Kříž u potoka
Karolina Světlá (p)
Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm?... celý text
Přidat komentář
Vůbec jsem nevěřila, že mě kniha takhle chytne, a že mi bude pomalu do breku, když skončí. Těšila jsem se na každou další větu a stránku. Pro mě určitě jedna z nejlepších knih, které jsem četla...
Pohádka pro dospělé. Ale bohužel to pohádka nemá být, a tak nemohu jít s hodnocením výše. Jak já ty typizované, černobílé (ať už kladné nebo záporné), ale hlavně nereálné (!!) postavy nemám ráda. V Kříži u potoka mi navíc chybělo napětí, není vůbec těžké dovtípit se, jak se příběh bude dále vyvíjet, neřku-li jak skončí. Dočetla jsem opravdu jen z úcty k českému folklóru, ale takovýto vesnický román bych tam neskromně nezařadila. Vedle Raise, za Máchou... ...?
Přečteno rychle, před léty i nyní. Příběh, který nikdy neztratí svou přitažlivost.
V dnešní době už se člověk české literatury 19. století bojí. Zdá se to jaksi nečtivé, psané prapodivným jazykem, popisuje to společnost, která už nám není blízká. A přesto jsem Kříž u potoka zhltla za pár dnů, těšilo mě to číst a představovat si, jak se žilo 150 let zpátky.
Knihu jsem četla jak povinnou četbu na střední škole před mnoha lety a přečetla jsem ji za víkend a moc se mi líbila.
Knížku jsem četla téměř dva měsíce. Nebavila mě. Je strašně rozvláčná, prvních sto stránek se tam téměř nic neděje. Konec mi zase naopak přišel moc uspěchaný a vůbec se mi ke knížce nehodil.
Myslím, že tahle knížka stojí za přečtení kvůli svému zajímavému příběhu, který je navíc zasazený do vesnického prostředí. Co se týče konce, nevěděla jsem kompletně, jak to dopadne. Celkově to ale bylo velmi milé překvapení a myslím, že si příště najdu čas i na jiné romány od této autorky.
Poprvé jsem o téhle knize slyšela od mamky, která mi ji doporučovala. Prý jí četla tajně pod peřinou. Nemohla se od ní odtrhnout.
Poté jsme si ve škole vybírali spisovatele na referáty a já jsem si vybrala Karolinu Světlou. Nejdříve jsem chtěla číst od ní nejznámější knihu Vesnický román, ale vzpomněla jsem si na Kříž u potoka. Tak jsem začala číst. Ze začátku jsem si na jazyk musela zvyknout a knížku jsem začínala na dvakrát, ale poté jsem se úžasně začetla. Dokonale jedinečný příběh se četl skoro sám.
Knihu doporučuji a určitě si od Světlé ještě něco přečtu. :)
Tahle knížka patří k jedněm z nejzvláštnějších, co jsem četl. Už jen pro svoji archaičnost a nezkažené dobové ideály, které se již vytratili v nenávratno. Autorka podává nádherný příběh o lidech žijících v těžkých podmínkách kombinace hor a vesnice, ukazuje sílu žít, naráží na určité sociální a morální problémy, které už dnes však postrádají aktuálnosti.
Nepřínosnější na této knížce je to, že přináší pohled do duší a života lidí, kteří podobným stylem žili, nabízí poznání toho, jak byl život těžký. Poukazuje, i když nevědomky, na rozdílnost myšlení dnešního a tehdejšího, na morální hodnoty. I přes šťastný konec, který ale až tak šťastný není, vyzdvihuje autorka problém chamtivosti, závistivosti, ubohosti a materialističnosti. Jak ironické, že i přes pokrok, se tyto problémy staly ikonami charakterizující naší dobu.
Kniha stojí rozhodně za přečtení, 75%
Touto knihou jsem si Světlou nesmírně oblíbila. Jelikož jsem na ni psala interpretační práci, pátrala jsem i v autorčině životě a velmi mi imponuje to, jakým způsobem do knihy dala i kus samy sebe (ať úmyslně, či nikoliv). Vždyť se i ona podrobila zvyklostem doby, ve které žila a motiv sebeobětování spolu s touhou po ctnosti prostupuje celým dílem ( stejně jako dalšími knihami). Také bych vyzdvihla použití přímé řeči, díky které má čtenář pocit vyšší dějové gradace.
Evičku jsem si oblíbila od prvních řádků.. „Ne, nechtěla jen vykvésti a uvadnouti jako květina v poli, chtěla cosi vykonat, čím by boha, lid i sebe potěšila.“
Pěkný příběh z dřívějších dob. Chtěla bych se setkat s někým takovým, jako je Evička. Je to velmi pěkné dílo, které nám nastíní množství lidských povah.
Ačkoli raději čtu knihy v "aktuálním jazyce", tak zde jsem neměla žádný problém, jazyk se k příběhu hodil, byla by škoda a zbytečnost, knihu nějak aktualizovat, protože se četla krásně, příběh romantický, smutný, konec mě trochu zklamal, ale jinak knížka krásná. Jedna z těch příjemnějších do mého maturitního seznamu :D :)
Překvapilo mě, jak dobře se kniha četla. Ten jazyk mi přišel krásný a "odsejpalo to", i přechodníků jsem si užívala, podle mě by byla škoda je "vytláčet" a "překládat" do současné češtiny. K příběhu musím říct, že si mě rychle podmanil, vložené vyprávění bylo skvělé. Obecně jsem romány 19. století podcenila (dále třeba I. Hermann - U snědeného krámu). K happy endu - já fandila Ambrožovi, ale jeho konec měl takový heroický nádech. :-)
Zatím nejlepší román Karoliny Světlé, co jsem měla to potěšení číst. Přišlo mi zajímavé, že dobrou třetinu románu tvoří vložená povídka o Józe a prokletí, čímž se vlatní rozsah díla poněkud scvrkává. Překvapily mě tady některé komentáře o dobrém konci. Já jsem konec vnímala poněkud jinak - dle mého byl dobrý možná tak pro Štěpána. Co se týče přechodníků, přemýšlela jsem o tom, jestli například romány Austenové vydávají v anglicky mluvících zemích bez jazykových úprav. Možná by stálo za to zauvažovat o nějakém překladu Světlé a dalších starších autorů do moderní češtiny, když takto běžně upravujeme zahraniční autory, ne?
To je přesně ono, prostředí pod Ještědem, kletba která sahá k velice otřesným skutečnostem, humor typu " jak šla pověst že nás prodají do tureckého otroctví a všichni se loučili s příbuznými...." u tohoto místa doslova obdivuji vždy a pokaždé smělé podání ( o veselosti nemlivě) Karolíny Světlé, dobové nyance, které autorka nikterak neromantizuje ale je dost realistická. A jedno děvče které má pusu pěkně proříznutou aby i v pohádkách záhledlo kus pravdy a nedá se.
Román je to natolik výborný že ná snad slouží za čest že je i náš, protože obsahuje vše co má takové drama obsahovat a navíc není rozbředlý do nicříkající romance, má své pevné základy, nosné body, které ukazují na obrovský talent Karolíny Světlé.
Štítky knihy
venkovské romány Ještědsko život na vesnici klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Přestože byl můj úplně první referát na základní škole o Karolíně Světlé, okusila jsem její knihu až nyní. Musím přiznat, že jsem byla mile překvapena. Myslela jsem, že se tím prokoušu a pak budu moct tvrdit, že jsem četla i takovou klasiku ale než jsem se nadála, byla jsem do knížky zažraná.
Prvních pár stránek mi trvalo, než jsem si zvykla na trochu jiný styl vyjadřování - plný přechodníků, změněného slovosledu a prapodivných archaismů. Jakmile příběh dostal spád, už jsem si ničeho z toho ani nevšimla.Vždyť je to vlastně hororová detektivní romance, která nádherně zachycuje tehdejší dobu, povahu lidí, zvyky, tradice a vesnický život. Za mě rozhodně palec nahoru.