
Norsko, zima, drogy, násilí a špatně uvěřitelný závěr? Ano.
Je nějaký dobrý důvod vyhnout se této přerostlé povídce? Ne.
Tak do toho!
Oproti první knize z této série nečekaně milé překvapení. Drama, kterému vyloženě sluší prostředí zapomenuté vesnice kdesi ve Finnmarce v kontrastu s flashbacky z Ulfovy minulosti v Oslu.
Podobně jako v prvním díle série Olav, je i Ulf spíše antihrdinou, což je příjemným osvěžením po sérii s Harry Holem, jehož schopnost dostat se nakonec z každé šlamastyky působí místy spíše směšně.
Od začátku mě kniha vtáhla a nedalo se jinak, než spolu s hlavním hrdinou doufat, že bude v bezpečí skrytý a najde svůj díl štěstí.
Zatím jsem od Joa Nesbøho četla jen jeho "tlusté" knihy, líbí se mi ale, že dokže být i mistrem zkratky. Oproti "holeovkám" není v jazyku tak květnatý, přesto dokáže dobře vykreslit důležité postavy, pomoci čtenářům nahlédnout jim do hlavy, napnout se krimi zápletkou i lidskými příběhy, které mezi nimi vznikají. Velmi příjemné čtení.
Moje druhá kniha od Joa N. Přečteno v angličtině. Stejně by mě zajímalo, jak věrné a citlivé jsou překlady z autorova mateřského jazyka, ale to se zřejmě nikdy nedozvím. Každopádně příběh muže na útěku, který hledá útočiště v nejsevernější a téměř zapomenuté části Norska, kde nakonec nachází sám sebe a ještě něco navíc, se mi líbil. Detailně vykreslené prostředí, pro mě jinak neznámé a neokoukané severské krajiny a obnažující výpověď člověka, který sice udělal spoustu špatných rozhodnutí, ale nebyl žádný zloduch, mě bavily. Nemám s čím moc srovnat, ale oproti Žízni, kterou jsem zatím jako jedinou další knihu četla, tohle není krvavý a zběsilý, ani tak komplikovaný. Kniha je napínavá a (taky trochu, ale ne moc) romantická.